Ãvodnà foto: Climate India, photo G. Udhaya Sankar
V roce 2016 uprchlo pÅed válkou, násilÃm a pronásledovánÃm 65,5 milionů lidÃ. Když by doÅ¡lo k vÄtÅ¡Ãmu oteplenà než o dva stupnÄ, mohlo by z Afriky na sever podle nÄmeckého ministra pro rozvoj pÅijÃt až 100 milionů lidÃ. Doslova mluvà o MarshallovÄ plánu pro Afriku.
Již pÅed 10 lety upozorÅoval Norman Borlaug, nositel Nobelovy ceny za mÃr, že Afrika má budoucnost, ale potÅebuje nÄco jako Marshallův plán, know-how, technologie, infrastrukturu, vzdÄlánÃ. 75 % afrických zemà je orientováno na zemÄdÄlstvÃ, ale africký zemÄdÄlec nemá možnost vypÄstované produkty co nejrychleji dopravit na mÃsto, kde by je prodal; Äasto mu to trvá mnoho hodin a nÄkdy i dnů. BÄhem tÄch deseti let se v Africe angažuje ÄÃna, která zkupuje tisÃce hektarů půdy, stavà infrastrukturu, ale to vÅ¡e jen proto, aby produkci dopravila do své zemÄ. Norman Borlaug navrhoval i způsob, jak jednat s tamnÃmi vládci â poskytovat jim podporu jen doslova způsobem âcukr a biÄâ, pouze za podmÃnky, že pro svou zemi nÄco pozitivnÃho vytvoÅÃ.
StejnÄ tak pÅed 10 lety vyÅ¡el v nÄmeckém tisku komentáÅ, vÄnovaný âklimatickým válkámâ. Bylo to právÄ v dobÄ, kdy se V. Putin a G. W. Bush na bezpeÄnostnà konferenci v MnichovÄ âhádaliâ o raketách. V komentáÅi Die Zeit se jasnÄ pÃÅ¡e, že konflikty budoucnosti se budou toÄit kolem vody, vzduchu a slunce. Autor komentáÅe Jochen Bittner v nÄm upozorÅuje, že již ve zmÃnÄné dobÄ se zostÅuje stávajÃcà rozdÄlovánà a nespravedlnost Å¡ancà mezi vyspÄlým a rozvojovým svÄtem. PÅed deseti lety bylo známo, že 87 % vÅ¡ech lidà ve vÄku ménÄ než 25 let žije v rozvojových zemÃch. Tyto zemÄ jsou zároveÅ nejvÃce postiženy emisemi CO2, které produkujà vyspÄlé státy, trpà suchem a záplavami. âWorldwatch Instituteâ v té dobÄ spoÄÃtal, že 1,4 miliardy lidà žije na územÃch postižených nedostatkem vody. Do roku 2025 by mohlo tÃmto fenoménem trpÄt daleko vÃce obyvatel âjižnà hemisféryâ. Na jih od Sahary může poÄet obyvatel do roku 2035 vzrůst pÅes 1,3 miliardy, z nichž by asi 15 % mohlo být podvyživeno. Ugandský prezident Yoweri Museveni právÄ v roce 2007 kritizoval vyspÄlé státy slovy: âOteplovánà planety, které zapÅÃÄiÅujete, je druh agrese proti nám, rozvojovým zemÃm.â
AutoÅi z britského ministerstva obrany již pÅed 10 lety uveÅejnili zprávu, že rostoucà napÄtà mezi severem a jihem může vést nejen k opÄtnému posÃlenà antikapitalistických ideologià a religióznÃch, anarchistických nebo nihilistických hnutÃ, ale také k znovuoživenà marxismu. Na druhé stranÄ vÅ¡ak obvinÄnà Museveniho může vyvolat pochyby, je-li vÄtÅ¡ina vlád v Africe pÅipravena zabývat se novými výzvami. PÅitom výtky vůÄi Západu, že použÃvá dvojà morálnà mÄÅÃtko, když jde o jeho blahobyt a bezpeÄnost, jsou oprávnÄné. Saúdská Arábie a Pákistán, s nimiž právÄ napÅ. USA kvůli stabilitÄ udržujà âÅ¡pinavéâ pÅátelstvÃ, jsou dvÄ diktatury. V podmÃnkách, kdy kvůli zmÄnÄ klimatu stoupá poÄet konfliktnÃch regionů, mohl by Západ tÄchto âÅ¡pinavýchâ pÅátelstvà uzavÅÃt jeÅ¡tÄ vÃc. Mnohé vypovÃdá o tom, jak je v uvedeném komentáÅi âDie Zeitâ uvedeno, že k bezpeÄnostnÄ-politické debatÄ se mohou poÄÃtat i rozpadlé státy a mÄsta, protože pÅibývajÃcà koncentrace lidà v mega-aglomeracÃch je dalÅ¡Ãm hnacÃm klimatickým konfliktnÃm motorem. Již v té dobÄ dle Worldwatch Institute uprchlo pÅed suchem a hladem mnoho obyvatel do mÄstských oblastÃ, kde v roce 2007 žilo 350 milionů lidÃ. Problémem pak zůstává, že velká mÄsta jako Lagos anebo Káhira jsou témÄÅ neÅiditelné. Hygienické podmÃnky ve slumech velkých mÄst se zvyÅ¡ovánÃm teploty podporujà bujenà infekcÃ, jako jsou průjmová onemocnÄnÃ, a to pÅedevÅ¡Ãm dÃky salmonele. Do roku 2030 by risiko tÄchto onemocnÄnà vÄetnÄ tuberkulózy, cholery a malárie mohlo stoupnout o 10 %, což by pro tyto mega-aglomerace mÄlo nepÅedvÃdatelné následky. Podle odbornÃků, jakým byl v té dobÄ Å¡Ã©fekonom SvÄtové banky Nicholas Stern, hrozà v důsledku globálnÃho oteplovánà hromadné opouÅ¡tÄnà nÄkterých pobÅežnÃch mÃst, jako jsou bangladéšská anebo nilská delta, miliony lidÃ. Sucho se stalo i pÅÃÄinou války v Darfúru, protože pastevci-nomádi ze severu Súdánu táhli se svými stády na jih, hledajÃce pastviny a vodu, což spustilo také na základÄ etnických a náboženských rozdÃlů konflikty s tamÄjÅ¡Ãmi usedlými zemÄdÄlci. Masové vyhánÄnà a masakry byly pak toho následkem.
Pro mnoho migrantů v afrických státech jsou mega-aglomerace jen ârozbÄhemâ, neboÅ¥ snà o životÄ v tom âprvnÃmâ svÄtÄ. PÅed 10 lety si nedovolili ani odbornÃci ÅÃci, jakému migraÄnÃmu tlaku bude muset Evropa Äelit. NÄmecký odbornÃk na migraci Steffen Angenendt tehdy prohlásil: âRozsah migrace se nedá pÅedpovÃdat, ale je jisté, že migrace bude pÅibývat, a když se hranice do Afriky uzavÅou, zhoršà to situaci tam. Je to jako s tlakovým hrncem. SvÄtová banka v té dobÄ odhadovala, že otázka vody se může brzy stát politickým problémem, a to pÅedevÅ¡Ãm na StÅednÃm východÄ â objem pitné vody na hlavu by se na územà StÅednÃho a BlÃzkého východu mohl v roce 2050 snÞit o 50 %. Ãsilà o stabilitu a âdobréâ vlády v Africe by mÄlo být pÅirozené pro vyspÄlý svÄt, ale jak vyplývá z komentáÅe Die Zeit, ÄÃna se již tehdy kvůli své ohromné poptávce po surovinách a ropÄ nezajÃmala o kvalitu šéfů vlád, s nimiž dÄlala obchody.
10 let po té
Britský následnÃk trůnu princ Charles pÅed Äasem konstatoval, že jednÃm z důvodů tragédie v Sýrii bylo sucho, které trvalo pÄt až Å¡est let. Tato pÅÃrodnà katastrofa dohnala v letech 2005-2010 k úpadku vÃce než 1,5 milionu zemÄdÄlců. Museli se vzdát hospodáÅstvÃ, pole vyschla, zvÃÅata uhynula, stovky tisÃc rodin pÅedevÅ¡Ãm na severovýchodÄ Sýrie ztratily svojà existenci a stáhly se do slumů na okraji DamaÅ¡ku, Aleppa, Daraa a Homsu. âNeschopnost vlády reagovat na toto sucho silnÄ rozdmýchala povstánà proti baasistickému režimu prezidenta Asáda,â uvedl syrský ekonom a publicista Samir Aita. MÃsto pomoci uprchlÃkům snÞil Asád dotace na potraviny a palivo, což se stalo rozbuÅ¡kou k povstánÃ, které pÅeÅ¡lo v obÄanskou válku a rozvrat zemÄ.
V Africe hrozà vyhladovÄnà 20 milionům lidÃ. Mezinárodnà spoleÄenstvà stojà pÅed nejvÄtšà humanitárnà katastrofou od roku 1945. Ve Východnà Africe vládne sucho, které se rozprostÃrá od Somálska pÅes KeÅu až k Etiopii. Obyvatelstvo v této oblasti je chronicky podvyživeno a hlavnÃm důvodem je nedostatek anebo vůbec žádné srážky. Somálsko stojà pÅed stejným hladomorem jako v roce 2011, kdy zemÅelo 250.000 lidÃ, pÅedevÅ¡Ãm dÄtÃ. VÄtÅ¡ina obyvatel této oblasti jsou nomádi a jejich jediným majetkem jsou stáda velbloudů, krav a koz. I ta vÅ¡ak v důsledku nedostatku vody a potravy hynou. Podle Clemense von Heimendahla, vedoucÃho regionálnà diakonie pro pomoc pÅi katastrofách se sÃdlem v keÅském Nairobi, vÅ¡e co se v tomto regionu odehrává, má jasnou souvislost se zmÄnou klimatu. Pokud se situace v pÅÃÅ¡tÃch letech nezmÄnÃ, hrozà kompletnà zpustoÅ¡enÃ, což znamená rozÅ¡ÃÅenà pouÅ¡tÄ na tato územÃ, kde lidé už nebudou moci žÃt. Pak bude nutné na mÃstÄ pracovat s lidmi a vytvoÅit jim nové perspektivy.
Å výcarský sociolog, emeritnà profesor na univerzitÄ v ŽenevÄ, bývalý zvláštnà vyslanec OSN pro výživu Jean Ziegler ve svých knihách âWir lassen sie verhungernâ (Necháme je zemÅÃt hlady) a âÃndere die Weltâ (ZmÄÅ svÄt) velmi otevÅenÄ ukazuje na jednu z pÅÃÄin neblahého postavenà AfriÄanů â na nadnárodnà spoleÄnosti. Jako jeden z pÅÃkladů uvádà monopolnà pÄstovánà rostlin k výrobÄ bio-pohonných hmot. Každý rok se na jejich výrobu spotÅebujà stovky milionů tun kukuÅice, pÅ¡enice a cukrové tÅtiny. Výroba bio-pohonných hmot nezapÅÃÄiÅuje jen vypuÅ¡tÄnà CO2, ale také sociálnà katastrofy v zemÃch, v nichž produkujÃcà nadnárodnà koncerny dominujÃ. K výrobÄ 50 litrů bio-etanolu musà být zlikvidováno 358 kg kukuÅice. V Mexiku a Zambii je kukuÅice základnà potravinou. Z tÄchto 358 kg kukuÅice může jedno zambijské nebo mexické dÃtÄ Å¾Ãt jeden rok⦠Amnesty International to vidà jasnÄ: âBio-paliva znamenajà plnou nádrž, ale prázdné žaludky.â V BrazÃlii má program produkce bio-paliv absolutnà prioritu a surový cukr z cukrové tÅtiny je zisková surovina pro výrobu bio-etanolu. Plán Pro-alkohol má urychlit nárůst produkce; BrazÃlie spotÅebovala v roce 2009 14 miliard litrů bio-etanolu a bio-nafty a 4 miliardy litrů exportovala, dnes poÄÃtá s exportem až 200 miliard litrů. SpoleÄnost Petrobras, známá svými korupÄnÃmi aférami, má do roku 2020 vybudovat hluboké pÅÃstavnà zaÅÃzenà za 85 miliard dolarů. Brazilská vláda chce rozÅ¡ÃÅit pÄstebnà plochy pro výrobu surového cukru na 26 milionů hektarů. Narostly plochy, které patÅà velkým vlastnÃkům, kde plantáže cukrové tÅtiny od 40.000 do 50.000 ha nejsou výjimkou. Monopolizace zostÅila nerovnost a pÅispÄla k chudobÄ na venkovÄ, k útÄku z půdy, ale zároveÅ i k bÃdÄ ve mÄstech. Malà zemÄdÄlci si nemohli koupit půdu, ale ani stroje a prostÅedky k tomu, aby mohli intenzivnÄ pÄstovat cukrovou tÅtinu, a posléze byli donuceni buÄ půdu prodat anebo pronajmout. Zánik malých zemÄdÄlských podniků pÅinesl i ohroženà výživové bezpeÄnosti, jejÃmž garantem tyto malé podniky byly a stále jeÅ¡tÄ jsou. Venkovské domácnosti majà jen malý pÅÃstup k půdÄ a jsou vystaveny zesÃlené diskriminaci. Vedle brazilských cukrobaronů profitujà pÅirozenÄ velké nadnárodnà koncerny jako Louis Dreyfus, Bunge, Noble Group, Daniels Midland, finanÄnà skupiny, které vlastnà Bill Gates nebo George Soros anebo suverénnà ÄÃnské fondy. ÄÃna podepsala ve spolkovém státÄ Brazilie Bahia smlouvu, která jà umožnila již v roce 2013 postavit 20 podniků na výrobu etanolu. Jean Ziegler vzpomÃná, jak jej, když byl jeÅ¡tÄ zvláštnÃm vyslancem OSN pro výživu, napadl tehdejšà brazilský prezident Lluis Inácio Lula da Silva: âProÄ takové starosti ohlednÄ rozÅ¡ÃÅenà cukrové tÅtiny? Plán Pro-Alkohol nemá co dÄlat s výživou. Cukrová tÅtina nenà potravinová rostlina. Na rozdÃl od AmeriÄanů nespalujeme ani kukuÅici ani pÅ¡enici.â Nahrazenà pÄstovánà rostlin pro výživu cukrovou tÅtinou má dopad i na ceny potravin. PoÄetnà malà zemÄdÄlci zemÄdÄlÅ¡tà dÄlnÃci se stali Äistými kupci potravin, protože nevlastnà dostatek půdy, na nÞ by mohli vyrobit dostatek potravy pro sebe a své rodiny.
Podobná situace je v Africe nebo v jižnà Asii, a to na plantážÃch palem na výrobu palmového oleje a bio-pohonných hmot. Monokulturnà pÄstovánà plodin k výrobÄ bio-etanolu nebo bio-nafty zapÅÃÄiÅuje nejen vyÄerpávánà půdy, ale také sociálnà a klimatické katastrofy, a ÄÃm dál vÃce omezuje plochy sloužÃcà k pÄstovánà potravin a niÄà zemÄdÄlské rodinné farmy (nejen v jižnà hemisféÅe) a zesiluje hlad ve svÄtÄ. Je i jednÃm z důvodů migrace. Tam, kde se na planetÄ, na které každých 5 sekund zemÅe hladem dÃtÄ pod 10 let, pÄstebnà plochy pro výrobu potravin odcizily svému původnÃmu úÄelu a potraviny jsou spalovány jako pohonné hmoty, docházà ke zloÄinu proti lidskosti.
voda
Extrémnà sucho 2016-2017 ohrožuje existenci lidÃ. Jak již bylo uvedeno, sucho postihlo nejvÃce pastevecké národy ve východnÃm rohu Afriky podél hranic Eritreje, Džibuti a Somálska. Äastá sucha jsou důvodem, proÄ se Etiopie jen pomalu dostává z chudoby. ZnaÄný hospodáÅský růst sice pomohl zredukovat podÃl nejchudÅ¡Ãch s ménÄ než 60 centy na den, ale stejnÄ každý jejà Ätvrtý obyvatel žije s jeÅ¡tÄ nižšÃm pÅÃjmem. A sucho pÅedstavuje pro zemi aktuálnà problém. Jejà hospodáÅský růst pocházà ze sektoru služeb, a to ze zemÄdÄlstvÃ. 90 % pÄstebnÃch ploch je závislých na deÅ¡tÃch. Zavlažovacà systémy se teprve stavÃ. Sucha by tak mohla doposud nepÅetržitý rozvoj zastavit. ZemÄ navÃc poskytuje pÅÃstÅešà v táborech pro 821.000 uprchlÃků z JižnÃho Súdánu, Somálska a Eritreje. PÅesto vÅ¡ak zůstává etiopská vláda u politiky âotevÅených dveÅÃâ â jaký to markantnà rozdÃl proti chovánà napÅ. zemà Visegrádské ÄtyÅky. Podle organizace âWater Aidâ nemá 42 milionů Etiopanů žádný pÅÃstup k bezpeÄné vodÄ. Kvůli jejÃmu nedostatku a hladu ve vÃce afrických zemÃch varuje OSN pÅed âmasovým umÃránÃmâ. Ve Východnà Africe vládne v této dobÄ nejhoršà sucho za poslednÃch pÄt desetiletÃ. Jeho periody vedly k znaÄným výpadkům skliznÄ. Životy 20 milionů lidà jsou skuteÄnÄ ohroženy. Vedle starých lidà hrozà smrt hladem pÅedevÅ¡Ãm miminkům a malým dÄtem. V Etiopii je odkázáno na pomoc kolem 5,6 milionů lidÃ.
Nadnárodnà švýcarská firma Nestlé založila v Etiopii spoleÄnÄ s vlastnÃkem lokálnÃho výrobce nápojů Abyssinia Springs spoleÄný podnik na výrobu mléka a mléÄných produktů. Nestlé pÅitom provádà mezi africkými matkami propagandu, aby odstavily svá miminka od kojenà a ze zdravotnÃch důvodů použÃvaly suÅ¡ené mléko této firmy., které je prý pro miminko zdravÄjÅ¡Ã. Å výcarský stát pÅitom dotuje produkci mléka, takže firma Nestlé každý rok obdržà od daÅových poplatnÃků 25 milionů âtvrdýchâ franků. Nic jiného než farizejstvÃ. Nestlé káže vodu a napájà se vÃnem. OdstraÅ¡ujÃcà na tom to je, že tato firma koupila práva na vodu v mnoha oblastech svÄta, také ve velmi suchých regionech. Obchod s vodou vytváÅà Nestlé obrat vÃce než 7 miliard eur roÄnÄ. PÅes katastrofálnà sucho pumpuje tato nadnárodnà firma 50.000 litrů vody z etiopské půdy a buduje mléÄné hospodáÅstvÃ. V regionu Etiopie a Somálska ztratili nomádi svá stáda. Lidé trpà hladem a naléhavÄ potÅebujà pitnou vodu. Také na severovýchodÄ Nigerie hrozà desetitisÃcům dÄtà vyhladovÄnà a smrt žÃznà â a pÅesnÄ tam Nestlé odvádà vodu.
PÅed vÃce než 10 lety uvažovala ÄÃna, že kvůli napjaté situaci s vodou, pÅedevÅ¡Ãm Äistou vodou, otoÄà tok Brahmaputry smÄrem do ÄÃny. V roce 2015 doÅ¡lo v indickém tisku k velkému rozruchu. ÄÃna spustila s náklady 1,5 miliardy amerických dolarů poslednà turbinu o výkonu 510 megawatt na vodnà elektrárnÄ Zang-mu na BrahmaputÅe. Obavy indie nejsou neoprávnÄné. VÅ¡echno, co ÄÃna dÄlá na hornÃm toku, má potenciálnà důsledky na dolnÃm toku v Indii. Tam a v Bangladéši, kde brahmaputra ústà do moÅe, žijà miliony lidÃ. Nikdo nevÃ, jaké následky pÅehrada může mÃt. Pár stovek kilometrů severovýchodnÄ od Zang-mu v Pang-duo je již nÄkolik let v provozu pÅehrada TÅi tibetské soutÄsky, postavená nejvÄtšà stavebnà firmou Sino-hydro na pÅÃtoku k BrahmaputÅe. V ÄÃnÄ je dohromady známých 11 pÅehradnÃch projektů podél Brahmaputry a dalÅ¡Ãch 20 na jejÃch pÅÃtocÃch, což vyvolává závody mezi ÄÃnou a IndiÃ, neboÅ¥ ta chce držet krok. Podle geologa Jespera Svenssona jsou tyto závody zniÄujÃcÃ. Na BrahmaputÅe bude dokonÄeno 7 velkých elektráren, nÄkolik se jeÅ¡tÄ stavÃ. A pÅes 140 je jich v plánu. PÅi tÄchto projektech nejde jen o zÃskánà energie, ale také o moc. ÄÃna má velké, ale sporné plány. PÅedtÃm, než Brahmaputra vstupuje do Indie, bude z Himalájà donucena udÄlat âzatáÄkuâ na jih. Hluboko v soutÄskách u Pemaka se lámou vodnà masy do indické provincie ArunaÄalpradéš. V ÄÃnÄ teÄe Brahmaputra ve výšce 3.350 metrů, v Indii jen jeÅ¡tÄ v 800 m. Na trase 200 km padá tedy tok Åeky o cca 2. 500 m. Ráj pro výrobu elektÅiny. Množstvà vody, které tato Åeka pÅinášà do Indie, je skoro tak velké, jako vÅ¡echny ostatnà toky, které z ÄÃny teÄou do Indie, dohromady. ÄÃna dává Indii jen sporé informace o pÅipravovaných stavebnÃch plánech, což Indii nadále zneklidÅuje. PodobnÄ mocensky se ÄÃna chová i v pÅÃpadÄ veletoku Mekong, kde má nynà podle Åeditele Mekong Energy a Ecology Network absolutnà vyjednávacà moc. TvrdoÅ¡ÃjnÄ pÅevládá fáma, že ÄÃna chce vodu na severu pÅevést, aby mohla zásobovat vodou průmysl v Chuang-che. DvÄ odboÄné trasy od Jang-ce už byly položeny⦠Pokud jde o vodu, ÄÃna angažuje i na hranicÃch s Ruskem, kde chce také investovat. Co se stane, když vyjde pÅedpovÄÄ vysloužilých amerických generálů, kteÅà pÅed deseti lety varovali, že pokud půjde tánà ledovců v HimalájÃch dosavadnÃm tempem, tak v roce 2050 zmizÃ? Himálajské ledovce pÅitom tvoÅà 15 % globálnà ledovcové masy!
Důsledky minulosti?
Bassam Tibi, bývalý profesor na univerzitÄ v Göttingenu, islamolog a expert na BlÃzký východ, vidà jeÅ¡tÄ dalšà důvody uprchlictvà do Evropy. Dva z nich jsou centrálnà â rozpad států v Africe a na BlÃzkém východÄ. PoÄátek můžeme pÅiÄÃst rozdÄlenà bývalé osmanské ÅÃÅ¡e (dneÅ¡nà Sýrie a Irák) po 1. svÄtové válce, kdy se sám americký prezident W. Wilson s údivem ptal britského pÅedsedy vlády George Lloyda a francouzského Clemenceaua, âporcujÃcÃchâ toto územÃ: âA vy se nezeptáte tÄch lidÃ, co chtÄjÃ?â Co se po 100 letech zmÄnilo, vidÃme dnes. Rozpad Sýrie i Iráku. Druhým důvodem je  velký nárůst podÃlu mladých obyvatel, kteÅà nemajà práci a prakticky âvagabundujÃâ nejen ve svých původnÃch zemÃch, ale i v tÄch, kam uprchli. To, že k nÄÄemu takovému dojde, avizovali demografové již pÅed 15 lety. Bassam Tibi uvádÃ, že až na dva státy v arabském svÄtÄ â Egypt a Maroko â se v tomto svÄtÄ dodnes historicky nestaÄily rozvinout stabilnà státnà struktury. VÅ¡echny pokusy vytvoÅit vlády národnà jednoty zkrachovaly. Také âexternÃâ vojenské intervence OSN, USA, vÄetnÄ Etiopie a Keni situaci jeÅ¡tÄ zhorÅ¡ily. V rozpadlých státech docházà k boji o suroviny mezi klany, popÅÃpadÄ mezi náboženskými a etnickými skupinami. Tyto boje pak pÅispÃvajà k úplnému rozpadu státu.
Dekolonizace v 50. a 60. letech 20. stoletà vyžadovala vytvoÅenà států z bývalých koloniÃ. Toto vytvoÅenà států bylo pÅedpokladem pro integraci do stávajÃcÃho mezinárodnÃho systému suverénnÃch států. Zůstalo vÅ¡ak jen na papÃÅe. VytvoÅenà národů ztroskotalo. Rozpad států, vysoká porodnost, rapidnà omlazenÃ, které pÅispÄlo k âNo-Future-Generationâ nakonec způsobily útÄk a imigraci do Evropy. Rozpad států v Asii a Africe vyplývá tudÞ z mixu sociálnÃch, demografických, politických a ekonomických faktorů s konfliktnÃm potenciálem v internà i externà rovinÄ. Externà mocnosti, USA, EU a Rusko, apod. nedisponujà nástroji, aby mohly rozpad států zarazit. Aby mohly stávajÃcà konflikty dostat pod kontrolu, musely by najÃt ÅeÅ¡enà pro následujÃcà problémové oblasti:
- Zvládnout dát dohromady znepÅátelené náboženské spoleÄenstvÃ, napÅÃklad sunnity a Å¡iÃty v Iráku, Sýrii a Jemenu a znepÅátelené kmeny napÅÃklad v Somálsku, Nigerii a Libyi, vytvoÅit pluralistické spoleÄenstvà nebo politickou federaci
- PotÅebujà odpovÄÄ na explodujÃcà narůst obyvatel, a dÃky rapidnÃmu omlazenà na otázku, co s âNo-Future-Generationâ
Nositel Nobelovy ceny mÃru Norman Borlaug navrhoval pÅed deseti lety pro Afriku âMarshallův plánâ. Po 10 letech navrhujà mocnà tohoto svÄta v PaÅÞi bÄhem konference o klimatu a v Hamburku opatÅenÃ, jak se postavit oteplovánÃ, terorismu a migraci. Šéf amerického koncernu, vyrábÄjÃcÃho zemÄdÄlské stroje, rodilý NÄmec Martin Richenhagen, to vyjádÅil lapidárnÄ: âJe skvÄlé, že nÄmecká kancléÅka Angela Merkelová se vážnÄ zabývá situacà v Africe. Již pÅed pÄti lety jsem Åekl, že politika a hospodáÅstvà majà etické povinnosti starat se o to, aby vÅ¡ichni lidé na svÄtÄ mÄli co jÃst, kde bydlet, práci a jejich dÄti vzdÄlánÃ. Když to vytvoÅÃme, dosáhneme vyÅeÅ¡enà problému uprchlÃků. Když to nevytvoÅÃme, budou se lidé pÅemisÅ¥ovat do Evropy dál, a my můžeme dÄlat, co si jen usmyslÃme. Trvalo to nÄkolik let, ale nynà to politici koneÄnÄ pochopili!â
Otázka vÅ¡ak znÃ, jsou-li toho mocnosti vÄetnÄ rozhádané Evropy, izolacionistické Trumpovy Ameriky, Putinova Ruska a stále vÃce expanzionistické ÄÃny schopny. Nedávno jsem mÄl možnost mluvit s krásným ÄernoÅ¡ským mladÃkem, který pocházà ze Rwandy, kde pÅed Äasem skonÄila krutá obÄanská válka. Zeptal jsem se ho, kde vidà nejvÄtšà problém v Africe? Bez zaváhánà odpovÄdÄl: âNejvÄtÅ¡Ãm nebezpeÄÃm pro Afriku je opÄtná rekolonizaceâ a na prvnÃm mÃstÄ jmenoval ÄÃnu.

Jeden z prvnÃch redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcÃch Kruhu pÅátel Äesko-nÄmeckého porozumÄnÃ, pÅÃtel Lidic.