I když jsme v době koronavirové, přijde jistě doba pokoronavirová

Čím více sleduji konání této vlády, tím více se obávám, že místo aby docházelo k decentralizaci, všechno stále více směřuje k upevňování a centralizaci moci státu. Největší podíl na tom samozřejmě má despotický Andrej Babiš, který je v podstatě „neosocialistou“.

Tím více se vracím ke svým knihám liberálů, jako byli Fridrich August Hayek, Michael Novak, Alexis de Tocqueville. Pročítám opět těch kolem 1400 stran formátu A 5 a stále více a více jsem přesvědčen, že cesta, kterou jsme nastoupili po listopadu 89, nezměnila naše ekonomické myšlení, ale ještě více negativně poznamenala morálku a ducha a vede do slepé uličky. V ní pak najdeme jen rozlité mléko, nad kterým budeme plakat. A ptát se: kdo nám to způsobil, kdo za to může? Lidé, kteří tomu dali impuls, Václav Klaus a Miloš Zeman, byli jen teoretičtí hospodáři, technokraté, kteří dali základy lidem, jako je Andrej Babiš. Ten, který neskutečným způsobem politicky, ekonomicky, ale také duchovně nesmírně trápí tuto nešťastnou zemi.

Ve své knize svobody se Michael Novak m. j. ptá: Co je třeba udělat?

  • Co nejvíce rozšířit soukromé vlastnictví lidí, zvláště pokud jde o bydlení, drobné podnikání, zaměstnanecké podíly v obchodních a zemědělských společnostech a podobně.
  • Změnit právní systém, aby získání licence pro registraci malých podniků bylo levné, snadné, a rychlé. Korporace nejsou vytvářeny státem, ale vytvářejí je občané na základě dobrovolné dohody. Stát pouze právně registruje licence.
  • Změnit zákony a přeorganizovat bankovní instituce aby se půjčky staly pro chudé lidi obecně dosažitelnými. Chudí potřebují půjčky, aby mohli získat majetek, vytvořit a vylepšit malé podniky, financovat další vzdělávání a jinak rozšiřovat škálu ekonomické aktivity
  • Změnit zákony tak, aby se zvýšila ochrana patentů a vlastnických práv a tím se podpořila větší tvořivost a vynalézavost obyvatelstva. Když budou mít příležitost, nejtalentovanější mezi chudými se stanou nejtvořivější částí společnosti.
  • Podpořit zakládání soukromých škol, zvláště středních škola univerzit. Též podpořit spojení mezi vzděláním, praktickým uměním a vědou, které je nutné pro ekonomický rozvoj.
  • Soustředit velké soukromé a veřejné investice na všeobecné vzdělávání. Rovněž vytvořit spojení mezi všeobecným vzděláváním a zvýšenou ekonomickou produktivitou v každém sektoru společnosti. Lidský kapitál rozvinutý prostřednictvím vzdělání je hlavní příčinou bohatství národů

Všechna tato doporučení vyvěrají z jednoho ústředního bodu. Zdroj bohatství národů leží v samotných občanech, v jejich přirozené schopnosti tvořivosti, v jejich sklonu zlepšovat si podmínky svého života v jejich myšleních, zvycích, a dovednostech, které získávají, když se připravují na ekonomickou činnost. „ a zodpovědnost jednotlivých občanů jsou pro národ neocenitelnými klady: musí být podporovány, rozšiřovány, udržovány“.

Je též důležité si povšimnout, že ekonomická aktivita není morálně neutrální. Aby se občané mohli účastnit ekonomiky plodnýma tvořivým způsobem, musí pěstovat určité ctnosti. Tyto ctnosti jsou základem rozvíjející se ekonomiky. Ekonomický rozvoj nastane jen tehdy, když jsou občané ochotni odsunout okamžité uspokojování, aby dosáhli růstu později. Duch tudíž musí triumfovat nad hmotou, budoucnost nad přítomností, pozdější zisk nad okamžitým potěšením.

Jen minimum občanů v České republice je lidem. Většina, a to jsou především voliči demagoga A. Babiše a jeho hnutí ANO, je davem, masou. Ti jsou největším nebezpečím pro vývoj demokracie a svobody v této zemi

Následujíce Alexise de Tocqueville (Demokracie v Americe) si Hannah  Arendtová všimla důležitého rozdílu mezi lidmi a davem. Dav reaguje na vášně, vyvolané například demagogem. Dav je shluk jednotlivců, přivedených k akcím ne svou autonomní schopností volit na základě úvahy, ale chaotickými vášněmi, vyvolanými jakýmkoli právě se objevivším podnětem.

Na rozdíl od něho lid je soubor mnoha malých uvědomělých shromáždění, každém svým vlastním uvědomělým svazkem a souhlasem.  Národ je velké společenství malých společenství, mezi nimiž převládá rozumnost.

Tím Arendtová vypozorovala ústřední rozdíl mezi společenskými podmínkami v Severní Americe a společenskými podmínkami v Evropě, zvláště ve Francii. V Americe podle ní byl národ, ve Francii masy, davy. v Severní Americe měli štěstí, jak už si všiml Tocqueville, že se nejprve organizovali ve vesnicích a jiných místních společenstvích, teprve pak ve městech, pak v okresech, ve státech a teprve po 150 letech ustavili národní, federální vládu. V této době už nebyly ani masou ani davem, ale lidem – a po přijetí Deklarace v roce 177 svrchovaným lidem.


Úvodní foto: Freedom Tunnel – City 2013, by Stuart McAlpine, zdroj: Wikimedia Commons