Americko-čínská osa

NATO bylo ruskou invazí na Ukrajinu otřeseno a oživit se ho nijak zvlášť nepodařilo. Putinův sen o znovuzískání sovětské velikosti se přesto nesplní. Místo toho by válka mohla dokonce vést k alianci mezi Pekingem a Washingtonem.

Válka je mučením pro všechny zúčastněné. Války jsou krvavé záležitosti, které mají důsledky nejen pro vojáky, kteří je vedou, ale i pro vlády, které o nich rozhodly. Nepříjemnou, a proto často přehlíženou skutečností války je, že tyto důsledky jsou někdy závažnější, než o čem válka byla. Věřím, že to je případ Ukrajiny.

Je téměř nemožné správně analyzovat válku v jejích prvních dnech. Špatné a dezinformace, a dohady jsou prostě příliš velké, než aby je bylo možné překonat. Ale chci říci následující: pokud Rusko tuto válku prohraje nebo pokud se válka ukáže jako dlouhá a vyčerpávající záležitost, Rusko, které chtěl vytvořit prezident Vladimir Putin, nikdy nevznikne. Jednou řekl, že rozpad Sovětského svazu byl jednou z největších geopolitických katastrof v dějinách. Možná chce invazí na Ukrajinu dokázat, že kolaps skončil, že byly obnoveny hranice Sovětského svazu a Ruské říše a že Rusko je nyní v přední řadě velmocí.

Zvláštní role Německa

V každém případě je dosud nejdalekosáhlejší událostí současnosti to, že invaze na Ukrajinu otřásla NATO, aliancí původně navrženou k odvrácení sovětských útoků. doufala, že obrátí alianci proti sobě, přičemž někteří členové ignorovali odvetu ve prospěch zachování svých úzkých obchodních vztahů s Ruskem. Nejlepším příkladem toho je Německo, které má úzké obchodní vazby s Ruskem a díky NATO dokázalo upřednostnit vojenské potřeby před svými ekonomickými zájmy.

I Berlín se rozhodl akceptovat ekonomické náklady. Měl bych přidat Japonsko, které bylo podle mého názoru přehlíženo, protože není evropské. Přesto se rozhodlo pro společnou akci proti Rusku – žádná drobnost vzhledem k tomu, že jde o třetí největší ekonomiku světa a má vážné územní spory s Ruskem. Jakkoli je globální ekonomická reakce důležitá, je slabá v tom, že se nejedná o vojenskou reakci, a tedy ani o náhražku války. V případě, že sankce selžou, závazek vůči Ukrajině vojenskou akci v současnosti nezahrnuje.

Legenda o vzkříšeném NATO

Koalice je tedy částí smluvně vázané skupiny a částí skupiny jednotlivých aktérů, z nichž nikdo není připraven nebo v situaci vést válku. V tomto smyslu nebylo NATO vůbec vzkříšeno; existuje koalice, která používá sankce k vytlačení Ruska z Ukrajiny a neponechává žádný prostor pro eskalaci.

Na druhou stranu se nezdá, že se Rusko nechá sankcemi odstrašit. Opatření Rusy skutečně poškodí, ale s vědomím, že sankce jsou nevyhnutelné, zjevně shledala, že ekonomické utrpení stojí za to, aby se z Ukrajiny stal nárazníkový stát. Znamená to, že aby dosáhli požadovaných výsledků, muselo by se NATO a jeho spojenci uchýlit k vojenským prostředkům. To se přirozeně nestane. Ale ani Rusko nemůže donekonečna odolávat sankcím. Zdá se, že Rusko potřebuje rychlé ruské vítězství stejně silně, jako NATO potřebuje rychlou ruskou porážku.

Jednoduše vyjádřeno, i když se členové NATO teoreticky zdají být jednotní, nelze říci, že jejich alianci „oživila“ válka na Ukrajině, protože aliance jako celek se nerozhodla vstoupit do války, jak bylo jejím původním účelem. A protože NATO bylo vytvořeno, aby se vypořádalo s Ruskem, tvrdil bych, že splnění úkolu, který mu byl přidělen, nepředstavuje zásadní změnu mezinárodního systému.

Zajímavější je Čína, která před vypuknutím války podepsala s Ruskem smlouvu, která v jistém smyslu říká, že „láska trvá navždy“. V čínských médiích kolovaly zprávy, že invaze na Ukrajinu by byla chyba. Pokud Rusko věří, že může přežít, Čína (která by čelila sankcím, pokud by Rusku pomohla), ví, že to nemůže. Čína je spíše ekonomickou velmocí a svůj vnitřní systém zakládá na finančních a výrobních systémech. Jako taková je největším světovým exportérem. Uvalení některých cel Spojenými státy bylo znepokojivé. Uvalení sankčního systému by mohlo mít katastrofální následky.

by chtěl upevnit dolarové investiční dohody se Spojenými státy, aby stabilizoval čínskou ekonomiku. (A tady se pro Čínu nabízí možnost ovlivnit ruské jednání.) To by mohlo vytvořit příležitost pro spojenectví se Spojenými státy, které Čína potřebuje a proti které by Spojené státy za určitých podmínek neměly námitky. A právě toto by mohlo být nejzajímavějším výsledkem ukrajinské války. V případě, že k tomu dojde.

George Friedman, 73, je jedním z nejznámějších geopolitických analytiků Spojených států. Vede think-tank Geopolitical Futures, který založil, a je autorem mnoha knih.


Úvodní foto: Chinese Stamp, 1950, commemorating the execution of the Sino-Soviet Treaty of Friendship, Alliance and Mutual Assistance of 1950. Joseph Stalin and Mao Zedong are shaking hands, zdroj: Cicero, autor: George Friedman, překlad: Bohumil Řeřicha