Mlčením o Gaze se EU podílí na zločinech proti lidskosti. Mohla by vyvinout tlak na Netanjahua.
Benjamin Netanjahu 18. března porušil příměří v Gaze, které vstoupilo v platnost několik dní před inaugurací Donalda Trumpa. Během několika hodin bylo bombovými útoky zabito více než 400 lidí. Netanjahu si tak zajistil politické přežití, neboť jeho krajně pravicový koaliční partner Bezalel Smotrich si pokračováním války podmínil přežití vládní aliance.
Od té doby byly zabity další tisíce palestinských civilistů, převážně žen a dětí. Ohroženy byly rovněž životy zbývajících rukojmích. Již tak hroznou humanitární situaci ještě zhoršila totální blokáda a rozsáhlý hladomor. Většina budov a infrastrukturních zařízení je nyní zničena. Poslední nepoškozená odsolovací stanice vody již není v provozu.
Izraelský ministr obrany Israel Katz v posledních dnech opakovaně prohlásil: „Do Gazy nepřijde žádná humanitární pomoc“.
Situace je všeobecně považována za bezútěšnou. OSN varuje, že situace v Gaze je horší než kdykoli od začátku války. Humanitární organizace Lékaři bez hranic popisuje Gazu jako masový hrob pro tisíce obyvatel, ale „také pro ty, kteří se jim snaží pomoci“. Teprve nedávno se dvanáct největších mezinárodních humanitárních organizací obrátilo na veřejnost se společnou zoufalou výzvou. Výzvy však zřejmě zůstávají nevyslyšeny. Izraelský ministr obrany Israel Katz v posledních dnech opakovaně prohlásil: „Do Gazy nepřijde žádná humanitární pomoc“.
Bezalel Smotrich se k tomuto názoru připojil a potvrdil, že je vyvíjen maximální tlak na „evakuaci lidí na jih a realizaci plánu prezidenta Trumpa na dobrovolné přesídlení obyvatel Gazy“. Izrael Katz tento plán již na začátku roku 2024 představil Evropské radě, tehdy ještě jako ministr zahraničí. Izraelská armáda obsadila polovinu území a vydala příkaz k evakuaci dvou třetin pásma Gazy, včetně pohraničního města Rafáh, a vyhlásila tyto oblasti za „no go zóny“.
To má zřejmě vytvořit podmínky pro operaci, která by byla největší etnickou čistkou od konce druhé světové války. Hrozba, že „do Gazy nedorazí ani zrnko pšenice“, je do očí bijícím porušením mezinárodního humanitárního práva. Není pochyb o tom, že je třeba ji považovat za záměr zničit, což Mezinárodní trestní soud již zohlednil, když vydal zatykač na Benjamina Netanjahua a jeho bývalého ministra obrany. Záměr zničit není o nic méně závažný než ten, který mezinárodní justice shledala ve Srebrenici a Rwandě.
Armáda zároveň v současné době provádí na Západním břehu Jordánu největší ofenzívu za poslední desetiletí. Ze severní části území již bylo násilně vyhnáno více než 40.000 Palestinců, zřejmě v rámci příprav na realizaci plánů na výstavbu nových osad prosazovaných krajně pravicovými poslanci. Přestože jsou podle mezinárodního práva nelegální, vláda 23. března prohlásila 13 z těchto osad za legální. Fundamentalistické síly na krajní pravici doufají, že Donald Trump podpoří jejich plány na úplnou nebo částečnou anexi Západního břehu Jordánu, což by fakticky zničilo jakoukoli zbývající možnost vzniku palestinského státu.
Ve velké části Evropy se v poslední době pozornost soustředila především na cla, kterými hrozí Donald Trump. Gaza jako téma rozhovorů do značné míry ustoupila do pozadí. Mezinárodně uznávaná fotografie dítěte v Gaze, kterému byly amputovány obě ruce, a smrt fotografky Fatimy Hassouny, protagonistky dokumentárního filmu vybraného na letošní filmový festival v Cannes, však byly emotivním budíčkem. Skutečnost, že se téměř neobjevují nefiltrované snímky z Gazy, které by měly dopad na veřejnou debatu, považují někteří za jeden z důvodů kolektivního odvracení se. Sejde z očí, sejde z mysli.
Okolnosti jsou strašlivé. Válka v Gaze je nyní především válkou proti dětem.
Trpkou realitou však je, že v Gaze nebylo a není zabito nebo zmrzačeno jen jedno dítě, 100 dětí nebo 1.000 dětí, ale tisíce dětí. Okolnosti jsou strašlivé. Válka v Gaze je nyní především válkou proti dětem. Fotografie dítěte může mnoha lidem vehnat slzy do očí, ale celý rozsah tragédie se často zdá být příliš obrovský na to, abychom jej plně pochopili nebo na něj reagovali. Mezitím je Benjamin Netanjahu přijímán se všemi poctami ve Washingtonu a Budapešti – v příkrém rozporu se zatykači, které na něj vydal Mezinárodní trestní soud.
Během svého působení ve funkci vysokého představitele Evropské unie jsem zjistil, že navzdory četným rezolucím OSN a rozhodnutím Mezinárodního trestního soudu není možné donutit Evropskou radu a Evropskou komisi, aby reagovaly na masivní a opakované porušování mezinárodního a humanitárního práva vládou Benjamina Netanjahua. To je v příkrém rozporu s rozhodnou reakcí EU na agresivní válku Vladimira Putina proti Ukrajině.
Všiml jsem si, jak tento dvojí metr poškozuje pověst EU po celém světě – nejen v muslimském světě, ale všude v Africe, Latinské Americe a Asii. Španělsko a několik dalších evropských zemí vyjadřují znepokojení a vyzývají Komisi, aby přezkoumala, zda je jednání Izraele v souladu se závazky vyplývajícími z dohody o přidružení s EU. Jejich požadavky se však údajně setkávají převážně s mlčením.
Nemá-li se stát, že se hodnoty, které EU údajně zastává, stanou zcela nedůvěryhodnými, nemůže toto sdružení států nadále pasivně přihlížet.
Pro některé evropské země se historická vina za holocaust zjevně změnila ve „státní důvod“, který slouží jako ospravedlnění bezpodmínečné podpory Izraele a skrývá nebezpečí, že se EU stane spoluviníkem zločinů proti lidskosti. Jedno zvěrstvo nemůže sloužit jako ospravedlnění jiných zvěrstev. Nemá-li se stát, že se hodnoty, které EU údajně zastává, stanou zcela nedůvěryhodnými, nemůže toto sdružení států nadále pasivně přihlížet tomu, jak se Gazou dál šíří hrůza a Západní břeh Jordánu se stává druhým pásmem Gazy.
Navzdory všeobecnému mínění a navzdory zjevnému nedostatku empatie, který projevují někteří její představitelé, má EU na izraelskou vládu značný vliv. Je nejdůležitějším partnerem Izraele, pokud jde o obchod, investice a mezilidskou výměnu. EU dodává nejméně třetinu zbraní, které Izrael dováží, a uzavřela se zemí asociační dohodu, která je komplexnější než všechny ostatní dohody tohoto druhu – a tato dohoda je spojena s podmínkou dodržování mezinárodního práva, zejména humanitárního.
Pokud existuje politická vůle, má EU potřebné možnosti k jednání. Mnoho Izraelců, kteří si uvědomují, že současný přístup Benjamina Netanjahua v konečném důsledku ohrožuje vlastní bezpečnost Izraele a přežití země, by pravděpodobně uvítalo, kdyby EU tyto možnosti skutečně využila.
Josep Borrell byl španělským ministrem, předsedou Evropského parlamentu, vysokým představitelem EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedou Evropské komise.
Úvodní foto: Nucené vysídlení obyvatel pásma Gazy, Jaber Jehad Badwan, zdroj článku: IPG-Journal, autor: Josep Borrell, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.