Si Ťin-pching jako globální hrozba

Vzhledem k represím doma a agresi v zahraničí by imperiální ambice čínského „nejvyššího vůdce“ měly znepokojovat svět

Stejně jako obávaní diktátoři v historii má Si Ťin-pching i něžnou stránku. Miluje svou maminku. V dojemné reportáži ke Dni matek letos státní televize ukázala čínského prezidentského siláka, jak se prochází ruku v ruce s 96letou Čchi Sin, veteránkou komunistické strany a hrdou matkou nejvyššího vůdce.

Mnoho maminek čte svým malým dětem pohádky nebo jim zpívá říkanky. Ne tak Čchi. Pětiletého Si učila o Jüe Fejovi, známém jestřábím generálovi z dynastie Jižní Song, který měl na zádech vytetováno „Sloužit vlasti s maximální oddaností“. Toto povznášející heslo inspirovalo jeho celoživotní dílo, tvrdil Si.

Siova maminka víc než jen posílila jeho morálku. Soukromě také lobbovala u stranické hierarchie, aby podpořila jeho nevýraznou ranou kariéru. Podle Cchaj Sii, penzionované profesorky Ústřední stranické školy Komunistické strany Číny, která nyní žije v exilu, napsala neohrožená Čchi v 80. letech šéfovi strany v provincii Che-pej a požádala ho, aby jejímu synovi umožnil vzestup na stranickém žebříčku.

Navzdory jejímu tahání za nitky se Siovi nadále nedařilo, a to „kvůli jeho průměrným výkonům“, poznamenává Cchaj. Jeho maminka však byla vytrvalá. „V roce 1992, poté co napsala žádost novému stranickému vůdci ve Fu-ťienu… byl Si přeložen. V tu chvíli se jeho kariéra rozjela.“

Překonat zjevný nedostatek talentu pomohli Siovi i další vlivní členové rodiny. „Velmi mu pomohly konexe jeho otce Si Čung-süna, vůdce KS Číny s bezvadnými revolučními referencemi,“ napsala Cchaj. Si se tak stal klasickým případem stranického prince, který neustále stoupá vzhůru. Následovala řada vysokých funkcí, která vyvrcholila v letech 2012-13 obsazením nejvyšších stranických, vojenských a vládních postů. A teď, po zrušení omezení počtu období ve funkci se zdá, že Si bude na stranickém sjezdu, který se koná tento měsíc, de facto korunován doživotním prezidentem.

Díky tomuto mimořádnému nárůstu osobní moci se Si již stal nejdominantnějším a nejobávanějším čínským vůdcem od dob Mao Ce-tunga. Je to o to neobvyklejší, že podobně jako u Maa selhala řada Siových velkých politických iniciativ, což Čínu vrátilo zpět a poškodilo její mezinárodní postavení.

Zmizely zábrany kolektivního vedení, které uplatňovali předchůdci Chu Ťin-tchao a Ťiang Ce-min. Pryč je také oddanost tržním reformám a otevřenosti, kterou prosazoval Teng Siao-pching. Opuštěna byla i Tengova hlavní zásada stálého a mírového vzestupu Číny. Místo toho se Si snaží násilně řídit Čínu zpět k uzavřenému, represivnímu modelu centralizované státní kontroly nad správou, obchodem, průmyslem, půdou a lidmi z dob maoismu. Vláda je dnes show jednoho muže.

Oficiálně schválený ideologický systém „Si Ťin-pchingovo myšlení“ je v praxi receptem na hypernacionalismus, rychlou militarizaci, regionální expanzionismus, odrazování od individualismu a podřízení soukromého sektoru, soudnictví, občanské společnosti, akademické obce a médií straně – a nakonec i samotnému Siovi.

V rozporu s všudypřítomným kultem osobnosti však kritici vykreslují zcela jiný obraz. Ten líčí Sia jako nebezpečného, vznětlivého, hubatého, diktátorského kontrolora, který je spíše nevrlým tyranem než přítulnou pandou. Takové vnímání dodalo důvěryhodnost falešným zprávám o převratu z minulého týdne. „V zákulisí je jeho moc zpochybňována jako nikdy předtím,“ napsala Cchai. „Siův obrat v ekonomických reformách a jeho neschopná reakce na pandemii covid-19 zničily jeho image hrdiny obyčejných lidí. Ve stínu roste mezi elitami KS Číny nespokojenost.“ A tu ještě zhoršují Siovy politicky motivované čistky „zkorumpovaných“ stranických rivalů.

Čínská ekonomika se podobně jako jiné země potýká se značnými problémy, ale mnohé z nich si Si zavinil sám, tvrdí Clark Packard z Cato Institute. Jedním z příkladů je „dluhová bublina v nadměrně nafouknutém realitním sektoru v zemi, která vedla k ohromným krachům,“ dodává. „Připočteme-li k nedávným trendům zpomalující se růst produktivity, demografický pokles a pokračující odliv mozků, je zřejmé, že Čína není takovým ekonomickým tahounem, za jakého ji mnozí na Západě považují.“

Vnitřní slabost se snoubí s vnějším přesahem. „Pod vedením Sia se Čína vydala na cestu za regionálním a potenciálně i globálním prvenstvím… což povede k větší konkurenci nebo dokonce konfrontaci s USA,“ varuje přední americký analytik Richard Haass. Kvůli hrozbám vůči Tchaj-wanu, potlačování demokracie v Hongkongu, nehoráznému týrání Ujgurů a Tibeťanů, konfrontační diplomacii „vlčího bojovníka“, dravým investicím v rámci projektu Hedvábné stezky a tiché podpoře ruské invaze na Ukrajinu Siova Čína vzbuzuje ve světě stále větší nedůvěru a strach.

Průzkum, který minulý týden zveřejnilo nezávislé výzkumné středisko Pew Research Center, naznačil, že názor na Čínu v a dalších vyspělých ekonomikách se v posledním desetiletí „prudce zhoršil“. Většina dotazovaných ve většině zemí vyjádřila „nízkou nebo žádnou důvěru v Siův přístup ke světovým záležitostem“.

Vzpoury doma, strach a odpor v zahraničí, klesající výkonnost země a rostoucí nátlak všude kolem: to je nepříznivý kontext v době, kdy Si přebírá otěže jako zdánlivě neotřesitelný hlavní vůdce Číny. Jak bude reagovat?

Cchaj Sia, která ho pozorně sleduje už desítky let, se obává nejhoršího. Si se podle ní považuje za novodobého císaře. Proti sobě stojící, rozdělené frakce KS Číny však v současnosti nemají sílu sesadit ho z trůnu. „Si bude své vítězství nepochybně považovat za mandát k tomu, aby si dělal, co chce,“ předpovídá. „Zdvojnásobí úsilí o svou centrálně řízenou hospodářskou politiku. Bude pokračovat v preventivní likvidaci potenciálních soupeřů a zpřísňovat sociální kontrolu, čímž se Čína bude stále více podobat Severní Koreji.“ A pokud bude potřebovat umlčet domácí kritiky tím, že vyvolá mezinárodní krizi, „může dojít k tomu, že urychlí militarizaci sporných oblastí Jihočínského moře a pokusí se násilím ovládnout Tchaj-wan“, píše.

Rudý úsvit Siova imperiálního věku přichází ve špatnou dobu pro svět, vzhledem ke všemu špatnému, co se v současnosti globálně děje – a vyvolává znepokojivou existenciální otázku: může být někdo děsivější než Vladimir Putin, který okupuje samostatnou zemi a vyhrožuje atomovou bombou?

Odpověď: ano, je to nejistý čínský komunistický megaloman s maminkovským komplexem.


Úvodní foto: Personifications of China detail from China imperialism cartoon (cropped) by Henri Mayer, zdroj: Guardian, autor: Simon Tisdall, překlad: Robert Nerpas