Horká linka do Moskvy zapadá prachem

Hluboko uvnitř Pentagonu, v Národním centru vojenského velení National Military Command Center, je takzvaný červený telefon, který od kubánské raketové krize v roce 1962 zajišťuje přímé spojení mezi nejvyššími veleními amerických a ruských ozbrojených sil.

Bryan_Bender
Bryan Bender

Tato horká linka, ze začátku dálnopis, poté fax a nyní bezpečný e-mail a hlasová linka, byla navržená proto, aby se zabránilo jadernému Armageddonu. Pořád je ještě pravidelně testována, avšak pouze zřídka používána – a podle zaměstnance Pentagonu ne během krizí na Ukrajině a Sýrii. „Skutečně to není zapotřebí, je tu mnoho cest, jak mluvit s Rusy,“ říká úředník, který nemá oprávnění mluvit na veřejnosti.

Dle dalších úředníků a odborníků Pentagonu a ministerstva zahraničí je ovšem skutečností, že tyto kanály již delší dobu mlčí. Linky, kdysi otevřené formou setkání, výměn, společných cvičení bývalých nepřátel ve studené válce, odumřely poté, co počátkem loňského roku napadlo ukrajinský poloostrov Krym – a vztahy mezi Washingtonem a Moskvou poklesly na nejnižší úroveň od konce studené války.

Teď, když ruské letectvo také bombarduje cíle v Sýrii, snaží se američtí vojenští představitelé najít nový mechanismus pro pravidelnou komunikaci, který by zabránil nárůstu konfrontace mezi velmocemi ve vzduchu i na zemi, kde se potýká syrská armáda se závratným počtem rebelů a teroristických skupin a kde neustále vznikají a zanikají nová spojenectví – včetně Spojenými státy podporovaných partyzánů, bojujících za svržení Bašára Asada, hlavního blízkovýchodního spojence Moskvy.

Začínají prakticky od nuly. Ve skutečnosti totiž americké a ruské ozbrojené síly naposled koordinovaly své operace ve válečné zóně v roce 1944, kdy se jejich armády setkaly v Německu na Labe. A to bylo v situaci, kdy byly obě strany rozhodnuty porazit ve 2. světové válce Německo.

800px-Eugene_E_Habiger
Gen. G. Habiger

„To je asi naposled, co jsme byli schopni spolu efektivně mluvit na taktické úrovni,“ říká generál letectví ve výslužbě Gene Habiger, bývalý šéf strategického velení letectví USA Air Command. „Na strategické úrovni jsme udělali několik věcí – rozjeli jsme kontakty mezi ozbrojenými složkami a také červený telefon. Ale spolupráce a koordinace cílů je velký problém. A když vezmeme do úvahy posledních sedm-osm let a zejména stávající vedení v Moskvě, tato spolupráce bude velmi obtížná, ne-li nemožná.“

Habiger je jedním z nejvyšších zástupců USA v tzv. Labe Group, skupině bývalých amerických a ruských vojenských zpravodajských velitelů, sponzorované Kennedyho školou státní správy Harvardské univerzity, která se koncem tohoto roku setká na Bahamách.

„Jsme v situaci, kdy rapidně klesá jak důvěra, tak snaha o její budování, a to musíme změnit,“ dodává. „A já nevím, jak to změnit.“

Sázky jsou přitom velmi vysoké.

„Situace se může vyhrotit, pokud někdo sestřelí něčí letadlo, nebo někdo vybombarduje špatné místo nebo špatné letiště,“ říká armádní generál ve výslužbě George Joulwan, bývalý velitel NATO, který v roce 1990 zapojil ruské ozbrojené sily do historického partnerství, když západní spojenci poslali na Balkán mírové sbory.

Ministerstvo zahraničí USA uvádí několik desítek fór, umožňujících v posledních letech ozbrojeným silám obou zemí komunikovat – včetně videotelekonferencí mezi předsedou sboru náčelníků štábů a jeho ruským protějškem, dále pak „Pracovní skupiny plukovníků“, která se setkala v Moskvě, a také různé návštěvy námořních velitelů a vyšších důstojníků v Tichomořském regionu a studentů vojenských vysokých škol.

Avšak od ruské invaze na Ukrajinu Washington mnoho z těchto kontaktů odřízl a snaží se pochopit záměry rtuťovitého ruského vůdce Vladimíra Putina, jehož agresivní postup na Ukrajině vyvolal potřebu americké vojenské pomoci demokraticky zvolené vládě v Kyjevě.

Ruský ministr obrany Sergej Šoygu požádal minulý týden (pozn.r.: ve 39. týdnu t.r.) amerického ministra obrany Ashe Cartera o znovuobnovení jednání ozbrojených sil obou zemí, které by napomohly odstranit riziko konfliktu během operací v Sýrii, kam začaly minulý měsíc na pozvání Asada přijíždět ruské bojové jednotky. Ruské letouny začaly v úterý (pozn.r.: 29.9.2015) bombardovat cíle v severní Sýrii, avšak k žádným jednáním do té doby nedošlo.

Na americké straně padl úkol otevřít nějaký druh dialogu až další den na Elissu Slotkin, úřadující náměstkyni ministra obrany pro mezinárodní záležitosti, a viceadmirála Franka Pandolfe, ředitele strategického plánování a politiky Sboru náčelníků štábů. Oba mluvili prostřednictvím zabezpečené videotelekonference se svými protějšky v Moskvě a Pentagon označil diskusi za „srdečnou“ a „profesionální“, která však nepřinesla žádnou konečnou dohodu.

Dle několika vojenských činitelů, kteří však nemají oprávnění hovořit veřejně o vnitřních záležitostech Pentagonu, se jeho představitelé snaží rozhodnout, jak by mohli změnit svůj přístup a začlenit ruské letecké operace v Sýrii v dlouhodobém horizontu.

Existují tři možnosti, řekl jeden z představitelů Pentagonu listu POLITICO.

První možností je jednoduše narýsovat „sektory,“ na nichž by se domluvily USA a a v nichž by měly své jednotky.

Druhou možností by bylo „procedurální předcházení konfliktům,“ v němž by se obě strany dohodly, že by pravidelně probíraly plány svých operací včetně času a místa, aby mohly reagovat odpovídajícím způsobem.

Třetí možnost by spočívala v plném partnerství, kdy by se připojilo ke „koalici šedesátí zemí“, jak ji pojmenovaly USA, bojující proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku. Ruský styčný důstojník by se připojil k dalším zahraničním důstojníkům, vyslaným do Centra leteckých operací na letecké základně Al Udeid v Kataru.

Toto velitelské centrum u hlavního města Dauhá řídí každodenní americké a mezinárodní letecké bojové operace na Blízkém východě a každý den vydává „rozkaz vzdušných úkolů“, jímž se řídí mise válečných letounů. se doposud bránilo americkým výzvám ke vstupu do koalice a omezilo své cíle v Sýrii pouze na Islámský stát, který je v centru zájmu Spojenými státy vedené vzdušné války v Sýrii a Iráku.

Dle představitele, obeznámeného s obsahem zabezpečené telekonference mezi Pentagonem a Moskvou, Rusové chtějí, aby se USA připojily k jejich zpravodajské buňce v Bagdádu. Ruští vojenští a zpravodajští důstojníci tam otevřeli kancelář, která má sdílet s iráckými, íránskými a syrskými zástupci. Moskva také vyzvala USA, aby vyslaly své styčné důstojníky, kteří by pomáhali s „likvidací konfliktu“ v Sýrii, ale zatím není pravděpodobné, že by s tím Washington souhlasil. USA  nechtějí jednat s íránskými nebo syrskými zpravodajskými důstojníky a vládní úředníci již pracují na tom, aby se vytyčily hranice mezi Američany a Rusy v irácké metropoli. USA a zatím omezují své první diskuse o tom, jak budou fungovat v Sýrii, na úvahy na vysoké úrovni, zaměřené především na bezpečnost posádek letadel.

Phone, photo: Cesar Bojorquez
Phone, photo: Cesar Bojorquez

„Jednou z nich je využívání určitých mezinárodních frekvencí, které by mohly být použity v době nouze,“ řekl novinářům tiskový mluvčí Pentagonu Peter Cook. „Za druhé, byla vznesena otázka o tom, jak přesně bude probíhat komunikace mezi letouny – v jakém jazyce. Toto jsou některé z otázek, které se snažíme řešit.“

Někteří vojenští experti se však domnívají, že je naivní myslet si, že by mohlo dojít ke skutečné koordinaci, natož pak spolupráci, s ruskou armádou v Sýrii.

„Naší pozicí je, že Asad musí odejít, a jejich stanovisko je, že Asad musí zůstat, a oni použili vojenskou sílu,“ říká Frederick Kagan, vedoucí Projektu kritických hrozeb na jestřábím American Enterprise Institute a častý poradce amerických ozbrojených sil.

„Dochází tady k situaci, kdy s nimi nemůžeme koordinovat, aniž bychom zásadně změnili naše cíle a partnerství, což by bylo pošetilé,“ dodal. „Snaží se připravit nás o řadu možností postupu proti Asadovi,“ včetně přijetí takových opatření, jakým je vytvoření bezletové zóny na ochranu civilistů před letectvem Asada. V případě, že USA budou příliš koordinovat s Rusy, „existuje vysoká pravděpodobnost, že obejdou Syřany a Íránce,“ dodal Kagan, bývalý profesor vojenské historie na americké Vojenské akademii ve West Pointu.

Ale jiní trvají na tom, že možností je málo.

„Musíme se zastavit a okamžitě otevřít vzdušné koordinační centrum (s Rusy) v této oblasti,“ věří Joulwan. Uvedl, že dokonce i když USA a nesdílejí všechny cíle, mají společný zájem na porážce Islámského státu. „Rusko má důvod k více obavám z Islámského státu než my,“ řekl s odvoláním na muslimské extrémisty v Rusku a podél jeho rozsáhlých hranic. „Jasně, Asad představuje problém, který s námi mají, ale myslím, že jakmile jednou začnete spolupracovat mezi ozbrojenými silami, v určitém okamžiku se může tento problém vyřešit.“

Michael Kofman je vojenský analytik CNA Corp., federální vládou financovaného výzkumného centra, dříve známého jako Centrum pro námořní analýzu. Předtím koordinoval výměny mezi oběma stranami na Národní univerzitě obrany, spadající pod Pentagon. Tyto výměny se načas přerušily po ruské invazi do Gruzínské republiky v roce 2008 a poté znovu po vzniku krize na Ukrajině.

V Sýrii dojde k nějaké formě spolupráce, doufá, ale bude si to vyžadovat chytré vedení na obou stranách – a jasné pokyny pro velitele v regionu. „Zatím z velké části probíhají dvě samostatné operace.“

Text: Bryan Bender, Zdroj : POLITICO.COM, Překlad: Robert Nerpas