Strany, strany, strany…

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter

Úvodní foto: Freedom Party of Austria Billboard, photo by Jolly Janner/Wikimedia Commons

Stranický systém by mohl být garantem demokracie, pokud by byly jednotlivé strany vskutku živými organismy, pokud by byly živnou půdou politického myšlení a iniciativy. Vnitrostranická demokracie však nikdy nebyla silnou stránkou našich stran.

V každé z nich, i v těch, co se pokládaly za pokrokové, levicové, to vypadalo jako v českém maloměstě za starých časů. Kult předáků a jejich vrchnostenské způsoby, rigidita aparátu, pasivita členstva, nedostatek odvahy k vnitřní diferenciaci, nedosti velkorysý postoj k případným konfliktům (končívaly zpravidla vyloučením nekonformního poslance nebo odštěpením takové skupiny), to všechno mohlo pominout snad jen generační změnou. K té se však v žádné z politických stran nikdo neměl. „Češi v dějinách nové doby 1848-1938“ (Podiven).

Strany dodnes nejsou živými organizmy ani živnou půdou politického myšlení a iniciativy. V podstatě jsou brzdou skutečné demokracie, v které je rozhodující silou svobodný a odpovědný občan. Situace došla tak daleko, že politický a ekonomický establishment jsou v této zemi natolik propojeny, natolik vzájemně zkorumpovány, že obyčejný občan je tak zmaten, že neví, zda v této zemi vládnou parlamentním způsobem jím zvolení zástupci nebo nikomu se nezodpovídající, ale po moci toužící chamtiví „top“ manažeři (alias Andrej Babiš), které stvořila polistopadová doba.

Политический плакат. Петрозаводск, Республика Карелия, Semenov.m7/commons.wikimedia.org
Политический плакат. Петрозаводск, Республика Карелия, Semenov.m7/commons.wikimedia.org

Stejně jako před válkou, ani v uplynulých letech, konkrétně posledních téměř 28 let, nenašly vzájemně znepřátelené politicko-ideové proudy porozumění a mlčky sdílenou duchovní půdu. V současné době jsou lidé velmi nespokojeni s politickou situací, přiznejme si však, že většina z nás v tom od roku 1989 žila. Věděla o nepravostech, přesto v politice zůstávali a zůstávají lidé, kteří za těmi nepravostmi stáli. Strany se dodnes nestaly prostředkem, službou k vykonávání politiky, ale cílem k získání vlivu a moci. Po letošních parlamentních volbách ztratily zavedené strany kredit důvěryhodnosti (až na ODS, které preference stouply) a k moci se dostávají „protestní populistické strany“ ANO, SPD a Piráti. Místo komunistické totality nastupuje totalita „populismu“.

Současné pojetí neodpovídá potřebám občanů. Je třeba občanskou neposlušností, stálým tlakem přinutit centrální moc k přímým volbám starostů a hejtmanů. Je nutné oslabit tuto moc a posílit obecní samosprávy. Vše, co se týká občana, se musí odehrávat co nejblíže k němu. Sníží se i byrokracie, která současnou společnost škrtí neuvěřitelným způsobem. Strany se musí stát prostředkem k vykonávání politiky jako veřejné služby, a ne jako doposud, cílem. Pokud zůstane zachován současný volební systém, občané musí vzít tu zodpovědnost na sebe a preferenčními hlasy vyškrtat ty kandidáty, kteří se neosvědčili.

A stejně jako před válkou politická reprezentace? Vesměs pragmatičtí straničtí činitelé. Zvolení formálně demokratickým způsobem. Zocelení koaličními půtkami, ale žádný muž činu a zejména ne do nepohody.

Změnila se česká společnost, která se dodnes nestala politickým národem a v podstatě setrvala v národně-kmenovém myšlení „národu-kmeni“ jako největší přírodní síly, a na jazyku, dodnes bez nějakých vyšších idejí, s kterými by se mohla řadit mezi skutečné demokratické státy Evropy? Sám Masaryk kdysi řekl, že pro to potřebuje 50 let! Současná politická krize v této zemi, která je především krizí duchovní, kulturní a mravní, jen dokazuje, že jsme se nezměnili.

Stále tedy platí slova, vyřčená před nějakým časem právě k příčině politické nezralosti této společnosti: „Postupně vzlíná, skoro neslyšně a neviditelně, co v našich lidech bylo pořád kdesi dole, jen zatlačeno krátkou polistopadovou nadějí, že jsme lepší, než jsme. Nejsme. Nezpracovaná minulost, která je příčinou politické, duchovní a mravní krize, nás dostihuje a sráží zase do zbabělosti“!

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on Twitter
The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.