Před více jak 20 lety tehdejší argentinský diplomat, politik a spisovatel Abel Posse, m.j. tvůrce „Evity“, v jednom rozhovoru prohlásil, že svět trpí „úpadkem maskulinní kultury“. Muži tvoří politiku a značná část jich selhává, máme mužskou kulturu, máme mužské násilí, máme války vyvolané muži. Na této planetě stále převládá patriarchální společnost, aniž by dala prostor té ženské polovině, a to nejen v západním světě, ale i v ostatních částech včetně muslimské společnosti. Tam zatím nejde ani o to, dát ženám rovnost nebo emancipaci, ale o jejich svobodu, svobodu rozhodovat o svém osudu samy. Ženy by si jako nositelky a dárkyně nového života velmi rozmyslely vyvolávat války, kde by umíraly jejich děti.
Devatenácté století od sebe pečlivě oddělilo svět mužů a žen. Vnutí mužům – bez ohledu na to, zda chtějí či zda se na to hodí – jejich mužskou roli pánů domů, státníků, nebo velících důstojníků. Kolik chlapců není pro tento úkol připraveno a vycvičeno. Kolik jich proto později selže. Dvacáté století pak přineslo dvě nejhorší ideologie lidstva, komunismus a nacismus, a nejstrašnější války v historii právě z důvodů selhání mužů, politiků, intelektuálů. Po konci 2. světové války začali tvořit politiku muži, kteří hrůzy této války zažili, kteří se snažili vybalancovat mír mezi dvěma znepřátelenými tábory, jak vzpomínal bývalý německý kancléř Helmut Schmidt. Ten pak po pádu železné opony vyjádřil obavu, že nyní se dostávají k moci muži, kteří hrůzy války nezažili, a jejich rozhodnutí může mít pro svět kvůli nedostatku této zkušenosti neblahé následky.
Byli jsme svědky, aniž bychom mohli něco dělat, balkánských válek, které vyvolali muži, byli jsme svědky čečenských válek, které vyvolali muži, zažili jsme válku vyvolanou muži v Perském zálivu, v Afghánistánu, Iráku a nyní prožíváme nejen válku na Středním východě, v Sýrii, ale i její následky. K moci se dostali a dostávají muži nedozrálí k výkonu politika či státníka, kteří rozhodovali a rozhodují o osudech milionů lidí. A jakmile dostanou do rukou nepřiměřenou moc, neumí s ní zacházet, nechají se jí ovládnout, a co nejhorší, nedostávají již díky svým „rektálním alpinistům – farizejům“ zpětnou vazbu, neboť ti je od společnosti izolují. Současná civilizace díky pouze materiálnímu rozvoji ztratila bohužel k němu patřící duchovní rozměr, proto se k moci dostali a dostávají populisté typu amerického prezidenta Trumpa, autokratů Putina a Erdogana, nacionalistů Kaczynského a Orbána, různých malých velkých autokratů ve střední Asii, v Orientě… Včetně českého prezidenta, postkomunistického populisty Miloše Zemana, k němuž lze přiřadit i populistického oligarchu Andreje Babiše.
Všichni tito lidé mají nějakou minulost. Otázka zní, jak se chovali v dětství, mládí. Např. VLADIMíR PUTIN byl petrohradský výrostek, který, když se na něho někdo špatně podíval, tak se pral. O mnohých si můžeme říci, že se projevují jako deprivanti, trpící antisociální poruchou osobnosti, jejichž základy se dle Dr. Františka Koukolíka mohou utvářet již v dětství, nebo dokonce i v těhotenství. V této souvislosti je možné položit otázku, jaký vliv na ně měly jejich matky. Pro současnou dobu je však rozhodující, jak se chovají nyní!
Především většina z nich odmítá kritiku a útočí na média se snahou omezit jejich vliv. Potlačují vznik tzv. mimoparlamentní opozice a jsou minimálně neomalení. Ještě ve funkci předsedy vlády prohlásil v roce 2002 MILOš ZEMAN v interview pro rakouský magazín k otázce Sudetských Němců: „Nesmíme zapomenout, že sudetští Němci byli pátá kolona Hitlera, aby rozbili jediný ostrov demokracie ve střední Evropě.“ A pak připojil otázku: „Může nyní někdo skutečně požadovat usmíření pro zrádce? V roce 1945 bylo vyvlastnění a vyhnání sudetských Němců alespoň mírnější ne trest smrti.“
Pak jel Miloš Zeman do Izraele a doporučoval Izraelcům další vyhánění Palestinců, zjevně podle vzoru Benešových dekretů. Z nedávné doby je známé jeho prohlášení, že „teroristé se musí zabíjet“ anebo urážení novinářů a tzv. pražské kavárny. Pro mne je neodpustitelné jeho chování, když se opil na velvyslanectví cizí mocnosti (Ruska), aby pak jako opilý prezident této země zneuctil symboly české státnosti. Jeho zatím poslední bonmot se týká Šumavského národního parku. Na tři aktivistky z hnutí Duha, které se připoutaly ke stromům a bránily tak dřevorubcům v jejich pokácení, vzpomínal takto: „Místo toho, aby je ti dřevorubci přeřízli…“ A po salvě smíchu, kterou u některých poslanců vyvolal, upřesnil: Pardon, mám tím na mysli ty stromy.“
Svou neschopností ovládat se a urážet své kritiky včetně novinářů je znám oligarcha ANDREJ BABIš, známá je také zpupná rétorika předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, k vulgaritě se snížil i dosud slušně vystupující Bohuslav Sobotka, vědom si toho, že jeho popularita i popularita ČSSD klesá. Vladimír Putin po znovuzvolení do funkce v roce 2012 na adresu těch, kdo protestovali proti jeho zvolení, řekl: „Zničili mi můj velký sen, já teď zničím jejich životy.“ A právě Putin má na svědomí druhou válku v Čečensku, anexi části Gruzie, anexi Krymu a východní Ukrajiny, a nakonec i účast v občanské válce v Sýrii. Ještě dnes si čerstvě pamatujeme invektivy a urážky kohokoli včetně žen a tělesně postiženého novináře v předvolební kampani Donalda Trumpa. Verbální i fyzické násilí vůči odpůrcům tureckého prezidenta Erdogana. Nadutost pánů Orbána i Kaczynského…
Co mají tito „politici“ společného mimo populismus a to, že je nezadržitelně válcuje moc? Jsou to „burani“. Myslel jsem, že buran je nadávka. Podle slovníku cizích slov buran je výraz pro hrubiána, neomalence, neotesance, křupana. Když použiji jen jeden výraz k buranovi, tak určitě všichni se chovají minimálně jako „neomalení“. Dalším výrazem pro pojem buran je „silný stepní vítr“, který v létě všechno vysušuje, včetně toho zeleného kvetoucího, a v zimě je příčinou promrzání do morku kosti. Stejně tak tito neomalenci škrtí v zárodku ten ranní sluneční paprsek slunce, vycházejícího z temna noci, v tomto případě minulosti. Jako příslušník „ne-elity“ si kladu otázku: jak dlouho jsme schopni my, občané a občanské společnosti, čekat, než nás tito burani opět přivedou do nějaké katastrofy? Odpovědět si musím starým pravdivým čínským příslovím: bouřiti se je správné!
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.