Stranický systém by mohl být garantem demokracie, pokud by byly jednotlivé strany vskutku živými organismy, pokud by byly živnou půdou politického myšlení a iniciativy. Vnitrostranická demokracie však nikdy nebyla silnou stránkou našich stran.
V každé z nich, i v těch, co se pokládaly za pokrokové, levicové, to vypadalo jako v českém maloměstě za starých časů. Kult předáků a jejich vrchnostenské způsoby, rigidita aparátu, pasivita členstva, nedostatek odvahy k vnitřní diferenciaci, nedosti velkorysý postoj k případným konfliktům (končívaly zpravidla vyloučením nekonformního poslance nebo odštěpením takové skupiny), to všechno mohlo pominout snad jen generační změnou. K té se však v žádné z politických stran nikdo neměl. „Češi v dějinách nové doby 1848-1938“ (Podiven).
Strany dodnes nejsou živými organizmy ani živnou půdou politického myšlení a iniciativy. V podstatě jsou brzdou skutečné demokracie, v které je rozhodující silou svobodný a odpovědný občan. Situace došla tak daleko, že politický a ekonomický establishment jsou v této zemi natolik propojeny, natolik vzájemně zkorumpovány, že obyčejný občan je tak zmaten, že neví, zda v této zemi vládnou parlamentním způsobem jím zvolení zástupci nebo nikomu se nezodpovídající, ale po moci toužící chamtiví „top“ manažeři (alias Andrej Babiš), které stvořila polistopadová doba.
![Политический плакат. Петрозаводск, Республика Карелия, Semenov.m7/commons.wikimedia.org Политический плакат. Петрозаводск, Республика Карелия, Semenov.m7/commons.wikimedia.org](https://www.freemag.one/wp-content/uploads/2017/10/%D0%9F%D0%BE%D0%BB%D0%B8%D1%82%D0%B8%D1%87%D0%B5%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B9-%D0%BF%D0%BB%D0%B0%D0%BA%D0%B0%D1%82.-%D0%9F%D0%B5%D1%82%D1%80%D0%BE%D0%B7%D0%B0%D0%B2%D0%BE%D0%B4%D1%81%D0%BA%D0%A0%D0%B5%D1%81%D0%BF%D1%83%D0%B1%D0%BB%D0%B8%D0%BA%D0%B0-%D0%9A%D0%B0%D1%80%D0%B5%D0%BB%D0%B8%D1%8F-photo-by-Semenov.m7.jpg)
Stejně jako před válkou, ani v uplynulých letech, konkrétně posledních téměř 28 let, nenašly vzájemně znepřátelené politicko-ideové proudy porozumění a mlčky sdílenou duchovní půdu. V současné době jsou lidé velmi nespokojeni s politickou situací, přiznejme si však, že většina z nás v tom od roku 1989 žila. Věděla o nepravostech, přesto v politice zůstávali a zůstávají lidé, kteří za těmi nepravostmi stáli. Strany se dodnes nestaly prostředkem, službou k vykonávání politiky, ale cílem k získání vlivu a moci. Po letošních parlamentních volbách ztratily zavedené strany kredit důvěryhodnosti (až na ODS, které preference stouply) a k moci se dostávají „protestní populistické strany“ ANO, SPD a Piráti. Místo komunistické totality nastupuje totalita „populismu“.
Současné pojetí PARLAMENTNí DEMOKRACIE neodpovídá potřebám občanů. Je třeba občanskou neposlušností, stálým tlakem přinutit centrální moc k přímým volbám starostů a hejtmanů. Je nutné oslabit tuto moc a posílit obecní samosprávy. Vše, co se týká občana, se musí odehrávat co nejblíže k němu. Sníží se i byrokracie, která současnou společnost škrtí neuvěřitelným způsobem. Strany se musí stát prostředkem k vykonávání politiky jako veřejné služby, a ne jako doposud, cílem. Pokud zůstane zachován současný volební systém, občané musí vzít tu zodpovědnost na sebe a preferenčními hlasy vyškrtat ty kandidáty, kteří se neosvědčili.
A stejně jako před válkou politická reprezentace? Vesměs pragmatičtí straničtí činitelé. Zvolení formálně demokratickým způsobem. Zocelení koaličními půtkami, ale žádný muž činu a zejména ne do nepohody.
Změnila se česká společnost, která se dodnes nestala politickým národem a v podstatě setrvala v národně-kmenovém myšlení „národu-kmeni“ jako největší přírodní síly, a na jazyku, dodnes bez nějakých vyšších idejí, s kterými by se mohla řadit mezi skutečné demokratické státy Evropy? Sám Masaryk kdysi řekl, že pro to potřebuje 50 let! Současná politická krize v této zemi, která je především krizí duchovní, kulturní a mravní, jen dokazuje, že jsme se nezměnili.
Stále tedy platí slova, vyřčená před nějakým časem právě k příčině politické nezralosti této společnosti: „Postupně vzlíná, skoro neslyšně a neviditelně, co v našich lidech bylo pořád kdesi dole, jen zatlačeno krátkou polistopadovou nadějí, že jsme lepší, než jsme. Nejsme. Nezpracovaná minulost, která je příčinou politické, duchovní a mravní krize, nás dostihuje a sráží zase do zbabělosti“!
![Bohumil Řeřicha](https://www.freemag.one/wp-content/uploads/2015/10/Rericha_Bohumil-150x150.jpg)
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.