Jen k současné situaci, nejen na Ukrajině, kterou vyvolalo Putinovo RUSKO a s jeho pomocí Asadovi vznikla uprchlická krize, se musím vrátit opět do nedávné historie. 26. ledna 1945 poslal americký diplomat George Kennan dlouhý dopis Eustisu Bohlenovi, který byl osobním tlumočníkem prezidenta Roosevelta při jednání se Sověty. Níže zmiňuji výňatek.
V podstatě dlouhým dopisem E. Bohlenovi již tehdy G. Kennan předpověděl studenou válku, když mimo jiné píše: „… krátce řečeno, konečným výsledkem našeho moudrého úsilí o mírové uspořádání ve východní a jihovýchodní Evropě je to, že jsme bez řečí přenechali toto území na milost a nemilost nevypočitatelnému a nedůvěrou naplněnému Rusku a nabídli svou podporu ve formě nevyplněného šeku jakékoli katastrofě, která bude následovat……….“ Současné Putinovo Rusko se vrátilo do minulosti.
Co chtěl mimo jiné Stalin v Postupimi
Šlo o otázku budoucnosti tzv.svěřeneckých území. Konkrétně bývalých italských kolonií v Severní Africe, které v době Postupimské konference kontrolovali Britové a jejichž správě měla v budoucnu rozhodnout OSN. Stalin dal jasně najevo, že Sovětský svaz bude usilovat o to, aby správa některých z nich byla svěřena právě jemu. Po léta označovali historikové tento Stalinův krok za bluf, který měl vyděsit Brity (což se vskutku podařilo) a přimět západní spojence k ústupkům v jiných, pro Sovětský svaz doopravdy důležitých otázkách, jako byly například reparace. Ve skutečnosti šlo o vážně myšlenou ukázku ambicí stalinské politiky. Moskevští plánovači poválečného světa uvažovali na sklonku války v globálních dimenzích. Litvinovova komise připravila v průběhu léta 1945 nejméně dvě memoranda o svěřeneckých územích, ve kterých formulovala požadavek získat kontrolu nejen nad bývalými italskými koloniemi Tripolitanií, Eritreou a Somálskem, ale také nad souostrovím Dodekanesos a Palestinou. Přístup do oblasti Středomoří měly podle závěrů komise Sovětskému svazu zaručit vojenské základny na tureckém území v oblasti Bosporu a Dardanel. Nejvyšší sovětské velení tyto požadavky plně akceptovalo a v některých směrech dokonce zvažovalo jejich rozšíření. V Litvinovově memorandu z 22. června 1945 se například konstatuje, že otázka bývalých německých kolonií v Pacifiku a v Africe se „ponechává stranou“, protože mohou pro Sovětský svaz jen těžko představovat předmět zájmu. Molotov po prostudování memoranda přidal k této větě vlastnoruční poznámku: „Z hlediska politického mohou.“ Ruští carové již od nepaměti usilovali o rozšíření svého území. Snažili se podrobit si Polsko a změnit je ve vazalský stát. Považovali Bulharsko za součást ruské sféry vlivu. A usilovali o získání nezamrzajícího přístavu ve středozemním moři, z něhož by mohli ovládat úžiny vedoucí do Černého moře (Bospor a Dardanely).
Neočekávejme, že Rusko se pod Putinem nebo jemu podobným změní. Dříve ve jménu marxismu, nyní ve jménu pravoslaví, jediné správné víře. Velkoruskému šovinizmu a mesiášskému komplexu spasitele světa, zbavilo Rusko své metody a taktiku veškerých etických hodnot. Jen tak to nemohou odhodit. Je to fíkový list morální a intelektuální věrohodnosti. Bez něj by stáli před dějinami přinejlepším jako poslední z dlouhé řady krutých rozhazovačných ruských vladařů, kteří neúnavně hnali a ženou svojí zemi ke stále větší vojenské moci, aby zajistili vnější bezpečnost svých vnitřně slabých režimů. Tuto bezpečnost se naučili hledat pouze v trpělivém, ale smrtelném zápase za totální zničení soupeřící mocnosti a nikdy ne v dohodách a kompromisech s ní. Ale nezapomínejme – Rusko expanduje tam, kde cítí, že se setká s malým a nebo žádným odporem. I moskevští panovníci byli schopni se vzdát jakéhokoli cíle, pokud se cena či riziko ukázaly být příliš vysokými. Rusku jde nyní ne již o ideologii, ale o geopolitické faktory, což je příklad nynější Arktidy a Středního a Blízkého Východu.
Zdroj : Dějiny a současnost 1/96, Umění diplomacie: Henry Kissinger
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.