Proč se Amerika opět stává hegemonem

Rusko se v současnosti ničí svou válkou na Ukrajině a Čína čelí obrovským ekonomickým a politickým problémům. V důsledku toho se Spojené státy téměř automaticky vracejí ke své staré roli globální supervelmoci. Ze současných krizí ale těží i další země: jedna v Evropě, druhá na Dálném východě.

Spojené státy nedávno prohlásily, že v případě čínské invaze budou bránit Tchaj-wan. Ještě zajímavější je, že Japonsko – země, která od roku 1945 nepodnikla žádnou vojenskou akci – nyní zaujímá podobný postoj. Vojensky se tím mnoho nemění; Američané by mohli zasáhnout svými raketami při obojživelném útoku zničujícím způsobem dříve, než by čínští vojáci dosáhli tchajwanského pobřeží. To je důvod, proč pouze hodně spekuluje o možné invazi, aniž by na Tchaj-wan skutečně vpochodoval. Ale politické prostředí se oznámením dramaticky změní – v neposlední řadě kvůli ekonomickému dopadu.

Amerika a Japonsko jsou nejen největší, respektive třetí největší ekonomikou světa, ale jsou také významnými zákazníky Číny. Vojenské varování je implicitně spojeno s ekonomickým. K tomu se přidává deklarace toho, co nazval „Indo-pacifický ekonomický rámec“, který bude údajně zahrnovat Japonsko, Austrálii, Nový Zéland, Jižní Koreu, Indii, Singapur, Malajsii, Indonésii, Vietnam, Filipíny, Thajsko a Brunej. Není jasné, co a kdy přesně tato skupina zamýšlí udělat. Jasné však je, že mnohé asijské země jsou připraveny podílet se na společných ekonomických zájmech, které v podstatě budou sponzorovat Spojené státy a jejichž prvním členem je Japonsko.

Čína ztratí konkurenceschopnost

To není žádná maličkost. Čína má ekonomické problémy a v důsledku toho má problémy i prezident Si Ťin-pching. Čínský hospodářský zázrak závisel na exportu, který generoval domácí kapitál. Poptávka po exportním zboží však z různých důvodů klesá, což spolu s dalšími problémy vedlo k destabilizaci čínského finančního systému. Indie chce zaujmout místo Číny jako největšího světového exportéra. Zúčastnit by se chtěly také Malajsie, Indonésie, Vietnam, Filipíny a Thajsko. Pokud tedy některá z nich získá bezplatný (nebo alespoň lepší) přístup na americký a japonský trh, Čína ztratí konkurenceschopnost.

Výchozí bod problému Číny je však politický. byly (a stále jsou) největším čínským zákazníkem, i když ne v takovém rozsahu, jako bývaly. Bývalý prezident Donald Trump uvalil cla na zboží prodávané do USA a signalizoval tím změnu americké politiky. Pro čínskou stranu to znamenalo opustit představu neomezeného exportu a řešit otázku, jak se vypořádat s potenciálně klesajícím vývozem. Z dlouhodobého hlediska to vedlo ke krizi důvěry, která podkopala čínský finanční systém, protože byl založen na nemovitostech, a stabilizovat jej lze pouze za cenu bolestné hospodářské restrukturalizace. To následně vede k politické krizi, která buď vytváří nové vládce, nebo vede k větším represím.

V současnosti jsou na Čínu namířeny dvě zbraně. Jedna z nich je vojenského charakteru, konkrétně čtyřstranný bezpečnostní dialog mezi Japonskem, Indií, Austrálií a Spojenými státy. Druhá je ekonomická a představuje vážnou výzvu pro čínskou exportní strategii, protože země zatím není a dlouho nebude připravena přeorientovat se na domácí spotřebu. Války mohou vyřešit ekonomické problémy, jako to udělala druhá světová pro Spojené státy. Je však krajně nepravděpodobné, že by protičínská vojenská koalice rozpoutala válku. Naopak také ví, že pokud by sám válku rozpoutal, musel by se vypořádat s velice silnou koalicí.

Rusko se přepočítalo

To vše se odehrává v době, kdy zuří rusko-ukrajinská válka. Rusko se rozhodlo pro invazi, věřilo, že Ukrajina se rychle zhroutí. Nestalo se tak především díky masivním dodávkám zbraní na Ukrajinu a ekonomickým sankcím vůči Rusku. Čína také čelí stále silnější vojenské „protivelmoci“ a země se také stále více izoluje. Před několika měsíci vytvořila jakousi alianci s Ruskem, ale nikdy nebylo jasné, jaký přínos by tato aliance přinesla oběma zemím. Teď se to stejně nikdy nedozvíme, díky neúspěšné ruské invazi na Ukrajinu. Čína si už prostě nemůže dovolit podporovat Rusko politicky ani ekonomicky. A Rusko si nemůže dovolit vojensky podporovat Čínu.

Souhrnem toho všeho je, že se znovu objevily jako globální hegemon (ačkoli ve skutečnosti jako takový nikdy nezmizely). Růst Ruska a Číny způsobil, že Spojené státy se snaží vrátit na pozici, kterou zastávaly v letech 1945 až 1991. USA se nyní angažují v Rusku a Číně a ostatně i v Evropě.

Už v roce 2009 jsem předpověděl, že Rusko zaútočí na Ukrajinu – ačkoli jsem se mýlil v načasování invaze a v tom, jak silně Rusko přitom pohoří. Také jsem předpověděl, že povede ke krizi uvnitř Ruska a že mezitím ekonomická krize v Číně vyvolá politickou krizi. Výsledkem bude, že skutečně znovu získá svou roli dominantní velmoci ve světě.

Takže teď, když se řada mých předpovědí naplnila, chci se vrátit k tomu, jak vypadaly moje předpovědi na dalších 10 až 20 let v jiných regionech. Považoval jsem za velmi pravděpodobné, že se „Polsko stane jednou z vedoucích mocností v Evropě a že Japonsko se vrátí jako dominantní asijská mocnost.“

Stejně tak bych viděl vzestup v Turecku. Současná na Ukrajině staví Polsko do pozice hlavní vojenské síly a rozhodovacího orgánu v Evropě. Japonsko bude klíčovým mocenským faktorem na asijském kontinentu kvůli své oživené vojenské a ekonomické síle – zvláště když Čína slábne. Je pravda, že v současné době existuje jen málo důkazů pro moji předpověď ohledně Turecka. Ale přesto se jí nevzdávám.

George Friedman, 73, je jedním z nejznámějších geopolitických analytiků Spojených států. Vede think-tank Geopolitical Futures, který založil, a je autorem mnoha knih.


Úvodní foto: Silicon Valley, by specchio.nero, zdroj: Cicero, autor: George Friedman, překlad: Bohumil Řeřicha