Jestřáb Macron

Proč by měla Evropa v otázce Ukrajiny následovat Francii?

Emmanuel Macron v projevu v Praze na začátku března varoval Evropany, že nyní není čas na „zbabělost“. Tato poznámka přišla jen týden po konferenci o Ukrajině v Paříži, během níž francouzský prezident řekl novináři, že by neměla být „vyloučena“ možnost vyslání západních vojsk na Ukrajinu. Evropané podle něj „udělají vše, co je třeba, aby Rusko nezvítězilo“. Tato slova se ukázala jako kontroverzní a podráždila několik spojenců. Německý kancléř Olaf Scholz se ohradil a od Macronových výroků se distancoval. Vedoucí představitelé Řecka, Španělska, Švédska a Spojených států rovněž upřesnili, že vyslání vojáků na Ukrajinu není na pořadu dne. O deset dní později Macron v živém rozhovoru v celostátní televizi ještě více přitvrdil a prohlásil, že „na Ukrajině je v sázce bezpečnost Evropy a Francie“ a že „pokud by se situace zhoršila, jsme připraveni zajistit, aby Rusko v této válce nikdy nezvítězilo“.

Macronovo jestřábí proukrajinské poselství přichází v době, kdy se problémy Kyjeva stupňují. Ruský tlak na bojišti se zvyšuje. Ukrajinská armáda má nebezpečný nedostatek personálu a munice, zatímco se množí ruské dezinformační kampaně a kybernetické útoky. Evropané pociťují únavu z války; nedávný průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy ukázal, že pouze jeden z deseti si myslí, že Ukrajina dosáhne rozhodujícího vojenského vítězství, zatímco většina (37 %) věří, že válka skončí „kompromisním řešením“. Ve Spojených státech republikánský kandidát na prezidenta Donald Trump prohlásil, že pokud bude znovu zvolen, řekne Rusku, aby si se spojenci v NATO, kteří nezvýší výdaje na obranu na cílovou úroveň dvou procent HDP, dělalo „co chce“.

Před dvěma lety, kdy Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu, byla Francie v roli podivína, který se dlouho snažil jednat s Moskvou v naději, že se mu podaří zastavit ruského prezidenta Vladimira Putina. Nyní je Francie jednou z posledních bašt neochvějné podpory Ukrajiny. Macron uvítal nabídky Kyjeva na vstup do Evropské unie a NATO a Francie spolu se Spojeným královstvím souhlasila s vysláním raket dlouhého doletu na Ukrajinu. Minulý měsíc francouzské Národní shromáždění a Senát schválily dvoustrannou dohodu o bezpečnostní spolupráci s Ukrajinou, která Francii zavazuje k vojenské podpoře Ukrajiny po dobu příštích deseti let nebo do jejího vstupu do NATO. A nyní francouzský prezident chce, aby Putin věděl, že přímé vojenské zapojení NATO na Ukrajině „by nemělo být vyloučeno“.

Navzdory nepříjemnostem, které Macronovy nedávné výroky vyvolaly, se může ukázat, že Francie svou neochvějnou podporou Ukrajiny mění pravidla hry. Macron patří mezi nejzkušenější evropské lídry a je jedním z mála, kteří nabízejí geopolitickou vizi pro Evropu. Francouzská podpora rozšiřování EU urychlí institucionální a politické reformy potřebné k přijetí nových členů do Unie. Před volbami do Evropského parlamentu ukázal průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy, že většina francouzských voličů nadále podporuje boj Ukrajiny za znovuzískání celého jejího území, což je vítaný kontrast k pesimismu v zemích, jako je Řecko, Maďarsko a Itálie, kde si většina přeje, aby jejich lídři „tlačili Ukrajinu k jednání“ s Moskvou.

Nová asertivita Francie pramení ze změny geopolitické perspektivy jejího vedení; Macronovi se zalíbila myšlenka větší Evropy, která hraje větší roli na světové scéně. Postoj francouzského prezidenta je také ovlivněn pocitem naléhavosti v souvislosti s rychle se zhoršující situací na Ukrajině, která by se mohla ukázat jako existenční hrozba pro Evropu. Macron chápe, že pokud se Kreml na Ukrajině nenechá odradit, stanou se obětí jeho imperialistických záměrů i další země. Ostatní evropské vlády by měly následovat příkladu Francie. Musí dát Moskvě najevo, že jsou připraveny udělat cokoli, aby ruskou agresi na kontinentu zkrotily. Za tímto účelem musí Ukrajině uvolnit cestu ke vstupu do EU.

Pivotní bod

Čtyři dny po ruské invazi do své země podepsal prezident Volodymyr Zelenskyj oficiální žádost o vstup Ukrajiny do Evropské unie. V té době byl tento krok považován za symbolický, který se pravděpodobně v dohledné době nestane skutečností. Charles Michel, předseda Evropské rady, se k žádosti chladně vyjádřil, že mezi současnými členy „existují různé názory a citlivé otázky” ohledně rozšíření. Pro Francii se vstup do EU zdál být druhořadý vzhledem k tomu, o co jde ve válce. Bývalý francouzský prezident François Hollande toho dne hovořil za mnohé, když poznamenal, že „naléhavé není dostat Ukrajinu do Evropské unie, ale dostat Rusko z Ukrajiny“.

Ale v létě 2022, kdy ukrajinské síly úspěšně zatlačily ruskou armádu, se myšlenka silné, nezávislé a na válku připravené Ukrajiny na cestě ke členství v EU začala jevit jako reálnější. Do té doby se smířlivý přístup Francie k Putinovi stal neudržitelným. Macronovy pokusy hrát si na prostředníka mezi Moskvou a Kyjevem vyšly naprázdno. Když se začátkem dubna objevily důkazy, že ruské síly zmasakrovaly stovky civilistů v Buče, mnozí evropští představitelé považovali vyhlídku na pokračování jednání s Putinovým režimem za pozitivně nemorální. („Se zločinci by se nemělo vyjednávat,“ prohlásil tehdy polský premiér Mateusz Morawiecki. „Vyjednávali byste s Hitlerem, Stalinem, Pol Potem?“). Když se většina Evropy sjednotila na pevném postoji vůči agresorovi, Francie se cítila pod tlakem, aby svůj postoj upravila. Na jaře a v létě 2022, kdy se Zelenskyj a Ukrajinci stali novodobými evropskými lidovými hrdiny, se francouzská diplomacie začala ubírat novým směrem.

V květnu 2022 Macron navrhl vytvoření Evropského politického společenství, fóra 44 zemí, jehož cílem je posílit politickou koordinaci na kontinentu. Mezivládní fórum umožnilo Evropanům jednotně čelit ruské agresi. Nová organizace však neměla nahradit plné členství v EU. Na jejím prvním zasedání v Praze v říjnu 2022 byla jednomyslně deklarována podpora Ukrajině, ale výsledkem nebyly žádné praktické závazky týkající se suverenity a bezpečnosti země. Evropské národy na periferii Ruska potřebovaly v době války silnější pochopení. Statečný odpor Ukrajinců proti Putinově invazi dodal požadavku Kyjeva na členství v EU značnou morální váhu.

Francouzské ministerstvo zahraničí prosazovalo, aby se k rozšíření jasně pozitivně vyslovila celá vláda. Francouzští diplomaté nakonec pochopili, že snahy Francie o sblížení s Ruskem byly neproduktivní a že je na čase změnit orientaci. Integrace Ukrajiny by přišla draho a vyžadovala by značné přípravy. Francie chtěla předběhnout vývoj v naději, že se jí podaří ovlivnit výsledek. V květnu loňského roku Macron formálně podpořil rozšíření EU. „Otázkou pro nás není, zda bychom se měli rozšířit,“ řekl v projevu na evropské bezpečnostní konferenci v Bratislavě, „ale jak bychom to měli udělat.“ Macron upřesnil postoj Paříže: EU by se měla rozšířit „co nejrychleji“ a Francie k tomu přispěje.

Větší je lepší

Náklady na integraci Ukrajiny a dalších sedmi kandidátských zemí do Evropské unie budou značné. Problémem je už samotná velikost Ukrajiny. Její zemědělský sektor ohrožuje společnou zemědělskou politiku, která je základem evropského zemědělství posledních 60 let. Pokud nebude tato politika přepracována, ukrajinský zemědělský průmysl pohltí většinu zemědělských dotací EU a zpomalí přechod kontinentu k udržitelnému zemědělství. Totéž by se stalo s evropskými fondy soudržnosti, které jsou určeny na podporu členů EU s nižšími národními příjmy a byly by tak přesměrovány k chudším novým členům.

Konkurence ukrajinských vývozců obilí již vedla k protestům polských zemědělců. Evropané jsou nervózní z integrace až osmi nových zemí, zejména tak velké, chudé a válkou zmítané země, jako je Ukrajina. Ukrajina však bude EU stát hodně, ať už bude členským státem, nebo ne. Podle oddělení pro sledování podpory Ukrajiny (Ukraine Support Tracker) Kielského institutu se Evropané již zavázali poskytnout Ukrajině vojenskou, humanitární a finanční podporu ve výši více než 100 miliard dolarů. Zapotřebí je mnoho dalších miliard. Světová banka, OSN a Evropská komise odhadují, že celkové náklady na obnovu v příštím desetiletí budou činit řádově téměř 500 miliard dolarů. EU si nemůže dovolit chaos na svých hranicích a několik zemí, včetně Francie, již s Ukrajinou podepsalo dvoustranné dohody o dlouhodobé podpoře. Vzhledem k tomu, že se evropské země zapojují do bezpečnostních záruk a rekonstrukce, mohly by tyto peníze rovnou vynaložit v rámci procesu rozšíření.

Po válce bude ukrajinská armáda rovněž patřit k nejlépe vyzbrojeným a nejzkušenějším na kontinentu. Ukrajinské nacionalistické nálady jsou na vrcholu a vedoucí představitelé země spojují odvážný boj svých krajanů proti ruskému imperialismu s touhu připojit se k Evropě. Za těchto okolností by integrace Ukrajiny do bloku značně přispěla k zajištění regionální stability.

Reformy před rozšířením

Evropské instituce jsou špatně vybaveny na to, aby dokázaly absorbovat otřesy spojené s významným rozšířením. V roce 2019 Francie vetovala přístupové rozhovory s Albánií a Severní Makedonií s odůvodněním, že je třeba reformovat přístupový mechanismus EU. Konkrétně Francie navrhla přísnější podmínky pro kandidáty týkající se právního státu a hospodářské politiky. V březnu 2023 zahájili francouzští a němečtí ministři pro Evropu činnost studijní skupiny, která poskytla doporučení týkající se přidělování křesel v Evropském parlamentu, hlasovacích postupů a dalších vnitřních politik, které by bylo třeba změnit, aby se přizpůsobily členství Ukrajiny a dalších kandidátských zemí. Vyjednávání o těchto změnách na úrovni EU bude trvat několik let, protože bude nutné upravit rozpočty a politiky. Může se například stát, že bude nutné opustit systém přímých plateb v rámci společné zemědělské politiky. Tváří v tvář této skutečnosti Francie prosazuje myšlenku „postupné integrace“, což by znamenalo, že kandidátské země by mohly mít nárok na výhody v průběhu realizace reforem, a nikoliv až na konci přístupového procesu; výhody by mohly být také odejmuty, pokud by kandidátská země nezůstala na správné cestě.

Francie rovněž vidí příležitost k vytvoření pružnější unie, v níž by země mohly v některých oblastech postupovat společně a v jiných si zachovat nezávislost. Diferencovaná úroveň spolupráce by mohla zmírnit napětí se skeptiky větší integrace, jako je Maďarsko, aniž by byly ohroženy ambice jádra. Jak uvedl Alexandre Adam, bývalý Macronův poradce pro Evropu, rozšíření představuje „vyjasňující moment“, který by mohl podnítit členy k tomu, aby uznali „existenci různých aspirací v rozmanitější a heterogennější Evropě: pro některé je to cesta větší integrace, pro jiné ponechání si svobody ji nenásledovat“.

Eurosíla

Ruská agrese si vynutila historickou diskusi o tom, kde Evropa začíná a kde končí. Válka na Ukrajině odhalila zranitelnost Evropy a podnítila rozhodnutí o přezbrojení a ekonomické bezpečnosti. Rovněž jasně ukázala potřebu kontinentální integrace. Ponechání Moldavska, Ukrajiny a západního Balkánu mimo blok je ponechává otevřené zásahům cizích mocností, což ohrožuje zbytek Evropy. Povolení jejich vstupu do unie naopak posiluje bezpečnost všech.

Francie si uvědomuje, že větší a jednotnější Evropa je geopoliticky silnější a lépe připravená čelit bezpečnostním výzvám, které představují špatní aktéři, jako je Moskva. Po desetiletí věřila, že pokud jde o Evropu, menší je lepší. Když před 20 lety vstoupilo do EU deset postkomunistických zemí, Francie se obávala, že jejich vstup bude představovat překážku vzniku L’Europe puissance – doslova „silné Evropy“, což je francouzský pojem označující schopnost kontinentu jednat samostatně, podobně jako Macronova představa „suverénní Evropy“ nebo „geopolitické Evropy“ předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen. Zatímco ostatní členské státy, jako například Spojené království, věřily, že síla Evropy spočívá ve společném trhu, Francie věřila, že spočívá ve společných politikách.

Dvě desetiletí žili němečtí a francouzští představitelé v iluzi, že mohou spolupracovat s Putinovým Ruskem. Macron dokonce věřil, že by mohl pomoci dosáhnout dohody s ruským vůdcem o bezpečnostní architektuře Evropy. Trvalo mu několik měsíců brutální války, než pochopil, že ruský režim nehledá ústupovou cestu, a ještě několik měsíců, než pochopil, že Ukrajinci, jakkoli odhodlaní, nemohou udržet účinný odpor bez podstatně větší podpory Evropy. Macron pochopil, že bezpečnost, suverenita a prosperita Evropy by byly nenapravitelně ohroženy, kdyby EU dovolila, aby se její sousedé stali kořistí agresivních mocností.

Francie, která se v době války zasazuje o integraci Ukrajiny do EU a odmítá vyloučit vyslání západních vojsk na obranu Ukrajiny, vysílá Putinovi jasný vzkaz: o budoucnosti Evropy nerozhodujete vy. Na každý akt územní agrese bude reagováno větší integrací a větším odhodláním.

Větší a jednotnější Evropa je lépe připravena čelit bezpečnostním výzvám, které představují špatní aktéři, jako je Moskva.

Opoziční strany ve Francii kritizovaly Macronovo poselství síly jako eskalaci. Představitelé krajně pravicového Národního shromáždění, středopravicových Republikánů a levicové strany Nepoddajná Francie obvinili Macrona z toho, že zaspal dobu a směřuje k přímému konfliktu s Ruskem. Ve Francii však existuje voličská základna, která Ukrajinu podporuje, jak ukazuje nedávný průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy: více Francouzů se domnívá, že Evropa by měla podpořit cíl Ukrajiny získat zpět celé své území (35 %), než že by Evropa měla tlačit na Ukrajinu, aby vyjednala mírovou dohodu s Ruskem (30 %). Vzhledem k tomu, že 21 procent respondentů tvrdí, že neví, co by Evropa měla ve vztahu k Ukrajině dělat, může francouzský prezident doufat, že získá podporu veřejnosti pro pevný postoj k Ukrajině.

Navzdory negativním reakcím některých evropských lídrů na Macronův náznak, že západní vojáci mohou být nasazeni na obranu Ukrajiny, francouzský prezident ve svých výrocích zachytil patřičnou míru naléhavosti a přiměl k rozhovoru o této otázce na evropské úrovni. Několik evropských zemí, například Polsko a Litva, se k Francii připojilo a vyslalo Rusku důrazný vzkaz. Na setkání v Berlíně 15. března vyslali německý kancléř, polský premiér a francouzský prezident poselství o jednotě a podpoře Ukrajiny „tak dlouho, jak bude třeba“. O několik dní dříve se polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski vyjádřil ještě příměji: „Oceňuji iniciativu prezidenta Macrona, protože jde o to, aby se Putin bál nás, a ne my Putina.“

Když se Macron v letech 2021 a 2022 vyslovil pro jednání s Ruskem, zbytek Evropy vytřeštil oči. Nyní Francie projevuje odhodlání a morální jasnost, ale ještě musí přesvědčit skeptické partnery o nutnosti zvýšit podporu Ukrajině. Někteří kritici se domnívají, že Macron nepřiměřeně provokuje; jiní, že jeho načasování je špatné. Ale právě proto, že Ukrajina bojuje na bitevním poli – a protože podpora USA ochabuje –, musí Evropané posílit. Pokud se Donald Trump v roce 2025 vrátí do Bílého domu a nedodrží závazek Spojených států vůči Ukrajině, Francie by se mohla ocitnout v čele Evropy při prosazování kolektivní reakce. Díky svému novému postavení zastánce Ukrajiny má větší šanci než kdy jindy prosadit evropskou jednotu a sílu.

Célia Belin je vedoucí politickou pracovnicí Evropské rady pro zahraniční vztahy a vedoucí její pařížské kanceláře.

Úvodní foto: Setkání Putina a Macrona 7. února 2022, kremlin.ru, zdroj: Foreign Affairs, autorka: Célia Belin, překlad: Robert Nerpas