Vraždění lidí jedem – oblíbená disciplína sovětských komunistů, aneb od Jagody k Novičoku

Úvodní foto: Poison / Wilfred Knievel

Jakkoli by se ti na první pohled, můj milý čtenáři, mohlo při pohledu na název článku zdát, že v něm pletu hrušky s jabkama, jak se lidově říká, či jahody s nervovou otravnou chemickou látkou, pak věz, že tvůj údiv se ještě navýší jen, co si přečteš můj článek.

Dějiny sovětského komunismu jsou totiž dějinami těch nejstrašnějších a nejobludnějších hrůz v dějinách lidstva. Je třeba si uvědomit, že pokud jsme si my coby jediný národ na planetě Zemi zvolili komunistickou diktaturu dobrovolně, pak v Rusku byla její cena asi deset milionů mrtvých, kteří zemřeli v průběhu občanské války.

Dlužno podotknout, že svoji opravdu neblahou roli v ní sehráli i naši legionáři, když bolševikům vydali na smrt admirála Kolčaka, ale na tohle téma třeba příště. Protože v tomto článku bude řeč o zabíjení lidi jedy z rukou předních bolševiků.

Poslední akt mezinárodního terorismu, kterého se dopustil Kreml útokem na bývalého agenta GRU Skripaly a jeho dcery v ě není ničím novým. Liší se od těch mnohých jiných snad pouze užitím sovětského vojenského nervově otravného plynu na civilní cíl, jinak vůbec ničím.

Když v Rusku definitivně převzali moc a rozpoutali třídní proti vlastnímu obyvatelstvu, začal tentýž proces i v řadách jich samotných. Různé mocenské frakce v rámci strany usilovaly o moc, přičemž stejně pokud šlo o jejich odpůrce, byla vražda na soudruhovi pouhým krokem na cestě k moci nejvyšší.

Putin_DonnaWinton
Putin_DonnaWinton

Když se na Leninovi projevila degenerace a úpadek spojený se stavem po mrtvici, která jej zbavila schopnosti komunikovat s okolím a sám tvůrce bolševického átu počal připomínat živoucí mumii, pověřilo politbyro tehdy ještě poměrně neznámého tajemníka Stalina péčí o ztělesnění marxismu na zemi, což přišlo Stalinovi velmi vhod.

Milého Lenina zcela izoloval od světa a omlouval to nutností té nejdokonalejší péče i když skutečným smyslem bylo, aby Lenin nemohl písemně vyslovit svou vůli, kterou chtěl dosáhnout Stalinovo odvolání ze všech funkcí.

Tedy nelenil, takzvanou Leninovu závěť sprovodil ze světa do svého archivu a milého vůdce světového proletariátu nechal nafilmovat jak v posledním stádiu své paralýzy leze po čtyřech po zemi a okusuje nohy od stolu. Kdyby se snad někdo chtěl pídit po Leninově závěti, aby ji mohl nazvat produktem duševně nemocného člověka.

Ale čas kvapil a Lenin se nějak nechtěl odebrat do věčných lovišť, ale jeho stav se naopak počal zlepšovat. A to včetně pokroku v oblasti duševních schopností. Inu obrátil se Stalin na Genricha Jagodu, v té době zástupce velitele bolševické tajné , který se vyznal v jedech a milý Lenin v lednu 1924 „náhle“ skonal. Protože Stalin již v roce 1921 nechal založit touto organizací zvláštní oddělení pro produkci jedů nezanechávajících stopy.

Rovněž ani v případě rolnických povstání se Stalin nerozpakoval užít bojových otravných plynů jako v tom tambovském, kde velel údajný génius Tuchačevskij, kterému se za jeho zločiny spáchané chlorem na ruském lidu nakonec dostalo zasloužené odměny kulky do hlavy ve sklepení bolševické mučírny.

Genrich Jagoda poté zásoboval osobní Stalinovu travičskou výbavu těmi nejnovějšími jedy, aby jich vůdce mohl užívat dle libosti. Aby tak navázal na svoji kariéru teroristy, vraha, piráta a bankovního lupiče. Což se mu samotnému nakonec stalo osudným, protože jeho poslední žák Berija jej otrávil jedem z jeho zásob. Ale to ani zdaleka nebyl konec sovětského, nyní ruského travičství.

Vladimír , major KGB, těchto prostředků užívá stejně hojně jako kdysi Džugašvili. Stačí udělat si malý exkurz do časů zcela nedávných.

Boris Korczak, pracoval jako dvojitý agent pro USA, v roce 1981 postřelen střelou obsahující ricin, stejně jako bulharský emigrant, opoziční novinář Georgi Markov, který byl zavražděn ricinem v hrotu deštníku na ulici v Londýně v roce 1978.

Jurij Ščekočichin, ruský opoziční novinář, zavražděn Thaliem v roce 2003 pouhé dva dny před vycestováním do USA, kde hodlal FBI podat informaci o svém pronásledování ruskou tajnou službou FSB. Loupala se z něj kůže zaživa. Zemřel po „léčení“ v centrální nemocnici pod kontrolou FSB.

Viktor Juščenko, otráven v roce 2004 ruskými agenty dioxinem v době tehdejší ukrajinské předvolební kampaně. Útok přežil s trvalými zdravotními následky.

Anna Politkovská, ruská opoziční novinářka, v roce 2004 otrávena neznámou látkou v čaji podaném na palubě letadla společnosti Aeroflot. Anna Politkovská byla zastřelena o dva roky později.

Alexandr Litviněnko, bývalý příslušník FSB, otráven a zavražděn ruskými agenty v roce 2006 radioaktivním Poloniem šest let poté, co i s rodinou uprchl s rodinou z Ruska do Velké Británie. Alexandr Litviněnko označil mimo jiné Vladimíra Putina za odpovědného v případu zavraždění Anny Politkovské.

Alexandr Perepiličnij, korunní svědek proti Putinovi v kauze miliardových defraudací, otráven a zavražděn Jasmínovcem v ruském v roce 2009.

A nejnovější pokus o vraždu Segeje Skripaly a jeho dcery v Londýně sovětskou nervově toxickou bojovou látkou včetně.

Přičemž bizarní obvinění naší země režimem Vladimíra Putina z toho, že bojovou otravnou látku Novičok užitou při Ruskem při posledním útoku v Londýně dodala naše země, rovněž patří do tradiční dezinformační výbavy, na které stojí režim Vladimíra Putina.

Nic jiného totiž než jed, lež, vražda, válka, násilí, vyhrožování a agrese z Ruska nepřichází a jak vidno, dlouho přicházet nebude.

Mějme se tedy na pozoru před Hradní partičkou užitečných idiotů Kremlu. Jsou ve své chamtivosti a hlouposti zároveň, schopni všeho.

Chvála Bohu, že jsme v NATO a EU.

Protože jinak bych o české stopě a Novičoku příliš nepochyboval.

Komentáře nejsou povoleny.