Žena, kterou živí zabíjení dealerů

[wc_spacing size=”40px”] [wc_highlight color=”blue”]Autor: Jonathan Head, zdroj: BBC, Úvodní foto: The Woman behind the Gun/Gordon Ross, Překlad: Robert Nerpas[/wc_highlight] [wc_spacing size=”10px”]

se nacházejí v brutální válce proti drogám.  Schválil ji kontroverzní prezident Rodrigo Duterte a za posledních několik týdnů jí padlo za oběť téměř 2.000 mrtvých. Jonathan Head z BBC zkoumá temný podbřišek země prodejců a zabijáků prostřednictvím příběhu jedné ženy, uvízlé v mrazivé pasti.

Když máte schůzku s nájemným vrahem, který zabil šest lidí, neočekáváte setkání s maličkou, nervózní mladou ženou s dítětem v náručí.

„K mojí první práci došlo před dvěma lety v této provincii. Strašně jsem se bála a byla jsem nervózní, protože to bylo poprvé,“ říká Maria (jméno bylo změněno), která se dnes živí vraždami na objednávku jako součást vládou posvěcené války proti drogám. Je členkou tříčlenného týmu, složeného výhradně z žen, které jsou o to cennější, že se mohou dostat do blízkosti svých obětí bez toho, že by na rozdíl od mužů vzbudily podezření. Od doby, kdy zemi začal řídit prezident Duterte, který vyzval obyvatele a policii, aby zabíjeli překupníky drog, kteří vzdorují zatčení, zabila Maria pět dalších lidí, všechny střelou do hlavy. Zeptal jsem se jí, kdo jí dal rozkaz ke všem těmto vraždám: „Náš šéf, policejní důstojník,“ odpověděla. V odpoledne, kdy jsme se setkali, řekla policie Marii a jejímu manželovi, že jejich bezpečný dům byl odhalen. V rychlosti se balili a stěhovali do jiného.

Kontroverzní proti drogám ji přinesla více práce, ale také více rizika. Popsala mi, jak to vše začalo, když jejího manžela najal na vraždu dlužníka policejná důstojník, který byl zároveň i překupníkem drog. „Můj manžel dostal příkaz zabít lidi, kteří neplatili to, co dlužili,“ říká. Tato práce se stala zdrojem pravidelného příjmu Mariina manžela, a to až do doby, než policie přišla s náročnějším požadavkem. „Jednou potřebovali ženu… Manžel jim dal tip na mne, že to zvládnu. Když jsem viděla muže, kterého jsem měla zabít, přistoupila jsem k němu a střelila ho.“

Maria a její manžel pocházejí z chudého předměstí Manily a předtím, než souhlasili, že se stanou nájemními vrahy, neměli pravidelný příjem. Tým za každou likvidaci dostává 20.000 filipínských pesos (cca 430 dolarů), které si mezi sebou rozdělí členové. Pro Filipínce s jejich nízkými příjmy to představuje bohatství, ale zároveň to pro Marii znamená, že se z této pasti nemá šanci dostat.

Foto: GunsHolstersAndGear / Woman Shooting Glock

Nájemné vraždy nejsou na Filipínách žádnou novinkou. Vražedná komanda však nikdy nebyla tak zaneprázdněná jako dnes. Duterte vyslal do světa jednoznačný vzkaz.  Před svým zvolením slíbil, že během prvního půl roku ve funkci zajistí zabití 100.000 zločinců. A speciálně varoval překupníky drog: „Neničte mou zemi, jinak vás zabiji.“  Předminulý víkend toto otevřené varování zopakoval, když obhajoval „mimosoudní zabíjení“ podezřelých z trestné činnosti. „Záleží někomu na životech desítky těchto zločinců? Když já čelím všemu tomuto smutku, znamenají pro mne něco životy stovky těchto idiotů?“

K rozpoutání této nemilosrdné kampaně přimělo jadrně mluvícího prezidenta masové šíření krystalického metamfetaminu, obdoby pervitinu, známé na Filipínách jako „šabu“. Je levný a intenzivně návykový, snadno se vyrobí a nabízí okamžitý únik  od špíny a dřiny života ve slumech. Stal se hitem mezi dělníky s náročnější prací, jako například mezi řidiči náklaďáků, trávicích celé dny za volantem.

Co je šabu?

  • často přezdívaný „led“ nebo „krystalický metamfetamin“ na Západě
  • čistá a účinná forma amfetaminu, používaná na Filipínách a v dalších zemích Asie
  • stojí cca 1.000 filipínských pesos (22 dolarů) za gram
  • lze jej kouřit, aplikovat injekční stříkačkou, šňupat či rozpustit ve vodě
  • Filipíny jsou domovem obrovských profesionálních laboratoří, produkujících tuny drog, které jsou pak distribuovány po celé Asii

Dutarte popisuje šabu jako pandemii, postihující miliony jeho spoluobčanů. Je taky vysoce zisková.  Do překupnictví drog je dle něj zapojeno na 150 vysokých státních úředníků, policejních důstojníků a soudců. Říká, že obchodování je řízeno pěticí policejních generálů. se však zaměřují pouze na nejnižší články obchodu.

Dle policie bylo za dobu od nástupu prezidenta do funkce 30. června zabito v souvislosti s překupnictvím drog více než 1.900 osob. 756 z nich zabila policie, protože, jak uvádí, kladli při zatýkání odpor. Zbytek úmrtí se dle oficiální verze vyšetřuje.

V praxi se však většina nikdy nevyšetří. Téměř všichni, jejichž mrtvá těla se každou noc najdou ve slumech Manily a dalších měst, jsou chudí – řidiči rikš, příležitostní dělníci, nezaměstnaní. U jejich těl se často najdou vzkazy na kusu lepenky, varující ostatní před zapojením do pašování drog. Je to válka, postihující téměř výhradně nejchudší části země. Lidé jako Maria jsou používáni jako její agenti.

Duterteho válka s drogami od 1. července

  • 1900 mrtvých
  • 10.153 zatčených dealerů
  • 1.160 úmrtí se dosud vyšetřuje
  • 756 podezřelých zabitých policií
  • 300 policistů suspendovaných kvůli podezření

Zdroj: Filipínská policie

Je to však populární válka. V Tondu, chudé čtvrti nedaleko manilského přístavu, většina obyvatel tvrdé prezidentově kampani tleská. Viní šabu z nárůstu kriminality a z ničení životů. Někteří však mají zároveň obavy, že kampaň se vymkla z rukou a že postihla nemálo nevinných obětí.

Jedním z těch, na koho mají políčeno eskadry smrti, je Roger – jméno bylo opět změněno. Na šabu se stal závislý jako mladík, když pracoval jako příležitostný dělník. Stejně jako mnoho jiných závislých začal s šabu dealovat, jednak aby měl prostředky na své a jednak proto, že to bylo pohodlnější než pravidelná práce. Často pracoval se zkorumpovanými policisty, občas od nich dostával drogy, zkonfiskované během zátahů, a prodával je dál. Teď je na útěku a každých několik dní se stěhuje z místa na místo, aby unikl vypátrání a zabití. „Není dne, není hodiny, kdy by mě netížil strach. Skrývat se po celou dobu je opravdu únavné a děsivé. Nevíte, jestli vás člověk, stojící vedle vás, neudá, nebo není-li najatým vrahem. Je těžké v noci spát. Budí vás i ten nejtišší hluk. A nejtěžší ze všeho je, že nevím, komu mohu věřit, nevím, kterým směrem se každý den vydat, kde hledat úkryt.“

Rogera tíží také pocit viny kvůli jeho roli v obchodu s touto destruktivní drogou. „Pevně věřím, že jsem se prohřešil. Často. Udělal jsem mnoho hrozných věcí. Ublížil jsem mnoha lidem, protože se stali závislými, protože jsem jedním z mnoha, kteří jim prodávají drogy. Ale co mohu říci, je, že ne každý, kdo užívá drogy je schopen spáchat tyto zločiny, krást či dokonce zabíjet. Jsem také závislý, ale nezabíjím. Jsem závislý, ale nekradu.“

Své děti poslal na venkov k rodině své manželky, aby nebyly ve městě vystaveny riziku drogové epidemie. Odhaduje, že 30 – 35 % lidí v jeho čtvrti je drogově závislých. Vzal tedy vážně hrozbu ze strany prezidenta Duterteho během jeho předvolební kampaně, že pozabíjí drogové dealery a nahází jejich těla do Manilského zálivu? „Ano, ale myslel jsem, že půjde po velkých syndikátech, kteří drogy vyrábějí, a ne po drobných dealerech, jako jsem já. Kéž bych mohl vrátit čas. Pro mne je však pozdě. Nemohu se ani vzdát, protože policie by mne pravděpodobně zabila.“

Maria také lituje svého rozhodnutí. „Cítím se provinile a hrají mi nervy. Nechci, aby po mně šly rodiny těch, které jsem zabila.“ Obává se také toho, co si o ním pomyslí děti. „Nechci, aby za námi jednoho dne přišli a řekli nám, že žijí, protože my jsme zabíjeli za peníze.“ Její starší syn se již ptal, jak je možné, že s manželem tak dobře vydělávají.

Má před sebou ještě jedno zabití, jednu zakázku, a chtěla by, aby to byla její poslední.  Šéf jí však pohrozil, že zabije každého, kdo opustí tým. Maria je v pasti. U zpovědi prosí kněze o odpuštění, ale neodvažuje mu říct, co dělá. Má pocit, že jenom plní rozkazy prezidenta Duterteho v rámci kampaně, zaměřené na terorizování obchodníků s drogami až likvidace tohoto překupnictví? „My pouze mluvíme o misi, o tom, jak ji provést,“ říká. Když je splněna, nikdy o ní už nemluvíme.“ Pěsti má však zaťaté a oči pevně zavřené, pronásledována myšlenkami, o které se nechce s nikým dělit.