Uprchlická krize očima obětí – část 2

Zdroj: GEN21, Připravil: Robert Nerpas

Problematika uprchlíků již po delší dobu zaujímá přední místo v podstatě všude: v médiích, v jednáních politiků na národní i mezinárodní úrovni, v hospodských debatách, na sociálních sítích, i v plánování spousty politiků i nepolitiků, jak podpořit, v některých případech nastartovat svou politickou kariéru. V podstatě vždy je však brána víceméně globálně, což jí dodává mírně abstraktní nádech. Mluví se o jejich politických i hospodářských dopadech, promítá se do strategických plánů na ovládání světa, zneužívá se na zastrašování těch, kteří o Středním východě vědí směšně málo, a na vyvolávání a nenávisti. Je pro ni typické obrovské množství nic neříkajících hesel a sloganů a absence konkrétních vysvětlení, co nám vlastně hrozí. Avšak tato problematika není jen geopolitického charakteru, jsou v ní obsaženy konkrétní příběhy konkrétních lidí, příběhy, natolik hrůzné, že je těžké je v klidu a pohodlí střední Evropy pochopit a vstřebat. Díky laskavému svolení Nadačního fondu Generace 21 máme možnost uveřejnit příběhy obyčejných lidí, kteří žili své obyčejné životy, než do jejich osudu krvavě zasáhl terorizmus nejhrubšího ražení.

Sestra Luma: Buď odejdeme, aneb zemřeme
6
foto: GEN21

„Stáli jsme před rozhodnutím: zemřít nebo odejít”, říká sestra Luma, jeptiška Dominikánského řádu, která v srpnu opustila své rodné město Qaraqoš, největší irácké křesťanské město. Patří mezi přibližně 50 000 křesťanů, kteří utekli před postupem Islámského státu na toto starodávné město. Krátce před půlnocí nasedla s dalšími pětatřiceti jeptiškami do několika aut a odjela do kláštera v Ainkawě, městě v kurdském regionu v Iráku. Vezla s sebou desetiletou holčičku z církevního sirotčince. Sestra Luma neprchala poprvé. V červnu utekla před teroristy Islámského státu, postupujícími na sousední Mosul.

Promovala na Univerzitě Notre Dame v , kde získala Ph.D. v oboru biblických studií. Zamilovala se zde do brownies a do historie. Spolu se svojí milovanou knihovnou musela opustit i cenné archivy církve s jejích vzácnými písemnostmi, pocházejícími v některých případech z 11. století.

Sestra Luma nachází útěchu a naději v biblické knize Micheáš, kde se píše, že přijde čas kdy „ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy… Každý usedne ve stínu révoví, každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nebude děsit.“

Písmomalíř
7
foto: GEN21

Akram si stále pamatuje na den, kdy mu došlo, že má výjimečný dar a že není jako ostatní. „Moje učitelka v páté třídě zvedla papír s mým rukopisem a celé třídě řekla, že se stanu známým písmomalířem,” vzpomíná padesátiletý muž. Jeho oči mu při této vzpomínce září a to dokonce i teď, když sedí ve stanu v uprchlickém táboře Garmawa.

Akram v létě utekl ze svého rodného města Tal Afar, když se Islámský stát prohnal severním Irákem. Kruté střety mezi bojovníky IS a iráckou armádou ho přivedly k rozhodnutí odvézt svoji rodinu do bezpečí. Proto nasedl do auta a společně s manželkou a čtyřmi dětmi odjel do Duhoku v Kurdistánu. Odjezd byl bolestivý. Akram musel opustit svoji vzácnou práci, 30 let dlouhou uměleckou kariéru a svůj ateliér, ve kterém měl velký dubový stůl a pohodlnou židli.

Bolí jej, že od chvíle, co přijel do tábora, není schopen tvořit. „Nejsem ve správném stavu mysli,” říká.

Vzali jí dceru
foto: GEN21
foto: GEN21

Sára sedí ve společenském sále v Erbílu, kde se konávaly svatby. Neustále si dokola brouká jméno svojí tříleté dcery: „Laila, Laila, Laila.“

Svoji dceru neviděla od té doby, co jí ji ozbrojenci Islámského státu během obsazení města Qaraqoš vyrvali z rukou. Sára již předtím tušila, že se blíží nebezpečí, a pro jistotu poslala své další čtyři děti pryč s jinou rodinou. Zůstala však v Qaraqoši se svým slepým manželem a malou Lailou.

„Mysleli jsme si, že to všechno za pár dní přejde,” vzpomíná. „Ani nás nenapadlo, že budeme muset odejít.“ 22. srpna však přišli do jejich domu ozbrojenci Islámského státu s tím, že všechny zbylé křesťanské rodiny budou autobusem odvezeny z města. Cestou jim jeden z ozbrojených lidí vzal Lailu a odvedl ji pryč. Sáru mezitím drželi další ozbrojenci. Od té doby ji neviděla. „V Iráku už nikdo nemá naději,” mumlá.