Protiruské sankce a Jižní Korea – nezájem trvá

Zdroj: IntersectionProject, Autor: Maximilian Hess, Překlad: Alena Zbořilová, Úvodní foto: Headquarter/Oskar Alexanderson

Jak se odrazila na -jihokorejských vztazích a na celkovém režimu sankcí skutečnost, že odmítá zavést proti Rusku.

V současnosti je třetina světové výroby elektroniky rozmístěna v Jižní Koreji. V této zemi jsou doma ty nejpřednější světové firmy, také se zde vyrábějí největší mořské ropné těžní věže. K tomu je třeba doplnit, že finanční instituce Jižní Koreje se nebojí pustit do riskantních operací na rozvojových trzích. Jižní Korea je spojenec Západu a v otázkách bezpečnosti se spoléhá na . Nicméně, na rozdíl od všech ostatních velkých spojenců nebo zemí, které se k Západu počítají ( včetně neutrálního Švýcarska), se Jižní Korea nepřipojila k protiruským sankcím. Udivující je i to, jak málo pozornosti se této otázce věnuje. Zvlášť pokud si uvědomíme, jaké výhody získává Rusko ze spolupráce s jihokorejskými společnostmi, nemluvě o výhře pro samotné tyto firmy, které obešly konkurenci ze zemí, jež mají svázané ruce i nohy nejrůznějšími zákazy v obchodování s Ruskem. Je na čase se podrobněji podívat na otázku, jak se toto obchodování na rusko-jihokorejských vztazích odrazilo, i jak to ovlivňuje režim sankcí celkově.

Nejdříve by bylo zajímavé vyjasnit si, jak tato situace vůbec mohla vzniknout. USA na Jižní Koreu tlačily a požadovaly po ní zavedení sankcí poté, kdy v březnu roku 2014 Rusko anektovalo Krym. A i když se Soul připojil k všeobecnému chóru hlasů odsuzujících Rusko za tento krok, poměrně brzy oznámil, že nemá v úmyslu žádné sankce zavést. Vysvětloval to tím, že sankce zavedené Spojenými státy se už projevily i na tržních vztazích mezi Soulem a Moskvou, zejména kvůli dlouhým a pevným vztahům mezi americkými a jihokorejskými firmami. Když však vzhledem k eskalaci ruského vměšování do konfliktu na východě Ukrajiny USA a přitvrdily jak tón svých kritických prohlášení na adresu Kremlu, tak i režim sankcí, Jižní Korea nadále pokračovala v mlčení.

Co vlastně Jižní Korea získává ze svého odmítání zavést protiruské sankce? Už na první pohled je naprosto jasné, že jihokorejské firmy z toho mohou mít podstatné výhody. Například firma Samsung, která už dávno v Rusku úspěšně obchoduje, tam rozšířila svoje aktivity: staví “Lachta-centr” v Petrohradě, kde bude mít štáb “Gazprom-něfť”, a v říjnu 2014 Samsung Heavy Industries oznámil, že postaví pro Rusko tři nové arktické tankery v ceně 444 milionů dolarů. Přitom proti “Gazprom-něfti” zavedly jak USA, tak EU sankce, které zahrnují i zákaz na dodávky technologií a techniky pro podmořskou těžbu ropy.

Nejsou žádné pochybnosti, že sankce – a konkrétně ty americké – ztížily obchodování mezi Jižní Koreou a Ruskem. Ale nejsou ani důvody domnívat se, že způsobily velké zvýšení jihokorejského exportu do Ruska. Podle Yonhap News Agency, rusko-jihokorejský obchod dosáhl na svůj vrchol v roce 2014, kdy jeho objem činil 26 miliard dolarů, což představovalo růst o 8,5 % ve srovnání s předchozím rokem. Nicméně za stejné období rusko-japonský obchod vzrostl o 16,7 %, i když Japonsko protiruské sankce zavedlo. Dokonce údaje za prvních deset měsíců roku 2015 ukazují značný pokles – o 41 % – objemu rusko-jihokorejského obchodu v dolarech, i když to podle všeho bylo způsobeno pádem cen ropy a přírodních zdrojů obecně, rozpadem ruského trhu s automobily a poklesem spotřebitelské poptávky po elektronickém zboží způsobeným devalvací rublu. Stejná tendence se projevila i v rusko-japonském obchodování, jehož objem klesl v roce 2015 o 38 % – což také svědčí o tom, že Rusko nepostupovalo v obchodování s Jižní Koreou jinak než obvykle.

Různí američtí a evropští oficiální představitelé, se kterými autor tohoto textu hovořil, často zmiňovali své nepochopení toho, proč nebyl na Jižní Koreu vyvíjen nátlak, aby se k protiruským sankcím připojila. Když vezmeme v potaz to, že členské země EU vynaložily nemálo úsilí na to, aby přesvědčily všechny členské země k přísnému dodržování sankcí (a USA stejně tak tlačily na EU a Japonsko), je těžké uvěřit, že na Jižní Koreu prostě zapomněly.

Možná to byl důsledek faktu, že v politických aspektech si Rusko a Jižní Korea nejsou vůbec blízcí a že ruská zahraniční politika není pro Jižní Koreu prioritním tématem; o čemž se ostatně i mluvilo v zatím jediném, aspoň trochu výraznějším článku na toto téma. A jak ukazují výše uvedené ekonomické údaje, neměly USA a EU žádný zvláštní ekonomický důvod na Jižní Koreu ohledně sankcí tlačit.

Nicméně obchody mezi Samsungem a Gazprom-něftí svědčí o tom, že nepřipojení se Jižní Koreje k sankčnímu režimu ponechává společnostem, které pod sankce spadají, skulinu, kterou nemohou nevyužít. Mohou získat přístup k jihokorejským technologickým know-how i k samotným technologiím, které jsou naprosto srovnatelné s těmi, které by dodaly německé, americké a japonské firmy, jimž je však zakázáno s ruskými společnostmi spadajícími pod sankce spolupracovat. Tyto společnosti by také mohly využít služby jihokorejského bankovního a finančního sektoru, byť zatím nebyly vážné známky toho, že by tuto možnost využily. Pojištění takových úvěrů by bylo těžké vzhledem k tomu, že pojištěním takových operací se zabývají především firmy sídlící v USA a v zemích EU. Ale zhoršení vztahů Ruska a Západu se podle všeho neodrazilo na spolupráci Ruska s Korea Eximbank (KEXIM) nebo s korejskou korporací pro pojištění obchodu K-Sure. Možným ukazatelem toho, že kapitáni byznysu obou zemí chápou, o jakých výhodách je řeč, se stala dohoda podepsaná mezi K-Sure a Ruskou agenturou pro pojištění exportních úvěrů a investic (EKSAR) o vzájemné podpoře projektů obou států.

Mezi těmi, kdo formují ruskou zahraniční politiku jsou určitě i lidé, kteří si uvědomují potenciál rozvoje ekonomických vztahů mezi Ruskem a Jižní Koreou. Jihokorejští politici projevují ve svých prohlášeních velkou zdrženlivost ve vztahu k Rusku, protože v opačném případě by vyvolali hněv USA, a také by se mohli dotknout vnitropolitických bolavých míst Ruska, kde se rozdávají hlasy pro podporu Severní Koreje.

Rusko se snaží v otázce Jižní Koreje postupovat delikátně a vyhýbá se ohlasu dohod mezi oběma státy ve státních sdělovacích prostředcích, což se značně liší od přístupu k dohodám s jinými zeměmi, konkrétně s členy BRICS, kterým se dělá všemožná reklama.

Nicméně výše uvedená data o objemech obchodu svědčí o tom, že jihokorejské firmy nijak křiklavě sankce neporušují a že možnosti, které chybějící sankce oběma zemím skýtají, jsou tématem jen pro úzký okruh politiků. A pokud by se obě země rozhodly pro podstatné rozšíření svých ekonomických vztahů, pak by USA nejspíš Jižní Koreu rychle umravnily. Přesto však jihokorejské firmy zůstávají kanálem pro nejnovější technologie do Ruska, a odmítnutí Soulu připojit se k sankcím může posloužit jako lákavý příklad pro některé evropské země, které si zrušení sankcí přejí.

Jinými slovy, v sankčním režimu zeje díra, kterou nikdo nevidí.