Dnešní nenávist k židům je stejně iracionální, jako byla v minulosti

[wc_spacing size=”40px”] Úvodní foto: Memorial, (c)Crazy Zoc, Wikimedia Commons [wc_spacing size=”10px”]

27. ledna 2019, v den výročí holocaustu, vystoupil v německém Spolkovém sněmu jako vážený host 87letý historik Saul Friedländer, který přežil holocaust. Narodil se na území Československa v roce 1932 a jmenoval se Pavel. Dnes má francouzské jméno Saul.

Saul Friedländer vstoupil do německého Parlamentu v doprovodu německého prezidenta F. W. Steinmeiera, kancléřky A. Merkelové a předsedy ústavního soudu Andrease Vosskuhle. Ještě před předáním slova S. Fridländerovi apeloval předseda spolkového sněmu Wolfgang Schäuble, jak je pro Německo zahanbující, když židovští občané uvažují o vystěhování. Stud podle něj ale nestačí. Je nezbytné bránit se proti rasismu, antisemitismu a diskriminaci všeho druhu každý den.

Friedländer začal svou přednášku s pohledem zpět, s připomenutím projevu Adolfa Hitlera v Říšském sněmu, v němž před 80 lety oznámil svůj základní cíl: likvidaci Židů. Vzpomněl na to, že holocaust byl veřejně proklamován již dlouho před oznámením konečného řešení. 87letý  přeživší holocaust vypráví chronologii masového vraždění tak realisticky, jak jen to je možné.  Vypráví, jak se oběti cítily. „Nejpozději v roce 1942 jsme věděli, že Židé budou masově vyvražděni,“ říká. Uvádí také počty zavražděných v jednotlivých táborech: 250.000 v Sobiboru, 800.000 v Treblince, minimálně 1,1 milionu v Osvětimi. Pak začal mluvit o svém vlastním životě.

Po včlenění Sudet do Říše útěk do Paříže. Tam vyrůstal, ale stále ještě se vzpomínkami na starý domov. „První píseň, kterou jsem se učil hrát na klavír, byla „Měl jsem kamarády.“ Rodina později uprchla do Vichy, oblasti, spravované francouzským režimem, závislým na Německu. Když nebyla rodina bezpečná ani tam, plánovali rodiče útěk do Švýcarska. Nejdůležitější pro ně byla záchrana chlapce.

a jsou na postupu na celém světě
Rodiče přivedli Pavla do katolického internátu a vyčkávali na možnost útěku do neutrální . V internátu nevydržel dlouho, odešel a našel své rodiče, kteří ho ale vrátili do kláštera. „A to bylo naposledy, co jsem je viděl. Co si asi v té době mysleli?“ Během svého pokusu o útěk byli chyceni a deportováni do Osvětimi. Protože otec byl slabý, byl zavražděn ihned po příjezdu do koncentračního tábora. Matka byla schopna pracovat. „Z tisíce Židů, kteří byli tehdy deportováni, zůstali po válce naživu čtyři.“

„Pro mě a mou generaci evropských Židů znamenal tehdy Izrael domov a pocit sounáležitosti, a to i přesto, že vládu často kritizuji,“ říká Friedländer. Právo na existenci země je zásadní morální povinnost. Zdůrazňuje to, protože dnes má pocit, že pro krajní levici a pravici to stejně nepřichází v úvahu.

„Dnešní nenávist proti Židům je stejně iracionální, jako tomu bylo již dříve,“ nabádá historik. Týká se to především pravicových radikálů. A i přes tuto iracionalitu zachvacuje více a více zemí. Xenofobie a nacionalismus jsou znepokojujícím způsobem celosvětově na postupu, připomíná S. Friedländer. Na konci své přednášky přiznává, že nad pozváním na vzpomínkovou hodinu nejdříve dlouze váhal. „Proč? Protože já, stejně jako mnoho lidí po celém světě, vzhlíží na od základu změněné Německo.“ A směřuje svůj apel na poslance: „My všichni doufáme, že máte morální vytrvalost bojovat nadále za toleranci, vstřícnost, lidskost a svobodu, jednoduše za skutečnou demokracii.“ Projev Saula Friedländera sklidil obrovské ovace od stojících poslanců.

Nenávist k židům ve všech zemích Evropy
Dřívější prezidentka Centrální židovské rady v Německu Charlotte Knoblochová vidí v přibývajícím zapomínání historie a nárůstu zuřivého antisemitismu vážné nebezpečí pro Evropskou unii. „Podobné útoky na evropské hodnoty čím dál více vystavují nebezpečí pro svobodný poválečný pořádek v Evropě,“ uvedla v projevu v Evropském parlamentu u příležitosti mezinárodního vzpomínkového dne na holocaust.

Všude v Evropě dnes posílila politická hnutí, která se staví proti politice připomínání holocaustu, postěžovala si Ch. Knoblochová. Nenávist k Židům „opět ukazuje ve všech zemích Evropy svou nesnášenlivou tvář,“ dodala. Síly jako německá AfD, zástupci antisemitské BDS-Kampaň a radikální Muslimové mají jen málo společného – spojuje je pouze antisemitismus. BDS stojí za bojkotem, snahou o snížení investic a sankcemi proti Izraeli.

Ostrá kritika Corbyna a jeho Labour Party
86 letá holocaust přeživší dáma obzvláště ostře kritizovala britského opozičního vůdce Jeremyho Corbyna, pod jehož vedením se dle ní britská „vyvíjí v nejnápadnější problémový případ institucionalizovaného antisemitizmu.“

Ve velké Británii běží v této době policejní vyšetřování kvůli podezření na „antisemitské zločiny nenávisti“ v této straně. Corbyn sdělil, že labouristé mají „opravdový problém s antisemitizmem“.

Dřívějším palestinským aktivistům je vytýkána nenávist k Židům. Paní Knoblochová se, jak řekla, stala terčem masivního vyhrožování, když se dostala do kritické rozepře s německou AfD na zasedání bavorského zemského sněmu.  Označila ji na zasedání u příležitosti vzpomínkového aktu obětí nacionálního socialismu jako protiústavní. Poslanci AfD na protest opustili sál.

Antisemitizmus při demonstraci žlutých vest: „Cítil jsem absolutní nenávist.“
V sobotu 16. února 2019 opět protestovaly tisíce „žlutých vest“. Kvůli antisemitským nadávkám na adresu jednoho filosofa došlo k vyšetřování.

Po protestech „žlutých vest“ zahájila pařížská justice vyšetřování ohledně antisemitských nadávek na spisovatele a filozofa Alaina Finkielkrauta. Jak sdělil pařížský státní zástupce, vyšetřují se ti, kdo se dopustili urážek národa, rasy, anebo kvůli etnickému původu. Ministr vnitra Christophe Castaner sdělil, že policie identifikovala podezřelého, který je za tyto urážky zodpovědný. Účastníci demonstrace „žlutých vest“ Finkielkrautovi spílali a pokřikovali na něj, že je „špinavý Žid“, kterého „hodí do kanálu“. „Byl jsem nucen utéct,“ řekl Finkielkraut novinám Journal du Dimanche. „Cítil jsem absolutní nenávist.“ Poděkoval policistům za zákrok: „Kdyby tam pořádkové síly nebyly, měl bych , naštěstí byly přítomny.“ Vysílači LCI řekl, že měl dojem, že „někteří přítomní účastníci byli připraveni ho zbít.“

Finkielkraut je jedním z nejznámějších intelektuálů Francie. Pochází z levicového prostředí, jeho odpůrci ho kritizují jako „neoreakcionáře“. Hnutí Žlutých vest byl zpočátku nakloněn. „Demonstrace už nepodporuji,“ říká s tím, že toto hnutí se nyní stalo groteskním.

Ministr vnitra Christopher Castaner informoval, že v zemi došlo v roce 2018 k jednoznačně více antisemitským případům než předtím. Oficiálně se udává 541 případů, o 74 % více než v roce 2017. Ministr zdůraznil, že antisemitizmus „se šíří jako jed“. Prezident Macron tento případ odsoudil na twitteru: „Antisemitské urážky, které musel tento francouzský intelektuál vytrpět, před nás staví otázku, co jsme a co nás dělá velkým národem,“ napsal. Jako syn polského přistěhovalce, který se stal významným francouzským intelektuálem, je Finkielkraut symbolem toho, co země každému umožňuje.

Židé jsou v hledáčku
K nenávisti k Židům se vyjádřil i bývalý ředitel rakouské ORF, dnes publicista rakouského Der Standard, Paul Lendvai.

Rostoucím strachem evropských Židů by se měli ve vlastním zájmu zabývat i nežidovští občané. Katolické společenství Sant'Egidio právem prohlásilo, že den vzpomínky na holocaust není žádným prázdným rituálem, ale výzvou institucím a občanům k ostražitosti vůči pokračujícím antisemitským a rasistickým předsudkům, obzvláště u mládeže. Komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová varovala před stoupající záplavou antisemitismu, xenofobie a před normalizací nenávisti. Holocaust nezačal plynovými komorami. Holocaust se pozvolně vyvíjel ze slov, stereotypů, předsudků a poté následného zákonného vyloučení, nelidskosti a eskalace násilí. Reprezentativní anketa ve 12 zemích EU mezi 16.000 ženami a muži židovského původu prokázala otřesná čísla: 90 % oslovených je toho názoru, že antisemitizmus v jejich zemích přibývá, a skoro 30 % jich bylo obtěžováno. Třetina se zabývá myšlenkami na přesídlení. Anketa americké CNN v sedmi státech, mimo jiné i v Rakousku, potvrzuje u pětiny popřípadě třetiny dotázaných o přílišném vlivu Židů v médiích, politice a finančnictví. V celosvětovém měřítku dvě třetiny respondentů nesmírně přeceňují počet Židů. Každý čtvrtý Maďar věří, že Židé tvoří 20 % světového obyvatelstva. Každý pátý Brit a Polák jsou stejného mínění. Ve skutečnosti tvoří od vyvraždění 6 milionů Židů nacisty pouze zlomek lidstva, konkrétně 0,2 % obyvatel zeměkoule.

Mizerně dopadly v dotaznících také znalosti historie: každý třetí Evropan nevěděl vůbec nic, nebo jen velmi málo, o holocaustu. Ve Francii každý pátý respondent ve věku 18-32 let, v Rakousku 12 %, ještě o holocaustu neslyšel či neslyšela. Na tomto temném pozadí je proto nezbytné dávat pozor na útoky v sociálních médiích proti lidským právům a na paušální odsuzování, nenávistnou rétoriku, etnocentrický populismus a štvaní. V německé publicistice se diskutuje, zda tu antisemitizmus „opět je“ anebo „stále ještě je“ a bublá v podzemí. Jisté je, že velký díl protižidovských útoků v německých školách nebo v metru pochází od muslimských pachatelů. Publicista Jacques Schuster mluví v „Die Welt“ o trojnásobné nenávisti k Židům v Německu: kvůli široké vrstvě nepřátelských muslimských spoluobčanů, kvůli „starému“ antisemitizmu v obou částech Německa a kvůli vyhraněnému nepřátelství k Izraeli.

Narůstající strach evropských Židů by měli občané nežidovského původu vzít vážně. Jsou to historicky nezpochybnitelné barometry toho, zda a kdy je demokracie v nebezpečí.

Lidská práva ztrácejí ve světě půdu pod nohama
Tímto prohlášením varoval v Ženevě na zasedání Rady OSN pro lidská práva (NRC) generální tajemník OSN António Guterres. Vyjádřil znepokojení „nad zmenšujícím se občanským prostorem.“ Poukázal na to, že v posledních třech letech bylo ve světě zabito více než 1.000 novinářů a obránců lidských práv. Každý týden byli podle Guterrese v průměru zavražděni čtyři ekologičtí aktivisté.