K ochraně svobody musí být Západ ochoten riskovat

Ukrajina je v čele celosvětové soutěže o důležitost pokroku, otevřenosti a začlenění. Nyní je třeba odvahy a zásadové akce. Protože právě kvůli tomuto programu, který se nás všech centrálně dotýká, musí Ukrajina vyhrát.

Více než sedm měsíců po začátku ruské útočné války na Ukrajině se v západním světě stále diskutuje o tom, co tato událost znamená pro nás všechny. Ano, Ukrajinci bojují za svou vlast a Evropou otřásá brutální útočná válka na vlastním kontinentu. Zároveň se hledá způsob, jak Rusko nějak odvrátit od jeho expanzivních imperiálních vizí a akceptovat právo národů na sebeurčení.

V této válce jde však o mnohem víc. Svým nesmírně odvážným bojem totiž Ukrajinci brání nejen celou Evropu, ale i samotnou myšlenku svobody. Bližší pohled odhalí, že je to pravda v mnohem hlubším smyslu, než naznačuje válečná situace na Ukrajině.

Bitva na Ukrajině totiž ve svém jádru odráží ostrý konflikt, který se odehrává v mnoha našich demokraciích. To platí nejen na Západě, ale všude na světě. Tento boj se v zásadě týká budoucího směřování našich společností: bojujeme za inkluzívní, otevřené a svobodné společnosti? Anebo se přikloníme k represivním a regresivním režimům?

a ztělesňují opačné póly civilizačního narativu. Jak se na epický boj sluší, jeden ztělesňuje světlo a druhý temnotu.

Musíme se ujistit, že přesně chápeme, do jaké míry boj Ukrajiny za lepší budoucnost nastavuje zrcadlo nám samotným. Když se totiž podíváme na realitu v mnoha demokratických zemích, i my na Západě se potýkáme s vzestupem autokratických hnutí. Populisté, kteří je vedou, se vezou na vlně strachu a nejistoty, které umějí využít, zejména mezi staršími lidmi a venkovským obyvatelstvem. Pro mnohé je tempo změn ohromující. Budoucí autokraté slibují, že své katapultují zpět do jednodušší, údajně bezpečnější a lepší minulosti.

Tyto sliby, často nabité nacionalistickým podtextem, dávají rasismu, xenofobii, sexismu a nenávisti hlas, který je stejně ošklivý jako ostrý. To dále prohlubuje polarizaci uvnitř společnosti a brání politickému dialogu. V několika zemích, včetně Maďarska a Turecka, se tyto autokratické síly chopily moci. Podkopávají demokratické instituce a provádějí neliberální politiku. Tyto hrozby však destabilizují i Spojené státy, Itálii, Francii, Německo a Anglii, tedy všechny G-7.

Obzvláště znepokojivý je tento obrat k minulosti z pohledu mladé generace. Jako digitálním domorodcům se jim zdají sociální struktury minulosti příliš hierarchické a výlučné, navíc v západních zemích ovládané muži a převážně bělochy. To už neodpovídá realitě, v níž vyrůstali. Uznávají také, že změna klimatu je naléhavou výzvou, která je důsledkem desetiletí trvající velké nedbalosti a systémové nespravedlnosti. A vadí jim obecná tendence vzdávat hold stagnaci nebo dokonce regresi, místo aby se vážně zabývali problémy a provedli nezbytné změny.

Je tedy nejvyšší čas, aby západní demokracie pochopily, že ve válce na Ukrajině v žádném případě nejde jen o ukrajinské území, ale daleko více o hlavní společenské pro všechny země, které chtějí žít ve svobodě. V tomto boji o duši budoucnosti stojí Ukrajina v čele celosvětového souboje o význam a rozsah pokroku, otevřenosti a začlenění. Právě kvůli této agendě, která je pro nás všechny zásadní, nesmí Putin zvítězit.

Je to okamžik, kdy se musíme obrodit a přetvořit. V posledních měsících jsme byli svědky toho, jak se západní demokracie semkly a se opět stalo smysluplnou bezpečnostní aliancí. K rozhodnějšímu vojenskému postoji se posunulo dokonce i Německo, a to nejen rétoricky. Přijímáním uprchlíků z Ukrajiny a posíláním pomoci na frontu však v žádném případě neděláme dost.


Úvodní foto: A protester with a placard ‚RIP_Democracy‘ during a demonstration against the Elections_Bill by Alisdare Hickson, zdroj: Die Welt, autorka: Dawn Nakagawa, překlad: Bohumil Řeřicha