Tajná služba ČR a i experti v EU to ví, jen prezident Zeman ne!


Úvodní foto: Palác císařovny Augusty v Potsdamu, do r. 1994 západoevropská centrála GRU, Giorgio Michele, (c)Wikimedia Commons

Rusko využívá Česko jako základnu pro rozsáhlé operace tajných služeb proti EU. Před nedávnem na to odkazovala česká BIS. Ten přímý tón ve zprávě je hodně neobvyklý. Ještě neobvyklejší je reakce prezidenta Zemana.

Ruské velvyslanectví v šestém pražském obvodě je obrovská stavba. Impozantní městská vila s vysokými římskými sloupy, širokým schodišťovým vchodem, částečně obklopena masivní zdí. Je to jeden z největších pozemků Ruské federace v Evropské unii, což je vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika je se svými o něco více než 10 miliony obyvatel jednou z nejmenších členských zemí RU, velmi pozoruhodné. Avšak Rusko tuto malou zemi využívá jako základnu pro rozsáhlé operace tajných služeb proti EU. Ruské velvyslanectví, rezidentura (v ruském špionážním žargonu), jako jádro pro operace tajných služeb proti EU – na to odkazovala zpráva české BIS v prosinci 2018, která byla předložena členům vlády i prezidentovi.

Je v ní řeč o „neregistrovaných důstojnících tajné služby pod diplomatickým krytím“. Dále jsou ruští diplomaté označeni jako „podstatné riziko“ pro české občany. Zpráva konkrétně informuje o ruských hackerských skupinách Turla a APT 28. Ty měly proniknout již v letech 2017 a 2018 do českých institucí a zachycovaly komunikaci ministerstva obrany a armády.  Zmínka o těchto skupinách a přímý tón jsou pro zprávu tajné služby neobvyklé, protože jejím obsahem většinou bývají všeobecné trendy globálního vývoje. Ještě neobvyklejší je ale reakce prezidenta Miloše Zemana. Jen tři dny poté, co obdržel zprávu, řekl v rozhovoru s televizí Barrandov, že žádné konkrétní důkazy pro přítomnost ruských agentů v zemi nedostal. Zeman mluvil o „hloupém žvanění“ a nazval příslušníky vlastní služby BIS amatéry. Připomíná to Donalda Trumpa, který také vehementně kritizoval tajné služby USA v návaznosti na jejich vyšetřování ruského vměšování do prezidentských voleb. Ještě zaníceněji a častěji než Trump vyjadřuje ovšem český prezident Zeman své sympatie k Vladimíru Putinovi, a tím sabotuje vnitřní i zahraniční politiku vlastní země a shazuje práci příslušníků vlastní tajné služby. Vyvíjí se tak Česko jako slabé místo v EU a NATO?

„Česko je bezpochyby zvláštní případ,“ říká listu Die Welt Ondřej Kundra. Tento novinář se léta zaměřuje na ruské velvyslanectví v Praze a na aktivity ruských tajných služeb. Říká, že „jednotlivé části politické elity mají spojení do Moskvy,“ přičemž „nejde jenom o Zemana, ale také o osoby v jeho okolí.“ Jako přátelské vůči Kremlu vidí také pravicově-extrémistickou SPD a sociálně-demokratickou ČSSD. Obě svými hlasy podporují v Poslanecké sněmovně menšinovou vládu Andreje Babiše, ČSSD přímo jako člen koalice. V případě Česka je navíc zvláštní, říká Kundra, že jeho obyvatelstvo v pravidelných průzkumech preferuje kromě třeba Francie a Itálie také Rusko. Největší východní soused EU je v Česku oblíbenější než v jiných východoevropských státech, které se až do pádu socializmu nacházely ve sféře sovětského vlivu.

Polsko má s Ruskem historicky jiné zkušenosti a také je k němu geograficky blíže, říká Kundra. „Tím jsou si lidé desinformační kampaně Kremlu vědomi a ruské aktivity na ně působí méně,“ vysvětluje. Těmi aktivitami myslí agenty, kteří jsou často maskovaní jako diplomaté. Teprve v říjnu 2018 informoval Český rozhlas s odvoláním na zdroj tajné služby, že v roce 2014 dokonce v Praze pobývali Alexandr Petrov a Ruslan Boširov, podezřelí z otravy bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dcery „bakteriologickou zbraní“ novičokem 4. března 2018 v anglickém Salisbury.

Ondřej Kundra je přesvědčen o tom, že ruské velvyslanectví slouží jako základna pro operace nejen v Česku, ale i v evropských zemích. Proto je to o to důležitější, aby „to naši sousedé vzali na vědomí.“ Důvodem je, že česká Bezpečnostní informační služba s jen cca 800 spolupracovníky je podstatně menší než služby ostatních států EU, v nichž tudíž musí Rusko počítat s intenzivnějším sledováním.

Aktivity ruských tajných služeb se však neomezují pouze na získávání informací. Čím dál intenzivněji se dnes zaměřují na ovlivňování obyvatelstva jako součást vedení hybridní války. Stále více proruských informačních kanálů vychází v českém jazyce, denně se objevují tisíce zpráv na sociálních sítích a stovky řetězových e-mailů, s nimiž se pokouší usměrňovat veřejné mínění ve prospěch Kremlu,“ říká Ondřej Kundra. A jak uvádí Jakub Kalenský pro list Die Welt, „jednoznačně přibývají.“

Jeden z poradců Putina to řekl otevřeně: „Evropa je geostrategicky „nahá“ a sama není životaschopná!“

Stejně jako BIS zdůraznil J. Kalenský roli ruského velvyslanectví. Na velvyslanectví v Praze a konzulátech v Brně a Karlových Varech je kolem 200 diplomatů. Jsou ve stejné lize s velvyslanectvími v Bruselu a ve Vídni, kde se ovšem nacházejí instituce EU a OSN. Minimálně třetina diplomatů v Praze má však patřit GRU – ruské vojenské tajné službě. K tomu si připočtěme ještě ilegální rezidenty, tj. osoby, které žijí v zemi v utajení, někdy jsou to dokonce čeští občané, jako ukazuje případ Roberta Rachardža. V roce 2010 museli odstoupit tři generálové českých ozbrojených sil poté, co si ruský agent vytvořil kvalitní kontakty na jejich úřad. Jaké informace mohl do Moskvy předat, není dodnes známo. „Naše země je nejzápadnější část bývalého východního bloku a byla proto první, v které byla zřízena rezidentura KGB, říká O. Kundra.

„V zákulisí řádí velká válka tajných služeb, ale český prezident o tom nechce vědět!

V 90. letech využívali diplomaté své kontakty v českém obchodním světě a politice a obohacovali se. A dnes, kdy Rusko opět začalo sázet na prostředky tajné služby, využívají tato spojení pro své operace. A právě před vlivem jednotlivých ruských osob na české hospodářství, obzvláště energetické hospodářství a před podílnictvím ve firmách nastrčenými jednotlivci varuje zpráva BIS. Její šéf Michal Koudelka ostatně pojmenoval výroky prezidenta Zemana jako nešťastné. Odkázal na to, že jeho služba začátkem roku 2019 odhalila ruského agenta. Pro něho je to další doklad intenzity ruských „aktivit“, když se dokonce ani prezident a jiní vysoce postavení politici nechtějí podívat pravdě do očí.

Československo bylo již ve dvacátých letech 20. století mateřskou letadlovou lodí sovětské zpravodajské služby

Bývalý zpravodajský důstojník František August, který emigroval po srpnu 1968, odhaluje ve své knize „V zajetí temna“ praktiky bývalých sovětských tajných služeb až po KGB jak v Československu, tak ve zbytku Evropy. Dokazuje jen to, co potvrdila nejnovější zpráva BIS o činnosti současné ruské tajné služby nejen u nás, ale i v dalších zemích Evropy.

Ve třicátých letech se Československo stalo nejdůležitějším evropským centrem sovětské špionáže proti Evropě a ovšem i proti Československu. Československo bylo odrazovým můstkem sovětské tajné služby při vytváření obchodních firem a jejich zastoupení v jiných zemích. Bylo zemí, kde nebyl problém nechat „zarůst“ agenta do legendy vhodné pro zbytek Evropy. Československý pas měl váhu a platil bez víza ve většině evropských zemí, včetně těch, v nichž už vládly totalitní režimy. Přes Československo bylo možno úspěšně organizovat nejen vojenskou, ale i průmyslovou a vědeckou špionáž. Přes Československo mohli cestovat sovětští agenti do Španělska, někteří dokonce s pomocí čs. zpravodajské služby. A přes Československo mohly dostávat „dary“ komunistické odbory ve francouzském leteckém průmyslu, které úspěšně paralyzovaly francouzskou leteckou produkci a zbrojní výrobu vůbec (vydělala na tom Luftwaffe v roce 1940). Např. většina agentů Kominterny cestovala do Moskvy na československé pasy.

První prozatímní vojenská dohoda mezi SSSR a Německem byla podepsána 11. srpna 1922 v Moskvě. V podstatě se obešla Versailleská dohoda, protože území SSSR nemohly vojenské komise vítězné Dohody kontrolovat, když tam Reichswehr mohl volně experimentovat, získávat znalosti v technice a taktice. V SSSR se mohly zkoušet a vyrábět zbraně, zakázané Německu Versailleskou smlouvou, a cvičili se tam němečtí důstojníci i poddůstojníci v rolích „technických“ poradců. V Rusku stavěl a budoval Krupp, Blohm a Voss, Junkers. Junkersy pod jménem Antonov se staly o dekádu později světoznámé. V mezinárodním procesu s německými válečnými zločinci v Norimberku vystoupil jako svědek německý průmyslník Arnold Rechberg, který patřil v Německu k odpůrcům německo-sovětské spolupráce, a poukázal na to, že skutečným viníkem příchodu nacistů k moci byl Josif Stalin. Uvedl, že v rámci infiltrace NSDAP dostalo 24.000 německých komunistů příkaz vstoupit do nacistických bojových organizací SA a SS. Tato operace začala v roce 1930 a skončila v roce 1932. Ze Stalinova podnětu dostala nacistická strana z Moskvy k dispozici 40 milionů zlatých Říšských marek. Stalinovy dalekosáhlé politické kalkulace ale v německých podmínkách nevyšly, a byly to národy Sovětského svazu, kdo na ně posléze doplatil milionovými oběťmi.

Cílem tohoto příspěvku není vyjmenovávat akce sovětských tajných služeb před 2. světovou válkou a po ní, které bohatě osvětluje výše zmíněná kniha. Moc se nemluví o spolupráci gestapa s NKVD v době, kdy na popravištích v SSSR zahynul celý ÚV KS Polska, a zároveň na setkání v Zakopaném ve Vysokých Tatrách navrhovala NKVD vytvoření sítě agentů -provokatérů, kteří by vstoupili do spojení se skutečným odbojovým hnutím polského lidu a podávali zprávy o jeho činnosti jak gestapu, tak NKVD. Je známo, že německá komunistka Margarete Buberová Neumannová, žena jednoho z největších německých předválečných komunistů (byl popraven při čistkách v Rusku v roce 1937), byla internována 2 roky v gulagu v Karagandě, aby ji pak při podpisu paktu Molotov-Ribbentrop NKVD předalo na přechodu v Brestu-Litevském přímo gestapu, aby celou válku strávila v koncentračním táboře Ravensbrück.

Vliv sovětských tajných služeb pronikal do Československa i ve válečné době, ať už to bylo do exilové vlády v Londýně anebo do československých jednotek, které vznikly na území SSSR. Ruské tajné služby měly podíl i na kauze Heliodora Píky, oddaného vlastence, který za války poznal záměry Stalina a jeho pochopů po skončení války. Komunistický režim ho po vykonstruovaném procesu odsoudil k smrti a popravil. Stejně tak se na známých procesech se „záškodníky a zrádci“ v 50. letech 20. století podíleli v Československu ruští poradci. Na popravištích skončili i samotní komunisté. Jména Dr. Milady Horákové, političky z České strany národně sociální, a skalného komunisty Rudolfa Slánského jsou dostatečně známá. Ruský poradce Lichačev se tehdy netajil svým posláním v Československu, které mu vymezila moskevská centrála. Reagoval rozčileně na neochotu velitele útvaru pro hledání nepřátel ve straně na Slovensku dodávat mu neprověřené informace o vedoucích komunistických funkcionářích: „Mne sem Stalin poslal dělat procesy, nemohu ztrácet čas. Nepřišel jsem diskutovat, přišel jsem do Československa „svorotiť golovy. Raději zakroutím sto padesáti jinými krky, než by měli zakroutit mým vlastním.“

Potlačení povstání v Berlíně v roce 1953, potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956 a nakonec bezprecedentní okupace spřáteleného státu Československa v roce 1968, za vším stála sovětská tajná služba KGB. Na počátku roku 1990 bylo po 20leté normalizaci ze strany konzervativních komunistů, ovládaných z Moskvy, v Československu evidováno 7.000   spolupracovníků KGB. Ti, samozřejmě, nikam nezmizeli, což je nakonec vidět na části politické scény a aktivitách, jak o nich informuje zpráva BIS z roku 2018. Po převzetí moci V. Putinem se opět obnovila činnost obávané KGB, akorát pod novými zkratkami. Vladimír Putin nezapomněl na slova Josifa Stalina z doby 2. Světové války: „Tato válka je jiná než války minulosti. Kdo obsadí nějaké území, zavede na něm svůj společenský systém. Každý zavádí svůj systém tam, kam až dojde jeho armáda. Nemůže tomu být jinak.“

Anglický publicista Edward Lucas se vyjádřil lapidárně: „Být občanem České republiky, byl bych zneklidněn aktivitami Ruska ve vlastní zemi.“

Nejsem nepřítelem Ruska, jen 30 let čtení o této zemi, jejíž občané tolik vytrpěli a trpí nadále, mne stále přesvědčuje, že současná ruská věrchuška pod vedením prezidenta Putina se nezbavila paranoického strachu o vlastní bezpečnost, a tím svého 1000letého expanzionismu. „Všichni ruští vladaři nevyjímaje Putina vycítili, že jejich vláda má poměrně archaickou formu a že její základ je křehký a umělý. Obávali se přímého kontaktu mezi západním světem a světem jejich. A naučili se hledat svou bezpečnost pouze v trpělivém, avšak smrtelném zápase za totální zničení soupeřící mocnosti (v dnešní době EU a USA), a nikdy ne v dohodách a kompromisech s ní.“

„Ruská bezpečnost i v pojetí současné ruské „věrchušky“ znamená neexistenci soudružnosti, rovnováhy a harmonie ve zbytku Evropy. Pokud naopak zajištění jejich bezpečnosti způsobí bratrovražedné boje, pokles životní úrovně a zhroucení politické sebedůvěry evropských národů, nebudou nad tímto vývojem v Moskvě prolity žádné slzy.“

Je proto smutným a varujícím zjištěním, že právě Česká republika stále zůstává základnou ruských tajných služeb, působících nejen proti ní samé, ale i proti celé EU, a že v podstatě hlavním podporovatelem politiky současné ruské věrchušky je hlava státu M. Zeman a část politické scény.

The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.