Velryba, která téměř utopila Donalda

Zdroj: POLITICO, Autor: Michael Crowley, Překlad: Robert Nerpas, Úvodní foto: Donald Trump Caricature / DonkeyHotey

V lednu 1992 byl japonský rychlokvašený miliardář Akio Kashiwagi nalezen mrtev ve svém honosném domě poblíž Mount Fuji. Pohled na místo činu byl příšerný. Bílé papírové stěny domu byly potřísněny krví. Na těle 54letého Kashiwagiho bylo nalezeno více než 150 bodných ran. Podle některých zpráv byl vražednou zbraní meč samurajského stylu.

Zločin nebyl nikdy vyřešen, i když nesl punc zabíjení japonskou yakuzou. Kashiwagi, navenek investor do realit, byl tajemnou postavou, o níž se říkalo, že má styky s podsvětím. Byl také jedním z pěti nejvýznamnějších světových hráčů, v hantýrce kasina „velryb,“ ochoten vsadit 10 milionů dolarů v jednom herním kole.

Právě v tomto prostředí se potkal s Donaldem J. Trumpem, v té době nadějným vlastníkem kasina v Atlantic City. V roce 1990 měli oba muži blízké a pozoruhodně osobní vztahy, v nichž změnily miliony dolarů majitele během několika dní, než to vše skončilo v přívalu vzájemných obviňování. Jeden z posledních prohlášení japonského magnáta pro americká média se týkalo jeho plánu spálit výtisk Trumpovy knihy Umění udělat dohodu.

Po jeho vraždě informoval deník Times, že Kashiwagi dlužil kasinům v Atlantic City a Las Vegas min. 9 mil. dolarů. Nejmenovaný zaměstnanec kasina v Atlantic City listu potvrdil, že Kashiwagi dlužil hotelu a kasinu Trump Plaza 4 mil. dolarů.

Short Interview in Crowded Lobby, foto: John Pemble
Short Interview in Crowded Lobby, foto: John Pemble

Trump je vítězstvími a výhrami posedlý, což obvykle sám spojuje se svým nemilosrdným stylem vyjednávání a rozhodování. Avšak zásadní otázkou pro každého potenciálního budoucího prezidenta, který může být kdykoli konfrontován s otázkami války a míru, je jeho postoj k riskování. Někteří prezidenti – například Barack Obama – jsou vysloveně proti němu. Jiní jsou naopak ochotni hodit si kostkami, jako to udělal George W. Bush, když rozhodl o invazi do Iráku.

Příběh Akia Kashiwagiho, získaný z memoárů Trumpa a z tehdejších zpráv, nabízí odhalující pohled na Trumpovy instinkty. Ukazuje, že Trump není jen pouhý vlastník kasina, ale je také hráč, náchylný k impulzivním, dokonce bezohledným akcím. V knize Umění návratu, vydané v roce 1997, Trump vysvětluje, že dokud nepotkal Kashiwagiho, viděl sám sebe jako investora, který se zabývá pouze fakty a rozumem. Díky svému souboji s velrybou si však uvědomil, „že jsem se stal gamblerem, někým, co by mne nikdy nenapadlo, že bych mohl být.“

Možná je stejně důležitá skutečnost, že když v hazardu prohrál, Trump se nevzdal. Naopak, zdvojnásobil své úsilí. Ale udělal to chytře, povolal si bývalého matematika z RAND Corporation, aby mu vymyslel plán, který by maximalizoval jeho šanci na oškubání jeho japonského hosta.

Zafungovalo to. Svým způsobem. Když si při vypravování tohoto příběhu vybavuje, co a jak se tehdy událo, považuje své zúčtování s Kashiwagim za další z jeho mnoha velkých výher. Akorát jej nesmíte příliš přísně posuzovat.


V únoru 1990 letěl Donald Trump do Tokia, kde propagoval utkání mezi Mikem Tysonem a Busterem Douglasem. Na večírku pro přátele a obchodní partnery večer před utkáním prováděl Trump Tysona po místnosti, aby se  sním mohl vyfotit. Když si všiml muže, osamoceně stojícího v koutě, magnát mu položil ruku na rameno a natočil jej, aby se mohl vyfotit s boxerem. „Nefotit! Nefotit,“ vykřikl muž a zakryl si obličej.

Tím mužem byl  Akio Kashiwagi. Od toho dne si Trump tajemného obchodníka dlouhé týdny namlouval v naději, že s trochou štěstí by Kashiwagiho zdánlivě bezedný účet mohl pomoci udržet nad vodou Trumpův nejnovější podnik.

O několik let dříve zahájil Trump agresivní průnik do podnikání v hazardu v Atlantic City. Vlastnil tam tři hotely s kasiny včetně Trump Taj Mahal, který skromně pojmenoval jako „osmý div světa.“  Tyto podniky však pro dosažení zisku potřebovaly vysoké příjmy.

Důchodci, hrající do výše svého sociálního zabezpečení by je nezajistily a Trumpa nikam nedostaly. Náruživí hráči nabízeli nejen rychlé zisky, ale také mízu Trumpovy kariéry – publicitu.

Kashiwagi se do tohoto plánu skutečně hodil. Jeho hrou byl bakarat, rychlá karetní hra podobná blackjacku, který měl rád James Bond. A sázel hodně vysoko, až 250.000 dolarů na jednu hru. Byl také temnou postavou. Syn tesaře se chlubil ročním příjmem ve výši 100 milionů dolarů a majetkem v hodnotě 1 miliardy dolarů, vlastnil honosnou vilu v Tokiu a měl soukromého kuchaře, který mu připravoval marinované opičí maso. Nezávislý audit však ohodnotil tržby jeho obchodu s nemovitostmi na pouhých 15 milionů dolarů, a měl jenom několik zaměstnanců. Šířily se pověsti o jeho vazbách na yakuzu – snad díky jeho averzi k fotografování.

Svět náruživých hráčů je malý a o těch nejnáruživějších si vykládají majitelé špičkových heren. Trump poprvé slyšel o Kashiwagim od dnes již nežijícího sira Jamese Goldsmitha, evropského finančníka a majitele kasina, když Kashiwagi vyhrál téměř 20 milionů dolarů v Goldsmithsově kasinu Diamond Beach v Austrálii a téměř jej přivedl k bankrotu. Rok předtím však prohrál 6 milionů dolarů v kartách v lasvegaském kasinu Mirage Steva Wynna.

Provozní ředitel kasina varoval Trumpa, aby nezval Kashiwagiho do Atlantic City. Je to příliš riskantní, řekl. Trump však nemohl odolat. Řekl Kashiwagimu, že na něj čeká penthouse v Trump Plaze. Kashiwagi byl zase „nadšený, že může změřit síly se slavným Donaldem Trumpem,“ napsal ve svých pamětech John O’Donnell, provozní ředitel.

Několik dní po odmítnutí focení s Trumpem a Tysonem dorazil Kashiwagi do Atlantic City. Trump ho přivítal s podepsaným výtiskem své knihy Umění udělat dohodu. Jak Trump později vzpomíná ve svých memoárech, pak se něco zkazilo: Kashiwagi odešel do svého dvoupatrového ateliérového apartmá s výhledem na oceán, komorníkem, koncertním klavírním křídlem a nefritovým Buddhou za 800.000 dolarů a neobjevil se dva dny. Do kasina přišel až v pátek večer. Na stole, speciálně rezervovaném pouze pro něj, jej čekaly sloupce žetonů v hodnotě 5.000 dolarů. Pro Trumpa byl jeden ze sloupců, v hodnotě 250.000 dolarů, více než 30 centimetrů vysoký.

Kashiwagi, s černými vlasy sčesanými dozadu, se u svého soukromého stolu pustil do maratonské hry. Byl obklopen bodyguardy a ostražitými zaměstnanci kasina, dodávali mu horké ručníky a přidělili mu vlastní koupelnu. Trump dokonce najal japonského kuchaře, který pro něj vařil. Uprostřed všeho bohatství kolem se Kashiwagi choval skromně. „Mezi krupiéry, oděnými ve smokinzích, popíjel a ve zmačkané modré pruhované košili a obyčejných černých pantoflích vypadal jako čtvrťákový hráč na automatech, který právě vystoupil z autobusu z Hobokenu,“ napsal tehdy Wall Street Journal.

Desítky náruživých hráčů nakukovaly přes mramorovou zídku do světa, do kterého sotva mohly proniknout. „Všechny ty peníze,“ řekla jedna žena listu Philadelphia Inquirer. „Jak může někdo… Nedovedu si představit…“

Byl to přesně ten typ publicity, kterou Trump vyhledával. „To, že si Kashiwagi vybral Trump Plazu, byl od nás vynikající tah,“ napsal O’Donnell. Byl „dokonalým doplňkem obrázku světové třídy, který jsme prodávali, a posílili Trumpův imidž elegance a vzrušení.“ Kashiwagi „mohl vystřelit Trump Plazu do zcela nových sfér,“ věřil O’Donnell.

Ale velryba, na kterou Trump vystřelil ze své harpuny, hrozila převrácením jeho lodičky.

„Kashiwagi nás začal od prvního rozdání karet porážet,“ napsal Trump ve své knize Comeback. Trump přišel během půl hodiny o milion dolarů.

„Co to ksakru dělám, ptal jsem se sám sebe,“ napsal. „Cash flow mi padá a hraji tady s chlapem, který by mohl vyhrát 40 nebo 50 milionů dolarů během několika dnů.“ Najednou se ukázalo, že šlo o propagační triumf, který by ovšem mohl zavřít Trump Plazu navždy.

Každá hra v kasinu je automaticky výhodná pro kasino. Trump však byl čím dál vyděšenější, když zjistil, že u karetních her je tato výhoda relativně omezená.

„V tu chvíli jsem si poprvé uvědomil, že jsem se stal gamblerem,“ napsal Trump. Ano, v oblasti realit spekuloval na základě zdravého úsudku. „Toto však nemělo nic společného s logikou nebo rozumem. Jen jsem seděl bokem a sledoval, jak jeden z nejlepších hráčů světa hraje proti mně za 250.000 dolarů na jedno rozdání karet, sedmdesátkrát za hodinu.“

Trump byl nervózní až do morku kostí. Pozdě v noci zavolal do účtárny. Dozvěděl se, že přišel o 4 miliony, o částku, která se měla brzy zdvojnásobit. Kashiwagi měl tolik žetonů, že si je musel stavět do sloupců na podlaze.

Na veřejnosti však byl Trump typicky vyrovnaný. „Už jste někdy viděl takovouhle akci?“ ptal se reportéra Inquireru, který přijel zdokumentovat večer na Trumpovo přání. Mluvili spolu ve 4 ráno; Trump zůstal v kasinu celou noc až do jeho zavření. „Ten chlap je skvělý, nejlepší na světě. Nejlepší.“

Situace se během víkendu neustále divokým tempem měnila. Kashiwagi hrál tiše, sledoval divoké výkyvy milionů dolarů, někdy s úsměvem, někdy zlostně odhodil karty, nebo sevřel pěsti, jako kdyby uvolňoval frustrovanou energii. Po čase se rozhodl, že má dost. Začal reagovat podrážděně a jako muži, posedlému soukromím, mu vadili jak kibicové, tak neustále se množící zprávy v médiích. Z ničeho nic oznámili, že se vrací do Tokia.

S 6 miliony Trumpových dolarů v kapse.

„Zabalil to, Jacku,“ rozzuřený Trump řekl O’Donnellovi. Trump očekával, že Kashiwagi bude hrát několik dní. Hrál pouze dva.

Tam, kde by se mnozí lidé v hanbě stáhli a obviňovali sami sebe, Donald Trump se začal snažit dvojnásob. Okamžitě se jako boxer po zápase začal dvořit Kashiwagimu, aby jej dostal zpět. Jeden z podřízených Trumpa dokonce veřejně navrhl datum Kashiwagiho návratu: 7. prosince, v den výročí japonského útoku na Pearl Harbor (1941).

Za pro Trumpa typickým chvástáním stál kalkul. Poté, co se podíval do zrcadla a uviděl gamblera, se Trump vrátil k pečlivé strategii. S Jessem Marcumem, bývalým zaměstnancem RAND Corporation, think-tankem známým svým modelováním jaderné války se Sovětským svazem, konzultoval matematické pravděpodobnosti a možnosti, jak maximalizovat své šance ve druhém zúčtování s Kashiwagim.  Marcum věděl, že jediným způsobem, jak minimalizovat velmi mírnou výhodu bakaratu pro kasino, je přinutit Kashiwagiho hrát tak dlouho, jak to jen bude možné. byl na straně Trumpa.

Marcum a zaměstnanec kasina Al Glasgow připravili pro Trumpa zprávu, navrhující dohodu o „zmrazení.“ Zněla tak, že Kashiwagi přinese na stůl 12 milionů dolarů a bude hrát tak dlouho, dokud tuto částku buď nezdvojnásobí, nebo nepřijde o všechno. Dokonce i s velkými sázkami by tato hra trvala hodně dlouho. Marcum simuloval hru v detailních, ručně psaných poznámkách. Kashiwagi mohl ze začátku vyhrávat, ale, podle jeho odhadu, po 75 hodinách u stolu – mnohem déle, než když hrál poprvé – by jeho šance na výhru klesla na 15 procent. Klíčem taktiky bylo zabránit Kashiwagimu, aby zopakoval to, co se stalo během první návštěvy, a odešel v době, kdy vyhrával.

Kashiwagi s podmínkami souhlasil. Neexistoval žádný právní prostředek, jak jej přinutit dodržet tuto dohodu, ale Trump spoléhal na jeho čest. „Gambleři jsou čestní jejich vlastním způsobem, minimálně pokud jde o hazard,“ napsal později.


Kashiwagi se vrátil do Trump Plazy v květnu a Trump byl opět v kasinu. A jeho japonský rival opět začal vítěznou sérií. Když Trump přišel o dalších 9 milionů, tedy spolu s předchozí výhrou již dohromady 15, začal ohromený Trump uvažovat o zastavení hry. Marcum jej však přesvědčil, aby byl trpělivý a čekal, než začne fungovat pravděpodobnost.

Hra pokračovala více než pět dní. V knize Comeback Trump vzpomíná, jak slyšel od krupiéra, že Kashiwagiho zasáhla velká série porážek, čistě náhodou, poté, co jej místo skupiny mužů začala obsluhovat skupina žen. Trump, který ztratil důvěru v odborně generované kurzy, se upjal na jedinou věc, která mu zůstala, na pověrčivost. „Chci, aby ty ženy obsluhovaly toho chlápka po celou dobu,“ trval na svém Trump. „Je mi fuk, jestli je to náhoda, nebo ne.“

Donald Trump, foto: Gage Skidmore
Donald Trump, foto: Gage Skidmore

Trumpův popis situace, zveřejněný o několik let později, se výrazně odlišuje od ostatních. V jeho vyprávění se „sága Kashiwagi odvíjela během jedné dlouhé návštěvy. Ale několik dalších výčtů událostí, včetně podrobných pamětí O’Donnella a novinových zpráv z těch dob, jasně popisuje dvě samostatné návštěvy Kashiwagiho v Atlantic City.

Na jedné věci se však shodli všichni: že Trumpův majetek najednou vzrostl tak, jak Marcum předpověděl. Po šesti dnech byl Trump na 10 milionech dolarů, což znamená, že vyhrál zpět 6 milionů z únorové návštěvy Kashiwagiho plus další 4 miliony.

Liší se však vzpomínky účastníků na to, co se dělo dál. „Pamatoval jsem si naši dohodu a řekl jsem svým lidem, aby zastavili hru,“ napsal Trump v Comebacku. Kashiwagi „nebyl nijak zvlášť nadšený,“ vzpomíná Trump, „ale souhlasil.“ Trump tady citoval krédo hazardních hráčů: „Když je uzavřená dohoda, obvykle se jí řídí.“

Kashiwagi viděl věci velmi odlišně. Jeho asistent řekl novinářům, že Trump nečestně porušil jejich dohodu tím, že nechal předčasně ukončit hru. Dohoda údajně zněla tak, že hra bude pokračovat, dokdy Kashiwagi buď nevyhraje, nebo neprohraje 12 milionů. A k tomu nedošlo, protože Trump zastavil hru po 10 milionech.

Není tedy jasné, proč by Trump později psal, že si „“pamatoval dohodu“ nebo proč říkal, že Kashiwagi souhlasil, že přestane hrát. Ale pokud Trump na poslední chvíli změnil podmínky dohody, nebylo by to poprvé ani naposled.

Rozzuřený Kashiwagi odjel a jeho asistent informoval o jeho plánu s podepsaným výtiskem knihy Umění udělat dohodu. „Brzy ji spálíme,“ řekl.

Trumpovi to mohlo být jedno, kdyby mu ovšem Kashiwagi nedlužil hromadu peněz. Hrál na úvěr a odjel ještě předtím, než singapurská banka proplatila šek na 6 milionů dolarů. I když fakta nejsou známa, vypadá to, že šek buď nebyl krytý nebo jej Kashiwagi stornoval. Manažeři Trumpa veřejně vyhrožovali soudy. Jeho výčet událostí v Comebacku nic z toho nezmiňuje, i když obavy ohledně platební neschopnosti jeho hosta by vysvětlovaly, proč se rozhodl ukončit hru předčasně.

Kashiwagi naznačil, že problémy s platební neschopností měl sám Trump, v té době výrazně zadlužený. Jeho asistent v interview uvedl, že Trump Plaza nabídla jeho šéfovi nákupy v hodnotě 5.000 dolarů v Macy v Atlantic City, ale že Trumpův úvěr mu byl u pokladny odmítnut.

„Je nám líto věřitelů pana Trumpa,“ řekl asistent. „Není divu, že propadají panice.“ Nakonec panice skutečně propadli. Všechna tři Trumpova kasina v Atlantic City v roce 1992 zbankrotovala. Ale Akio Kashiwagi si to neužil. Byl zavražděn začátkem ledna téhož roku.

V Trumpově vyprávění to byla právě Kashiwagiho návštěva jeho kasina, co ve skutečnosti zničilo život tajnůstkářského gamblera. Vrátil se domů do epicentra mediálního šílenství ohledně jeho dobrodružství v Atlantic City. „Najednou zpanikařil,“ napsal Trump. „Utíkal ven, aby unikl dvěma televizním kamerám, které mu nahlížely do okna, zakopl o obrubník a zlomil si kotník. Jeho řidič jej vtáhl do černého Mercedesu a odjel pryč.“

„Kashiwagi se ukrýval a nikdo jej neviděl až do doby, kdy našli jeho tělo, rozsekané na kousky samurajským mečem,“ pokračuje Trump. „Vrahy nikdy nechytili.“

Japonské úřady zatkli v souvislosti s touto vraždou muže, jehož list Los Angeles Times popsal jako „známého místního gangstera“, který se seznámil s Kashiwagiho synem. Motiv byl nejasný, ale japonská média zaznamenala, že neukradl Kashiwagiho diamanty nebo stovky tisíc dolarů, ukrytých v domě.

V prohlášení pro Politico vyjádřil Trump Kashiwagimu úctu (byť bez zármutku nad jeho smrtí). „Miloval jsem hry s ním,“ řekl Trump. „Byl to skvělý hráč, který miloval velká čísla. Vydělal mi spoustu peněz, když jich nebylo zrovna moc a ekonomika upadala.“

Jestli Kashiwagi vydělal Trumpovi nějaké peníze, není však vůbec jasné. Konečný stav je matoucí. Ale pokud Kashiwagi vyhrál 6 milionů během první návštěvy Atlantic City, pak prohrál 10 milionů a zemřel, když dlužil Trumpovi 4 miliony, pak je skóre s Trumpem v nejlepším případě vyrovnané. Pokud jsou informace, že Kashiwagi si vybral téměř 500.000 dolarů v hotovosti za žetony na cestě z kasina správné, pak Trump skončil v červených číslech.

Trump získal pozornost médií, což bylo vždy součástí jeho plánu. Záchraně Trump Plazy nebo dalších jeho nemovitostí to však nepomohlo. Během několika let odkráčel Trump z Atlantic a jenom těsně unikl osobnímu bankrotu. Jeho velký hazard – s Kashiwagim a sám se sebou – lze jen těžko nazvat úspěchem. Pouze v Trumpově světě může být tento druh sázky nazýván vítězstvím.

Oprava: Tento článek původně zmínil Jesse Marcuma jako zakladatele RAND Corporation. Marcum sice byl předtím zaměstnancem RAND Corp., ale ne spoluzakladatelem. V době v článku popsaných událostí už v RAND nepracoval.