Kritické množství

Zdroj: IntersectionProject, Autor: Pavel Luzin, Překlad: Alena Zbořilová, Úvodní foto: Operation Crossroads Baker

Jaký je konečný cíl modernizace ruských jaderných sil?

V březnu 2016 ignorovalo pravidelný summit o jaderné bezpečnosti. Zároveň ruští diplomaté od počátku roku několikrát opakovali, že pro nové rozhovory o jaderném nevidí perspektivy. To vše se odehrává na pozadí aktivní a rozsáhlé modernizace ruských strategických sil, která začala v podmínkách hluboké ekonomické krize, války na Ukrajině a konfrontace se Západem. A tady se vnucuje otázka: jaké jsou cíle této kremelské politiky?

Hra na rovnováhu

Podle nové dohody START, podepsané v roce 2010 mezi a Ruskem, může mít každá strana maximálně 700 odpalovacích zařízení v delaborovaném stavu (MBL – mezikontinentální balistické střely, SMBL – mezikontinentální balistické střely odpalované z ponorek a strategických bombardérů) a dalších 100 v nerozebraném stavu. A jestliže Spojené státy snížily počet svých delaborovaných zařízení téměř na danou úroveň, tak Rusko jich mělo méně než 700 už ve chvíli podpisu dohody.

2010 2015
MBL 385 299* – 311
SMBL 144 160
Bombardéry ТU-95МS a ТU-160 72 72
Celkem 601 531* – 543

Specifikem ruských strategických jaderných sil je to, že zbraně vyrobené v druhé polovině 80. let (rakety , Vojvoda, RS-18) a v 90. letech (-M) se musí v současné době vyřazovat z výzbroje, protože jsou již na konci doby použitelnosti. Proto, nehledě na výrobu raket nových, se jejich celkový počet stále snižuje.

2010 2015
RS-20 «Vojvoda» 68 46
RS-18 72 30
RS-12М «Topol» 180 72* – 99
RS-12М2 «Topol-М» 65 78
RS-24 «Jars» 58 – 73*
RS-26 «Rubež»/«Jars-M»
RС-28 «Sarmat»
RSМ-50 48 32
RSМ-54 «Siněva»/«Lajner» 96 80* – 96
RSМ-56 «Bulava» 32 – 48*

Ruskou to objektivně nijak neohrožuje. Naopak, další snižování počtu odpalovacích zařízení pro by bylo ekonomicky efektivní a dovolilo by bez jakýchkoliv nákladů vytvořit obraz země, která směřuje k odzbrojení. To samé platí i pro jaderné hlavice: Rusko má 1735 rozebraných , USA 1481.

Nicméně tady platí jiná logika. Pro Kreml je důležité za každou cenu udržovat aspoň přibližnou rovnováhu s USA. Jen tak je možné donutit Washington, aby bral Rusko na vědomí a jednal s ním. Kromě toho už po mnoho let je globální bezpečnost v libovolných podobách to jediné, o čem je Moskva schopná mluvit. Jinými slovy, jen udržování jaderných sil na nadbytečné úrovni, ale srovnatelné s americkými silami, dovoluje Rusku aspoň nějak upevňovat své ambice ve světové aréně.

Tato hra na rovnováhu je v tak ekonomicky a sociálně slabé zemi příliš nákladná, ale dovoluje Kremlu mít neadekvátně velké zahraničněpolitické možnosti postavené pouze na vědomí navzájem garantovaného zničení.

Princip neurčitosti

Mezikontinetální balistická střela/torange.biz
Mezikontinetální balistická střela/torange.biz

Kromě udržování rovnováhy používá Rusko při modernizaci svých jaderných sil ještě jeden princip – princip neurčitosti. Například, jestliže se oznamuje počet strategických hlavic v souladu s novou dohodou START, tak počet ruských nestrategických jaderných zbraní se udává jen přibližně – skladuje se 1000 až 2000 kusů. Analogická čísla amerických nestrategických jaderných zbraní jsou přesnější – 480 až 760 kusů, včetně k delaborovaní naplánovaných bomb a bojových hlavic (viz. zde, zde a zde). Přičemž Moskva odmítá začít s rozhovory ohledně daného typu zbraní – udržení této karty v ruce jí dodává podstatně větší vojensko-politickou váhu než otevřené informace v rámci jakýchkoli dohod.

Podle tohoto principu byly pro strategické bombardéry TU-95MS a TU-160 připraveny nové rakety s plochou dráhou letu schopné nést jaderné zbraně. Je důležité si uvědomit, že tato letadla byla určena proti letadlovým lodím a nemohou nést jiné zbraně než rakety s plochou dráhou letu. A protože pro takové úkoly dnes chybí cíle, snaží se Rusko dát těmto letadlům nový význam. Vnímá je jako nástroj pro deeskalaci možného rozsáhlého konfliktu. Podstatou myšlenky je zasadit demonstrativní a demoralizující jaderný úder na neobydlené území protivníka nebo na otevřené moře.

Jednodušeji řečeno, strategické bombardéry mají být podle Kremlu garancí, že ruská armáda ani v těch nejhorších zahraničněpolitických podmínkách nebude na bitevním poli zničena silným protivníkem nebo mezinárodní koalicí. Nový strategický bombardér, který by měl nahradit TU-95M a TU-160, sleduje stejný cíl.

Kvůli vysokým nákladům na vyzbrojení a provoz těchto strojů spolu s minimálním přínosem v boji jsou tato letadla pro použití v běžné válce (v Sýrii) nevhodná. A navíc kapacity ruských podniků umožňují vyrobit jen několik desítek raket s plochou dráhou letu ročně, což činí jejich využití s běžnou jadernou hlavicí smysluplné jen ve výjimečných případech.

V rámci udržování strategické neurčitosti a nejistoty u svých oponentů sází dnes Kreml na budování železničních raketových komplexů “Barguzin”. Podobné komplexy se objevily poprvé v 80. letech a byly vyzbrojeny raketami z Ukrajiny. Už v roce 2003 byly kvůli vysokým nákladům z výzbroje vyjmuty a rozebrány. Infrastruktura pro jejich provoz byla také v podstatě zlikvidována.

Nicméně dnes Moskva vidí v “raketových” vlacích tu výhodu, že mohou obsáhnout celé území Ruska, a že je může vybavit svými raketami. Přitom Rusku bude stačit jen nepatrný počet takových vlaků, aby způsobilo nepříjemné bolesti hlavy Spojeným státům a , a zároveň zvýšilo svou cenu.

Mandát k moci

Kromě logiky rovnováhy se za všemi těmi zkratkami a čísly skrývá ještě jeden cíl – odstranění nedostatků a slabin předchozích modelů MBL a SMBL. Dnes dostávají ruská vojska raketové systémy RS-24 a RS-26M. Do roku 2020 by měly zcela nahradit mobilní systémy “Topol” a “Topol-M” a později i jejich varianty s odpalovacími šachtami. Přitom RS-24 je vlastně jen vylepšenou modifikací Topolu.

Zároveň se začalo s konstrukcí těžké MBL “Sarmat” s využitím tekutého paliva. Tato střela by měla nahradit raketu “Vojvoda”, která se před 30 lety vyráběla na Ukrajině a stala se nejmocnější sovětskou/ruskou zbraní, byť se značně složitou obsluhou. Podle dostupných indicií bude “Sarmat” do značné míry založen na vylepšených technologiích svého předchůdce.

Shodné procesy probíhají i v námořnictvu. Raketové ponorkové křižníky 667BDRM “Delfín” (šest jich bude ve výstroji do konce 2020) se budou přezbrojovat na SMBL “Lajner”, byť teprve v roce 2014 bylo dokončeno jejich přezbrojení na předchozí modifikaci této střely pod jménem “Siněva”. Zároveň ponorky 667BDR “Kalmar” (2 kusy, 1 v opravě) vyzbrojené střelami předchozí generace RSM-50 zůstanou ve výzbroji do doby, než skončí doba jejich použitelnosti.

Jedinou novou zbraní jsou ponorkové křižníky 955 (955A) “Borej” (3 ponorky už jsou ve výstroji, další 4 se staví) se střelou “Bulava”, která je v mnohém podobná RS-24.

Nicméně v Rusku jsou pouze dva podniky, které strategické střely vyrábějí – Votkinský strojírenský a Krasnojarský strojírenský. První se specializuje na RS-24, RS-26 a “Bulavu”. Druhý na “Lajner”, horní stupně ”Bulavy” a v budoucnu na “Sarmat”. Jejich výrobní možnosti jsou přibližně 10 až 20 střel ročně.

Srovnání tempa vyřazování “Topolů” a přechodu na RS nutí k předpokladu, že se využije i modernizace určitého počtu starých střel na nové. Při takové modernizaci se obnovují jen jednotlivé části střely a odpalovacího mechanismu. Je pravděpodobné, že stejně se bude postupovat i při modernizaci “Siněvy” na “Lajner”.

Zaprvé, specifická role vojenského průmyslu v ruských mocenských hrách vyžaduje po Kremlu stále nové zakázky pro vojenské společnosti. Nejspíš právě to vysvětluje vytvoření střely “Sarmat”.

Za druhé, Kreml se tak dlouho strašil americkou protiraketovou obranou, až tomu nakonec sám uvěřil. A teď je ruské vedení posedlé myšlenkou překonat americkou protiraketovou obranu s pomocí nových raket.

Za třetí, modernizace starých a výroba nových střel umožňuje zabezpečit legitimitu současného ruského režimu, který se staví do role následníka sovětské síly a odpůrce odzbrojení “před tváří Západu”. Navíc se obnovení jaderných sil ve chvílí, kdy Kreml není schopen řešit ekonomickou modernizaci země, ani nahromaděné problémy, stává jedním z mála potvrzení toho, že je ještě schopen přijímat a realizovat rozhodnutí.

Tabulky jsou sestaveny podle údajů za rok 2010 — Arms Control Association a ПИР-Центр; údaje za rok 2015 — Russian Nuclear Forces, 2015, a Russian Strategic Nuclear Forces (označeno hvězdičkou v případě rozporu s Russian Nuclear Forces).

The following two tabs change content below.
FreeMagOne

FreeMagOne

Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.