Pět základních zákonů lidské hlouposti

Hloupí jsou nebezpečnější než bandité

Před 35 lety zveřejnil italský ekonomický historik 60stránkovou esej o základních zákonech hlouposti, kterou považuje za největší existenční hrozbu pro lidstvo.

Na jeho úvahu se může člověk dívat i s jistým ironickým odstupem. Dobře ale zapadají do této šílené doby, kterou už mnoho lidí nedokáže pochopit.

Cipolla (1922 až 2000), profesor na různých univerzitách a s čestným doktorátem z ETH Zurich, rozděluje lidstvo do čtyř kategorií: inteligentní, bandita, bezmocný a hloupý. Jsou definovány na základě konceptu výhry/prohry.

Zákon 1:
Každý vždy a nevyhnutelně podceňuje počet hloupých

Tento problém je umocněn předpokladem, že někteří lidé jsou inteligentní kvůli povrchním faktorům, jako je povolání, vzdělání nebo jiné vlastnosti, které podle nás vylučují hloupost. Typickým omylem je předpoklad, že bohatí lidé jsou ze své podstaty inteligentní.

Zákon 2:
Pravděpodobnost, že je člověk hloupý, je nezávislá na všech jeho ostatních charakteristikách

Cipolla předpokládá, že hloupost zůstává konstantní ve všech populacích. V každé myslitelné kategorii – pohlaví, rasa, národnost, vzdělání, příjem – je pevné procento hloupých lidí. Univerzitní profesoři nebo američtí prezidenti mohou být také hloupí, tedy neužiteční pro sebe i pro ostatní a v nejhorším případě pro bandity.

Zákon 3:
Hloupý je člověk, který ubližuje jinému člověku nebo skupině lidí, ačkoli z toho sám nemá prospěch a dokonce utrpí ztráty.

Je nemožné určit, kolik hloupých lidí skutečně existuje, v neposlední řadě proto, že nehloupí jsou nekonzistentní skupina.

Někdy jednáme inteligentně, někdy jsme týraní nebo sobečtí padouši a někdy od všeho trochu. Ti hloupí jsou ve srovnání s tím vzorem trvalosti.

Hloupí lidé jsou podle Cipolly nebezpeční a škodliví především proto, že rozumní lidé si těžko představují a chápou nerozumné chování. Inteligentní člověk dokáže pochopit logiku lupiče: chce pro sebe výhodu; prostě není dost moudrý, aby našel způsob, který bude prospěšný všem. Lze tak předvídat činy predátora a jeho nečestné manévry, a proto budovat obranu.

To vše u hloupého člověka není možné, jak vysvětluje třetí základní zákon. Neexistuje žádný racionální způsob, jak zjistit, zda, kdy, kde, jak a proč zaútočí. Pokud čelíte hloupému člověku, jste mu vydáni na milost.

Tato analýza vede k zákonu číslo 4:

Zákon 4:
Nehloupí lidé vždy podceňují destruktivní sílu hloupých lidí.

Obzvláště nehloupí lidé neustále zapomínají, že stýkat se a/nebo spolupracovat s hloupými lidmi je drahá chyba, a to kdykoli, kdekoli a za jakýchkoli okolností. Idioty podceňujeme a děláme to na vlastní nebezpečí. Tím se dostáváme k pátému a poslednímu zákonu:

Zákon 5:
Hloupý člověk je nejnebezpečnější druh člověka.

Přímý důsledek: hloupý člověk je nebezpečnější než lupič. Pro idioty nemůžeme nic udělat.

Rozdíl mezi společnostmi, které se hroutí pod tíhou svých hloupých občanů, a těmi, které je překonávají, spočívá ve složení nehloupých. Společnosti, které prosperují navzdory svým hloupým občanům, mají vysoký podíl inteligentních lidí, kteří kompenzují ztráty hloupých tím, že získávají pro sebe a své okolí.

„Jedinou možností, jak nenechat společnost zavalit břemenem idiotů je, aby nehloupí pracovali ještě tvrději, a kompenzovali ztráty hloupých.“

Cipollův text z bezesné noci je podnětný. Ale člověk by musel svou představu o nadřazenosti inteligence – která je možná dlužna své době – doplnit: s lidskostí, spojení s velkým obrazem a sílou srdce, které se mohou rozvinout za hranice inteligence.


Úvodní foto: Allegory of Wealth, Lust and Stupidity, by Frits and Rita Markus Fund, 2000, zdroj: Zeitpunkt, autor: Christoph Pfluger, překlad: Bohumil Řeřicha