České bloudění 20. stoletím i současností


Úvodní foto: Startrails, Thomas Bresson

, ! Třistaletá pouta zlomena!“ – tak se volalo po ulicích a po redakcích v prvních dnech po skončení 1. světové války. Třistaletá pouta národa, národa… Co je tento národ? Přírodní síla? Národní instinkt? Dědictví předků? A ztracen jsa v této svobodě národa, oslavované demonstracemi na ulicích, novinovými články, parlamentními řečmi, ústavou a zákony, bloudí člověk a dívá se nadšencům kriticky ve tvář: národa! Budiž – ale což tvá, ty nadšenče, což bližního – na tu jsi nevzpomněl? Novodobý český stát byl založen na národním základě a ne na národnostním, na antiněmectví, antiklerikalizmu (antikatolictví), a především na socializmu a materializmu, který 41 let totalitního systému tento základ ještě více prohloubilo, přičemž základem je masa, lid, „kolektivum“, a ne jednotlivec. Což bylo též myšlení Marxe a což stále prosazuje KSČM. Je to problém všech států na východ od Rýna (Rusko, Německo, národy bývalého Rakouska-Uherska včetně Balkánu). Prožily absolutizmus a byly založeny na základě národa, lidu, jako přírodní síly a v případě českém na posvátné věci, „paladiu“ jazykovém. Tato část Evropy se bohužel vyvíjela jinak než ta na západ od Rýna, a proto snadněji přijala ideologie nacizmu a komunizmu, které jsou založeny na „kolektivu“ jako největší síle, na rozdíl od těch druhých, které byly založeny ve smyslu politickém na smlouvě mezi vládou a občany a základem byl jednotlivec a jeho . A naše současná politická elita prostě jede v té zažité praxi, v podstatě v socializmu, centralizmu, nekladení důrazu na individualitu člověka, jeho jedinečnost a kreativitu. Což je problém právě oranžových komunistů ČSSD.

Dovolím si v této souvislosti použít myšlenku Dr. Koukolíka, který je dle mého názoru málo čten: „Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Problém je „patologická“ moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy.“ Nadto si lze představit vznik závislosti na moci, která se podobá závislosti na alkoholu. Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se může stát mocenskou posedlostí. Čím vyšší je míra mocenské závislosti, tím vyšší je potřeba omezit v soutěži o zdroje vliv jiných mocenských elit stejně jako té části populace, jejíž podíl na moci je malý. Obojí se dělá formou debilizace. Mocenské elity vlastní jaderné zbraně. Soutěž o zdroje se zostřuje. Lidský druh se dostal do zlomového období, které Dr. Koukolík označuje jako . To je historicky kratičký okamžik, v němž se úzké skupiny v mocenských elitách nejmocnějších států, zodpovídající za přípravu a spuštění války, budou či nebudou chovat dle paleolitického mocenského schématu. Jestliže se tak chovat budou, pak se přes veškerou vědeckou a technickou genialitu a sofistikovanost, náboženská a ideologická „zdůvodnění“, geopolitické analýzy a dokonalou propagandistickou mašinerii zachovají stupidně. Neboť čím víc jsou mocenské elity posedlé a ne-elity zdebilizované, tím vyšší je pravděpodobnost že spustí Darwinova past. To je pojem označující střet mezi evolučně selektovaným paleolitickým mocenským schématem řešícím konflikty válkou a kulturně selektovaným humanitním potenciálem lidského druhu. „V důsledku této geniální stupidity by lidský druh v dějinách života mohl být prvním druhem, jenž se z nich díky svým evolučně kódovaným vlastnostem a kulturnímu vývoji vyřadí sám, ač měl dost informací k tomu, aby se tak nestalo.“

Myslím, že tyto myšlenky předznamenaly nynější současnost nejen u nás, ale především v Rusku a jiných zemí, které nejsou založeny právě na politicky smluvním základě a individualitě jednotlivce, ale na základě nacionalizmu, lidu a národu a „kolektivu“ jako přírodní síle, a na moci, která je centralizovaná a ovládá občany a je příčinou současné politické a duchovní krize. Především v opět se probouzející nacionalistické Evropě, která nadřadila ekonomiku, která se „utrhla“ z řetězu klasických filozofických kategorií, nad principy evropského humanizmu, svobody, lidských práv a lidské důstojnosti.

The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.