„To by byl konec americké demokracie“

[wc_spacing size=”40px”] Úvodní foto: President Donald J. Trump participates in a bilateral meeting with President of the Republic of Turkey Recep Tayyip Erdogan at the G20 Japan Summit (c)Wikimedia Commons [wc_spacing size=”10px”]

To jsou slova amerického špičkového ekonoma Darona Acemoglu, když se nedávno vyjadřoval v rozhovoru pro německý tisk ohledně působení Donalda Trumpa. Tento ekonom věří, že se Spojené státy budou pod Trumpem, podobně jako Turecko, vyvíjet směrem k autokracii. Acemoglu celkem odvážně navíc srovnává Trumpa a Hitlera. Dle něj republikáni sice nejsou žádní nacisté, ale využívají to stejné cítění.

Daron Acemoglu
Daron Acemoglu

Americký ekonom soudí, že je možné, že po případném znovuzvolení Donalda Trumpa do prezidentského úřadu budou Spojené státy směrovat k autokracii podle vzoru Turecka. „Když by byl letos opět zvolen, byl by to konec americké demokracie,“ říká tento profesor prestižního Massachusetts Institute of Technology (MIT). To, že Trump chce změnit politický systém USA v nový antiliberální řád, nelze přehlédnout. Koncepty, podle nichž Trump vládne, odpovídají skoro již komickým způsobem Erdoganově stylu vládnutí,“ uvádí Acemoglu. Oba vidí stát jako formu rodinného podnikání a pro oba je loajalita důležitější než kompetence. Je zde jenom jeden rozdíl: „Na co potřeboval Erdogan 15 let, na to stačí Trumpovi 24 měsíců.“ Acemoglu, který se jako vědec zabývá hospodářstvím a zkoumá dlouhodobé vývoje politických systémů, navíc vidí podobnost mezi úřadujícím americkým prezidentem a Hitlerem: „Republikáni a Donald Trump přirozeně nejsou žádní nacisté, ale zneužívají to samé cítění, které využívali již nacisté. V 30. letech 20. století získali Němci dojem, že jejich instituce se nedokáží vyrovnat s následky hospodářské krize a prohlubují stagnaci Říšského sněmu.“

Podle Acemoglu existuje dnes „ve Spojených státech rovněž tak nespokojenost se zablokováním Kongresu, pomocí bankám po finanční krizi a rovněž se skutečností, že 50 až 60 % obyvatelstva neprofitovalo z uplynulých 10 let hospodářského růstu.“ Varoval též Německo před vlivem AfD a obecně před ignorací nebezpečí, která by mohla vzejít z antiliberálních hnutí. Svobodná společenská uspořádání jsou dle něj stále ohrožována. Ve srovnání s nimi nabízí despocie stabilnější poměry. Varuje Němce před podceňováním nebezpečí, která vychází z vytvářejících se populistických, antiliberálních hnutí a politiků.

„Přirozeně to nevypadá, že by se německá populistická „Alternativa pro Německo (AfD) měla v dohledné době dostat k moci,“ říká profesor z renomovaného MIT v interview pro německý Welt am Sonntag. „Na druhé straně má Německo historii takové okrajové skupiny podceňovat a zaplatit za to vysokou cenu“. Platí proto, že „sebeuspokojení“ není tou správnou volbou. Acemoglu a jeho spoluautor James A. Robinson se dostali do širokého povědomí veřejnosti díky bestselleru Proč národy ztroskotávají, v němž argumentují, že svobodná společenská uspořádání jsou ve stálém nebezpečí. Diktatury jako například v Číně navenek nabízejí stabilnější poměry. Německo je podle Acemoglu „je vzorovým příkladem, jak se učit z historie. Přesto bylo před několika lety pro Němce zcela nemyslitelné, aby AfD  došla tak daleko, jak mezitím došla.“

Vzestup populismu také přivádí Acemoglu zpět k uprchlické krizi, které Evropa roky čelila. „Když Angela Merkelová v roce 2015 oznámila, že Německo otevře dveře uprchlíkům, pomyslel jsem si: toto je největší rozhodnutí v její kariéře. Viděl jsem v tom sílu vedení a posílení západních hodnot. “

Dnes si tím však natolik jistý není. „Samozřejmě by bylo žádoucí a prospěšné pro společnost, abychom měli liberálnější přistěhovaleckou politiku. Ale pokud je to zaplaceno zhroucením, kolapsem demokracie, musíme to přehodnotit,” říká Acemoglu. Věří také, že tradiční rozdělení moci nestačí k zajištění demokracie a svobody. Dokonce i drobné narušení rovnováhy moci mezi státem a společností by mohlo výrazně narušit svobodu občanů.

Slova amerického ekonoma neplatí jen pro Spojené státy či Německo. Jsou varovná pro celou Evropu, kde se skutečně dostávají k moci neliberální režimy. Když pomineme Rusko nebo Turecko, tak nyní neliberální demokracii „provozují“ na základě většiny současných vládních stran Fidesz a PiS Maďarsko a Polsko. I v České republice jsou jasné snahy o prosazení neliberální demokracie v podání populistického hnutí ANO s oligarchou Babišem s podporou ze strany hlavy státu, prezidenta Zemana.