Soumrak demokracie


Úvodní foto: Levashovo. Monument Moloch of Totalitarianism by GAlexandrova (c)Wikimedia Commons

V rozhovoru pro televizi Seznam s americkým historikem filozofem Timothy Snyderem se mimo jiné ptá redaktor Milan Šíma:

To, co se teď děje ve světě, vytváří značnou nejistotu. Trump, Putin, růst Číny, brexit, uprchlíci, terorismus, evropský nacionalismus. Vidíte nějaké paralely mezi tím, co se děje teď, a Evropou ve 30. letech, kdy došlo k nástupu fašismu?

Vidím některé věci, které jsou podobné. A také nějaké rozdíly. Jedna z těch podobností je nárůst mýtů a lží a individualistických lídrů. Další podobností je ekonomická nejistota, ale ta byla tehdy mnohem větší. Ve srovnání s 30. lety jsou tady však i odlišnosti. Ideologové měli tehdy o budoucnosti jasnou představu. Pánové Putin a Trump žádnou takovou skutečnou představu nemají. S jedinou výjimkou, že oni a jim podobní chtějí mít i v budoucnu mnoho peněz, což však ve skutečnosti žádná vize budoucnosti není. Další rozdíl je, že politici ve 30. letech byli mnohem otevřenější násilí. Oslavovali válku a násilí na ulicích, což se teď neděje. A to zřejmě i kvůli tomu, že jsme teď všichni starší, než bylo lidstvo ve 30. letech. Demografické stáří je teď v Evropě a ve Spojených státech vyšší, než bylo tehdy. Jsme teď starší a relativně fyzicky méně zdatní, než jsme byli ve 30. letech, a i toto mění politiku.

Ulrich im Hof ve své knize „Evropa a osvícenství“ m.j. píše: „Devatenácté století od sebe pečlivě oddělí svět mužů a žen. Vnutí mužům – bez ohledu na to, zda chtějí či zda se k tomu hodí – jejich mužskou roli pánů domu, státníků nebo velících důstojníků. Kolik chlapců není pro tento úkol připraveno a vycvičeno, kolik jich proto později selže… 20. století to plně dokázalo, ať už v podobě Stalina, Hitlera anebo Maa. A jak říká Timothy Snyder: „Autoritáři dneška po nás nic nežádají, nemusíte nic dělat. Autoritářští vůdci z 30. let po lidech chtěli, aby vyšli do ulic v uniformách a pochodovali do války. Autoritáři dneška po vás chtějí, abyste seděli na gauči a akceptovali, že ať uděláte cokoliv, tak to nebude mít žádný význam, že ve skutečnosti nic není vlastně pravda a za nic nemá cenu bojovat. Aby o tom lidi přesvědčili, tak vytváří mýty a říkají lži, ale to není skutečný fašismus, i když používají některé jeho prvky. Takže tady jsou nějaké rozdíly, ale ten největší rozdíl je, že když se budeme rozhodovat, tak se můžeme z 30. let poučit, můžeme se poučit z minulosti, když se ovšem poučit budeme chtít.“

Bohužel se ukazuje, že po pádu železné opony si lidé mysleli, že teď už vše půjde jako po másle. Bude blahobyt, svoboda. Zapomněli však, že to je především jejich úkol, a přenechali moc politikům, kteří v drtivě většině odpovídají již zmiňovanému hodnocení Ulricha im Hof. K moci se dostali nedospělí, nemoudří „hoši“ – psychopati nebo puberťáci. A je jedno, zdali to je český prezident Zeman, předseda vlády Babiš, nebo americký prezident Trump, ruský Putin, čínský prezident Si-Ťin-pching, turecký Erdogan, maďarský Orbán, polský Kaczynski, britský Johnson, venezuelský prezident Maduro, syrský Asád anebo opět o moc bojující bývalý italský ministr vnitra Salvini. Ani jeden z nich na funkci, kterou zastává, kde se rozhoduje o budoucnosti miliard lidí, prostě intelektuálně, ale ani duchovně nemá. Navíc Putin a Asád by měli sedět na lavici obžalovaných mezinárodního tribunálu v Haagu za občanskou válku v Sýrii a pomalu by se k nim měl přidat i turecký prezident Erdogan. Na vrchol je vynesly hlasy lidu, kterému naslibovali hory doly, lhali a přesvědčili je, že oni jsou ti jejich „vůdci stáda“. Ukázalo se, že v této době tzv. „prezidentský systém“, kdy rozhoduje „jeden“, je naprosto kontraproduktivní a v podstatě je anachronismem. Místo toho, aby se rozvíjela liberální demokracie, tito vládci upevňují svojí moc a moc státu, aniž by byl suverénem svobodný a zodpovědný občan.

Politici studené války na obou stranách věděli, co obnášela 2. světová válka, protože ji zažili a snažili se z obou stran politiku a mír „balancovat“, jak pravil bývalý německý kancléř Helmut Schmidt. Ti dnešní, nedozrálí autokraté, mohou vypustit z lahve džina, kterého už nepůjde vrátit zpět. Neznalí zahraniční politiky, naprosto rozbili diplomacii, která hrála tak důležitou roli v době studené války, a hrají si na vůdce, přestože na to nemají.

Občanům na celém světě zbývá jediná zbraň. Jak praví staré čínské přísloví, bouřiti se je správné. Politici si musí uvědomit, že suverénem je svobodný a zodpovědný občan, kterému politik slouží, ne naopak. Anebo budou platit slova australského archeologa a paleontologa Raymonda Darta? „Pro všechny známé lidské skupiny je typické, že jsou prakticky permanentně formovány konfliktními situacemi. Přes svou 3 miliony let dlouhou historii se člověku nepodařilo definitivně se smířit sám se sebou, stejně jako s jemu podobnými. Konflikty, jak jsme viděli a vidíme i dnes, jsou obsaženy v lidských skupinách a ve vztazích mezi lidmi.  Není žádná lidská skupina, která se izoluje hranicí proti jiným. Agresivita je pevnou, nevyhnutelnou součástí lidského chování.“

Dart, který prozkoumal jak neandertálce, tak australopitheka, pokračuje: „V člověku sídlí uvnitř silná agresivita, kterou nedokázal ovládnout ani individuálně, ani pokročilejší socializací. Tato agresivita ho neustále žene k nejhorším násilným činům.“ Moderní psychoanalýzy Dartovu tezi potvrzují. Jeho originalita spočívá v tom, jak vysvětluje genezi lidské agresivity. „Je zvířecím dědictvím a dá se vysledovat až k biofyziologickým  společným vlastnostem všech vyšších primátů, předků člověka.“

The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.