Technologie otvírají handicapovaným bránu do společnosti

Když vás tíží nějaký druh handicapu, je protloukání životem o něco náročnější, než když jste zcela . Vše se dá ale nějakým způsobem zvládnout. Chce to pouze dostatek trpělivosti, elánu, odvahy a především pevné nervy.

Každý se vyznačuje určitými specifikacemi a tak není snadné vymezit jednoznačná pravidla, jak se s ním poprat, nicméně časem se vždy nalezne vyhovující možnost.

V řadě případů lze některé problémy vyřešit díky technologiím, které se neustále rozvíjejí a nabízejí i handicapovaným lidem řadu možností. Dalo by se říci, že jim otvírají bránu do společnosti. A právě o tom, jak je technika pro handicapovaného člověka důležitá, budou pojednávat další části tohoto článku.

Protože já sám jsem zrakově handicapovaný, rád bych vám přiblížil, jak mohou pomáhat těm, co se nemohou spoléhat na zrak, bez kterého si většina z vás jistě nedovede představit žít. Ale jde to, jen se na to musí mírně jinými metodami.

Vše začalo ve Francii

Braille, foto: Roland DG Mid Europe
Braille, foto: Roland DG Mid Europe

Kdysi dávno žil v jedné francouzské vesničce malý chlapec. Narodil se jako zcela zdravý člověk a do tří let neměl žádné starosti. Jenže pak nastala katastrofa. Hrál si v otcově dílně a vypíchl si oko šídlem. Dostal do něj infekci. Infekce se rozšířila a chlapec ztratil zrak. Již od útlého věku snil o tom, že by chtěl číst jako jeho rodiče, ale i vrstevníci. Chodíval za farářem, který mu předčítal z , prostřednictvím hmatu si četl písmo, vytesané na náhrobcích.

Chodil i do školy, kde byl nejlepším žákem. Postupem času nastoupil na školu pro zrakově postižené, která byla tohoto druhu jediná na celém světě. Tam kromě studia rozvíjel svoji myšlenku, že by chtěl někdy číst a zdokonalil vojenskou metodu hmatového písma do takové míry, že se z něj stalo bodové písmo pro nevidomé.

Tímto šikovným chlapcem nebyl nikdo jiný, než Louis Braille, který vytvořením Braillova písma, jak jej dnes známe, učinil nezapomenutelný světový pokrok. Braillovo písmo se na dlouhá léta stalo komunikačním nástrojem pro všechny zrakově handicapované lidi na celém světě. Díky němu dovedli číst, psát, počítat a postoupili o krok blíže k začlenění do běžné společnosti.

Mechanické hračky začala nahrazovat elektronika

Braillovo písmo je sestava šesti bodů, které se různě kombinují. Ze všeho nejdřív se vypichovalo bodcem do papírových kartonů podle vystřižených šablon, následně vznikly jejich pevné prototipy, kterým se říkávalo Pražské tabulky. Ještě o něco později byl vynalezen speciální stroj zvaný Pichtův, na kterém někteří zrakově handicapovaní lidé pracují i dnes, ale to pouze ojediněle. Technologie jdou kupředu a tak není divu, že jak plynul čas, Braillovo písmo začalo být zatlačováno do pozadí. Vznikly přístroje, na kterých se dalo psát stejným způsobem, jako na Pichtově strojích akorát s tím rozdílem, že vše bylo převáděno do elektronické podoby a když se k nim připojila tiskárna, nebyl žádný problém vytištěný text číst zrakem, protože se kombinace bodů převedly do běžné Latinky. Později tyto přístroje začaly nahrazovat počítače se speciálním softwarem, případně ozvučené mobilní telefony. A vývoj technologií pokračuje neustále dál a zrakově handicapovaným se brána do běžné společnosti čím dál více otvírá, což je jen dobře.

Technologie dovedou v dnešní době nahradit zrak

Technology is the amplifier, foto Bryan Mathers
Technology the amplifier, foto Bryan Mathers

Nyní je technika již tak vyspělá, že pokud s ní dovedou handicapovaní lidé pracovat, mají vystaráno. Speciální software jim čte prostřednictvím hlasového výstupu vše, co se zobrazuje na displejích. Práce s internetem, emailová korespondence, čtení odborných textů nebo knih, není žádný problém. Díky internetu je těmto lidem umožněno komunikovat s řadou osob a bořit zábrany mezi vidícími lidmi a zrakově postiženými.

Ani dotyková zařízení nejsou žádnou překážkou. Podle speciálních gest a vestavěného software je v podstatě hračkou pracovat s tabletem nebo smartphonem bez nutnosti displeje.

Za sebe tvrdím, že nebýt technologií, byl bych asi dosti omezen v tom, co mohu nyní jako zrakově handicapovaný vykonávat. Jejich prostřednictvím se mi otvírá brána do běžné společnosti, setkávám se s řadou vidících osob a ti mě berou úplně běžně, což je jen dobře. Zrakově handicapovaní nejsou totiž nijak zvláštní, akorát jim chybí zrak. Jinak se od ostatních neodlišují. Dovedou studovat, cestovat, pracovat, ale především žít smysluplný život, který je jim umožněn díky moderním technologiím. A vzhledem k tomu, že technika jde neustále kupředu věřím, že za pár let již bude chybějící zrak pouze mírnou vadou na kráse.