Příběh SPOLEčNOSTI Accenture se na první pohled zdá jako archetyp amerického snu. Jedna z největších světových poradenských firem, která se pyšní desítkami miliard dolarů ročních příjmů, se zrodila v roce 1950 jako malá divize účetní firmy Arthur Andersen. Jejím prvním velkým projektem byla poradenská činnost pro General Electric, aby ve své kentucké pobočce nainstalovala počítač a zautomatizovala tak zpracování plateb. Následovalo několik desetiletí růstu a divize byla natolik úspěšná, že v roce 1989 se stala samostatnou společností – Andersen Consulting.
Hlubší pohled na podnikání přesto ukazuje, jak se díky svému rozvoji společnost vymaňuje ze svého amerického domova. Ne proto, že otevřela zahraniční kanceláře v Mexiku, Japonsku a dalších zemích. Mezinárodní expanze je běžná pro mnoho amerických společností. Jde spíše o to, že Andersen Consulting se soustředil na výhody a přínosy – nižší daně, levnější pracovní síla, méně náročné předpisy – v zahraničí a vnitřně se restrukturalizoval, aby je využil. Do roku 2001, kdy pom přejmenovaní na Accenture vstoupil na burzu, se proměnil na síť franšíz, volně koordinovaných ze švýcarské holdingové společnosti. Do rejstříku byl zapsán na Bermudách, kde zůstal až do roku 2009, kdy se „přestěhoval“ do Irska, dalšího daňového ráje. V současné době je zhruba 373.000 zaměstnanců Accenture roztroušeno ve více než 200 městech v 55 zemích. Konzultanti pendlují dle zakázek na práci do jednotlivých míst, ale často reportují do kanceláří v regionálních uzlech s nižšími daňovými sazbami, jako je například Praha či Dubaj. Aby se zabránilo otravným formalitám s povolením k pobytu, oddělení lidských zdrojů zajišťuje, aby zaměstnanci netrávili příliš mnoho času na místech svých projektů.
Vítejte ve věku metanárodních společností: společností, které jsou stejně jako Accenture v podstatě bez státní příslušnosti. Při odborníci na obchod a strategii Yves Doz, José Santos a Peter Williamson v roce 2001 poprvé zmínili tento termín ve své knize, nadnárodní společnosti byly poměrně novým fenoménem. V té době ještě přetrvávala tradice korporací, které se pyšnily svými národními kořeny. (V roce 1950 prezident General Motors Charles Wilson vyslovil svou proslulou větu: „Co je dobré pro naši zemi, je dobré pro General Motors, a naopak.”) Dnes je odsekávání se od záchranných lan státu prostě běžným byznysem.
ExxonMobil, Unilever, BlackRock, HSBC, DHL, Visa – všechny tyto společnostmi zvolili místa pro své zaměstnance, továrny, služební apartmány nebo bankovní účty podle toho, kde jsou přátelské předpisy, hojné zdroje a bezproblémová spojení. Chytré metanárodní společnosti mají často oficiální sídlo v jedné zemi, vedení firmy v jiné, finanční aktiva ve třetí a administrativní pracovníky v několika dalších. Některé z největších původně amerických firem – GE, IBM, Microsoft, abychom zmínili alespoň některé – vlastní miliardy nezdaněných dolarů na offshorových účtech tím, že příjmy ze zámořských trhů jdou na účty holdingových společností založených ve Švýcarsku, Lucembursku, na Kajmanských ostrovech či v Singapuru. Jako hezkou ilustraci napětí mezi firmami a politikami, které tento trend vytváří, pojmenovali někteří pozorovatelé tyto peníze „příjmy bez státní příslušnosti“, zatímco v USA prezident Barack Obama tyto společnosti nazval „firemními dezertéry.“
Není to samozřejmě žádné překvapení, když firmy hledají a nacházejí nové cesty, jak jednat ve svém vlastním zájmu; překvapivé je, když tomu tak není. Vzestup metanárodních společností však není jenom o nových způsobech vydělávání peněz. Otřásá také definicí „globální supervelmoci.“
Debata nad tímto pojmem se obvykle zaměřuje na státy, což znamená, že se v podstatě zužuje na dotaz, může-li kterákoli země konkurovat postavení a vlivu Ameriky. V červnu 2015 se Pew Research Center dotazoval respondentů v 40 zemích a zjistil, že 48 % dotazovaných si myslí, že Čína překonala nebo překoná Spojené státy jako supervelmoc, zatímco jen 35 % uvedlo, že k tomu nikdy nedojde. Pew Center však mohl zvážit rozšíření rozsahu průzkumu – protože, pokud jde o vliv, korporace pravděpodobně předběhnou všechny země.
Již dnes převyšuje hotovost, kterou má Apple v rukou, HDP dvou třetin zemí světa. Firmy také udávají tempo ve hře na kočku a myš s vládními orgány. Po finanční krizi v roce 2008 schválil americký Kongres Dodd-Frankův zákon s cílem odradit banky od přílišného růstu, díky němuž byly zranitelnější. Zákon však rozdrtil některé menší finanční instituce a největší banky – s operacemi rozprostřenými v mnoha zemích – se ve skutečnosti staly ještě většími, shromáždily více kapitálu a začaly poskytovat méně úvěrů. Deset největších bank dnes stále ovládá téměř 50 procent spravovaných aktiv po celém světě. Mezitím někteří úředníci Evropské unie včetně komisařky pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová tlačí na vytvoření principu společné daňové báze mezi členskými státy, aby se zabránilo korporacím využívat preferenčních sazeb. Ale kdyby k tomu došlo (a je to velmi velký kdyby), firmy by se pouze začaly rozhlížet po metanárodních příležitostech mimo kontinent.
Svět vstupuje do éry, v níž nejsilnějším zákonem není ten o svrchovanosti, ale o nabídce a poptávce. Jako uvedl Gary Gereffi z Duke University, odnárodnění nyní zahrnuje společnosti, shromažďující kapacity v různých místech do svých globálních hodnotových řetězců. To přineslo úspěch společnostem jako obchodník s komoditami Glencore či logistická společnosti Archer Daniels Midland, které se primárně nezaměřují na výrobu zboží, ale jsou odborníky na získávání fyzických složek z toho, co metanárodní společnosti vyrábějí.
Mohly by společnosti jít ještě o krok dále, přesunout se metanárodních, bez státní příslušnosti, do virtuálních? Někteří lidé si to myslí. V roce 2013 Balaji Srinivasan, současný partner společnosti Andreessen Horowitz, v rozhovoru tvrdil, že Silicon Valley se stává silnější než Wall Street a vláda USA. Popsal „konečný odchod Silicon Valley“, neboli vytvoření „opt-in společnosti mimo USA, řízené technologiemi.“ Základem je myšlenka, vzhledem k tomu, že sociální komunity čím dál více existují on-line, společnosti a jejich provozy by se zcela mohly přesunout do cloudu.
Stejně, jako se dnes jeví bolestivě zastaralým zdanění metanárodní společnosti dle místa jejího ústředí, Srinivasanův konečný odchod může znít jako techno utopie. Pokud pro společnosti bez státní příslušnosti platí jedno pravidlo, je to právě to pravidlo, že někde je vždy další místo, kam jít, kde jsou vyšší zisky, přátelštější dohled a bohatší příležitosti. Tato víra pomohla hbitým, mobilním a chytrým korporace přerůst své původní pány včetně vládnoucí světové velmoci. Z tohoto pohledu není vůbec přitažené za vlasy, že se metanárodní společnosti odloučí od pozemských omezení a využijí síly cloudu. Může to být dokonce nevyhnutelné.
25 společností (údaje z r. 2015)
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.