Padlý předchůdce velitele praporu věřil, že jakmile UKRAJINA prohraje, ČEčENSKO nikdy nebude svobodné.
V Dněpropetrovsku uctili památku Isy Munajeva, padlého velitele mezinárodního mírového praporu Džochara Dudajeva. Roku 2014 přijel účastník dvou RUSKO-čečenských válek do Ukrajiny z Dánska, kde měl statut politického uprchlíka, shromáždil dobrovolníky z různých zemí a bojoval na východě. Padl 1. února 2015 při obraně Debalceva.
Brigádního generála armády Čečenska pohřbili v Dněpropetrovsku, jak si sám přál. Místo posledního odpočinku není zveřejněno, dle čečenských bojovníků v zájmu bezpečnosti.
“Kadyrovci s námi nepřestávají bojovat, jsou připraveni k jakékoliv akci. Dokonce i když zahynou civilisté, je to nezastaví,” říká voják speciální jednotky “Šalena zhraja” (Šílená smečka) 57 motorizované brigády Kazbek Dzurdzuk.
“Kadyrovci s námi nepřestávají bojovat.” Kazbek Dzurdzuk
Na výročí úmrtí čečenského velitele přijeli bojovníci různých národností z různých oddílů – Ukrajinci, Gruzínci, Čečenci i jiní. Jak řekl současný velitel praporu Adam Osmajev, první složení praporu tvořila poloviv Ukrajinců a druhá polovina cizinců.
“Čtvrtina složení byli Čečenci a další čtvrtina zástupci ostatních národností, včetně Gruzínců.” Adam Osmajev
“Takže čtvrtina složení byli Čečenci a další čtvrtina zástupci ostatních národností včetně Gruzínců. To bylo během aktivních bojů, a teď všichni občané Ukrajiny, kteří vyhovovali požadavkům a kteří chtěli dále sloužit, oficiálně bojují v Ozbrojených silách Ukrajiny a jednotkách Ministerstva vnitra,” říká velitel praporu.
Od 3. února 2012 do listopadu 2014 byl Adam Osmajev vě vězení v Oděse. Byl podezřelý z přípravy atentátu na Vladimíra Putina a terorismu, ale oděský soud ho shledal vinným pouze v nedovoleném držení výbušnin a poškození cizího majetku – během zatýkání došlo k výbuchu v bytě, kde se nacházel.
Podle slov manželky velitele, tiskové mluvčí praporu Aminy Okujevy, mnoho vojáků odjelo domů, ale v případě potřeby jsou připraveni vrátit se zpět.
“Mnoho lidí jelo na dovolenou, zejména ti, kdo k nám přijeli z Evropy, ale kdykoliv jsou připraveni vrátit se a pokračovat v pomoci Ukrajině. Často si myslím, že nebýt rozhodnutí Isy Munajeva vytvořit náš prapor, možná by se plán Putina zasít svár mezi Ukrajince a Čečence i povedl. My jsme zmařili plán ruského impéria, nehledě na bezpráví, které vytvářeli kadyrovci”, prohlásila Okujeva.
“Hned jak jsem se dozvěděl, že Munajev je v Ukrajině, chtěl jsem se k němu připojit,” říká velitel čečenského praporu.
Osmajev vede oddíl po smrti Isy, do té doby byl jeho zástupcem.
“Isa všem dodával důvěru, s ním se nikdo nebál ani výbuchů, ani střelby.” Adam Osmajev
“Hned jak jsem se dozvěděl, že Isa Munajev je v Ukrajině, chtěl jsem se k němu připojit. Takže jakmile jsem dostal možnost, jel jsem do Dněpropetrovska a 19. listopadu jsem se setkal s Isou. Už za několik dní jsme byli v zóně ATO (antiteroristická operace). Isa všem dodával důvěru, s ním se nikdo nebál ani výbuchů, ani střelby,” vzpomíná Osmajev.
Podle velitele praporu čečenská zkušenost Munajeva hodně pomohla na východě a dala možnost chránit ty, kteří takovou zkušenost neměli. Zkušených bojovníků byla v praporu spousta, někteří z nich měli zkušenost i s partyzánskou válkou – bojovali s ruskými vojsky už po ukončení dvou válek.
Isa Munajev byl jedním z takových veteránů, účastnil se dvou rusko-čečenských válek a po jejich ukončení pokračoval v ozbrojeném odporu. V roce 2006, jak řekli jeho spolubojovníci, byl velmi vážně zraněn a byl evakuován do Evropy. Tam žil se svojí rodinou, dokud neodjel bojovat do Ukrajiny. Společně s ním přijel i jeho syn. Během velké vzpomínkové slavnosti mu předali ocenění od dněpropetrovského “Fondu národní obrany”, ale syn tvář neukázal – opět z nutnosti dodržovat bezpečnostní opatření.
Syn Isy Munajeva bojoval společně se svým otcem
Jak řekl Rádiu Svoboda nadporučík 17. tankové brigády Oleksij Čaban, Munajevův syn chodil do bojových akcí společně se svým otcem. “Už tenkrát jsem přemýšlel, jestli bych byl ochoten riskovat život vlastního syna. Já bych určitě nemohl,” vzpomíná Oleksij. Byl demobilizován ještě loni, ale speciálně přijel z Kryvého Rohu do Dněpropetrovska na uctění památky padlého.
“Většina našich důstojníků jsou zlodějští praporčíci s velikými nárameníky. Nesnášejí, když jim někdo radí, dokonce i když sami nic nevědí. Munajev byl pro mě prvním velitelem, který nemusel říkat, že je důstojník, na něm to bylo vidět. Když promluvil, jeho slova měla váhu. Prý nedával svým vojákům rozkazy, ale prosil je,” říká Čaban.
Nadporučík sloužil u Debalceva a seznámil se s čečenskými dobrovolníky v zimě 2014 – 2015.
“Byl jsem si jistý, že žádné čečenské prapory za nás nemohou bojovat,” říká Oleksij Čaban
“Jejich oddíl, 12-15 lidí, se s námi přišli seznámit. Byl jsem si jistý, že žádné čečenské prapory za nás nemohou bojovat. Proto jsem byl překvapený, ale neměl jsem strach – hned jsem vycítil, že nelžou. Potom mi řekli, že chtějí v naší sekci přejít na druhou stranu a poprosili o trochu pomoci. Dali jsme jim vysílačky, termovizor a kalašnikovy. Protože tehdy měli malé české automaty škorpion s tlumiči. To je dobrá zbraň pro pouliční boje nebo v budovách, ale ne pro volné prostranství. Tím spíš, že mají malé zásobníky. No a domluvili jsme se, že jestli je budou pronásledovat, podpoříme je palbou. Šli s nimi ještě dva vojáci ze 128. brigády,” vybavuje si demobilizovaný důstojník.
Munajev slíbil, že jakmile bojovníci ukořistí nějaké dokumenty, mapy nebo zajatce, všechno předají ukrajinským vojákům. O ukořistěných zbraních Čečenci nicméně řekli, že si je budou nechávat.
“Nemohl jsem uvěřit ve zvěrstva v Čečensku,” říká ukrajinský voják
Podle Munajeva válčí proti Ukrajincům tři typy bojovníků – takzvaní “opolčenci” – místní obyvatelé, po kterých čečenské oddíly ani nestřílejí, protože ti se sami rozutečou, dále pak ruská armáda a kadyrovci.
“Vyprávěl o zvěrstvech ruských vojáků v Čečensku a já jsem prostě nemohl uvěřit, že ti, koho jsme vždy považovali za svoje, mohli něco takového dělat. A o kadyrovcích Munajev říkal, že jestli se s nimi někde setkáme, je lepší se vzdálit a nenapadat je. A také nebrat je do zajetí – je to nebezpečné,” tlumočí slova Munajeva veterán.
Z prvního výpadu se Čečenci vrátili ráno a vojáci 17. brigády je nechali odpočívat ve svých krytech.
“Mám fotografii s Isou – poslední v jeho životě. Jeho oddíl přišel na náš opěrný bod v noci 29. ledna a 1. února Isa padl.” Oleksij Čaban
“Potom jsme jim dali najíst a Čečenci odešli. Vrátili naše zbraně, sami tehdy nic neukořistili. Později jsme udržovali telefonické spojení, a tak se stalo, že mám fotografii s Isou – poslední v jeho životě. Jeho oddíl přišel na náš opěrný bod v noci 29. ledna a 1. února Isa padl,” říká nadporučík.
Jestli Ukrajina prohraje, Čečensko nikdy nebude svobodné – tak brigádní generál vysvětloval Čabanovi svou účast ve válce na ukrajinském východě.
V současné době čečenští dobrovolníci, jak s ukrajinským občanstvím, tak i bez něj, plní bojové úkoly v praporu Džochara Dudajeva, praporu Šejcha Mansura a ve speciálním oddíle “Šalena zhraja” (Šílená smečka) v sestavě 57. brigády.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.