Ukrajinci chtějí osvobodit okupovaná území. Ví, proč. Bez Krymu a černomořských přístavů není jejich země před Ruskem ani bezpečná, ani ekonomicky životaschopná.
Výzev k ukončení války na Ukrajině prostřednictvím „územního kompromisu“ je celá řada. Je příznačné, že jsou důsledně zaměřeny na ty, kteří jsou napadeni. Měli by přestat vzdorovat ruské agresi a smířit se s rozdělením své země.
Výzva „země pro mír“ může být dobře míněná, aby zastavila krveprolití. Ignoruje však celou řadu zásadních faktorů, které z této myšlenky dělají chiméru. Postupně:
Rusko nechce nezávislou Ukrajinu
Je pouhým zbožným přáním, že by se ruské vedení spokojilo s aktuálně okupovanými územími. Na původním cíli ruské ofenzívy se nic nezměnilo. Putinovi šlo a jde o zničení Ukrajiny jako nezávislého národa, její politické suverenity a kulturní identity.
Před válkou otevřeně prohlásil, že Ukrajina je umělý útvar a navždy bude patřit do ruského světa. Bohužel to na Západě málokdo bral vážně. Toto vyprávění se denně v nových obměnách opakuje v ruské státní televizi, až se požaduje, aby byli zlikvidováni všichni Ukrajinci, kteří se nehlásí k Rusku. Putinovi jde o obnovu ruského impéria.
Klíčem k tomuto projektu je Ukrajina. Zkušenosti z roku 2014 ukazují, že jakmile Kreml uvidí politickou a vojenskou příležitost, příměří je pouze předehrou k dalšímu útoku.
Rozdělení by bylo hřebíčkem do rakve právního řádu
Územní rozdělení Ukrajiny, které formálně či fakticky akceptuje ruské nároky na Krym, Donbas a jihovýchod Ukrajiny, by bylo hřebíkem do rakve mezinárodního řádu založeného na pravidlech. Když jsou rozsáhlá útočná válka a masivní válečné zločiny odměněny územními zisky, je Pandořina skříňka otevřená.
Bylo by to povzbuzení nejen pro Putina, ale pro všechny autoritářské režimy na světě, aby prosadily silou jejich expanzivní ambice.
Sebeurčení: Ukrajina odmítá územní ústupky
V neposlední řadě výzva k postoupení území Rusku ignoruje deklarovanou vůli ukrajinské vlády, svobodně zvoleného parlamentu a naprosté většiny ukrajinské společnosti. V posledním reprezentativním průzkumu veřejného mínění 90 procent dotázaných odmítlo kapitulaci území i omezení politické suverenity Ukrajiny.
90 procent Ukrajinců není připraveno
na odtržení území.
Odhodlání osvobodit Rusy okupovaná území zůstává nezmenšené navzdory – nebo dokonce kvůli – všem obětem a útrapám.
Rusko devastuje regiony pod trvalou okupací
Pro tento postoj existují dobré důvody. Na naší nedávné cestě na Ukrajinu jsme také navštívili Izjum na východní Ukrajině. Město bylo obsazeno ruskými jednotkami od začátku dubna do poloviny září loňského roku. Při dobytí bylo bombardováno ze vzduchu a celé dny ostřelováno těžkým dělostřelectvem.
Polovina obyvatel město opustila. Z četných obytných budov jsou jen ruiny, obecní poliklinika a radnice jsou v troskách, mosty jsou zbořeny, tepelné elektrárny byly zničeny.
Materiální devastace je jedna věc. Lidská devastace je podstatně závažnější. Ruská okupace znamená bezpráví, masové hroby se zavražděnými civilisty a válečnými zajatci, svévolné zatýkání a mučení, sexuální násilí, únosy dětí do Ruska, zákaz ukrajinského jazyka a kultury.
Vzdát se ukrajinských území znamená vydat miliony lidí ruské tyranii. Žádná známka míru.
Bez černomořských přístavů neexistuje suverénní Ukrajina
Zmrazení války podél současných frontových linií by pro Ukrajinu bylo zničující také z hlediska bezpečnostní politiky a ekonomiky. Bez osvobození jihovýchodu a obnovy ukrajinských přístavů okupovaných Ruskem neexistuje pro Ukrajinu žádné vojenské zabezpečení. Byla by extrémně zranitelná vůči novým ruským útokům.
Ukrajinské černomořské přístavy přitom hrají klíčovou roli ve vývozu obilí a dovozu strojů, surovin a spotřebního zboží. Bez osvobození těchto oblastí by Ukrajina zůstala torzem státu hluboko pod svým potenciálem. Trvalou vojenskou hrozbou je také okupace Krymu.
Ať se na to podíváte z jakéhokoli úhlu, územní ústupky Rusku nepřinesou Ukrajině mír ani bezpečnost. Místo toho vytvářejí precedens pro další dobyvačné války a ničí mezinárodní bezpečnostní pořádek.
Naším cílem musí zůstat zachování územní celistvosti a politické suverenity Ukrajiny. Obojí závisí zásadně na ochotě Západu vojensky ji podpořit plnou silou.
Marieluise Beck byla do roku 2017 poslankyní Bundestagu za Bündnis 90/Die Grünen a mluvčí parlamentní skupiny pro politiku východní Evropy. S manželem Ralfem Fücksem založila v Berlíně think-tank Zentrum Liberale Moderne (Centrum liberální moderny).
Ralf Fücks byl v letech 1997 až 2017 členem správní rady Nadace Heinricha Bölla, která má blízko k Zeleným, a je spoluzakladatelem think-tanku Zentrum Liberale Moderne v Berlíně. Oba se právě vrátili z vícedenní cesty po Ukrajině.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Ukrajinská delegace na mírových jednáních s Ruskou sovětskou republikou, 1918, Oko magazine (1918), zdroj: Tagesspiegel, autoři: Marieluise Beck, Ralf Fücks, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.