Čínská vláda chtěla zatajit míru koronaviru

[wc_spacing size=”40px”] Úvodní foto: Coronavirus protease M(pro) by Gianluca Tomasello (c)Wikimedia Commons [wc_spacing size=”10px”]

Vypuknutí epidemie smrtelného koronaviru připomíná onemocnění plic v roce 2003, které se rozšířilo z Hongkongu. Je pravděpodobné, že stejně jako v té době čínské úřady dnes míru virové infekce zatajily.

Joshua Wong, aktivista z Hongkongu, který bojuje spolu s aktivistkou Glacier Kwongovou proti vlivu Číny na jejich domov, uvádí:

Před několika měsíci jsme v Hongkongu diskutovali o tom, jak nás obličejové masky nejlépe ochrání před slzným plynem. Po sedmi měsících stále ještě mluvíme o obličejových maskách. Tentokráte se však ptáme, jak se můžeme chránit před novým zápalem plic, který přichází z Wu-chanu.

Vypuknutí smrtelného koronaviru nám připomíná onemocnění plic před několika lety. se mezitím rozvinul v epidemii. Všichni panikaříme, protože vzpomínáme na to, jak se čínské úřady pokusily zatajit míru SARS. Během epidemie se infikovalo více než 8.000 lidí. 800 postižených přišlo o život. SARS pocházel z prodeje divokých zvířat v čínské provincii Kuang-dong. První pacient se infikoval, když připravoval jídlo ze slepičího, kočičího a hadího masa. Poté infikoval ostatní. V rané fázi epidemie zadržovaly čínské úřady informace a napomohly tak rozšíření viru. informovala WHO teprve v únoru 2003. V této době se již virus rozšířil do Hongkongu, kde se jím infikovalo skoro 2.000 lidí.  Okolo 200 lidí zemřelo. Tehdy jsem byl ještě dítě, které každý den „viselo“ pohledem na televizi, abych se dozvěděl to nejnovější o případech infekce a počtu zemřelých. Vzpomínám si ještě, jak zoufalí jsme byli.

Podobně jako u SARS, tentokrát původ viru pochází z trhu s rybami, na kterém jsou prodávána zvířata jako psi, zajíci a pašované kočky. před řadou dní uvedla, že viru se dá zabránit a že jej má pod kontrolou. Za několik dní musely úřady přiznat, že virus se rozšiřuje z člověka na člověka. A že jsou virem infikováni i lidé, kteří ve Wu-chanu vůbec nebyli. Přestože existenci viru byla již oficiálně přiznána, lidé byli zatýkáni a obviněni, že rozšiřují fámy. Ještě více znepokojení vyvolává skutečnost, že poté, co úřady Wu-chanu vyhlásily karanténu, ve čtvrtek 23. ledna ráno opustilo mnoho občanů v panice město, aby unikli uzavření. Je velmi pravděpodobné, že čínská vláda se pokouší míru virové infekce potlačit. Je to nejnezodpovědnější věc, kterou vláda proti vlastním občanům a jiným zemím celého světa může udělat. Ve hře je život občanů jen proto, že čínská vláda zabraňuje informačním tokům.

Jsem vyděšen, když vidím, že tímto vysoce nakažlivým virem se již infikovali lidé v Evropě. Obávám se, že počet infekčních případů v Evropě bude po čínském Novém roce stoupat, protože se mnozí studenti budou vracet zpátky do Evropy. Prosím Vás, noste masky, abyste se chránili vy i lidé ve vašem okolí. To poslední, co bych chtěl, je krize, jako byla tehdy při SARS.

Varování Joshua Wonga je reálné, již nyní se omezují lety do Číny a zpět. Podle mého názoru bude mít tento vývoj vliv na důvěryhodnost v čínské vedení, především KS Číny, kterou ministr zahraničí Spojených států označil jako největší nebezpečí pro západní hodnoty. Tím nejvíce postiženým však opět bude obyčejný čínský občan.

Bývalý korespondent ČT v Číně dokládá, co Joshua Wong uvádí o původu SARS:

Nákaza se rozšířila z jednoho tržiště ve Wu-chanu. Jde podle vás o systémovou chybu? Jakou vlastní zkušenost máte s takovými tržišti?

Jsou tam velké rozdíly. Trhy vypadají jinak v centrech velkých měst, jako jsou Peking a Šanghaj, a jinak v menších městech. Nejde jen o kvalitu masa a o druhy zvířat, která se tam prodávají. Ale také o základní hygienu. Ta je naprosto katastrofální, pro Evropana nepředstavitelná. Topí se v odpadcích, děti i dospělí lidé konají velkou i malou potřebu přímo na tržištích. Na otevřených místech. Viděl jsem to na vlastní oči.

Například v roce 2017 jsem byl s delegací českých a slovenských podnikatelů na trhu ve městě Čchang-ša v provincii Chu-nan. Ze zvědavosti jsme se šli podívat na místní malé tržiště a štítili se tam čehokoliv dotknout. Jenom jsme zírali. Ve městech, které mají řekněme dva až pět milionů obyvatel, je hygiena, kterou si skutečně u nás asi málokdo dokáže představit.