Jak Taxikář zničil herectví

Zdroj: The Economist, Autor: Tom Shone, Překlad: Robert Nerpas, Úvodní foto: Travis Bickle/Dr. Colossus  via Wikimedia Commons

Každý kvalitní herec touží hrát postavu, jako byl Travis Bickle. Ale ani čtyřicet let po premiéře filmu si nezahrál Robert v roli, která by se Travisovi vyrovnala

„Každý den, po celých 40 podělaných let, mě někdo z vás zastavil na ulici a řekl: „To mluvíš se mnou?“, zabručel Robert De Niro na nedávném setkání tvůrců filmu Taxikář na festivalu Tribeca . Martin Scorsese, Harvey Keitel, Jodie Fosterová, Cybil Shepherdová a scenárista Paul Schrader si vyměňovali vtípky a De Niro zde vyslovil svou nejslavnější větu. Není jediný, koho pronásleduje role, jež je vzorem pro každého mladého hollywoodského herce, toužícího spojit zisk z kasového trháku s výkonem v divokém, nezávislém snímku: Christian Bale v Mechanikovi, Ryan Gosling v Drive, Sam Rockwell v Sedmi psychopatech, kde hraje herce, který věří, že je nemanželským synem Travise Bickla. Všichni v to věří. „Taxikář představuje nejmaximálnější výkon nezávislého filmu,“ říká Leonardo DiCaprio. „Hrát postavu, jako je Travis Bickle, je mokrým snem každého mladého herce.“

Pochopit proč není těžké. U odcizeného veterána z Vietnamu a poté newyorského řidiče taxíku De Nira se hromadí peníze za jízdu od zákazníků, ale také vztek a zášť, který vybuchne v strašlivé noci plné násilí. De Niro je časovaná bomba, všepohlcující černá díra, muž, který bere New York osobně a na všechny hledí způsobem, jako by zaměřoval hledí své pušky na jejich čela. Travis není pouhá postava sloužící zápletce filmu. Travis je zápletkou. „Jednoho dne přijde skutečný déšť a smyje všechnu tu špínu z ulic,“ říká jasným, pedantickým tónem někoho, kdo nahlas čte dopis se stížnosti své radnici na městskou kanalizaci. Je to tón samouků, sociopatů a otrávených lidí, a v Travisovi se setkávají všichni tři. V tom spočívá genialita výkonu De Nira. Díky němu pochopíme, že když se potkáme se sociopatem, se vší pravděpodobností se unudíme k smrti. Sociopati nejsou charismatičtí.

Většina z vtipů servírovaných v Beacon Theatre – jak De Niro získal taxikářskou licenci, aby se připravil na roli, jak byl scenárista Paul Schrader na dně, než napsal scénář, jak Jodie Fosterová nenáviděla své kostýmy – byla již známá, ale nejlepší doklad toho, co to obnáší, hrát proti De Nirovi, se nachází přímo na DVD s filmem. Poté, co popisuje svou počáteční trému, že hraje s držitelem Oscara, Jodie vzpomíná, jak jí De Niro po dobu několika měsíců vyzvedával každý den ve stejnou dobu a šli spolu na večeři, během níž si procházeli scénář. „Po prvním sezení jsem byla totálně znuděná,“ říká. „Myslím, že jsem každou chvíli převracela oči, protože byl opravdu nepříjemný. Vezměte Travisovi jeho magnum, a co vám zůstane?“

De Niro by dosáhl ještě většího uznání za svůj výkon ve filmu Zuřící býk, v němž se projevila všechna Travisova zuřivost. Ale výkonem, který Scorsese považoval u De Nira za nejlepší, a který je v mnoha ohledech opravdovou apoteózou všeho, co číhá v Travisovi, byla role Ruperta Pupkina, rádoby komika ve filmu Král komedie. Pupkin, maskující svůj hněv napjatým úsměvem a smíchem, který zní, jako kdyby počítal všechny „hahaha“ ve scénáři, je malým velkým uměleckým dílem o pasivní agresi.

Žádný z jeho napodobitelů nepochopil, že nejlepším výkonem De Nira v Taxikáři je právě tato žíla dementního pedantství. Myslí si, že klíčem k Travisovi je závěrečný akt násilí – jen se podívejte na konec seriálu Perníkový táta, na film Dheepan, který loni zvítězil v Cannes, a na bezpočet snímků z filmového festivalu Sundance, představujících lidi s psychikou osamělého vlka od Sněžných andělů po Sedm psychopatů. Ve snímku Nicholase Windinga Refna Drive je scéna, kde Ryan Gosling, hrající pohodového řidiče, vystupujícího pouze pod jménem Řidič, z ničeho nic ve výtahu rozbije čelo muže a buší do něj, než se mu hlava rozštípne jako dýně. Přichází to skutečně z ničeho nic, Scorseseho silný akord, vsazený do filmu Michaela Manna, ale jen do doby, než se dozvíte, že Gosling je velkým fanouškem Taxikáře. Vše vám je v ten moment strašlivě jasné. „Myslím, že Řidič a Travis mají společnou fantazii, že musí být hrdiny,“ říká Gosling. Ale tam, kde si snímek Drive v této fantazii libuje, Taxikář ji popírá: závěrečná noc násilí je katastrofální, ale také křečovitá a plná selhání. Travis zpacká svou vlastní sebevraždu puškou s prázdnou hlavní.

Hrát sociopata se stalo jednou z těch věcí, prostřednictvím kterých nám mladí herci říkají, že už vyzráli. Je to něco jako nechat si narůst vousy nebo pracovat s náročným evropským režisérem. Když se De Niro objevil ve Scorseseho filmu, bylo mu 33 a většinu z dvaceti let strávil snahou o schrastění drobných na večeři od kolegů z divadelního prostředí. Hrál ve filmech, které neměly šanci získat distributora, a zalepoval okna svého jednopokojového kutlochu, aby přežil newyorskou zimu. Směs odcizení a vzteku, který předváděl Travis Bickle na plátně, byla skutečná. DiCaprio, Gosling a Bale jsou všichni bývalí dětští herci, kteří již od útlého věku znali pouze obdiv. Jejich primárním motivem při výběru rolí je být pořád v hledáčku hollywoodských castingových agentů a zapomenout na roky, strávené v Mickey Mouse Clubu.

Možná jsme viděli příliš mnoho hezkých kluků, kteří chtěli dokázat svou temnou stránku. Nejlepší výkon v tomto duchu, který jsem v poslední době viděl, podala herečka Riley Keoughová v seriálu The Girlfriend Experience, kde hraje stážistku v advokátní kanceláři a mimo to si přivydělává jako luxusní prostitutka. Tento televizní seriál by klidně mohl být nejoblíbenějším u Breta Eastona Ellisa: je tu spousta nerezové oceli a zrcadel, to vše podkresleno náladovým elektronickým šumem, Keoughová se pohybuje z místnosti do místnosti a mdle zpětně ukazuje mužům v zrcadle jejích touhy. „Jste Ted Bundy v sukních,“ říká ji klient. Její postava je sociopatka, ale Keoughová ji nehraje zašifrovaně: ozubená kolečka za krásným ciferníkem jsou téměř v neustálém pohybu. A když ji nakonec její lži v epizodách osm a devět doženou, Keoughová vytáhne na světlo boží něco opravdu velkolepého: jak skutečné, tak předstírané peklo roztaje a nabídne pohled na svůj zranitelný vnitřní život – tedy pokud to není její mazaná spolubydlící. Zapomeňte na Travisa. Vaše dcera je zde.