Hraje-li v předpeklí hudba, je to ta Garyho Numana

[wc_spacing size=”40px”] Úvodní foto: Ian Welch / Dust in a world of grim obsession [wc_spacing size=”10px”]

22. 11. 2018, Lucerna Music Bar,

Pokud existují ještěří lidé, zlé kreatury, v něž věří konspirační teoretici, jejich králem je britský hudebník . Jeho mystické a temné elektro a new wave jistě zní vchodem do předpeklí – v pekle pak už hraje jen Marilyn Manson.

Než se v pouštních hadrech a s výrazným líčením objevili na stagi Gary Numan a jeho kapela, rozcvičovala publikum tříčlenná kapela Nightmare Air z L.A. Jejich šestatřicetiminutový set diváky bavil od začátku až do konce, ač svou hlasitostí rval ušní bubínky, jelikož bubeník paličky nešetřil. Éterická zpěvačka a baskytaristka Swaan tak byla občas stěží přes bicí slyšet, přesto si posluchač mohl užít poctivě odezpívané písničky jako Way We Fall a 18 Days.

Elektrokrál se zjevil přesně v deset hodin. Větrák foukal, animace běžela, světla svítila, bubeníkovo pivo bylo strategicky umístěno. Nic z toho ale na sebe nemohlo strhnout delší než vteřinovou pozornost, protože ta od první až do pětadevadesáté minuty patřila jen Numanovi. Ve svém rozevlátém outfitu písčité barvy vypadal jako kdyby se zrovna vynořil z nevadské pouště a ještě poblouzněn úžehem okamžitě začal tančit pro svůj lid, ať už ten reálný pod pódiem, nebo nějaký z alternativní reality. Skvěle propojený setlist hrál celé atmosféře v karty a dav se vlnil spolu s Numanem i jeho invazivními (bas)kytaristy, kteří prakticky cpali hlavy a nástroje předním řadám do mobilů. V jejich uhrančivém podání tak zazněly převážně songy z posledního alba Savage: Songs From a Broken World (2017), došlo ale i na hit Cars, Metal nebo Down in the Park. Na epickou My Name is Ruin na pódium pozval svou mladou dceru Persiu, která sice působila velmi plaše, doprovodný hlas ovšem zvládla skvěle. Některé pomocné vokály sice šly z playbacku, celkovému dojmu to ale nikterak neubralo. Energický šedesátník a jeho „ještěří tým“ strhl celý klub a pozitivní reakce obecenstva Numana a spol. snad donutí přijet do Prahy i podruhé. Uzavřeme tedy celý report závěrečnou písničkou koncertu:

It Will End Here. Tak brzy zase v ČR. Doufáme.