Bude to konec. Nejen pro Brazílii.


Úvodní foto: Deforestation in the State of Pará seen from the International Space Station, by NASA, (c)Wikimedia Commons

Zničení Amazonie změní také klima v Evropě, varuje jeden z předních brazilských badatelů v oblasti životního prostředí

 

Antonio Donato Nobre je jedním z nejdůležitějších odborníků na ekologii pralesa. Radil vládě v otázce zákona na ochranu lesa „codigo florestal“. V Manausu v Amazonii žil a bádal 14 let. V současné době působí jako profesor v brazilském Národním institutu pro výzkum vesmíru (INPE) v Sao José dos Campos u Sao Paula a zabývá se odlesňováním a lesními požáry.

Proč prezident Bolsonaro nedávno vyhodil ředitele Národního institutu pro výzkum vesmíru Ricarda Galvãoa?
Za prvé byl Galvão rozhořčen tím, co Bolsonarova vláda za tak krátkou dobu od jeho nástupu do úřadu ve vztahu k ničení deštného pralesa způsobila. Nejnovější data, podpořená satelitními snímky, které INPE na svých internetových stránkách zveřejnila, což je naší zákonnou povinností, mluví jednoznačně.

Za druhé byl náš ředitel, člen Akademie věd a vysoce uznávaný kolega badatel, rozhořčen osobními útoky prezidenta na něj. Bolsonaro a jeho poradci jednoduše zdůrazňovali, že naše data, co se týče ničení deštného pralesa, jsou čisté lži. Ve skutečnosti ale lži vyrábí Bolsonaro a jeho spolupracovníci. Po těchto osobních útocích na něj a jeho spolupracovníky se Galvão bránil před prezidentem formou veřejného prohlášení. A to jednoznačně. Výsledek: jeden z nejuznávanějších vědců naší země byl vyhozen a nahrazen vojákem.

Odstrašující obrazy z území Amazonie oběhly celý svět. Jaká je aktuální situace v místě?
Je to skutečně velmi, velmi špatné. Je jednoznačné, že současné ilegální žhářství provozují ti, kdo prales ekonomicky vytěžit pro své partikulární zájmy: lupiči půdy, obchodníci se dřevem a chovatelé dobytka. Kdo chce mít půdu pro sebe, jedná podle starého zákona brazilského vnitrozemí: odlesni a země je tvoje. Tedy vypal les a nech si pak vystavit dokument, že půda je nyní v tvém vlastnictví. Je to zničující „stroj“. Situace je neskutečně špatná, a to jsme nyní teprve na začátku sucha. Území, v nichž se v této době nejvíce vypaluje, jsou prokazatelně oblasti s převahou lupičů půdy, obchodníků se dřevem a chovatelů dobytka. Dříve zde byly lesy Matogrosso na východě spolkových států Pará a Tocantis. Dnes jsou z nich sotva zbytky, fragmenty, takže nyní pronikají na západě státu Pará do oblasti Amazonie, do jedněch z dosud ještě nedotčených území. Odlesňují, čistí silnice. Prostě invaze.

Proč právě nyní tak nezadržitelně?
Tento proces probíhá již dlouho. Do konce posledního roku byly tyto oblasti přinejmenším střeženy a bráněny před těmito kriminálníky. Když byla na počátku vlády prezidenta Luize Inácia Luly da Silva ministryní životního prostředí Marina Silva, podařilo se v letech 2004 – 2012 ničení lesů zredukovat, v Matogrosso o 90 % a v Amazonii o 80 %. Avšak v roce 2012 dokázala agrární lobby v době prezidentky Dilmy Rousseffové protlačit„codigo florestal“, zákon o ochraně lesů. Výsledkem bylo okamžité zvýšení míry odlesňování a současně odbourávání státních kontrolních institucí. Situace se ještě zhoršila v roce 2016 během jednání o odvolání prezidentky Rouseffové. A od té doby, od nástupu Bolsonara do funkce, se „agenti ničení pralesů“ utrhli z řetězu. Došlo pouze k mediálnímu pokrčení ramen nového ministra životního prostředí a dřevorubci postupují podle práva kriminálních živlů.  Vláda navíc systematicky zabraňuje všem kontrolním mechanizmům chránit pralesy. Dnešní situace je výsledkem těchto aktivit nové vlády, která chce nyní rozvíjet území Amazonie podle svých představ.

Bolsonaro zdůrazňuje, že za požáry jsou zodpovědné mezinárodní nevládní organizace.
To je skutečně vrchol absurdity. Naopak, právě díky těmto nevládním organizacím existuje tak mnoho programů udržitelného zacházení s lesem. V tomto bodě se ostatně regionální vlády spolkových států, ale také jednotlivé obce a komunity, sevřeně staví proti spolkové vládě. Ta přirozeně reaguje nepřátelsky. Podsouvat vinu nevládním organizacím je stejné, jako dávat oběti přepadení vinu za přepadení. Je jednoduše jisté, že zodpovědnost za tyto požáry nese samotná brazilská vláda a její politika podněcování ke kriminálním činům.

Kolik požárů jste zaznamenali v současné době v této oblasti?
Před nedávnem to bylo 100.000 jednotlivých požárů. Ale my neevidujeme jen počet požárů, ale také emise oxidu uhlíku. A to množství, vypouštěné v současné době z důvodu lesních požárů, je skutečně znepokojující. K tomu ještě hoří nejen v Jižní Americe. Obrovské požáry jsou také v Kongu nebo na Sibiři (v době rozhovoru začátkem září 2019).

Je to nový fenomén?
Není. Probíhá již dobrých 50 let. Tedy s výjimkou několika let na přelomu století, kdy Brazílie proces odlesňování krátkodobě zastavila a stala se vzorem provádění politiky udržitelnosti. Současná vláda však tuto politiku zcela zastavila a začala postupovat přesně proti ní. Dosáhla tím ovšem podivného efektu. Ti, kteří této vládě nejprve pomohli k moci, tedy velkovlastníci a lobbisté agrárního byznysu, se náhle obrátili proti ní. Zjistili, že jim dnešní politika značně škodí. Mají především strach ze ztráty svých mezinárodních odbytišť.

Lidé jako ex-senátorka Katia Abreu nebo největší producent sóje Blairo Maggi – oba nositelé pochybného řádu Zlatého řetězu – se veřejně vyslovili proti politice prezidenta Bolsonara. Maggi, zodpovědný za velkoplošné zničení lesů v Matogrosso, dostal strach a najednou se začal znepokojovat o extrémně špatné jméno Brazílie v zahraničí. A co se nestalo? Prezident z ničeho nic poslal k potlačení požárů a k pronásledování jejich zakladatelů armádu.

Jaké jsou pak přímé následky požárů?
Máme lokální, regionální a přirozeně globální důsledky. Všechny tři dosáhly již velmi, velmi vysoké, v podstatě katastrofální úrovně. Nejnovější, zatím ještě nezveřejněné studie ukazují, že východ Amazonie již překročil nevratný bod.

Klima se již tak změnilo, že se les nemůže již více udržet. Můj bratr, meteorolog Carlos Nobre, předpovídal tento efekt „sněhové koule“ již před 30 lety. Ale teprve pro dobu od roku 2050. Tento proces však již nyní probíhá na plné obrátky. Nastal dříve, než bratr předpokládal. Má to nesmírné důsledky na „biotické čerpadlo“, které vytváří tak zvané létající proudy. Vzdušné proudy, které vypouštějí díky lesům vlhkost do atmosféry, přes tisíce kilometrů do centrální Brazílie s její obrovskou zemědělskou produkcí a na jih Brazílie, ekonomického centra země, kde se následně vyprší, a tím vůbec umožňují život ve městech jako je Sao Paulo. Bez této vody z Amazonie by tady všude byla poušť. A co jsme právě zažili v Sao Paulu? Místo vlhkosti z létajících proudů se tady objevil proud tmavého zrzavě zbarveného kouře, nad městem narazil na studenou frontu, zatemnil oblohu takovým způsobem, že kolem 15 hodiny zde byla temná noc a v celém městě se rozsvítila světla. Ale téměř nepršelo. To málo, co z těchto jedovatých mraků spadlo, byl popel z území Amazonie.

Tyto lokální a regionální efekty mají přirozeně značné globální důsledky. Jde zde o spojení Atlantského s Tichým oceánem. A s cirkulačním systémem v atmosféře. Amazonie je teritoriální hydrologický svazující bod mezi oběma oceány a ovlivňuje tak přirozeně také Evropu.

Proč?
Protože ty rovněž vlhkostí napájené vzdušné proudy vanou přes Atlantik a podél afrického pobřeží až ke Karibiku a do Jižní Ameriky. Tyto vlhkostí „napité“ vzdušné proudy nad karibskou částí Atlantiku vytvářejí tak říkajíc čela Golfského proudu, který pak určuje klima v Evropě. Je to obrovský, na sebe navazující komplexní systém.

Jaké jsou další důsledky?
Dalším bodem je odpařování vody. Les vypouští vlhkost, která tvoří o pár tisíc metrů výš kondenzací mraky, což opětovně ochlazuje pod nimi ležící zemskou formaci. To je vertikálně účinný efekt. Máme rovněž horizontální efekt, kterým zmíněné vzdušné proudy a větry transportují vlhkost z horkých rovníkových oblastí do studených, vlastně velmi suchých severních území planety. Rovníkové lesy jsou tedy životně důležité pro transport vlhkosti z tropických zón také do severních území planety.

Zničit amazonský deštný prales znamená napadnout srdce planety. Když tento deštní prales zničíme, můžeme zcela zapomenout na cíl, stanovený v Pařížské smlouvě – oteplení o dva stupně. Deštný prales je obrovské skladiště uhlíku. Uhlíku, který se nyní uvolní. To, k čemu právě dochází, je ve vztahu ke klimatu ohromně nezodpovědné.

Ale podle Bolsonara se to týká jen samotné Brazílie. Vměšování z venku si “vyprošuje“.
Brazilská „pravice“ skutečně nepřetržitě mluví o suverenitě Brazílie. O tom, že my si s naší zemí můžeme dělat, co chceme. Já to ale vidím úplně jinak. Právě tím, co se u nás děje, si zahráváme s naší suverenitou. Když si někdo tímto stylem a způsobem přežití zahrává s planetou, docílí jen toho, že se celý svět obrátí proti Brazílii. A výsledným efektem bude právě ztráta naší suverenity.

Od začátku mé kariéry bojuji za záchranu Amazonie, protože za prvé, je naším národním pokladem, a za druhé, zajišťuje naši suverenitu. Bez pralesa se Brazílie stane pouští. A bude to znamenat konec nejen pro Brazílii. Ale jak vysvětlíme lidem, že na naší planetě již nemůžeme žít? To si jednoduše nedokážeme představit. A právě proto je pro lidi tak těžké pochopit to.

Proto začala brazilská veřejnost vystupovat proti této katastrofě?
Většina brazilského obyvatelstva je proti zničení Amazonie. Odhaduji, že v úzkém kontaktu s mocí, která je za toto kriminální pustošení zodpovědná, je snad 100.000 osob, zapojených v lobbistických skupinách. 100.000 z 209 milionů. A pořád křičí o suverenitě. O jako suverenitu zde jde? O suverenitu brazilského lidu nebo té malé kriminální menšiny?

Přesto, když je tento vývoj v Brazílii kritizován zvenčí, nebo když je nabízena pomoc, Brazílie se většinou ohání národní kartou a „bílou kolonialistickou povýšeností“, a dokonce vyčítá Evropě ambice anektovat ji. Co by zde tedy mohla Evropa udělat?
Za prvé, veřejně vyjádřena starost o to, co se u nás děje, je už nyní velmi prospěšná. Tlak, který se tím vytváří, je už značný. Je to konstruktivní a pozitivní, když lidstvo říká: „Tak moment, co se to u vás děje?“ Vy se ovšem také musíte „chytit za nos“ a otevřeně přiznat, že u vás něco nehraje. Například Norsko na jedné straně sehrává Norsko výrazně poštovní roli v Amazonské nadaci, a na straně druhé, norský báňský podnikatel zde způsobuje enormní, přímo katastrofální škody. Proč stále ještě fungují v Německu uhelné elektrárny, když disponuje solární technikou, která se rozvíjí a spotřebovává na světových trzích? Proč? Nejenom my, ale všude na světě potřebujeme něco, čemu já říkám „esforco da guerra“, válečné úsilí. Tedy reakci, která odpovídá dramatice této války. Bolsonaro doporučil zmrazení peněz na podporu projektů deštného lesa v Brazílii, peněz k zalesnění vlastních lesů. Na to pak spolková vláda zveřejnila kvalitní video o německých lesích, o tom, co Německo již pro své lesy udělalo. Taková informace velmi pomáhá. Ukazuje, že je možné využívat les, aniž bychom jej zničili. Právě Amazonie se týkají nesčetné technické možnosti, jak zachovat les. To je pro lidi, jako jsem já, kteří pracují v oblasti životního prostředí, to nejbolestivější. Vše leží na stole, jen by se to muselo konečně zafinancovat, aby se heslo Amazonie 4.0 přeměnilo v praxi.

Co je Amazonie 4.0?
Je to koncept využití Amazonie, vyvinutý mými bratry Ismaelem a Carlosem. Vyvinuli systém pro ekonomii a biodiverzitu. Technologie včlenění do biologického systému Amazonie. Člověk by mohl tak využít zemědělské produkty Amazonie bez toho, aby zničil les. K tomu patří komerční využití kakaa a cupuacú, plodů stromu, podobného kakaovníku. Nemusí být přitom káceny žádné stromy. Vzorem pro tento koncept bylo teď tak populární využívání superpotraviny acai. Před 30 lety ji mimo Amazonii neznal nikdo. Nyní je to celosvětový obchod za více než miliardu dolarů. Amazonie 4.0 ukazuje, že s technickými možnostmi, které dnes máme, by mohly obce Amazonie prales využít a současně i udržet. Produkce čokolády přes 3D tiskárnu přímo v lese. Rozdělení produkce do přilehlých obcí a přes drony nebo přímý prodej takových produktů přes internet, bez meziobchodníků. Tento projekt leží na psacím stole prezidenta Bolsonara. Ale Ricardo Salles, Bolsonarův ministr životního prostředí, pak přišel se svým plánem, nepřátelským vůči životnímu prostředí.

Mají tedy pokusy přesvědčit tuto vládu nějaký smysl?
Nynější centrální vládu zajisté ne. Ale vlády jednotlivých spolkových států se pokouší získat finance přímo z Evropy. Na stole máme ještě nesčetné velkolepé projekty, jak zachránit Amazonii a současně ji smysluplně využít. Jediné, co pro realizaci těchto plánů chybí, jsou peníze. Už jen získat finance pro Nadaci Amazonie, která chce chránit lesní plochy, je velmi těžké. Proč? Protože Evropa vyplácí tyto peníze pro nadaci brazilské rozvojové bance BNDES, a ta jedná stejně, jako jiné banky. Trvá věčnost, než se peníze dostanou k nadaci. INPE musel čekat na peníze z tohoto fondu na monitorování pralesa dva roky.

Jde ještě deštný prales vůbec zachránit?
Nemám žádnou křišťálovou kouli. Katastrofu zde máme již nyní. V roce 2009 jsem řekl, že přijde za pět až šest let. Je to tak trochu, jako když se letadlo odlepí od země, na návrat zpět je už pozdě. Proto říkám, že mluvit o budoucnosti nemá smysl. Je tak černá, tak odstrašující, tak katastrofická, že by lidé mohli zpanikařit, byli by plně paralyzováni. Realita tedy je: Titanik klesá, narazil již do ledovce a potápí se. Co teď ještě dělat? Spustit na hladinu záchranné čluny a hodit plavecké vesty. A to rychle. Jinak už brzy narazí na mořské dno.

Nezní to nijak nadějně.
Ne, to ne. Změna klimatu je realita, odborníci před ní varují již 30 let. A nyní vstupujeme do stavu nouze, do něčeho, co se předpokládalo, že přijde za sto let. Nyní už nemluvíme o 100 letech, ale o letech osmi. Kolegové říkají, že když během 18 měsíců nezměníme kurs, „přijdeme o loď.“ Mezinárodní výzkumná skupina, ke které patřím, říká již 15 let, že lesy jsou v boji proti změně klimatu zásadní. Přesto to bylo zpochybňováno, dokonce i uvnitř akademické obce. A teď? V časopisu Science vyšel článek, který vysvětluje, že výsadba trilionu nových stromů by pomohla tím, že by na sebe navázaly přibližně třetinu obsahu CO2 v atmosféře. Ok, nyní se přišlo na to, jak je pro nás les životně důležitý, pokud jde o oxid uhličitý. Jak je důležitá lesem zajištěná cirkulace vody, tedy jeho funkce biotického čerpadla. A pak si najednou přečtete zprávy, že v Etiopii a Indii byly během několika hodin vysázeny miliony stromů.

Ale k tomu nedochází.
Ale přesto bychom to dělat mohli. Podívejte se přece na Gretu Thunbergovou. Dospívající dívka, autistka, která se postavila před švédský parlament a dnes ji zná celý svět.

Je tedy přesto ještě nějaká naděje na záchranu Titaniku?
Greta Thunbergová říká pravdu, potřebujeme mimořádná opatření. Musíme vše, co máme, hodit na misku vah. Ale ne tak, jako to udělali Číňané, vysadit stromy bez smyslu a rozumu. Osadili v posledních 25 letech 800.000 čtverečních kilometrů země stromy, z nichž přežilo jen 15 %. To nemá smysl. Nebo jako to udělali Senegalci: ti vysadili z peněz OSN miliony stromů a pak je opět vykáceli, aby získali dřevo na topení. Musíme tedy přesně vědět, kde tyto stromy vysadíme, jak je zasadíme a jaký dopad mají na klima. Musíme znovu uvést do provozu biotická čerpadla. Ano, mohli bychom tak dokonce dobýt zpět pouště. Abychom toho dosáhli, musíme konečně převést vědecké poznatky a možnosti, které máme, do skutečných činů.

Co se můžeme naučit od domorodých obyvatel, které chce Bolsonaro očividně vyhladit, protože stojí v cestě jeho představě rozvoje?
To je jedna z věcí, o nichž jsem s vámi ještě nemluvil. Tyto národy mají etiku, která se rozvíjela na základě znalostí jejich předků a podstatně zajišťovala větší harmonii se životním prostředím a přírodou, než tomu bylo u naší západní civilizace. Můžeme se od nich skutečně hodně učit. Příroda je zde miliardy let a ovládá tuto planetu. Ona nám umožnila být zde. Je na čase se k této přírodě vrátit. Jinak zanikneme.

 

The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.