Homofobie – jediný projev ruského konzervatismu

Autor: Alexej Navalnyj, Zdroj: Navalnyj.com 

Na Carnegie.ru vyšel vynikající článek o tom, proč střelba v Orlandu dává Rusku jedinečnou šanci opustit  bez ztráty tváře slepou uličku homofobie, do které ho zahnal Kreml.

Autor naprosto přesně připomíná: během prvního i druhého volebního období Putina jsme si bez homofobie žili skvěle. To téma ve veřejném prostoru téměř neexistovalo a zcela určitě se nepoužívalo k vymezení politické pozice.

Političtí technologové homofobii vnutili celé společnosti a právě teď je dobrý důvod s tím přestat:

“Náboženský fanatik, který střílel v americkém gay klubu, dokonale poukázal na to trapné postavení, v němž se už poměrně dlouho, minimálně od začátku syrské operace, nachází ruské vedení. Je těžké bojovat proti IS a přitom s ním sdílet  jeho základní věroučnou poučku.

…..

Teroristický čin v Orlandu by se mohl stát důvodem, když už ne přímo odsoudit předchozí homofobní politiku státu, tak na ni aspoň v tichosti zapomenout, přestat štvát občany jedné země proti sobě navzájem a považovat je za stejně užitečné loajální daňové poplatníky, nezávisle na jejich osobních preferencích, tak jako to bývalo kdysi, i za carů, i úplně nedávno. Vždyť jsme během prvního i druhého Putinova období žili bez této hodnoty a ekonomika i patriotismus rostly, blahobyt se zvyšoval a dokonce i války se vyhrávaly.

Takže ani věřící vládci, ke kterým se hlásí jak Putin,  tak i adresát jeho prvního telegramu Bush, by neměli zveličovat její význam pro království pozemské a ponechat na Bohu, jak se vypořádá s osobními hříchy daňových poplatníků u jejich vlastního posledního soudu. S bohabojností Saddáma Husajna a Al Bagdádího se stejně srovnávat nemohou…”

Jenže nic z toho se, samozřejmě, nestane.

Veřejná a záměrná homofobie je to jediné, co dává Kremlu právo mluvit o jakémsi ruském konzervatismu a “úpadku Evropy”.

V ničem jiném se tento mýtický neprojevuje.

Podívejme se na témata konzervativce:

  1. Rozvody – v Rusku jich není určitě méně než na Západě. Podle statistiky OSN za roky 2010 až 2014 je v Rusku koeficient rozvodovosti stabilně vysoký. I mezi politiky ve vedení země je také mnoho rozvodů, neformální “druhou rodinu” má každý druhý.
  2. Potraty – i těch je v Rusku mnohem, mnohem více. Podle údajů OSN byl v Rusku v roce 2010 nejvyšší koeficient potratů na světě – 37,4 %.  Žádná politická síla vážně neusiluje o omezení potratů. V žádných politických debatách se o tomto tématu nemluví. Dokonce ani Ruská pravoslavná církev na toto téma nijak zvlášť nevystupuje.
  3. Zbraně – v Rusku platí takové zákazy ohledně zbraní, že i ti nejliberálnějši američtí liberálové by zbledli závistí.
  4. Účast na bohoslužbách – podle posledních údajů ministerstva vnitra RF chodí do kostela během Velikonoc  – hlavního křesťanského svátku – 2,5 % obyvatelstva. Směšný počet. V Evropě, nemluvě o USA, navštěvuje pravidelně bohoslužby mnohem větší počet lidí.
  5. Migrace – pro země, ze kterých do Ruska většina migrantů přichází, platí bezvízový styk. Konzervatismem to ani nepáchne.
  6. Alhokol a návykové látky – o tom snad ani nemá smysl mluvit, celá země “chlastá” a je na to hrdá. V Pitěru pít! Opít se – to je hlavní forma rekreace, to je společenská norma.

Proto se “úpadek morálky” v chápání pravicově konzervativního křesťanství šíří právě v Rusku, nikoli v Německu nebo USA, kde si desítky milionů občanů každou neděli obují ten nejlepší pár bot a vyrazí do kostela.

Kdybychom popsali společenský systém současného Ruska slavným konzervativcům minulosti, (jejichž citáty jsou na sociálních sítích nyní tak oblíbené) okamžitě by prohlásili za území ovládané antikristem.

Bezbožný amorální stát, kde se lež, zlodějství a licoměrnost považují za statečnost a jsou základem řízení státu.

Jen ta homofobie nás zachraňuje. Celý náš “konzervatismus” spočívá jen v ní.

Velký půst podle všech pravidel dodržuje 1 % obyvatel, ale když vyjdou do ulic “ti zvrhlíci”, tak jim to “dáme sežrat” za souhlasného přihlížení policie, jak jinak.

Když nebude státní homofobie, nebude ani ta nejmenší šance tvrdit, že “jsme konzervativní země”, což se tu používá jako ospravedlnění pro tvrzení “a proto stojíme proti Západu”.

Odsoudit homofobní politiku státu, nebo na ni aspoň zapomenout se nepodaří.

K tomu je třeba principiálně změnit mechanizmus mobilizace společnosti. V talkshow by se místo debat o vousaté ženě z Rakouska, jejíž existence nás prý smrtelně ohrožuje, muselo mluvit o majetku Vladimíra Ivanoviče Jakunina nebo Jurije Jakovleviče Čajky a způsobu, jakým se k němu dostali. Ale… kdo by si teď troufl?

Vždyť dokud se lid zabývá vousatou ženou a způsoby boje proti ní, je tak snadné uzavírat navzájem mezi sebou miliardové smlouvy.

 Překlad: Alena Zbořilová, Úvodní foto: Ruská amsáda v Helsinkách, LGBT/Murrur 

The following two tabs change content below.
FreeMagOne

FreeMagOne

Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.