Rozhovor se studentem Akademie vojenského námořnictva z Krymu

Spolužáci chtěli rozlámat postele a jít se prát s “Mužíčky”.

Zdroj: 368Media, Autor: Irina Kyporenko, Překlad: Standa Dušek, Úvodní foto: Sevastopol/Sergey Galyonkin

Uplynuly už dva roky od doby, kdy Ruská federace anektovala Krymský poloostrov. V březnu proběhlo takzvané referendum a nedlouho poté jedna z nejprestižnějších vojenských univerzit v zemi – Vojenská námořní akademie Nachimova, změnila vlajku a byla obsazena ruským specnazem. Celou zemi tehdy šokoval čin kadetů, kteří při vyvěšování vlajky Ruska zpívali hymnu Ukrajiny. Byl mezi nimi i poručík Oleksij Charčenko ze Sumi, absolvent fakulty námořních sil ONMA (Oděské národní mořské akademie), který už dva roky žije v Oděse. Redakce 368.media si s “nachimovcem” promluvila.

Video: Vyvěšování vlajky RF v akademii Nachimova a hymna Ukrajiny

Proč jste se rozhodl stát námořníkem?

Od dětství se mi líbily lodě, ale poté, co došlo k tragédii s Fainou (v roce 2008 loď zajali somálští piráti – pozn. red.), mi máma řekla: “Buďto půjdeš na válečnou loď, nebo nepůjdeš vůbec nikam”. Postoupil jsem na Sumské vojenské gymnázium, potom na Akademii námořních sil v Sevastopolu, to bylo v roce 2011. Zpočátku to bylo těžké, sám ve městě, žádní přátelé, nikdo. Potom jsem se dal do studia, zvykl si, spřátelil se s klukama.

Ale vždyť na válečné lodě také útočí?

Válečné lodě je mnohem složitější zajmout, a vojáků se všichni bojí, plus sloužit ve válečném námořnictvu, to je prestiž. Vojáci byli vždy, v každé době, dokonce samo slovo důstojník zní neobyčejně.

1. března to byly dva roky, co se Akademie P. Nachimova vzdala, nebo jak vy říkáte tomu, co se stalo?

Oni jí předali. Když bylo referendum, reálně jsem chápal co se děje, ale myslel jsem, že to není vážné. Udělají referendum a všechno zůstane při starém. Ale když jsme šli na vycházku, viděli jsme ruské atributy, proruské nálady.

Pamatuji se, jak jsem šel na návštěvu, v civilním oblečení a proti mě dvě neznámé dívky. A vtom mi začaly gratulovat. Nejdřív jsem nechápal, proč to dělají. Potom přijdu domů a ve zprávách říkají, že se konalo referendum a KRYM je teď RUSKO. A za dva dny přišli k nám do Akademie… Ráno se probouzíme, koukáme, a všude chodí “zelení mužíčci”. Jdeme za naším velitelem a ptáme se ho, co to je. A on nám říká: “Nic, prostě odevzdáme zbraně”. Vůbec nic nevysvětlil, ale vždyť zbraně byly evidovány na nás. Každý za ni zodpovídá a pak hop, odevzdat zbraně a nemáme se čím bránit.

Probírali jste s chlapci plán, co budete dělat?

V první řadě jsme chtěli zjistit, kdo z nás je za koho. My jsme víceméně věděli kdo je kdo, ale zezačátku jsme chtěli pochopit, kdo pro nás zůstane velitelem, protože armáda bez velení, to není armáda.

Dobře, že tehdy byl náčelníkem Akademie Petr Gončarenko, on se tenkrát držel do poslední chvíle, opravdový důstojník. Přešel s námi do Oděsy. Teď už je zástupcem velícího. Potom jsme ani nevěděli, co nás čeká. Někteří spolužáci chtěli lámat postele a jít se ručně prát s “mužíčky”. Odvážní “celou hlavou”, v dobrém smyslu. Potom nám řekli, že bude výměna vlajek. I když je to čistě symbolicky, pro televizi. Hodně štábů tehdy přijelo: sevastopolské kanály i ruské. Nám tehdy řekli, kdo chce, ať se seřadí, kdo nechce, tak ne. Samozřejmě jsme nechtěli, protože to nebylo pro nás.

Většina ale šla?

Když budeme brát Akademii celkově, tak ano. Ale z mého ročníku šli doslova jedinci. Ostatní zůstali na ubytovnách. Velitelé říkali jděte, seřaďte se, dostanete napomenutí, a podobně. Povídáme, “jaké napomenutí, my vlajku měnit nebudeme”.

A jak jste se rozhodl zpívat ukrajinskou hymnu během vyvěšování vlajky RF?

My jsme tehdy stáli u vchodu, s námi bylo ještě pár důstojníků, výchovní zástupci náčelníků fakult, kteří se nás snažili alespoň nějak podpořit.

Vyprávěli různé případy, jak Rusové takříkajíc zacházejí s Ukrajinci na útvarech… A v tom okamžiku, kdy vyvěšovali, spouštěli, potom vyvěšovali… A tak nějak spontánně to všechno vyšlo. Někdo z davu křiknul: pojďte, ukážeme jim, ať nestojíme stranou.

A pak jste se stali hvězdami internetu?

No, ale my se za takové nepovažujeme.

Jak jste opouštěli Krym?

Potom jsme asi dva týdny seděli v akademiia do Oděsy jsme se přestěhovali 5. dubny 2014. Do té doby jsme bloumali sem a tam, snažili se uzavřít studium, učitelé takříkajíc dělali dobré gesto, říkali, ať to rychle ukončíme. Sbírali jsme dokumenty, snažili se odeslat domů věci. Spoustu věcí bylo potřeba udělat, za jeden den to nestihneš. Datum odjezdu se odkládalo, protože dobrovolníci nemohli zajistit dopravu. Ale díky jim za to, že pomohli, protože kolona byla ze 40 vozidel. Vyjížděly i jiné útvary, ale hlavně naše akademie.

A potom, když už jsme odjížděli, bylo hodně problémů na hranici s Krymem. My jsme tehdy okolo čtyř hodin stáli na ruském blokpostu, kde se nám prostě vysmívali. Měli jsme auto, ve kterém jsme vezli ukrajinskou symboliku – vlajky, plakáty. Potom jsme zjistili, že vše bylo rozbité a roztrhané.

Nijak zvlášť nás nekontrolovali, i když zezačátku řekli, ať ukážeme notebooky. Báli se, že vyvezeme nějakou tajnou informaci. Tak jsme v noci přijeli do Vojenské akademie, nakrmili nás a ráno nás vzali na exkurzi po Oděse. Zpočátku vše vypadalo cize, i když bylo příjemné vidět hodně proukrajinsky smýšlejících lidí, vlajky Ukrajiny. Ve srovnání s Krymem, úplně jiné.

Kde žijete, v jakých podmínkách?

Ze začátku jsme žili ve Vojenské akademii, poskytli nám přístřeší. Potom už jsme přešli do kasáren Oděské národní mořské akademie, a nyní žijeme tam. Ve srovnání se Sevastopolem jsou tady dobré podmínky. Mnohým pomohli dobrovolníci, koupili nový nábytek, zařídili pokoje.  Dokonce jestli zůstaneš v kajutě, nemáš takový pocit jako byl v Sevastopolu, vše – konec světa. Kdo má možnost, pronajímá si bydlení, často několik lidí společně, protože v Oděse je s tím problém, je to drahé město. Teď už na lodích nikdo nebydlí, jako to bylo na začátku.

Kde budete sloužit?

Na školní lodi “Vinnycja”. Takové je rozdělení, ale řekli nám, že déle než rok na těchhle lodích nebudeme, čekáme povýšení, protože u VMS (Ukrajinské válečné loďstvo) je deficit důstojníků, protože mnozí zůstali na Krymu.

Za ty dva roky jsi ani jednou nelitoval, že jsi nezůstal na Krymu?

Opravdu nikdy. Protože moji známí volají příbuzným do Sevastopolu. Život na Krymu nic moc, všechno zdražilo.  Já se s těmi, kdo zůstali na Krymu, nebavím. Ale jsou někteří kluci, co udržují vztahy, ale na téma politiky se nebaví. A ti říkají, že ti, kdo zůstali, litují, že se neodjeli. Vůbec nedostali to, co čekali.

Jezdí hodně lidí na dovolenku na Krym?

Můžu říct o naší fakultě, že nikdo z kluků tam nejel. Zaprvé je příkaz velitele nejezdit na Krym, a zadruhé se může stát, že se potom odtud nedostanete. Jak se říká, ještě na vás hodí vraždu princezny Diany…

A co nálady v námořnictvu, existuje korupce?

Ukrajinské válečné námořnictvo se samozřejmě pročistilo, ale ne úplně. Jsou u nás tací, se sovětskými kořeny, pro které je SSSR nade vše a podobně. Jsou i důstojníci, pro které je služba nade vše. Pro ně neexistuje ani korupce, ani zrada. Například při výuce od nás nikdo peníze nevymáhal. Samozřejmě, dělali nám ústupky, vy jste z Krymu, ale na nás se to neodrazilo. Vždyť nás hlavně učili naši důstojníci, kteří přijeli s námi.

Minulé léto, když byla praxe na lodích, ještě toho byly plné noviny. Vyjeli jsme na moře, doslova za týden jsme se “setkali” s ruskými loděmi. Ze začátku se nás tam snažili honit po Černém moři, potom velitel Sahajdačného (vlajková loď ukrajinského námořnictva, fregata Hetman Sahajdačnyj) nevydržel, otočil loď a šel přímo na ně. Ruský velitel si trochu “sedl”, otočili se a odpluli.

Jaký máte názor na velitele VMS?

Zvláštní stížnosti nemám, zatím si nemám na co stěžovat. Všichni vědí, že VMS není v nejlepším stavu, není teď právě nejlepší období a každý to chápe.

Co konkrétně?

Že je lepší něco, než vůbec nic. Já jsem teprve přišel a můj hlavní úkol je osvojit si důstojnickou pozici a sloužit, a jak to dál bude nahoře, to se mě zatím netýká. Možná tam se časem dostanu, ale to zatím není hlavní úkol.

Co chybí VMS?

Bojeschopné lodě, vždyť je možné spočítat je na prstech jedné ruky.

Jedna?

Dvě nebo tři, tak nějak. Lidi taky, ale hlavně lodě a výzbroj. Když máte vojáky, ale nemají se čím bránit, tak armáda nemá smysl.

Samozřejmě flotila potřebuje úplně jiné financování, obnovovat zbraně, stavět lodě. Protože výzbroji už je 20-30 let, už se dostává mimo provoz. Slibovali nám novou korvetu “Volodymyr Veliký”, ale stavbu zastavili.

O čem sníte?

Že se jednou vrátíme do sevastopolské zátoky.