Říct veřejně nově zvolenému prezidentovi, že je rasista, sexista nebo tyran, Trumpa nezabolí. Ale Streepová ve svém zničujícím projevu na Golden Globes našla způsob, jak se mu dostat pod kůži.
Tam, kde nespočetní jiní v uplynulých měsících, letech a desetiletích selhali, MERYL STREEPOVá zabodovala a na vyhlašování Zlatách globů opravdu zasáhla citlivé místečko Donalda Trumpa. Ne tím, že by prostě kritizovala nově zvoleného prezidenta za šikanu a kulturu násilí, kterou by mohl přinést do veřejného života. Mnozí to udělali už předtím, a hodně výrazně, včetně herce Hugha Laurieho v tentýž večer (Přijímám toto ocenění jménem všech psychopatických miliardářů). Streepová postavila svou děkovnou řeč při přijímání ceny Cecila B. DeMille na soucitu a odsoudila Trumpa za jeho veřejně zesměšňování postiženého novináře v projevu v roce 2015. Mistrovským tahem Streepové však bylo to, že Trumpovo chování charakterizovala jako představení.
„Byla jsem svědkem jednoho představení, které mne ohromilo. Které mi rozervalo srdce. Ne proto, že by bylo dobré, nebylo na něm nic dobrého. Ale bylo velmi efektivní.“ Slova Meryl Streepové znějí jako nejvíce zničující divadelní kritika, která byla kdy pronesena. Kdyby to byla recenze a měli byste citaci z ní zpracovat jako plakát, to nejlepší, co byste mohli udělat, by vypadalo takto: „Efektivní“ – Meryl Streepová.
Streepová vyhmátla jednu z hlavních slabin Trumpa. Můžete jej kritizovat za cokoli chcete, za to, že je rasista, sexista, sexuální predátor, homofob, xenofob, konspirační teoretik, tyran či špatná reklama na to, jak má vypadat muž, ale toto všechno po něm steče jako voda z kachního peří – mohli byste dokonce říci, že Trumpovi sedí na hlavě kachna a předstírá, že je tupé. Nic z toho nemá význam. Ale vyslovit se neuctivě o Trumpově představení a výkonu na něm, to bolí.
Trump samozřejmě okamžitě reagoval, popřel obvinění, že by zesměšňoval hendikepovaného reportéra, novináře New York Times Serge Kovaleskeho, a připomněl veřejnosti, že Streepová je „jednou z nepřeceňovanějších hereček Hollywoodu“, který uvedla Hillary Clintonovou na demokratické konvenci a že „mnozí z těchto lidí podporovali Hillary“. Dodal, že jej nepřekvapuje, že na něj útočí „liberálové od filmu“. A jak se dalo čekat, jeho obránci naběhli na přední sociální sítě, aby vypískali a vysyčeli LIBERáLNí HOLLYWOOD.
Skutečnost je však taková, že Trump zoufale touží po tom, aby byl jedním z těch lidí od filmu. Nebo aby jej přinejmenším přijali mezi sebe. A když ho nepřijímají, nelíbí se mu to. Je to jen několik málo let, co si stěžoval na to, že nedostal cenu: „Kdyby byl ten proces férový, měl bych spoustu cen Emmy za snímek Apprentice,“ twítoval v roce 2013 poté, co byl snímek podeváté nominován na cenu. A jen o pár let dříve, v roce 2005, se statečně oblékl jako zálesák a na ocenění Emmy zazpíval Green Acres. Ani Streepová by tento výkon nepopsala jako „efektivní“. Rozhodně nezískal Trumpovi žádnou cenu a ten byl kvůli tomu trvale nepřiměřeně naštvaný. Ukázka jeho twítů: „Emmy je taaaak nudné. Hrozná show!“, „Spousta lidí souhlasí s tím, že Emmy byl vtip – hodnotí ji špatně – není důvěryhodná“. Když ho HILLARY CLINTONOVá během prezidentských debat zesměšňovala, že o cenu Emmy stojí víc než o zvolení, Trump neudržel se a zakřičel: „Měl jsem ji dostat.“
Přes Trumpův velký zápal pro budování zdí se mu zatím nepovedlo zrušit zbylé bariéry mezi showbyznysem a politikou. Ale na rozdíl od třeba Ronalda Reagana či Arnolda Schwarzeneggera, máte pocit, že to je jeho obrovskou ambicí. Pravidelně a ochotně se stavěl před kameru s cílem propagace své značky a nikdy se nevyhýbal medailonku o sobě či hostování ve filmech jako Sám doma 2, Zoolander, Fresh Prince či Sex ve městě. Dostat Trumpa do medailonku prý nikdy nebylo těžké, ale udržet ho, aby amatérsky nepózoval před kamerou, může být velmi náročné. Tvůrci snímku Sám doma 2 jej ani nepožádali, aby se v něm objevil, ale protože vlastnil hotel, kde se natáčelo, jen stěží mohli říct ne, když se objevil na natáčení. Jediné ocenění za herecký výkon, kterého se mu kdy dostalo, byla cena Razzie za nejhorší vedlejší roli ve filmu Duchové to dokáží z roku 1991. Není na světě mnoho lidí, kteří se mohou pochválit tím, že byli na scéně horší než Bo Dereková.
Navzdory tomuto výraznému nedostatku uznání má Trump velmi rád svůj statut osobnosti – a moc, kterou přináší. Jasně to dal najevo široce známou nahrávkou „grab them by the pussy“, která ohrozila jeho prezidentskou kampaň (byl by to hodně ironický konec, způsobený mikrofonem ve vlastní televizi). Trumpovo chlubení se osaháváním žen bez toho, že by k tomu zvolily, bylo na cestě k dalšímu televiznímu vystoupení zahájeno slovy: „A když jsi hvězda, nechají tě dělat, co chceš. Můžeš dělat cokoliv.“ Totéž by mohlo platit, když jste prezident, ovšem s jednou malou výjimkou – mohl byste za to být odvolán.
Také v politice se Trump rád stylizuje do podoby přirozeného mistra. Jeho schopnost ovládat dav na shromážděních uznávají i jeho kritici a sám se pravidelně vysmíval Hillary Clintonové a jiným politikům, když používali čtecí zařízení. Chlubil se, že jej nikdy nepotřeboval a že dokáže improvizovat. Je však pravdou, že jeho nepřipravené monology spatra často vypadaly po zpracování jejich přepisu a oproštěné od jeho plamenného projevu jako nesouvislý slovní průjem. Jako uvedl jeden on-line kritik: „Neznepokojuje mne chlap, servírující fenomenální slovní prdy do mikrofonu. Znepokojují mne lidé, kteří se smějí a tleskají, jako kdyby prezentoval skutečné myšlenky.“ Možná je to důkazem síly Trumpova představení, ale ve srovnání s pečlivě strukturovanou verbální výmluvností Baracka Obamy je Trump spíše jako telefonující posluchač, kterého si v rozhlasové talk show přejete okamžitě odstřihnout.
Trump si očividně libuje v představě, že je hvězda, a to nejenom pro možnosti, které mu tento status poskytuje coby sexuálnímu predátorovi, ale skutečné hvězdy jej nechtějí. Během kampaně obklopily Clintonovou, byť jí to vůbec nepomohlo. Stejná situace převládá po volbách – média jsou přeplněny informacemi o osobnostech, které odmítly pozvání zúčastnit se jeho inaugurace. Nechtějí ho ve svém gangu a jemu se to nelíbí.
V roce 2007 dostal Trump svou vlastní hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy – potvrzení, že navzdory tolika kritikám je hvězdou. „Je to něco, co mi udělili někteří velmi mocní lidé Hollywoodu a je to pro mne velká čest,“ řekl tehdy. V posledních měsících se však na jeho hvězdě několikrát vyřádili vandalové. Posprejovali ji graffiti včetně nacistické svastiky, fotili si u ní selfie se vztyčeným prostředníčkem, plivali a močili na ni, používali ji jako záchod pro své psy. V červenci loňského postavil jeden umělec kolem Trumpovy hvězdy miniaturní zeď s ostnatými dráty a malým nápisem „zůstaňte venku“. A v říjnu na ni zaútočil perlíkem muž, převlečený za stavebního dělníka. Chtěl ji odstranit a dát ji do aukce, aby mohl finančně podpořit ženy, které Trumpa obvinily z osahávání. Hvězda Ronalda Reagana si nikdy nic takového neužila.
Není to poprvé, co se „liberální Hollywood“ vyslovil k prezidentským kandidátům a jejich vhodnosti pro nejvyšší úřad v zemi. Řeč Meryl Streepové vyvolává vzpomínky na rok 2004, kdy byl jediným hlasem disentu Michael Moore, a to proti čerstvě znovuzvolenému prezidentovi Georgi Bushovi, který se chystal zahájit válku v Iráku. Při přebírání Oscara za nejlepší dokumentární film Bowling for Columbine prohlásil: „Žijeme v době, kdy máme fiktivní výsledky voleb, které zvolily fiktivního prezidenta. Máme zde muže, který nás vysílá do války z fiktivních důvodů.“ Jeho řeč byla useknuta a nahrazena hudbou a Moora odvedli z jeviště. Opět byl odsouzen „liberální Hollywood“ a Moorovi bylo vyhrožováno smrtí. Prezident Bush zachoval mlčení, které by se dalo popsat jako důstojné. Ale na rozdíl od Trumpa si Bush neliboval ve svém obrazu pro veřejnost. Z výsluní spíš utíkal, než by se na ně vnucoval.
Není tedy divu, že Trump nenávidí Meryl Streepovou a všechno, co představuje. A také „prolhaná média,“ které věrně přinášejí fakta, nepříznivé nově zvolenému prezidentovi. Je však možné, že Streepová doopravdy našla způsob, jak se mu dostat pod kůži. Je možné, že Sdružení zahraničních novinářů (FPA) sehraje v odporu vůči Trumpovi větší roli, než si dokázala představit. Trump zvládne veškerou kritiku ze strany politických komentátorů, ale jediná věc, kterou z duše nenávidí, je špatná recenze.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.