Propaganda


Úvodní foto: Triumvirate by Arjun From NY (c)Wikimedia Commons

 

Pokud chceme porozumět současné době, kdy se lidstvo včetně České republiky utrhlo z řetězu principů chování, platných posledních 2.000 let, je nutné se začíst a porozumět myšlenkám Dr. Františka Koukolíka a Dr. Jany Drtilové v knize Vzpoura deprivantů o propagandě.

Čtyři základní pilíře propagandy

-jednoduchost

-oslovení emocí

-oslovení představivosti

-opakování

Jednoduchost
Propagované poselství musí být co nejjednodušší. Tak jednoduché, aby je co nejsnáze a nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Míra náročnosti poselství je určena nejnižším společným jmenovatelem intelektuální úrovně oslovené skupiny. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra, možných řešení problému, o kterém propagandistické poselství mluví včetně jejich důsledků, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Další skutečností, z níž propaganda vychází, je, že dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin (cíle propagandy) je špatná a snadno manipulovatelná.

Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu. Co největší zjednodušení propagované informace znamená v porovnání s informacemi, které jsou pro mozek oslovených lidí příliš složité, méně namáhavé, rychlejší, a tedy příjemnější nebo méně nepříjemné zpracování.

Oslovení emocí
Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat například sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost. Citově prostoupené informace stejně jako informace, které si je možné snadno, pokud možno barvitě představit, se pamatují a vybavují snáze než informace citově neutrální.

Oslovení představivosti
Kromě emocí musí propaganda oslovovat představivost. Není nad pohyblivé barevné obrazy kombinované s patřičnými zvuky. Dobře vymyšlená jednoduchá metafora (nálepka), která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení.

Opakování
Opakování je matkou moudrosti, praví antické přísloví, které platí pro všechny podoby sociálního ovlivňování. Chce-li propagandista, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psy. Dobrý propagandista pak zazvoní, a většina oslovených začne jak myslet, tak cítit v žádoucím směru. (Což je jasný příklad voličů A. Babiše). Kontroluje-li skupina, která platí propagandistu nebo pracuje jiným způsobem, klíčové hromadné sdělovací prostředky, není to příliš těžké, zejména říká-li cíli propagandy to, co cíl chce slyšet.

Strach
Propagandistická práce se strachem má čtyři kroky. První krok oznamuje ohrožení nebo hrozbu. Následuje doporučení, jak se má cíl, tj. občané chovat. Cíl poté pochopí, že řešení, které jsme doporučili, hrozbu zvládne. Cíl zároveň musí vědět, že se podle našeho doporučení dokáže chovat.

Klasická pravidla propagandistické práce se strachem říkají: čím se jedinec víc bojí, tím snadněji se účastní nějaké preventivní akce (za předpokladu, že ostatní proměnné, které mohou mít vliv, zůstávají beze změn). Ovlivňování strachem je neúčinné, jestliže je cíl propagandy přesvědčen, že je vůči tomu, co se děje nebo stát může, bezmocný. Na druhé straně může ovlivňování strachem změnit chování cíle propagandy, jestliže poselství obsahuje konkrétní doporučení, jak se dá míra ohrožení snížit. Cíl propagandy přitom musí věřit, že toto doporučení je efektivní a proveditelné.

Dezinformace
Za lhaní je možné považovat výroky, které jsou předkládány jako pravdivé, přičemž předkládající ví, že pravdivé nejsou. Smyslem lži je klamání, zavádění, manipulace jedincem nebo větším počtem lidí. Motivem bývá nějaký druh zisku. Například psychologického, hmotného, mocenského, nebo ochrana před nějakým druhem podobné ztráty. Druhem lži je dezinformace – vědomé rozšiřování neúplných, nepřesných, zavádějících, nepravdivých informací. Bez ohledu na to, co o sobě média tvrdí, bychom neměli zapomínat na prosté skutečnosti, komu média patří, kdo a za co je platí, co sleduje, co chce se společností provést, kde chce lidi mít. Neměli bychom ani zapomínat, že novináři i majitelé médií jsou korumpovatelní stejně jako jiní členové společnosti. Média nejsou arbitrem skutečnosti.

Bývalý šéf KGB a údajný zakladatel Prognostického ústavu v Praze hlásal:

„Dezinformace je jako kokain. Když si šňupnete jednou nebo dvakrát, život vám to možná nezmění. Ale když kokain užíváte denně, stanete se závislým, jiným člověkem.“

Česká republika 2020:
Ohrožuje nás koronavirus, musíme zesílit propagandu, omezit shromažďování lidí, musíme ukázat na nepřítele. EU nám určuje, co máme dělat. Informace musí být v rukou státu. Ohrožují nás sluníčkáři, havloidi, kavárenští povaleči, intelektuálové, nemakačenkové. Uprchlíci a islám chtějí zničit naší kulturu. Rodina je v ohrožení, převálcují nás homosexuálové, lesbičky a všelijaká jinakost. Nakupujme hezky česky. Nic než národ.

Adolf Hitler 1932, necelý rok před nástupem k moci
V ulicích naší země vládne vřava. Univerzity naplnili rebelující, násilničtí studenti. Komunisti se snaží zničit naší zemi. Svou mocí nás ohrožuje Rusko. Republika je v nebezpečí. Ano, nebezpečí zevnitř i zvenčí. Potřebujeme pořádek a zákon! Náš národ bez nich nepřežije!

Jedinec nebo skupina, kteří kontrolují hlavní masová média, například televizní kanál sledovaný většinou populace ve státě, kde vládne mechanická demokracie, nepřipustí, nebo doslova odepíší jakoukoli politickou konkurenci, byť by byla jakkoli moudrá nebo tvořivá. A právě v současnosti se k propagandistickému „zpracování“ veřejnosti běžně najímají PR agentury.

Naprosto markantním důkazem je PR Andreje Babiše, které mu podle mého názoru předkládá jeho mediální výstupy a ovládá ho. Neboť jak rozhovoru v knize Rozhovory přes rozbouřené vody o setkání s A. Babišem říká Petr Pithart: „On neví nic, vůbec nic neví o právu, o ústavě, o kultuře, o historii své země. On neví nic. Umí firmu, to jo.“

Je zcela evidentní, že causa koronavirus může dovršit snahu vládnoucího hnutí ANO s podporou komunistů ovládnout veřejnoprávní ČT. Česká republika by se tak přiřadila k Maďarsku a Polsku, kde současné neliberální vlády vrací své země od demokracie k autokraciím, kde nebude na prvním místě svobodný a zodpovědný občan, ale otec stát, který bude občanům určovat, jak mají žít.

Možná, že v roce 2006, v době, kdy kniha Vzpoura deprivantů vyšla poprvé, nebylo ještě tak jisté, zda li byla tehdejší společnost médii uhranuta, anebo zda se média o to snažila. Avšak z toho, co se v současné době v Čechách děje, je evidentní, že společnost, minimálně ta „probabišovská,“ je mediální propagandou a propagandou politiků uhranuta.