Sedm minut, které otřásly sjezdem

[wc_spacing size=”20px”]

[wc_highlight color=”blue”]Autorka: Annabelle Timsit, zdroj: The Politico[/wc_highlight]

Jak otec zabitého muslimského amerického vojáka zahanbil Donalda Trumpa, zastínil Hillary Clintonovou a dal zemi lekci hodnot

Vystoupil na sjezdové pódium ruku v ruce se svou manželkou, s ústavou jako návodem a s pýchou otce, který ví, že má příběh, který chce vyprávět.

„Dnes večer,“ řekl Khizar M. Khan, „je nám ctí stát zde jako rodiče kapitána Humayuna Khana a jako vlastenečtí američtí muslimové s neochvějnou oddaností vůči naší zemi.“

Takový byl začátek sedmiminutového projevu, který se stal okamžitou senzací – výmluvného, emocionálního a zejména neopakovatelného, ke kterému došlo na konci čtyř dnů precizně zpracovaných politických klišé. Khan, 66letý imigrační právník z Charlottesville, vyprávěl příběh o smrti svého syna v boji v Iráku, ale změnil tuto elegii ve výtku Donaldu Trumpovi: „Vy jste neobětoval nic!“

Jeho projev, vysílaný v hlavním vysílacím čase těsně před řečí Chelsea Clintonové, vznikl „v mé hlavě a v mé mysli“ a „vyšel z mého srdce,“ řekl Khan.

Příběh o tom, jak se Khan, který není ani registrovaný demokrat, ocitl na jevišti, kde o několik okamžiků později přijala nominaci na prezidentku, začal 8. června 2004, v den, kdy byl jeho syn zabit bombovým atentátníkem v Baqubě (viz obrázek).

V roce 2005 mluvil Khan o svém mrtvém synovi s listem Washington Post. Líčil cestu rodiny z Pákistánu do Spojených arabských emirátů a odtud do Bostonu, kde dokončil studium na Harvard University. Rodina se přestěhovala do Marylandu a Humayun nastoupil na střední školu. Dokonce i tehdy, řekl Khan Postu, byl Humayun „prostředníkem, utěšitelem, tím, ke komu se utíkali bratranci, když si je spolužáci dobírali. Na středním škole dával lekce plavání dětem se zdravotním postižením.“

Tento pocit odpovědnosti za druhé se u Humayuna objevil znovu, když po skončení střední školy vstoupil do armády. Po čtyřech letech služby v armádě se připravoval na právnickou fakultu University of Virginia. Armáda jej však povolala, aby sloužil v Iráku. Zemřel tam za čtyři měsíce. Viděl automobil, jak najížděl na jeho muže a nařídil jim, aby se kryli. Byl deset kroků od vozidla, když explodovalo. Posmrtně byl vyznamenán Bronzovou hvězdou a Purpurovým srdcem.

Khan o svém synovi deset dalších let veřejně nemluvil, a to až do doby, než , který se dostal na vrchol možných prezidentských kandidátů za Republikánskou stranu, vyzval k zákazu vstupu do Spojených států pro všechny muslimy. Pro muslimské rodiny, jako jsou Khanovi.

Reportér z Vocativu zavolal Khanovi a požádal jej, aby převyprávět synův příběh ve světle prohlášení republikánského favorita. „Muslimové jsou Američani, muslimové jsou občané… jsme hrdí američtí občané. Jsou to hodnoty [této země], které nás sem přivedly, ne naše náboženství. Trumpův názor na tyto otázky nepředstavuje tyto hodnoty,“ řekl Khan.

Několik dnů poté, co článek vyšel, Khanovi zavolal člen volebního týmu Hillary Clintonové a zeptal se jej, jestli může Hillary použít jeho slova přesně tak, jak byla zveřejněná ve Vocativu, jako hold jeho synovi. „Řekl jsem, že samozřejmě může“.

V prosince 2015 vzdala Hillary Clintonová v Minneapolis dojemný hold Humayunu Khanovi, který byl jedním z 14 amerických muslimů, kteří zemřeli během služby pro Spojené státy za deset let od teroristických útoků 11. září. Clintonová při vyprávění příběhu použila otcova slova: „Stále ještě nevíme, co jej přimělo těm deseti krokům,“ řekl Khanův otec… „Možná, že dospěl k tomu bodu, kde se projevily všechny hodnoty, všechna jeho služba této zemi, všechno, co se v této zemi naučil. Byly to ty hodnoty, které jej přiměly udělat těch deset kroků. Těch deset kroků nám potvrdilo, že jsme neudělali chybu, když jsme se přistěhovali do této země,“ zdůraznil otec.

Členové týmu Clintonové kontaktovali Khana znovu a požádali jej, aby mohli použít tatáž slova a vzdát hold jeho synovi také na sjezdu Demokratické strany. Opět odpověděl, že „ano, samozřejmě.“ A poté zavolali ještě jednou: Byl byste ochoten vystoupit společně s manželkou Ghazalou během vzdávání úcty vašemu synovi na pódiu? Předpokládali, že by to vyslalo silné poselství na podporu kandidátky. Khan nezaváhal ani na vteřinu. A nakonec se zeptali: „Řekl byste rád něco na sjezdu?“

Khan věděl, že to je neobvyklá čest. V rozhovoru pro San Francisco Chronicle dva dny před svým projevem řekl: „Nikde jinde ve světě kromě Spojených států by nebylo možné, aby přistěhovalec, který teprve před několika lety přišel do země s prázdnýma rukama, měl možnost stát před vlastenci a před hlavní politickou stranou.  Je to můj malý podíl na tom, jak ukázat světu tím, že tam budu stát, dobrotu Ameriky.“

Tým Clintonové mu nabídl kontakt na pisatele projevů. Odmítl. Věděl, co chce říct. Projev si nacvičoval doma před rodinou a spoléhal se na 40leté zkušenosti advokáta, které jej naučily „ovládat své myšlenky, emoce a poselství.“

V den projevu popadl svůj ohmataný výtisk ústavy a vsunul si ho do kapsy. Nosí jej s sebou pravidelně, obzvlášť když cestuje. „Je to můj oblíbený dokument. Chtěl jsem jej použít, protože jsem chtěl zdůraznit ochranu, které se těší přistěhovalci v této zemi.“

„Hlavním smyslem mého vystoupení bylo zvýšit povědomí o ústavní ochraně, které se těší každý občan Spojených států, a pokusit se zabránit strachu, který pociťují komunity imigrantů kvůli lžím, jimiž se podbízí jeden kandidát. Takže snahou bylo uklidnit tyto ustarané mysli tím, že se jich zeptám: ‘A četli jste ústavu?'“

Minutu po skončení jeho projevu v 21.18 hod. zaznamenali pozorovatelé nárůst počtu lidí, hledajících na Googlu tlačítko „zaregistrovat se k volbám“. Andrew Sullivan z New Yorku Magazine označil projev za „opěrný bod těchto voleb“. V pátek ráno, když se Khanovi vrátili domů do Virginie, stáli lidé v řadě v čekárně Acela Club, aby si s Khanem potřásli rukou. „Jsem všemi těmi gratulanty trochu zahlcen,“ říká Khan. Na otázku, zda si myslí, že dokázal to, co svým projevem dokázat chtěl, Khan odpověděl: „Budu v práci na tom pokračovat, krok za krokem.“

[wc_highlight color=”blue”]Překlad: Robert Nerpas, úvodní foto: Khizr and Ghazala Khan by B. Allen/VOA/commons.wikimedia.org[/wc_highlight]

[wc_spacing size=”10px”]