Není třeba podceňovat ruské vojáky

Zdroj: Intersectionproject, Autor: Josh Cohen, Překlad: Standa Dušek

O slabostech ruské armády bylo napsáno mnohé. Pozorovatelé jí nazývají „papírovým tygrem“, který bude neefektivní ve střetu s modernější výzbrojí zemí NATO. Dokonce prezident Obama se chvástal tím, jak americká armáda převyšuje svými možnostmi armádu Ruska.

Josh Cohen
Josh Cohen

Tyto argumenty jsou opodstatněné, jestliže mluvíme o konvenčních zbraních. Ale prohlášení Washingtonu o jeho převaze nebere v úvahu důležitý fakt: v případě války má Moskva v záloze rozhodující výhody oproti , které Kreml rozhodně použije.

Ruská elektronická vojenská strategie na Ukrajině – to je jen jeden příklad. Jak je zmíněno v nedávném článku v Foreign Policy, poté, co se ruské elektronické zařízení objevilo na Ukrajině, ukrajinská vojska se setkala s následujícím problémem: jejich telefony a vysílačky nepracovaly několik hodin, byla znemožněna možnost udržovat spojení mezi různými částmi armády. Efektivnost ruských elektronických možností na sobě pocítila i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Minimálně třikrát představitelé OBSE informovali o zničení svých pozorovatelských dronů elektronickými prostředky, když se dostaly na území kontrolované proruskými separatisty. V každém ze tří případů drony «osleply», což je přinutilo přerušit svou misi.

Používání elektronického boje na Ukrajině je jen špička ledovce:

  • V Sýrii ruská Krasukha-4 – rušička, která se pohybuje na obyčejném vojenském náklaďáku – chrání ruské síly před pozorováním NATO a podle některých údajů je schopna neutralizovat špionážní satelity na nízké oběžné dráze.
  • Ruská rušička Richag-AV. Používá se na vrtulnících, lodích a další vojenské technice a podle odhadů je schopna rušit vyspělé vojenské systémy nepřítele na vzdálenost několika stovek kilometrů.
  • je také vyvíjí nový prostředek elektronického boje, který mlže zneschopnit řízené střely USA a další druhy přesných zbraní, používaných americkou armádou.

Možnosti pokročilých ruských prostředků elektronického boje vrhají světlo na mnohem větší obrázek. Vojenská převaha USA závisí na vyspělých komunikačních a elektronických prostředcích, použitých ve výzbroji. Ale tyto drahé a pokročilé systémy jsou velmi zranitelné tváří v tvář ruským rušičkám.

13th annual Cyber Defense Exercise_16, foto: West Point
13th annual Cyber Defense Exercise_16, foto: West Point

Tyto systémy jsou nesrovnatelně levnější na výrobu než mnoho vyspělých zbraní používaných ve Spojených státech. Například, jeden radar Richag-AV stojí pouze 10 milionů dolarů – drahý v číslech, ale levný ve srovnání se svými možnostmi.

Velitel amerických sil v Evropě, generál-plukovník Ben Hodges nazval ruské prostředky elektronického boje «působivě velkými», přestože hlavní asymetrická odpověď Ruska je možnost kybernetické války. A i když čínští hackeři obdrželi lví podíl pozornosti, ředitel Národní rozvědky James Clapper je přesvědčen, že ruské kybernetické nebezpečí předčí čínskou hrozbu, neboť působí nenápadněji a používá pokročilejší metody útočení.

Ruská armáda, připravujíc se na budoucí konflikty, v poslední době vytvořila speciální kybernetickou skupinu. Podle některých údajů se jim už podařilo prolomit Ministerstvo zahraničí i Bílý dům. A i když ruský průnik zachytil pouze neutajované sítě Bílého domu, útočníkům se nicméně podařilo získat přístup k dennímu rozvrhu prezidenta.

A to je pouze špička ledovce. Mnohem více znepokojuje to, že ruští hackeři zřejmě aktivně zkoumají nedostatky infrastruktury USA. V nedávném svědectví Kongresu Clapper přiznal, že ruští hackeři úspěšně pronikli do průmyslových řídících systémů, které mají přístup k důležitým infrastrukturním objektům USA – zásobování vodou a energetický systém. Teoreticky mohou na dálku zlikvidovat celý systém zásobování elektřinou USA.

Tento problém se neomezuje jen na USA. Zpráva za rok 2014, přední firmy v kybernetické bezpečnosti – Symantec – odhaluje zranitelnost evropské infrastruktury před ruskými hackery. Útočníci, kteří dostali u firmy Symantec jméno Dragonfly, pronikli do největších energetických společností, které se zabývají výrobou elektřiny, výrobou zařízení pro energetiku a provozovatelů plynovodů. Pouze 24% útoků bylo směřováno na USA, ostatní mířily na Španělsko, Francii, Itálii, Německo, Turecko, Polsko a Rumunsko. Podle údajů Symantec, pokud by útočníci „použili všechny jim dostupné možnosti, mohli by způsobit značnou škodu anebo narušit dodávky energie ve zmíněných zemích“. Což znamená, že evropská energetická síť je stejně zranitelná.

Ti, kteří pochybují o závažnosti hrozby, kterou představují ruské kybernetické útoky, by měli věnovat pozornost bezprecedentnímu útoku na ukrajinskou společnost Prykarpattyaoblenergo, která byla minulý měsíc vyřazena z činnosti po dobu šesti hodin. Analytici americké firmy iSight Partners, zabývající se kybernetickou rozvědkou, ukazují na ruskou skupinu hackerů Písečná bouře. I když není jasné, jestli Písečná bouře pracuje pro ruskou vládu, John Hultquist, ředitel analýzy špionáže iSight, řekl, že „je to akce ruského aktéra, provedená v zájmu státu“.

Kromě technické rafinovanosti takových útoků ve velké míře znepokojuje fakt, že je obtížné sledovat je zpětně ke zdroji. Podle admirála Michaela Rogerse, šéfa Národní bezpečnostní agentury Spojených států, tyto průniky nejsou vždy prováděny vládami, a zkušené ruské kybernetické gangy „skrývají otisky svých zemí“. Možnost skrývat zdroje útoků především otevírá otázku odvetných opatření: zda reagovat na státní úrovni, nebo je třeba takové jednání považovat za vnitřní záležitost. Jestli vám takové úvahy připomínají ruský přístup „věrohodného popírání“, používaný v hybridní válce, neudivujte se – tak to i je.

Samozřejmě, že Rusko není jedinou zemí, s pokročilými možnostmi kybernetických útoků. Americká armáda také vytvořila speciální kybernetickou skupinu, a jak ukazují úspěchy útoku Stuxnet, který vyřadil z provozu íránské jaderné centrifugy – má také prostředky pro kybernetické útoky. V případě reálného konfliktu NATO nepochybně použije opatření na ochranu radioelektronických prostředků před ruskými elektronickými protiopatřeními (ECCM), proti ruským prostředkům elektronického boje, jako je například Khibin nebo Richag-AV. Ale co je nejdůležitější – to vůbec neznamená, že musí přijmout jako fakt nevyhnutelnost války s Ruskem. Таk to není, a diplomatické úsilí by mělo vždy zabránit takovým katastrofickým scénářům. Nicméně, existuje řada věcí, které by měl okamžitě udělat.

Za prvé, pokud jde o elektronický boj, NATO, a zejména USA, bolestně chybí zdroje: celkem jen 813 vojáků se věnuje této problematice. Amerika utrácí desítky miliard dolarů za nákup nové generace letadlových lodí a 500 milionů za stíhačku F-35, ale v případě, že elektronika těchto zbraní může být vyřazena z činnosti jen zlomkem jejich hodnoty, nadřazenost USA v palebné síle je v této souvislosti iluzorní. Podle slov plukovníka Jeffreyho Churche, šéfa elektronického boje US Army: „Rusko má celé vojenské jednotky, které se zabývají vedením elektronické války“. NATO se musí co nejdříve začít zabývat zlepšením svých možností elektronického boje.

Cyber Shield Course, foto: Israel Defense Forces
Cyber Shield Course, foto: Israel Defense Forces

Za druhé, NATO musí přiznat fakt, že kybernetické možnosti jeho potenciální protivníka opravdu představují existenční hrozbu. Ruská vojenská doktrína z roku 2010 vyjadřuje tzv. zesílení role informačního střetu a klade na jeho rozvoj národní prioritu. Kromě toho, mimo Ruska USA považují za hrozbu v oblasti kybernetické bezpečnosti ještě i Čínu, Írán a Severní Koreu.

Zatímco země jako Rusko a Čína si opravdu dobře rozmyslí organizování „kybernetického 11. září“, v době jakékoliv krize, taková nestabilní země jako Severní Korea nemusí – zejména jestliže vůdce KLDR Kim Čong-il dostane podezření, že jeho vláda v zemi je v ohrožení. Zatímco kybernetické zbraně zůstávají v režimu globálního nešíření, dokonce sama myšlena na to, že Al-Káida nebo ISIL je může použít, silně děsí.

Strany Západu si musí vzít přiklad z Izraele, který učinil rozvoj kybernetické bezpečnosti hlavní prioritou země. Spojenými státy vedený projekt Cyber Manhattan Project musí dostat nejvyšší stupeň priority, dokonce pokud to znamená  snížení nákladů na jiné typy zbraní.

61% amerických expertů na kybernetickou bezpečnost se domnívá, že do roku 2025 bude na Ameriku proveden významný kybernetický útok, schopný napáchat značné škody na národní bezpečnosti a možnosti bránit sebe i své občany. Jestli toto není to varování pro Západ, které je nutné vyslyšet, neumím si představit, co jiného by jím mohlo být.