Marina, vdova po Alexandru Litviněnkovi, vyzvala v návaznosti na výsledky vyšetřování, naznačující, že Vladimír PUTIN a hlava ruské zpravodajské služby „pravděpodobně schválili“ vraždu jejího manžela, Británii k tvrdšímu postupu vůči Rusku. Patří mezi ně další ekonomické sankce a vypovězení všech agentů ruských zpravodajských služeb z Velké Británie. Bylo by nemyslitelné, řekla, aby vláda ignorovala závěry, vyplývající z vyšetřování.
Marinu možná posílilo prohlášená britské ministryně vnitra v parlamentu Theresy Mayové, která popsala atentát jako „nehorázné, nepřijatelné porušení základních principů mezinárodního práva.“ Jakou podporu kromě sympatií má však paní Litviněnková v britském tisku v otázce politického postupu Westminsteru proti Moskvě?
Guardian, který věnoval té problematice titulní stranu, se domnívá, že Rusko musí za tento čin zaplatit. Vyjadřuje názor, že prohlášení Mayové „vítáme, ale není dostačující“, protože vláda „dala najevo, že (tento čin) neovlivní diplomatické vztahy s Ruskem“:
„Trvat na tom, že by nemělo dojít k žádnému diplomatickému ochlazení, se rovná přiznání, že Británii lze lehce vystrašit. Proklamované důvody – zejména potřeba spolupráce na Blízkém východě – nejsou obzvlášť přesvědčivé.
Politika Ruska v Sýrii díky pomoci Asádovu režimu přispěla k posílení Islámského státu místo jeho oslabení…
Totéž platí v otázce jaderné smlouvy s Íránem nebo Ukrajiny: říci, že silná britská reakce naruší mezinárodní diplomacii je zveličováním britského vlivu.
Naopak, vyvinutí nátlaku na vysoké ruské představitele by zvýšilo důvěryhodnost Británie.“
Guardian prosazuje, že nejúčinnější řešení by „by mělo zahrnovat evropeizaci problému“ a zavedení společných sankcí, schválených evropskými vládami a zaměřenými na ruské představitele, obviněné z tohoto činu. „Nic nevyvolá pozornost ruských představitelů tak, jako zákaz návštěvy jejich evropských sídel a letovisek.“ Zároveň však připouští, že jakákoli opatření proti Putinovi „by narazilo na imunitu hlavy státu.“
Deník Times uvádí, že závěry vyvozené z vyšetřování sira Roberta Owena, který označil atentát na Litviněnka za případ „státem sponzorovaného jaderného terorismu v ulicích Londýna… nelze ignorovat.“ Vyjadřuje názor, že „předvídatelné formality“ – předvolání ruského velvyslance na kobereček, zmrazení aktiv dvou hlavních podezřelých a předání případu vrchnímu státnímu zástupci – „budou mít malý dopad na podezřelé nebo na chování ruského státu.“ Místo toho navrhuje tvrdší postup proti Putinovu „gangsterskému státu“, který „se dostal od VRAžDY až k drzému porušování mezinárodního práva na Krymu a východní Ukrajině.“ List pokračuje:
„Nelze předstírat, že vše poběží jako obvykle. Vláda by se měla vážně zabývat myšlenkou britské obdoby amerického Magnitského zákona, který by právně zakotvil sankcí proti jmenovité osobě…
Diplomaté budou tvrdit, že britsko-ruské vztahy jsou příliš komplexní na to, aby byly podřízeny jedinému sporu, ale případ Litviněnka a širší vztahy jsou propojeny.
Putin a jeho nejbližší se odvážili napadnout cizí země z nemalé části proto, že jim bylo umožněno jednat beztrestně a provádět akty osobní krevní msty v zahraničních metropolích. LONDýN je jednou z jejích oblíbených…
Ještě stále se nedostalo spravedlnosti paní Litviněnkové, protože Moskva odmítá vydat podezřelé z vraždy jejího manžela. Dokud se tak nestane, k urovnání vztahů mezi Británií a Ruskem nemůže dojít.“
List Daily Telegraph, který také považují smrt Litviněnka za „státem podporovanou vraždu provedenou na britské půdě proti občanovi Spojeného království“ tvrdí, že tento „pobuřující čin“ vyžaduje odpověď „úměrnou trestnému činu.“
Vzhledem k nulovým vyhlídkám na soud s údajnými vrahy, je nezbytné zaměřit se na špionážní aparát ruského státu. Síť špionů Moskvy v Londýně je dnes stejně rozsáhlá dnes, jako byla v temných dnech studené války….
Vzhledem k „realistické politice“ – od silné pozice Moskvy na Blízkém východě až k závislosti Evropy na ruském plynu – se vláda doposud zdráhala nenávratně nalomit vztahy. Ale teď… David Cameron musí jednat rozhodně.
Nejenže by měl rozšířit sankce proti jmenovitým Rusům, ale měl by si vzít příklad z (Edwarda] Heathe a vyhostit všechny diplomaty v Londýně, podezřelé z práce pro FSB. Cokoliv menšího bude vnímáno v Moskvě jako slabost.“
Deník Independent, stejně jako London Evening Standard ze stejné stáje, se také případem široce zabývá a požaduje „jasnou, silnou a účinnou odpověď“, která „může v krátkodobém horizontu zmrazit diplomatické vztahy s Moskvou.“ List připouští, že mezinárodní vztahy „jsou zatíženy těžkou dávkou pragmatismu“, ale tvrdí, že „ztrácí veškerý smysl, pokud jednotlivé státy odmítají hrát podle pravidel.“ Zastává názor, že premiér David Cameron „se zřejmě obává zajít příliš daleko a odvolává se na nezbytnost nalézt řešení krize v Sýrii, v níž Rusko převzalo klíčovou roli.“ Deník píše:
„Toto je sotva přijatelný důvod, proč se laxně stavět k potrestání za vraždu: k smrti Litviněnka nelze přistupovat izolovaně, ale také nemůže být nepotrestána.
Cameron má nicméně pravdu, že nové ekonomické sankce by jen dále prodloužily diplomatickou cestu k míru… Širší obraz ukazuje, jak se již napjaté dvoustranné vztahy narušily ještě více, a jejich obnovení bude trvat léta.
Na tomto případě jsme viděli to nejhorší z Ruska. Teď musíme doufat v nejlepší, a doufat, že to nejlepší je dostatečně dobré. Soudě podle výsledků vyšetřování, tato naděje nám bude muset vydržet hodně dlouhou dobu.“
Některé noviny jasně a zřetelně vyjadřují své názory již v titulcích. Daily Mirror označil Putina za „vraha v Kremlu“, Sun napsal, že „Paedo Putin objednat zásah“ a Daily Mail, vyzývající Camerona k tvrdému postupu, napsal: „Zbabělec! Předseda vlády je obviněn z ‘Putinovy vraždy' disidenta.”
Mail také přinesl článek Edwarda Lucase z Economistu, který tvrdil, že bylo „naprosto jasné… že britská vláda nebude správně reagovat.“ Měli bychom „zahájit důkladné vyšetřování praní špinavých peněz uvnitř přílivové vlny u špinavých ruských peněz, které se prolévají naším finančním systémem,“ napsal.
„Měli bychom vyhostit ruské špiony z Londýna… A měli bychom nutit naše spojence v NATO a Evropské unii, aby se k nám připojili v boji proti všem formám ruského podvracení, darebáctví a kupčení s vlivem.“
Britský odborník na Rusko Angus Roxburgh, bývalý poradce Putinova tiskového tajemníka Dmitrije Peskova, řekl listu Mirror o Putinově zuřivosti, když se dozvěděl, že jej LITVINěNKO na smrtelné posteli obvinil z toho, že nařídil jeho vraždu.
O vraždě se vůbec nemělo vědě, píše Roxburgh. „Jako nemilosrdný profesionál z KGB (Putin) očekával, že ji operativci provedou bezchybně. Polonium-210 mělo být nezjistitelné.“
„Putin mentálně zůstal tajným agentem. Toužil pracovat v KGB už jako dítě, kdy byl – dle svých vlastních slov – pouličním rváčem v Leningradě. Naučil se temnému umění KGB během napjatých dnů studené války.
Pouze několik dní před tím, než byl jmenován prezidentem, vystoupil Putin na každoročním setkání tajných agentů, na kterém jim řekl (byl to jeho pokus o vtip), že mise FSB infiltrovat ruskou vládu dopadla úspěšně. Od té doby žije Rusko se strašlivými důsledky toho, že umožnilo kariérnímu důstojníkovi KGB řídit zemi.“
Je zřejmé, že sympatií a soucitu pro Marinu Litviněnkovou je v britském tisku víc než dost a vydavatelé jsou přesvědčeni, že Něco Se Musí Udělat. Bude však vláda dbát těchto požadavků? Realpolitik naznačuje, že ne.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.