V současné době zažíváme začátek nové éry v geoekonomii – a s tím spojené trendy budou v novém roce pokračovat a zesilovat. To znamená mnoho problémů, od STAGFLACE až po technologický průmysl pod tlakem. Ale jsou tu i příležitosti. Za předpokladu, že politici rozpoznají znamení doby.
Svět se neustále mění, ale některé změny jsou významnější než jiné. Ruská invaze na Ukrajinu bude pravděpodobně vzpomínaná jako začátek nové éry v geoekonomii. V reakci na válku Západ uvalil na RUSKO sankce, čímž eskaloval ekonomickou válku, kterou zahájil Kreml, když zabránil Ukrajině obchodovat se světem prostřednictvím svých přístavů. Moskva reagovala drastickým omezením vývozu zemního plynu do Evropy. Nejistota a odveta vyvolaly energetickou krizi. A válka znovu upozornila na rostoucí rozpor mezi Západem a rodícím se revizionistickým blokem vedeným Čínou a Ruskem. Najít cestu zpět ke status quo ante bellum je obtížné, ale některé klíčové trendy, které budou určovat příští desetiletí, se staly zjevnými.
Protekcionismus a globální přeskupení
Již v letech před covidem ČíNA, Rusko, Írán a Severní Korea zpochybňovaly ekonomický, finanční, bezpečnostní a geopolitický řád, který Spojené státy a jejich spojenci vytvořili po druhé světové válce. Zjevně nezastavitelná globalizace se začala zpomalovat nebo dokonce obracet. Pandemie nastartovala věci, urychlila přemístění výroby zpět do země původu (reshoring) a do spřátelených zemí (friendshoring) a připravila rozvojové země o zahraniční investice.
Válka na Ukrajině a její ekonomické vedlejší účinky vystavily rozvojové země ještě většímu tlaku. V roce 2022 většina z nich v naději na vyřešení konfliktu, které zmírní jejich ekonomickou bolest, váhala, zda si vybrat mezi Západem a Ruskem. Příkladem pro to je ale také Maďarsko, které je – stejně jako mnoho rozvojových zemí – závislé na ruské energii a dalších surovinách, aby udrželo svou ekonomiku, a proto se zdráhá přerušit vztahy s Moskvou. Budapešť se snažila zpomalit postup západních sankcí proti Rusku. Jiné země se přijetí sankcí proti Rusku zcela vyhnuly.
V Evropě otřásl potenciální konflikt mezi Ruskem a Západem důvěrou veřejnosti a podnikatelů a téměř znemožnil obchod s ruskými společnostmi. Jinde společnosti vynakládají čas a zdroje, aby zkusily, zda jejich obchody budou mít za následek sankce, a hledají alternativy, kdekoli je to možné. Černé moře je de facto válečnou zónou – což má tu výhodu, že zatraktivňuje investice do pozemní infrastruktury, a nevýhodu, že se zdražuje námořní obchod.
Rizikový faktor Čína
Jakkoli je vývoj v Evropě důležitý, Čína a její vnitřní stabilita by mohla být v roce 2023 ještě významnější ekonomickou výzvou. S rostoucími protesty koncem roku čínská vláda opustila svou politiku nulového výskytu covidu, aniž by měla plán B. Není jasné, zda to čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi způsobí bolesti hlavy, a to vzhledem k tomu, že uvolnění je načasováno mezi začátkem politické transformace v listopadu a jejím koncem v březnu, kdy bude většina úředníků potvrzena na svých nových postech. Mezitím Spojené státy eskalují svou obchodní válku s Čínou.
Výsledkem bude pravděpodobně ještě nižší oživení čínské ekonomiky v roce 2023. Pokračující slabost v sektoru nemovitostí zastínila pozitivní impulsy v jiných oblastech ekonomiky a obavy z finanční krize tíží soukromé investice. Dalším nebezpečným prvkem v této souvislosti je rostoucí nezaměstnanost mládeže. Peking nedávno podnikl kroky k vyřešení krize likvidity realitního sektoru, ale aby opatření začala působit, potřebuje politickou stabilitu.
Pro světovou ekonomiku to nejsou žádné dobré zprávy. Jakkoli by se Západ chtěl odpoutat od dění v Číně, Evropa a USA jsou stále závislé na jejích důležitých vstupních produktech. Zastavení situace v Číně způsobilo problémy v dodavatelských řetězcích a politická a ekonomická nestabilita země by je mohla prodloužit. Spotřeba a průmyslová aktivita již ve Spojených státech a Evropě klesá a skončení energetické krize je v nedohlednu. Krize v Číně by situaci jen zhoršila.
Stagflace a zelená inflace
Vedle globálního ekonomického zpomalení čelí svět poprvé od 70. let současně vysoké inflaci. Mezi příčiny tohoto prudkého nárůstu inflace patří měnová a fiskální politika, která byla příliš dlouho udržována uvolněná, dále pak restrukturalizace světového obchodu v důsledku pandemie a drastický nárůst nákladů na energie, průmyslové kovy, hnojiva a potraviny jako dopad války na Ukrajině. Voliči, rozzlobení nerovnoměrným rozdělením zisků globalizace, požadují více státní podpory pro pracující, ta však zaostává. Jakkoli mohou být tyto politické linie dobře míněné, riskují spirálovou inflaci, pokud mzdy a ceny neudrží krok. Rostoucí protekcionismus také omezuje obchod a brání pohybu kapitálu, což omezuje zlepšení na straně nabídky.
Do té míry, do jaké energetická krize zapříčiňuje vysokou inflaci, budou investice do obnovitelných energií zmirňovat inflační tlak. Budování kapacity pro obnovitelné zdroje energie však bude vyžadovat nějaký čas a mezitím se bude méně investovat do kapacity fosilních paliv. To druhé však bude mít přednost. Navíc bude zelená transformace vyžadovat rozvoj nových dodavatelských řetězců pro určité kovy a obecně zvýší náklady na energii, což povede k tzv. „zelené inflaci“. Současně rapidně stárne obyvatelstvo nejen v západních průmyslových zemích, ale také v Číně a některých dalších rozvíjejících se zemích.
Budoucnost technologií
Válka na Ukrajině také vedla ke zlomu v technologickém sektoru. Klesajícími investicemi a obtížnou celkovou situací trpí většina sektorů, ten technologický se však zdá být zasažen nejvíce. Twitter například snížil počet zaměstnanců o polovinu a mateřská společnost Facebooku Meta propouští 11.000 zaměstnanců, což je asi 13 procent. Amazon údajně zrušil 10.000 pracovních míst, což je asi 1 procento jeho celosvětové pracovní síly. Mezitím se zhroutila FTX, druhá největší světová kryptoměnová burza, která byla nedávno ceněna na 32 miliard dolarů. Úplný dopad kolapsu je stále nejasný, ale ostatní kryptospolečnosti již jeho vlivy pocítily.
Pryč jsou časy počátku 21. století, kdy byly globální trhy relativně stabilní a dodavatelské řetězce založené na levné pracovní síle fungovaly spolehlivě. V té době byly společnosti stále více odkázány na internet, aby mohly rozvíjet své podnikání, a technologické společnosti těžily z nízkých úrokových sazeb. Faktory, které podnítily rychlý růst na počátku 21. století, jsou však dnes stále vrtkavější, protože globální ekonomika vězí v raných fázích restrukturalizace.
Stejně jako společnosti v jiných odvětvích se mnoho technologických společností nebude zotavovat, zatímco jiné se přizpůsobí a opět se postaví na nohy. Objeví se nové příležitosti. Restrukturalizace výrobních a dodavatelských řetězců bude vyžadovat TECHNOLOGIE a automatizace bude přibývat – zejména tím, jak stárne populace. Ještě důležitější je, že vlády pravděpodobně využijí příležitosti a nasměrují technologický průmysl určitými směry. Hodně se mluvilo o úloze sociálních médií v politice a její tvorbě, a v důsledku toho se zákonodárci snaží regulovat věci, jako je ochrana dat a konkurence související s platformami sociálních médií. Problémem je také kybernetická bezpečnost je také. Právě tento problém stále více znepokojuje vlády po celém světě a pravděpodobně bude i nadále hrát roli, protože kybernetické útoky budou stále sofistikovanější. Vlády proto budou muset být asertivnější při regulaci technologií včetně těch, které se nepoužívají pouze pro vojenské účely.
Souhrn na konec
Klíčové trendy v geoekonomii pro rok 2023 a dále spolu souvisí. Výzvy, které přinášejí, vyžadují systematický a soudržný přístup, ale politickým vůdcům v mnoha zemích celého světa dělá problém držet krok. Rychlost změn vyžaduje jiný soubor nástrojů, než na jaký jsou vlády zvyklé, takže se budou snažit (a někdy selžou) přizpůsobit nové realitě. Spolupráce je sice stále obtížnější, ale přesto v některých omezených oblastech posílila – například v ekonomické válce Západu proti Rusku po invazi na Ukrajinu.
I když DEGLOBALIZACE získá na síle, vzájemná závislost zcela nezmizí. Samotná restrukturalizace bude globálním procesem. Skutečnosti, že dnešní svět je propojen tak, jak nikdy předtím, nelze uniknout. Bude třeba sladit různé perspektivy a uznat místo lidí ve společnosti, které přesahuje jejich ekonomickou hodnotu jako spotřebitele a politickou hodnotu jako voliče. Lidské chování, a tedy i chování státu, ovlivňuje všechno: od politiky a ekonomiky přes kulturu a psychologii až po technologie. Tato složitost stanoví výzvy a možná řešení zítřka.
Antonia Colibasanu je analytičkou Geopolitical Futures a lektorkou na Rumunské univerzitě národní obrany se sídlem v Bukurešti.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: A global map of the outlook of retraction and growth of nations across the world for 2020 by IMF, zdroj: Cicero, autor: Antonia Colibasanu, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.