Tuto dekadenci si již více nemůžeme dovolit

Každý rok se vyhodí miliony tun jídla. A přestože by globální ekonomika dokázala uživit celé lidstvo, počet těch, kteří trpí hladem, opět vzrostl. To musí skončit – v případě potřeby i za cenu trestů, jako je tomu ve Španělsku.

Půda, voda, energie – v současnosti pociťujeme dopady toho, že zdroje naší planety jsou stále vzácnější. A právě tyto zdroje potřebujeme i pro výrobu našich potravin.

V průmyslových zemích, kde je mentalita vyhazování součástí každodenního života, končí potraviny až příliš často v odpadcích. Po celá léta se vláda snaží zvýšit hodnocení potravin pomocí spotřebitelských tipů a dobře míněných iniciativ, ale to na vyřešení problému nestačí.

Pravidla jsou tedy zastaralá. Španělsko se nyní rozhodlo k radikálnímu kroku: levicová vláda schválila návrh zákona, který by stanovil pokuty ve výši 2.000 až 60.000 eur pro společnosti ve výrobním a distribučním řetězci, které způsobují plýtvání potravinami, kterému lze předejít.

Supermarkety jsou nabádány ke snížení cen před blížícím se datem spotřeby. Lépe se mají organizovat potravinové dary potravinovým bankám a dalším humanitárním organizacím. V Evropské unii podobné předpisy zatím existovaly pouze ve Francii a Itálii.

Rok co rok se vyplýtvají miliony tun potravin: Ve Španělsku to bylo v roce 2018 celkem 7,7 milionu tun – tedy 165 kilogramů na hlavu. V Německu to bylo ve stejném období 12,7 milionu tun, tedy kolem 154 kilogramů na hlavu.

Tuto dekadenci si již nemůžeme dovolit. Zatímco v této zemi někteří propadají panice kvůli hrozícímu nedostatku slunečnicového oleje, miliony lidí v rozvojových zemích ohrožuje hladomor. Poprvé za více než deset let se počet hladovějících lidí opět zvýšil.

Více než 800 milionů lidí na celém světě trpí chronickým hladem. Více než dvě miliardy dětí, žen a mužů jsou také akutně podvyživeni. Cíl OSN ukončit celosvětový hlad do roku 2030 je tak hodně vzdálený. Paradoxem je, že globální ekonomika by ve skutečnosti dokázala nasytit každého na zemi.

I když zákon, jako je ten, který se nyní plánuje ve Španělsku, může být pouze stavebním kamenem na cestě ke snížení plýtvání potravinami a ukončení hladu, je to správná cesta. Jakkoli by bylo žádoucí apelovat na rozum, ukazuje se, že zákazy jsou zásadní.

Epilog Bohumila Řeřichy:

Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství se na světě ročně vyhodí až 1/3, tedy zhruba 1,2 miliardy tun vyprodukovaných potravin.

Výzkum ukázal, že každý Čech ročně v průměru vyhodí 57 kg jídla. Pro celou zemi se pak tedy jedná o zhruba 605.500 tun potravinového odpadu za rok. Podle vlastní zkušenosti to platilo i za bolševika. Jen v mém provozu chovu prasat se zkrmilo za rok tisíce rohlíků, metráky chleba a tisíce litrů mléka.


Úvodní foto: Biodegradable waste in a trashcan, by Muu-karhu, zdroj: Die Welt, autorka: Jana Sepher, překlad: Bohumil Řeřicha