Vražda dvou významných generálů během šesti měsíců se stala lakmusovým papírkem pro ruský bezpečnostní aparát. Zřejmě existují podzemní sítě řízené zvenčí, se kterými si nelze poradit.
25. dubna byl ve městě Balašicha nedaleko Moskvy zabit generálporučík ruské armády. O několik měsíců dříve byl zabit také generál, který byl zodpovědný za oddělení radiační, chemické a biologické ochrany ruské armády. Tyto atentáty mají určité podobnosti: v obou případech byla výbušná zařízení instalována ve vozidlech a odpálena na dálku, pravděpodobně pomocí blízkých videokamer.
Pozoruhodné je zejména načasování druhé vraždy. Toho dne přijel do Moskvy zvláštní vyslanec Washingtonu pro Blízký východ Steve Witkoff, aby se v Kremlu setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a znovu jednal o budoucnosti Ukrajiny. Není neobvyklé, že k podobným útokům dochází během jednání; jedna strana se často snaží druhé připomenout, že má páky, jak rozhovory narušit nebo usnadnit, jak uzná za vhodné. A skutečně, jednání o Ukrajině nevedla k žádným výsledkům, protože ani Ukrajina, ani Rusko nemají zájem na okamžitých a významných ústupcích.
Tento proces poněkud komplikuje ruská domácí politika. V ruské elitě existují dva neoficiální tábory: ti, kteří chtějí pokračovat v boji, a ti, kteří chtějí mír. Důležité je, že nic nenasvědčuje tomu, že by jejich názorové rozdíly byly natolik silné, aby způsobily zásadní nebo nepřekonatelný rozkol ve vládě. Stoupenci míru vidí řešení jako věc praktickou. Chápou politické nebezpečí „prohrané“ války po tolika nákladných letech, ale jednoduše se domnívají, že návrat k mezinárodnímu obchodu a hospodářské stabilitě je pro vládu a průmysl z dlouhodobého hlediska důležitější. Proto pravidelně slyšíte Putina a jeho kohorty mluvit o ochotě k příměří, hospodářském rozvoji a návratu zahraničních investic. Zastánci míru také vědí, jak důležité jsou minimální ústupky – což vysvětluje, proč Putin prohlásil, že Rusko je připraveno jednat až poté, co byla kurská oblast vojensky zajištěna.
Dva tábory ve válce na Ukrajině
Tábor zastánců války, k němuž patří Dmitrij Medveděv, Sergej Šojgu a Ramzan Kadyrov, chce pokračovat v boji, dokud Rusko nedosáhne vojenského vítězství. Tato frakce si uvědomuje, že vyjednané příměří neodstraní příčiny války a přinejlepším by prospělo Ukrajině a NATO. Věří, že vítězství u Kurska a rozdělení Západu, pokud jde o jeho podporu Ukrajině, nakonec povede k triumfu na bojišti. Na rozdíl od zastánců míru, kteří budoucí konflikt s NATO výslovně vylučují, skupina příznivců války veřejně prohlašuje, že Spojeným státům nedůvěřuje a že evropské země se již aktivně připravují na konflikt s Ruskem.
Rozdělení ruské elity odráží rozdělení ruské veřejnosti. Podle průzkumů Centra Levada je více než polovina respondentů pro vyjednávání, zatímco třetina je pro další vojenskou akci. Pevná většina však považuje ústupky za nepřijatelné.
Názorové rozdíly mezi elitami vedly ke spekulacím, že za smrt generálů je zodpovědná jedna z frakcí. To však neodpovídá seriózní logice. Ruské úřady se v minulosti tímto způsobem s vnitřní opozicí nevypořádaly. Raději ji uvěznily nebo ji postavily do pozice, kdy nemohou působit potíže. Loni například Putin jmenoval Šojguovým nástupcem ve funkci ministra obrany ekonoma Andreje Bělousova. Důvody těchto změn jsou stále předmětem sporů – někteří tvrdí, že jde o obyčejný boj o moc, zatímco jiní tvrdí, že jde o trest za špatný výkon armády v počátečních fázích války na Ukrajině. V každém případě Šojgu nepadl kvůli taktickým neshodám s Putinem, ale pouze dostal méně vlivnou funkci tajemníka Rady bezpečnosti.
Existuje mnoho dalších příkladů. Generálmajor Ivan Popov byl v roce 2023 zbaven velení poté, co informoval o problémech v armádě. Na základě obvinění z podvodu a korupce byl odsouzen na pět let do trestanecké kolonie. Bývalý náměstek ministra obrany Timur Ivanov byl obviněn z úplatkářství a zpronevěry (ačkoli existovaly i důkazy, že byl podezřelý z vlastizrady), stejně jako bývalý generálporučík Jurij Kuzněcov. Oba byli Šojguovi věrní. Ani v jednom případě nebyla žádná z těchto osob zavražděna v rámci teroristického útoku pod falešnou vlajkou. Ruská vláda tyto prostředky jednoduše nepoužívá.
Moskva rovněž uvedla, že teroristické hrozby z posledních let mají původ v ukrajinských pokusech o sabotáž a podkopávání. Sám Šojgu nedávno varoval před možnými pokusy o atentát. Ruské orgány činné v trestním řízení předpokládají, že útoky z minulého týdne a prosince byly provedeny na objednávku ukrajinských bezpečnostních služeb. Podle ruské vlády Ukrajina podezírala generála Igora Kirillova, který byl zabit v prosinci, ze schválení použití chemických zbraní. Jaroslav Moskalik, který byl zabit minulý týden, nebyl veřejně známou osobou na ministerstvu obrany, ale rozhodně byl osobou důležitou. V roce 2015 byl členem ruské kontaktní skupiny pro řešení situace na jihovýchodě Ukrajiny a v nedávné době pomáhal vypracovat návrhy na zvýšení bojových schopností ruských vojsk, organizoval vypracování plánu národní obrany a připravoval strategické a operační protokoly.
100.000 dolarů za vraždu generála
Jinými slovy, Moskalik měl na starosti mnoho důležitých informací týkajících se velení vojsk. Byl znám jako inteligentní, důkladný a náročný důstojník a proslýchalo se, že se o něm uvažuje jako o vedoucím Národního centra řízení obrany. Podezřelí z Kirillovovy vraždy při výslechu potvrdili zapojení ukrajinských bezpečnostních služeb, které údajně slíbily za generálovu vraždu zaplatit 100.000 dolarů a zorganizovat jejich odjezd z Ruska do Evropy. Podle FSB se na vraždě Moskalika podílel také agent ukrajinské bezpečnostní služby.
I kdyby byla tato verze událostí správná, zapojení vnějších sil do tohoto teroristického útoku Kremlu, který se snaží v každé situaci vytvářet obraz síly, situaci nijak neulehčuje. Atentát na dva generály během šesti měsíců se tak stal lakmusovým papírkem pro ruský bezpečnostní aparát. Události ukazují, že navzdory personálním změnám a úspěchům na válečné frontě zůstává Rusko vnitřně zranitelné. A skutečnost, že oba útoky byly zřejmě dobře naplánovány, svědčí o tom, že v Rusku existují životaschopné a rozsáhlé podzemní sítě, které jsou řízeny zvenčí – sítě, o nichž Moskva buď nic neví, nebo je může jen obtížně zachytit.
Nedostatek personálu na ministerstvu vnitra
To by mohlo být alespoň částečně způsobeno personálními problémy. Do konce roku 2024 chybělo na ruském ministerstvu vnitra 174.000 zaměstnanců. V roce 2024 přicházelo ministerstvo o zhruba 3.000 zaměstnanců měsíčně, údajně kvůli nízkým platům a nedostatečné pozornosti věnované vymáhání práva. Ve skutečnosti vláda v návaznosti na válečné úsilí v roce 2024 snížila rozpočet ministerstva.
Vnitřní bezpečnost Ruska je – ať už oprávněně, nebo ne – spojována s válkou na Ukrajině. V komentáři k Moskalikově smrti kritizoval generál ve výslužbě vládu s tím, že generálové, na nichž závisí výsledky na Ukrajině a životy tisíců vojáků, nadále umírají kvůli nedostatečné ochraně. Aby Moskva problém vyřešila, musí buď rychleji uzavřít mír, nebo se znovu zaměřit na válečné úsilí – obojí je vzhledem k názorovým rozdílům mezi ruskou elitou obtížné.
Jekatěrina Zolotova je analytičkou pro Rusko a Střední Asii v americkém think tanku Geopolitical Futures.
Úvodní foto: Vražda německého důstojníka Hofrata Kattnera petrohradskými vrahy, I. Schöfer, zdroj článku: Cicero, autorka: Jekatěrina Zolotova, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.