Na sklonku letošního roku zauvažoval vedoucí moskevského ekonomického programu Carnegie centra Andrej Movčan o dalším směrování ruské ekonomiky v roce 2016. Jeho chmurné předpovědi nabízíme v překladu Aleny Zbořilové.
RUSKO vstupuje do roku 2016 po faktickém vyčerpání následků ropného šoku – se zlatými a devizovými rezervami v objemu dvouročního importu, přiměřeně stabilním kurzem rublu (ale jen do té míry, jak je stabilní cena ropy) a pomalu se snižující inflací. Nicméně důsledky nezodpovědné ekonomické politiky posledních patnácti let nezmizely – Rusko zůstalo nediverzifikovanou úvěrovou ekonomikou, která nemá ani institucionální, ani technologické, ani demografické tahouny diverzifikovaného růstu. Poté, co odolalo ropnému úderu, se prostě jen vrátilo na dlouhodobý trend stagnace, jen na značně nižší úrovni. A k situaci z roku 2013 dokázalo Rusko svojí zahraniční politikou ještě doplnit uzavření potencionálních kanálů pro přilákání investic a zastrašit ty nemnohé investory a podnikatele, kteří byli stále ještě ochotni se pokoušet diverzifikovat ruskou ekonomiku. V hubeném roce 2015 zůstalo saldo obchodní bilance Ruska pozitivní, jenže vývoz kapitálu a investic ho převýší přibližně o 18 až 20 miliard dolarů.
Rok 2016 slibuje, že bude ještě horší: Jen za poslední měsíc Rusko přivedlo na hranici krachu svůj turistický průmysl a charterové dopravce, zmrazilo obrovský kontrakt Rosatomu – posledního ruského producenta konkurenceschopných technologií – a zpochybnilo jeho mezinárodní reputaci. A také zasadilo ránu investičnímu stavebnictví diskriminací investorů s portfoliem 10 miliard dolarů a nejlepšími stavebními technologiemi a ještě podrazilo základy budoucího exportu ropy a plynu do jižní Evropy.
V těchto souvislostech se vlastnosti firemní ruské ekonomiky nijak nemění. V bankovním sektoru Centrální banka již mnoho let spojuje protekci státním institucím, byrokratizaci bankovního dozoru, která bankám zvyšuje hodnotu, a udivující trpělivost k nejrůznějším operacím window dressing1. V důsledku toho odvětví dospělo k 5 až 15krát nižšímu objemu úvěrů v přepočtu na jednoho zaměstnance než v rozvinutých zemích, chronické podkapitalizaci a praktické neprůhlednosti bilancí. Dokonce ani odebírání 1 % bankovních licencí týdně nezlepšuje situaci – nad Ruskem visí hrozba druhého bankovního roku 1998. V lepším případě se v roce 2016 splní předpověď Hermana Grefa a dalších10 % bank opustí trh. V horším případě se požár rozhoří nekontrolovaně a pád jedné, dvou velkých bank přivodí řetězové krachy a paniku v celém systému.
Ve všech velkých průmyslových odvětvích jsou v Rusku ukazatele tržních hodnot horší než u zahraniční konkurence. A situace se nelepší ani po pádu kurzu rublu. Podle oficiálního přiznání vlády dva hlavní plány, které byly podávány jako všelék pro ruskou ekonomiku, – nahrazení dovozu a obrat k Číně – nedávají očekávané výsledky. Těžko se ale dalo čekat něco jiného. Při nezaměstnanosti pod 5 %, téměř 90% vytížení průmyslových kapacit a naprostém nezájmu ekonomických subjektů investovat do nových kapacit, nemluvě o chybějících možnostech pro rozvoj technologií, se žádné nahrazení dovozu nemůže uskutečnit. Čína, pro kterou Rusko nikdy nebylo vážným partnerem (podíl Ruska na obchodu v asijsko-tichomořském regionu je 1 %), je nucena řešit mnohem vážnější problémy než dobročinnost ve vztahu k severnímu sousedovi.
Za této situace si vláda Ruska vybrala taktiku “počkáme a uvidíme”. Rozpočet na rok 2016 nedává naděje ani na reformy, ani na rozvoj jakýchkoliv jiných tahounů ekonomiky, než je využití přírodních zdrojů. A trh ropy a plynu, kde největší producenti otevřeně vstoupili do dumpingové války na úkor růstu produkce, nedává naděje na rychlý růst cen nebo možnost nabídnout zahraničnímu trhu velké objemy.
Není pochyb, že v roce 2016 se ruská ekonomika bude stále zmenšovat a zároveň přinese i několik nepříjemných překvapení, jedním z nich se může stát řetězový bankrot velkých bank. Vláda, která to chápe, už otevřeně mluví o nastalém dilematu: buď značně zvyšovat daně zbytku byznysu a soukromým osobám, což však určitě přinese zesílení recese a možná i zmenšení daňové základny, nebo kardinálně zkrátit sociální oblast, to ale může vyvolat masovou nespokojenost.
V těchto podmínkách bude pro vládu stále těžší bojovat s pokušením opustit své monetaristické principy svobodného pohybu kapitálu, tržního kurzu valuty a omezení emise. A to o to více, že hlasy, které volají po venezuelském scénáři, znějí stále silněji. První vlaštovkou restrikcí, zatím sametových, se staly pokusy omezit zahraniční turistiku – koneckonců odváděla ze země do roku 2014 přibližně 40 miliard dolarů ročně. A to jsou dnes velké sumy.
V roce 2016 ale Rusko ještě určitě vystačí s rezervami i ekonomickou setrvačností, takže nelze čekat, že vážné změny přijdou rychle. Spíše zde bude po celý rok probíhat skrytý boj mezi vlivovými skupinami – těmi, kdo mohou vydělat na uzavření trhů a nekontrolovatelné emisi, a těmi, pro které jsou globalizace a zahraniční investice důležité. Těmi, jejichž příjmy plynou ze státního rozpočtu a touží po totální nacionalizaci, a těmi, kteří chtějí levně skoupit byznys v zemi a podle možností ho privatizovat.
Dříve či později určitě zjistíme, kdo zvítězí, ale v příštím roce to ještě nejspíš nebude.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.