Nestačí vyjít jednou za rok do ulic se 100.000 lidmi

Martin Schulz o radikalizaci částí společnosti, ohrožení demokracie v Německu a evropské soudržnosti.

Pandemie covidu, válka na Ukrajině, změna klimatu – krize naší doby zanechávají své stopy. Radikalizuje se společnost?

To se nedá říct obecně. Ne celá společnost se radikalizuje. Nicméně je docela znepokojující, že podíl německé populace s misantropickým, demokracii odmítajícím nebo dokonce autoritářským pohledem na svět výrazně vzrostl, jak ukazuje nová studie Nadace Friedricha Eberta. Zároveň však říká, že dvě třetiny společnosti jsou nakloněny otevřené a demokratické společnosti. Anglický filozof Edmund Burke prý řekl: „Aby zlo zvítězilo, stačí, aby dobří lidé nedělali nic!“ Teprve když zastánci demokracie, kteří chtějí bránit naši osvícenou, různorodou a inkluzivní společnost v její rozmanitosti a formě soužití charakterizované respektem a tolerancí, nedělají nic a zůstávají pasivní, teprve tehdy vítězí destruktivní charakter, který částečně vidíme ve výsledcích této studie.

Rád zde odkazuji na Izrael. V Izraeli jsou ve vládě pravicoví extremisté, kteří se snaží vnutit zemi své výsady. Izraelská demokratická společnost přivádí každý víkend do ulic statisíce lidí, což podle mého názoru znamená, že krajní pravice v Izraeli nezvítězí. Přál bych si, aby bylo více evropských zemí – včetně Německa –, kde by si z toho široké masy vzaly příklad. I když už se podařilo zmobilizovat statisíce lidí, aby se postavili proti rozdělení společnosti, například na demonstraci „nerozdělitelných“ v Berlíně v roce 2018.

Od té doby pravicově populistické strany stále posilují, a to nejen v Německu, ale i v dalších zemích. Je sklenice v Německu napůl plná, nebo napůl prázdná?

Pokud jde o obranu a ochranu demokracie, je sklenice více než z poloviny plná. Studie ukazuje nárůst extrémních postojů a do jisté míry i erozi občanských postojů uprostřed společnosti. Není to však tak, že by extremisté měli v této zemi většinu. Nelze přehlédnout, že pokud má strana jako AfD v průzkumech 20 procent, pak nemá na své straně 80 procent obyvatel. A právě o to jde. Je třeba mobilizovat většinu lidí, kteří jsou ochotni chránit republiku, demokracii, naši ústavu. Proč jsem se odvolával na Izrael? Vyjít jednou ročně do ulic Berlína se 100.000 lidmi nestačí. V Tel Avivu se to děje každý víkend. Nechci to přenášet do Německa, protože situace u nás není tak dramatická. Ale v Izraeli jde o to, že obrana demokracie skrze vlastní angažovanost, skrze vlastní viditelné a slyšitelné projevy je součástí každodenního společenského života, součástí společenské normálnosti. Rád bych to viděl i v Německu: ať už se antisemita objeví kdekoli, ať už pravicový extremista řeční kdekoli, vždy a znovu se najdou lidé, kteří mu otevřeně a odvážně odporují.

K tomu je zapotřebí nejen občanská společnost. Minulý týden v Durynsku došlo k protržení hráze, kdy se CDU, FDP a AfD společně rozhodly snížit daň z převodu nemovitostí. V jakém okamžiku to začíná být pro demokracii nebezpečné?

Nejednalo se o protržení hráze, ale o opakovaný čin. Připomínám Thomase Kemmericha, který byl zvolen premiérem hlasy Höckeho AfD – a který volbu přijal. V Durynsku jsou v CDU zjevně síly, které tlačí směrem k AfD. Musí nám být jasné, že spolupráce se stranou, jako je AfD, která trvá na rasistických, xenofobních a protievropských ideologických principech, musí být pro každou demokratickou stranu tabu. CDU na spolkové úrovni je nyní vyzývána, aby se vyjádřila jasně. Všechny ostatní strany včetně FDP tak již učinily. Marie-Agnes-Strack-Zimmermann pro jednou řekla něco správného, když vyloučila, že by FDP v Durynsku získala podporu strany na spolkové úrovni, pokud to „dělá Kemmerich“. Podobně jasné vyjádření bych rád viděl i od šéfky strany CDU. Znovu připomínám, že Annegret Kramp-Karrenbauer utrpěla první těžkou porážku v čele strany, a to nejen kvůli durynské CDU a otázce spolupráce s AfD. V Durynsku se tedy nejedná o nic nového. O to více je to znepokojující.

Lidé, kteří se považují za znevýhodněné, mají tendenci zastávat pravicové a misantropické politické postoje. Jak může politika těmto lidem zprostředkovat více uznání?

„Politika“ jako taková neexistuje. Otázka směřuje k tomu, co může blok demokratických stran udělat pro to, aby lidé, kteří se bojí vyloučení nebo kteří se již cítí vyloučeni, měli pocit, že vyloučeni nejsou. K tomu je třeba stabilizovat a zlepšit jejich životní situaci. To je klasický úkol vlády. Proto doufám, že máme v této zemi dostatek vůdců na státní, federální i místní úrovni, kteří zprostředkovávají lidem pocit a dávají jim najevo praktickou politikou, aby se lidé cítili a ukázali jim to prostřednictvím praktických politik: jste chráněni, my vás ochráníme, my vás dostaneme z vaší tíživé situace. Přál bych si, aby se demokratické strany připojily k návrhu kancléře a vytvořily například německý demokratický pakt, který by zprostředkoval pocit, že všichni táhnou za jeden provaz.

Mnohočetné krize, které vedou k nejistotě obyvatelstva, nemůže zvládnout žádná země sama. Proč tolik lidí stále hledá podporu v národní sféře?

Protože nacionalistické strany jako AfD předstírají, že odpověď na výzvy naší doby je jednoduchá: návrat do izolace. Ve stále složitějším světě zní taková jednoduchá odpověď lákavě. Ale když si vzpomenete na bankrot Lehman Brothers jako počátek mezinárodní finanční krize, na realitní krizi, která se masivně rozšířila v Evropě, na celý spekulativní kapitalismus v těch letech, na pandemii a nyní na válku, ani jeden z těchto problémů nebyl a není řešitelný jednotlivým národním státem. To platí i pro klimatickou politiku, mezinárodní bezpečnostní spolupráci, kontrolu finančních trhů nebo regulaci mezinárodní ekonomiky platforem. A přesto propagandisté národního státu získávají vliv a namlouvají lidem, že to sami zvládneme mnohem lépe. To je nesmysl. V 21. století nebude Německo samo o sobě, ani jako hospodářsky silná země, schopno konkurovat Číně, USA, Indii, Latinské Americe nebo asijským státům na vzestupu. Nebude to ani Francie, Polsko nebo Itálie a už vůbec ne Irsko nebo Kypr. Více než kdy jindy je zapotřebí evropské spolupráce.

 

Martin Schulz je od 14. prosince 2020 předsedou Nadace Friedricha Eberta. Je bývalým poslancem německého Bundestagu a Evropského parlamentu, jehož byl v letech 2012 až 2017 předsedou. V letech 2017 až 2018 byl předsedou strany SPD.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Make love great again, Robert Anders, zdroj: IPG-Journal, autor: Alexander Isele, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]