Historie před soudem

Na lavici obžalovaných ve Varšavě jsou dva známí badatelé holokaustu.

V Polsku jsou historici, filmaři a novináři opakovaně obviňováni z toho, že chtějí zničit „dobrou pověst Polska“, když informují o spolupráci s nacisty v okupovaném Polsku. Barbara Engelkingová a Jan Grabowski, dva renomovaní badatelé holocaustu, se museli dokonce několik měsíců zodpovídat před soudem za několik řádků textu a dvě poznámky pod čarou. Přitom jimi vydané dvojsvazkové mamutí dílo „Dalej jest noc – Osudy Židů ve vybraných okresech v obsazeném Polsku“ má více než 1.000 stran.

V červnu 2019, rok po zveřejnění devíti místních studií o strategiích přežití Židů ve východní polské provincii žalovala Filomena Leszczynska, nyní 80letá neteř tehdejšího starosty vesnice Malinowo, vědce za pomluvu jejího strýce. Tvrdí, že byl „spravedlivým mezi národy“, tj. zachráncem Židů, a že nebyl zrádcem a spolupracovníkem nacistů. Leszczynska požaduje od Engelkingové a Grabowského veřejnou omluvu a náhradu škody ve výši 23.000 eur za útok na dobrou pověst jejich rodiny a polského národa. Verdikt by měl padnout 9. února.

Zrádci národa

Pravicové mediální a internetové portály, státní televize TVP a nadace jako Reduta – pevnost dobrého jména nemají žádné pochybnosti o předpojatosti obou badatelů. Tyto kruhy a mnoho uživatelů internetu už roky podněcují proti vědcům a novinářům, kteří jsou napojeni na varšavské výzkumné centrum holocaustu kolem socioložky Barbary Engelkingové. Označují je za falšovatele historie, zrádce lidu, levičácký hadr a zastánce „polské ostudné pedagogiky“.

Pravé křídlo štve, že oba vědci ničí historické mýty

Pravice se zlobí, že vědci ničí několik historických mýtů najednou. Rozdělení společnosti na „My a Oni“ (My, ti dobří a oni, špatní), které sahá až do 19. století, kdy byli Poláci pruskými, ruskými a rakouskými občany,  pomohlo sice národu přetrvat dobu rozdělení země  bez státní příslušnosti , která ale měla málo společného historickými fakty.

Jako mýty se označuje např. polský „Kristus národů“, který údajně jednoho dne vstane z mrtvých a obnoví svobodu dalším zotročeným národům, nebo mnohými Poláky celá desetiletí pěstovaná vlastní identita „věčných hrdinů a obětí“ historie.

Obzvláště bolestivá je pro mnohé skutečnost, že mezi Poláky byli také pachatelé a dokonce  nacističtí kolaboranti, tak jako mezi Ukrajinci, Rusy, Francouzi, Litevci, Lotyši, Bělorusy a jinými národy. Pogromy, které katoličtí Poláci spáchali na svých židovských sousedech v roce 1941, jsou obzvláště temnou kapitolou v historii Polska. Nikdo zároveň nepopírá, že to byli Němci a Rakušané, kdo provedl masovou vraždu šesti milionů evropských Židů.

Schmalzownik

V knize Dalej jest noc historici na příkladu devíti okresů a desítek tisíc jednotlivých  osudů líčí, jaké šance přežití měli židovští muži a ženy, jimž se podařilo uprchnout z ghett a koncentračních táborů. Některé katolicko-rolnické rodiny nabídly ochranu a pomoc, přesto mnoho krajanů polských Židů odmítlo jakoukoli pomoc ze strachu před německými okupanty a polskými „schmalzowniky“, kteří židy a jejich ochránce nezrazovali gestapu anebo SS pouze výměnou za ochranu, ale také když jim docházely .

Pasáž v knize „Dalej jest noc,“o jejíž pravdě má rozhodnout varšavský soud, zní:
„Estera Drogicka (z domu Siemiatycka), která si koupila papíry od běloruské ženy, se po ztrátě rodiny (poznámka pod čarou 39) rozhodla jít do Pruska za prací. Pomohl jí starosta vesnice Malinowo Edward Malinowski (který ji při této příležitosti okradl). V prosinci 1942 přišla do Rastenburgu (nyní Ketrzyn), kde pracovala jako pomocnice v domácnosti německé rodiny Fittkauových. V Rastenburgu potkala nejen svého druhého manžela (Poláka, který tam také pracoval), ale také začala obchodovat se zbožím. Poslala Malinowskému balíčky se zbožím, které měl Malinowski prodat.

Když byla na dovolené „doma“, navštívila Malinowského. Ačkoli si byla vědoma toho, že se podílel na smrti více než 20 Židů skrývajících se v lese, kteří byli předáni Němcům, učinila proti němu v poválečném procesu falešné prohlášení a vyslovila se v jeho prospěch (poznámka pod čarou 397).“

Vysvětlení

Ve vesnici Malinowo bylo několik Malinowských a minimálně jeden další Edward Malinowski. V desetistránkovém prohlášení, které Engelkingová zveřejnila nedávno na internetu, připustila, že omylem považovala oba Malinowské za  jednu osobu. Protože Malinowski, se kterým si židovská žena, nucená dělnice Estera Drogicka dopisovala a jednala, byla druhý Malinowski – ne ten, který jí zachránil život, ale vyzradil Němcům přes 20 Židů.

V tomto ohledu ztotožnění dvou Malinowských nepoškodilo pověst bývalého starosty vesnice. Přesně to však tvrdí žalobkyně, kterou finančně a mediálně podporuje pravicová národní nadace Reduta – pevnost dobrého jména.

Soudní akta

V průběhu soudního procesu vyšlo najevo, že Engelkingová neznala pouze soudní spisy poválečného soudu proti starostovi obce, které shrnula na straně 150 v poznámce pod čarou 397, ale měla k dispozici několikahodinový rozhovor, který poskytla zachráněná židovská žena v roce 1996 Nadaci Šoa v USA.  Tam popsala, že byla během války v kontaktu se dvěma Edwardy Malinowskými, ale také přiznala, že její svědectví u soudu v té době bylo falešné.

Verdikt proti vědcům měl padnout 9. Února

Historické pozadí osvobozujícího rozsudku  Malinowského popsal v v těchto dnech portál pro investigativní žurnalistiku Oko.Press: V roce 1949 byl vesnický starosta Malinowski více vesničany  obviněn z různých trestných činů včetně zrady Židů v roce 1943 a spolupráce  se skupinou Vlaštovka. Jednalo se o partyzánskou skupinu, která odmítla přijmout konec války a dnes je oficiálně oslavována – společně s dalšími bojovníky – jako „zavržení vojáci. Dva dny poté, co bylo stanoveno datum dalšího jednání, píše Oko.Press, přišla do vesnice skupina Vlaštovka. Starosta vesnice byl v té době ve vězení, ale jeho manželka a syn zveřejnili jména těch, kteří starostu udali. Mezi nimi byl i druhý Edward Malinowski. On i někteří sousedé byli těžce zbiti a ranhojič, který pečoval o jejich zranění, byl druhý den zavražděn. Nemělo by nás proto překvapovat, shrnuje Oko.Press, že svědci obžaloby během soudu nezachovali svá předchozí prohlášení.“ Starosta vesnice Malinowski byl osvobozen.

Prohlášení o solidaritě

Mezitím izraelská společnost historiků, Památník holocaustu Yad Vashem v Jeruzalémě, Společnost židovského historického institutu ve Varšavě a Muzeum dějin polských Židů POLIN vydaly prohlášení o solidaritě k Barbaře Engelkingové a Janu Grabowskému s tím, že historické chyby by měly být pojmenovány a odstraněny ve vědecké a veřejné diskusi, a ne u soudu. To ohrožuje jakýkoli další výzkum.

Grabowski sám na Facebooku napsal: „Pokud bychom byli shledáni vinnými, mělo by to obrovský dopad na to, jak budou historici v budoucnu psát o obtížných tématech.“

Epilog
Soud ve Varšavě 9. února rozhodl, že autoři se musí žalobkyni omluvit, protože „poskytnutím nepřesných informací“ poskvrnili památku žalující na zesnulého příbuzného. Soudkyně však žádost o finanční náhradu zamítla. Rozsudek není pravomocný.

Předmětem aktuálních debat je otázka, jak dalece by měly soudy posuzovat vědecké publikace. Odborníci na holocaust vyjádřili znepokojení nad tímto postupem a obávají se zastrašování vědců. Rozsudek kritizoval také Světový židovský kongres (). Je „nepřijatelné, aby se historici báli citovat důvěryhodná prohlášení přeživších holocaustu,“ uvedl WJC Ronald Lauder.

V dalším vysoce politickém případě zahájilo státní zastupitelství 10. února vyšetřování Marty L., vedoucí ženské organizace protestující proti novému protiinterrupčnímu zákonu. Při nedávných protestech proti němu měla mimo jiné údajně urazit policistu. 


Úvodní foto: List of Jews Slaughtered by Cossacks Narol in 1648. Hebrew script, 1648, by Danny-w, autorka: Gabriele Lesser, zdroj: Jüdische Allgemeine, překlad: Bohumil Řeřicha