Potřebuje současná společnost novou levici?
V posledních letech, pravděpodobně na základě ztráty důvěry v pravicovou politiku, u nás v České republice prováděnou po roce 1990 ODS a následně i TOP O9, se rozšiřují názory, zvláště mezi mladými lidmi, že budoucnost patří nové levici. Václav Bělohradský dokonce předpovídá vládnutí LEVICE všeobecně. Mladí vzdělaní lidé se shlíží v učení Karla Marxe.
Kdo byl Karel Marx?
Myšlenky tohoto vousatého filozofa židovského původu, dodnes matou myšlení milionům lidí. On sám opovrhoval východními Slovany a Čechy zvlášť, neboť byl přesvědčen, že mohou existovat jen pod německou nadvládou. Dopisy jeho dcer, z nichž dvě spáchaly v pozdním věku sebevraždu, usvědčují Marxe, že byl naprosto konvenčním sobeckým manželem, který rodině vládl patriarchálním způsobem, jako nejvyšší autorita a na příslušnících vyžadoval dodržování všech zásad viktoriánské morálky. Pro rodinu bylo Marxovo dílo posvátné a jeho dcery byly vychované v přesvědčení propagovat jeho socialistické názory, čemuž obětovaly i svůj soukromý život.
Dcera Laura vdaná za revolucionáře Lafargua spáchala v 66 letech sebevraždu. Jeho nejoblíbenější dcera Jenny, která mu nejvíce rozuměla, zemřela ve svých 38 letech po pátém těhotenství, naprosto zklamaná a vyčerpaná. Tragický osud měla i dcera Tussy, všestranně talentovaná a vysoce inteligentní. Chtěla se stát herečkou. KAREL MARX byl však vždy proti tomu, aby si dcery zvolily nějaké povolání. Chtěl je mít neustále k dispozici pro sebe, rád je používal jako ochotné neplacené sekretářky.
I Tussy však po neustálých nesnázích se svým partnerem marxistou Avelingem a po zjištění, že její otec měl nemanželské dítě se služebnou jejich rodiny, se otrávila 3. dubna 1898 kyanovodíkovou kyselinou. Vše nasvědčuje tomu, že Karel Marx byl mužem dvojí morálky. Na jedné straně ho pobuřovalo vykořisťování člověka člověkem. Jako manžel však necítil nejmenší výčitky svědomí, když podváděl svou nemocnou, těhotnou ženu, která mu po nocích opisovala jeho filozofické traktáty.
Jako otec bránil sobecky svým dcerám svobodně si zvolit své povolání a žít život podle svých představ. O jeho charakteru svědčí i to, že strpěl, aby nejlepší přítel Engels jako „užitečný idiot“ převzal roli otce jeho nemanželského dítěte. Karel Marx neměl nikdy odvahu přiznat se k pravdě ve svém osobním životě. Vášnivý ochránce proletářů všech zemí byl až do konce života pokryteckým měšťákem. Bál se odsudku společnosti, které jako filozof předpovídal nezadržitelný pád.
Marxismus není žádnou vědou ale ideologií. Není vědou o bídném postavení dělníků a komunizmus není filozofie vlastní proletariátu – marxismus je filozofie intelektuálů, která se zalíbila části proletariátu. Komunizmus této pseudovědy využil k dosažení vlastního cíle uchopení moci a tato snaha je trvalá. A byli to především intelektuálové apologeti, kteří popírali zločiny komunizmu.
Co je tedy pravé a co levé?
Moudrý muž má srdce na pravém místě, hlupák na levém. V západní civilizaci má „PRAVICE“ pozitivní význam a „levice“ negativní jazykové zabarvení. Ve všech evropských jazycích se pravice vztahuje „k právu,“ tzn. k správnému, oprávněnému. To pravé v sobě obnáší pravdu – u čeho byla ověřena platnost a co bylo uznané za správné (např. křesťanské hodnoty humanismu, které jsou základem Evropy). Je jedno, zda jde o starou, tradiční nebo zděděnou záležitost. Nebo o takovou, která je současná či se plánuje do budoucna.
A právě myšlenky přesvědčení, obyčejů, zvyků, zákonů jsou tím, čím byly ověřeny jejich skutečné platnosti. Co chce pravicový člověk uchovat a chránit. Pravicově orientovaný člověk se hlásí k setrvalým záležitostem, přiměřené svobodě, slovu Božímu, transcendentálním hodnotám, osobní odpovědnosti, proměnlivosti sociálního vertikálního uspořádání.
Levicově orientovaný člověk, má opačné představy. Nad osobní zodpovědnost staví kolektivní vědomí, hlásí se k uniformní identitě a rovnosti, horizontálnímu uspořádání, projevům přihlašujícím se k etnickému původu, rasismu a materialismu a vyznává zaopatřovatelský stát.
V podstatě němečtí národní socialisté byli hnutím extrémně levicové povahy, což potvrdil Goebbels, 6. prosince 1931 v prohlášení: „Jsme německá levice a opovrhujeme buržoazním nacionalizmem.“
Týž Goebbels ještě v roce 1926 prohlašoval, že je německým komunistou, později se však vyjádřil, že nacionální socializmus je německou verzí Francouzské revoluce. Tento nevydařený francouzský pokus o vzkříšení demokracie byl sadistickou sexuální orgií, jenž nemá ve dějinách světa obdobu.
Svoboda, rovnost, bratrství ve skutečnosti znamenaly, že v duchu tohoto hesla byly těhotné ženy drceny v lisech na víno a ovoce. Matky s dětmi pomalu pečeny v pekařských pecích a nazí otcové a jejich dcery přivázáni k sobě a utopeni v průběhu republikánských svateb.
Kde si stojí Francie
V Les Ponts-de-Cé byla postavena továrna, v níž se z kůže zavražděných obyvatel Vendée vyráběly jezdecké kalhoty a obálky na knihy. (Ve vydání Vendéeských válek Michala Šťovíčka je to též zaznamenáno – pozn. Autora). Vymýcení křesťanství bylo hlavním cílem revolucí 1789 a 1917.
Pokud si vysvětlíme zmíněné „levé“ a „pravé“ podle francouzského parlamentního uspořádání, tak nejkonzervativnější strany seděly napravo obvykle s liberály po boku. Pak přišly na řadu strany středu, které často zaujímaly klíčovou pozici při sestavování koalic a nalevo se umístili radikálové a nakonec socialisté, nezávislí socialisté a komunisté.
Pravice pravicí, levice levicí
Pravice znamená svobodu, svobodný způsob myšlení bez předsudků, ochotu zachovávat tradiční hodnoty (za předpokladu, že jsou to hodnoty skutečně pravé). Trvá na názoru, že lidská bytost je jedinečná. Je mj. vertikální a personalistická. Levice je horizontální a kolektivistická, propaguje rovnost.
Levicový člověk propaguje centralizaci, pravicový člověk je federalista v evropském smyslu slova. Je zastáncem místních práv, subsidiarity. Podle něj by se rozhodnutí měla činit a vykonávat na nejnižší možné úrovni. Na úrovni jednotlivé osoby, rodiny, vesnice, města, okresu, federace a teprve potom na nejvyšší úrovni vlády v hlavním městě dané země.
V otázce vzdělání je levicově orientovaný člověk etatista, chová odpor vůči soukromému vzdělávání. Chce mít školy veřejné, státní, a chce ministerstvo školství, aby mohl ovládat veškeré vzdělávání. Levicové smýšlení a KOMUNISMUS to potvrdil – je v podstatě materialistické.
Ve všech evropských jazycích (včetně maďarštiny a slovanských dialektů) se pravice vztahuje k právu. Ke správnému, oprávněnému. Např. v němčině gerecht-oprávněný, v angličtině right-právo, v ruštině pravo-právo, v češtině-pravda. Správný, spravedlivý, opravdový.
Levicový ve francouzštině gauche – znamená také trapný, neohrabaný, bulharské levičarstvo. Italské sinistro může znamenat levý, nešťastný nebo kalamitní. Anglické sinister může znamenat levý, nebo zlý, zlověstný. V japonštině – hidarimé v sanskritu – dakšima, vamah, znamená před levicí nebo protivenství.
V novodobém československém i českém státě nikdy neexistovala pravicová strana v tom pravém slova smyslu, neboť již 1. Republika československá nejen svým nacionalizmem měla základy socializmu. A prezident Beneš nebyl člověk pravicového zaměření, ale byl to národní socialista, v podstatě levičák. Po listopadu 1989 ODS se nestala skutečně pravicovou stranou, neboť její základy netkvěly v historicky ověřených pravdách křesťanského myšlení, na jehož základech stojí Evropa. Proto zákonitě musela skončit v současné nicotě.
Klasik říká, že levičákem může být člověk jen jednou v životě. Mé vlastní zkušenosti to potvrzují. Proto musím dát za pravdu dnes již zemřelému středoevropskému mysliteli Eriku von Kuehnelt-Leddihnovi, který své přednášky po celém světě vždy zakončoval rčením: „Dámy a pánové, pravicový přístup je tím pravým, levicový nikoli. Kdo pod levicovým však myslí sociální, nemusí být označován jako levičák. Sociální, neznamená ještě socialistické.“
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.