Rusko ztrácí Kaspické moře

Zdroj: IntersectionProject, Autor: Petr Bologov, Překlad: Alena Zbořilová, Úvodní foto: Těžební plošina, /www.dragonoil.com via Wikimedia Commons

Ani moře, ani jezero

V říjnu 2015 se ruští vlastenci dmuli pýchou: sotva Moskva začala s vojenskou operací v Sýrii, demonstrovala moc svých vzdušných taktických sil a udeřila na pozice ISIL z vod Kaspického moře. Pro mnohé to byl důkaz vzrůstajícího vlivu Ruska ve složitém regionu zemí, které obklopují největší vnitrozemskou vodní nádrž planety. Nehledě na schopnost vysílat rakety středního doletu z lodí Kaspické flotily se však aktivita Ruska v regionu znatelně snížila. Zejména na pozadí spolupráce zemí na březích Kaspického moře – Kazachstánu, Turkmenistánu, Ázerbájdžánu a Íránu.

Za humny impéria

Kaspická oblast byla vždy na periferii ruské vnější politiky. Tento přístup Kremlu nemohly změnit ani gigantické zásoby uhlovodíků místního šelfu, byť právě na export ropy a plynu se upírala prakticky každá zahraničněpolitická doktrína Kremlu. Podle různých hodnocení činí dokázané a pravděpodobné zásoby Kaspické oblasti od 26 do 40 miliard tun standardního paliva. V roce 2012 v Baku tvrdili, že v kaspickém šelfu je 48 miliard barelů ropy (3,5 % světových zásob) a 14 trilionů krychlových metrů plynu (7 % světových zásob). A nelze zapomínat ani na další bohatství Kaspického moře – 80 % světové populace jeseterových ryb žije právě zde.  

Kaspické moře, Babolsar, Mazandaran/Arashk Rajabpour via Wikimedia Commons
Kaspické moře, Babolsar, Mazandaran/Arashk Rajabpour via Wikimedia Commons

Přitom všechno to bohatství není stále rozděleno mezi státy ležící na březích Kaspického moře. Ihned po rozpadu Sovětského svazu oznámily , Ázerbájdžán a , že z právního hlediska neuznávají dohody mezi Sovětským svazem a Íránem o rozdělení Kaspického moře. Od té doby zůstává právní status Kaspického moře nejasný. V mnohém stále zůstává vnitřní “sovětskou” vodní plochou, kam je přístup nepovolaným odepřen. Nicméně v posledních letech přicházejí kaspické země s iniciativami, které předpokládají spolupráci na regionálních projektech s Čínou, , Tureckem, USA a dalšími. Což vzbuzuje zákonité pobouření Kremlu, pro nějž je stále těžší potvrzovat svoje dominantní postavení v této oblasti.

Dnes je nákladní obrat kazachstánského přístavu Aktau 17 milionů tun tekutých a pevných nákladů ročně a plánuje se zvýšení objemu na 25 milionů tun. Nákladní obrat přístavu v Turkmenbaši je přibližně 9 milionů tun ročně a podle projektu realizovaného v současné době se plánuje navýšení na 17 milionů tun. Mořský přístav v Baku plánuje v tomto roce přeložit více než 5 milionů tun nákladu, ale už v roce 2017 by měl být otevřen nový přístav v Alatu, jedné ze čtvrtí Baku, který je plánován na 10 až 11 milionů tun nákladu a 50 tisíc kontejnerů ročně. Největší íránský přístav Kaspického moře, ve městě Bandar Anzali, zpracuje ročně více než 7 milionů tun nákladu a toto číslo neustále roste.

Ve stejném období tři ruské přístavy Kaspického moře – Astrachaň, Olja a Machačkala – v posledním roce přeložily jen 6,7 milionů tun nákladu (o 15,8 % méně než v roce 2014). Kdysi se obzvlášť velké naděje vkládaly do přístavu Olja, s jehož stavbou se začalo v roce 1992. Od těch dob státní orgány neustále oznamovaly, že se co nevidět stane hlavní mořskou branou Ruska na Kaspickém moři. Ale léta běžela a svůj vrchol přístav zaznamenal v roce 2012 – jen 800 tisíc tun. Pak už obrat jen klesal.

Uvedená čísla znovu dokazují, že se ekonomická spolupráce mezi zeměmi regionu neustále rozšiřuje. Jen podíl Ruska na ní, stejně jako na zahraničním obchodu kaspických zemí, neměnně klesá. Trochu lépe to vypadá v těžebním průmyslu: v srpnu minulého roku Lukoil, jako jediná ruská společnost pracující na kaspickém šelfu, informoval o překročení hranice 5 milionů tun ropy vytěžených na nalezišti Jurije Korčagina (otevřeného v roce 2010) a na konci tohoto roku se očekává start těžby na nalezišti Vladimira Filanovského (zásoby uhlovodíků se odhadují na 270 milionů barelů ropného ekvivalentu).

Ale i tady potkávají Rusy nepříjemnosti: kvůli zvýšení dna Volžsko-kaspického kanálu trpí Lukoil ztrátami, protože je nucen často nakládat lodě jen z 30 %, a otevření naleziště Filanovského, plánované na květen tohoto roku, se muselo odložit kvůli problémům s dodávkami elektřiny. Pokud bude Lukoil čerpat z obou nalezišť, znamenalo by to 9 milionů barelů ropy ročně, což je dvaapůlkrát méně, než čerpá Kazachstán jen z naleziště Tengiz.

Kaspik mezi Evropou a Asií

Zatímco Rusové odstraňují ze dna Kaspického moře jíl, aby Lukoil mohl svoje tankery naložit k prasknutí, ostatní země regionu důsledně realizují mezinárodní projekty, ve kterých se s Ruskem nepočítá. Dokonce tyto projekty otevřeně útočí na zájmy Kremlu.

Ke konci minulého roku dokončil Turkmenistán stavbu plynovodu Východ-Západ, který spojil druhé největší naleziště plynu na světě Galkynyč s břehem Kaspického moře. Dříve byl tento ropovod plánován jako součást plynovodu Nabucco, kterým měl proudit turkmenský a ázerbájdžánský plyn do Evropy. Avšak protože byl projekt Nabucco pohřben, dnes v Ašchabádu počítají s tím, že Východ-Západ popostrčí zainteresované strany ke stavbě Transkaspického plynovodu, který spojí Turkmenistán s Ázerbájdžánem a umožní dodávat kaspický plyn do Evropy přes Turecko. Turkmenské orgány netrápí ani skutečnost, že místní plyn je už pro příští roky téměř všechen vykoupen Čínou. Naopak, Ašchabád vůbec nestojí o to, zopakovat si na Číně závislost, jakou zažil s Gazpromem, který letos přestal kupovat turkmenský plyn.

Myšlenka Transkaspického plynovodu se zrodila už v polovině 90. let minulého století, ale tehdy všechny iniciativy v tomto směru narážely na potíže s nejasným statutem Kaspiku. Navíc přímo mezi Baku a Ašchabádem existuje konflikt kvůli spornému nalezišti plynu Kapaz/Serdar. Ale tyto rozpory se mohou dostat na druhou kolej vlivem EU, která je stejně jako Turecko zainteresována na snížení energetické závislosti na Rusku.

V březnu tohoto roku Evropská komise schválila stavbu Transkaspického plynovodu (TAP) jako odpovídající příslušným evropským zákonům. Předtím byl TAP vyjmut z účinnosti Třetího energetického balíčku EU (ten zakazuje účastníkům trhu s plynem zabývat se transportem plynu), kvůli němuž se muselo vzdát plynovodu South stream . Předpokládá se, že se trasa TAP stane součástí Jižního plynového koridoru, který spojí ázerbájdžánská naleziště Kaspiku se zeměmi Jižní Evropy.

V minulém roce oznámil místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič, že Transkaspický plynovod se může stát součástí Jižního plynového koridoru, a že EU počítá s turkmenským plynem už na rok 2019. A vzhledem k rozhodnutí Evropské komise ohledně TAP lze očekávat aktivizaci kontaktů na trase Brusel – Ašchabád a zcela jistě námitky Moskvy, která po odchodu Gazpromu z turkmenského trhu fakticky přišla o možnosti nátlaku na místní vedení.

Dalším mezinárodním projektem, který souvisí s kaspickou oblastí, a ve kterém není pro Rusko místo, je takzvaná Nová hedvábná stezka, která by měla přinést vytvoření nového transportního koridoru z Číny do Evropy. 14. ledna podepsaly Ukrajina, Ázerbájdžán, Kazachstán a Gruzie v Baku protokol o snížení tarifů nákladní přepravy na této trase a už následující den vyjel z Ukrajiny do Číny první experimentální náklad. Je příznačné, že na seznamu zemí podepsaných pod vytvořením magistrály obcházející RF, figuruje Kazachstán, ještě do nedávné doby věrný spojenec Kremlu ve většině geopolitických projektů. Nyní se Astana, která má v Kaspickém moři značnou přístavní kapacitu, může stát spojencem Kyjeva, který s pomocí Hedvábné stezky plánuje, že obejde ruské embargo na tranzit ukrajinského zboží.

Zatímco ostatní kaspické země realizují společné projekty (je možné připomenout i v roce 2014 vybudovanou železniční trať spojující Kazachstán, Turkmenistán a ), Rusko se uchyluje ke Kremlem oblíbenému způsobu potvrzení přítomnosti v regionu – vojenskému. Kaspická flotila námořních sil RF dnes čítá více než 60 bojových plavidel a přibližně 20 tisíc osob, čímž svými možnostmi převyšuje všechny ostatní vojenské flotily regionu. Z druhé strany, rakety vypálené z Kaspického moře Ruskem nejenom potvrzují sílu ruské flotily, ale znamenají i to, že rakety mohou létat i v opačném směru. Stavět nové plynovody a dopravní trasy vypadá přeci jen jako lepší volba.

The following two tabs change content below.
FreeMagOne

FreeMagOne

Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.

1 komentář u “Rusko ztrácí Kaspické moře

Komentáře nejsou povoleny.