Nová protiujgurská kampaň Číny

 

Jak může svět zastavit brutální útlak ze strany Pekingu?

Od konce roku 2017 se ujgurští a kazašští emigranti z Ujgurské autonomní oblasti SIN-ťIANG v Číně začali dozvídat děsivé zprávy od svých příbuzných a přátel z domova – nebo s nimi začali zcela ztrácet kontakt. Počátkem roku 2018 začali novináři a badatelé upřesňovat příběh: na rozsáhlém středoasijském území anektovaném Čínou v roce 1949, které je pro mnohé exulanty známé také jako Východní Turkestán, vláda shromažďuje lidi, kteří nepatří k chanské etnické většině v zemi (včetně turkické etnické skupiny Ujgurů), a zavírá je do táborů. V době největšího rozmachu bylo v těchto zařízeních internováno jeden až dva miliony lidí a zadržení byli vystaveni psychickému a fyzickému mučení, znásilňování a sexuálnímu napadání, nucenému podávání prášků a injekcí, trvalému hladu a nedostatku spánku. Peking nejprve existenci toho, co čínské vládní dokumenty a nápisy na zařízeních označovaly jako „soustředěná vzdělávací transformační centra“ popíral, ale později úředníci přiznali zřízení „center odborného vzdělávání“, která podle nich měla ukončit extremismus a zmírnit chudobu.

Tábory, které jasně připomínají genocidu ve dvacátém století, vyvolaly pobouření mezinárodních organizací, skupin pro lidská práva a vlád – některé z nich v reakci na to uvalily sankce na čínské společnosti a úředníky. Ačkoli KOMUNISTICKá STRANA ČíNY kritiku odmítla jako „lži“, zdá se, že na ni reagovala. Do roku 2019 úřady mnoho internovaných z táborů přemístily a oznámily, že „ukončili kurz“. To naznačuje, že Komunistická strana Číny skutečně není k mezinárodnímu opovržení lhostejná.

Změna však byla z velké části kosmetická a většina internovaných propuštěna nebyla. Mnohé z táborů byly pouze přeměněny na formální věznice a zadrženým byly uloženy dlouhé tresty odnětí svobody, stejně jako několika stovkám tisíc dalších nechanských osob, které byly vězněny od začátku krize. Více než 100.000 dalších internovaných bylo z táborů přemístěno do továren v Sin-ťiangu nebo jinde v zemi. Některé ujgurské rodiny v zahraničí hlásí, že jejich příbuzní jsou zpět doma, ale v domácím vězení. Peking také nutí desetitisíce venkovských Ujgurů opustit své vesnice a nastoupit do továren pod záminkou kampaně na zmírnění chudoby. Dnes může celkový počet nechanských Číňanů, kteří jsou v té či oné formě nuceně nasazeni na práci, značně převýšit počet internovaných v táborech v letech 2017 až 2019.

Tábory byly jen nejznámějším aspektem širokospektrálního asimilačního a represivního programu Komunistické strana Číny. Strana také znevažovala a omezovala používání ujgurského jazyka, zakazovala islámské praktiky, rušila mešity, svatyně a hřbitovy, přepisovala dějiny, aby popřela dlouhověkost ujgurské kultury a její odlišnost od kultury čínské, a vyškrtávala z učebnic literaturu o původním obyvatelstvu. Tyto jizvy na kulturní krajině dosud zůstávají. Nejasně formulované protiextremistické a protiteroristické zákony, zaváděné od roku 2014 za účelem internace lidí za každodenní náboženské a kulturní projevy, jsou stále v platnosti. Infrastruktura kontroly, díky níž jižní Sin-ťiang před několika lety vypadal jako válečná zóna – dotěrné policejní kontroly, vojenské hlídky, kontrolní stanoviště – je nyní méně viditelná. Je to však proto, že digitální sledovací systémy založené na mobilních telefonech, rozpoznávání obličejů, biometrických databázích, QR kódech a dalších nástrojích, které identifikují a geolokují obyvatelstvo, se ukázaly jako stejně účinné při sledování a kontrole místních obyvatel.

Stát nadále motivuje a pravděpodobně i nutí ujgurské ženy, aby se provdaly za muže z kmene Chan, a zároveň propaguje smíšená manželství (Ujgurové se před současnou krizí jen velmi zřídka ženili a vdávali za občany jiné než ujgurské etnické skupiny). Ujgurské děti jsou umisťovány do internátních škol, kde jsou nuceny používat čínský jazyk a přejímat chanské kulturní zvyky. O těchto školách existuje jen málo údajů, ale uprchlé děti vyprávějí o bití a hodinách strávených ve sklepě za to, že mluví ujgursky. Jestliže „vzdělávací transformační centra“ připomínala koncentrační tábory dvacátého století, internátní školy v Sin-ťiangu znovu vytvořily brutální rezidenční instituce určené k vykořenění domorodých dětí v Austrálii, Kanadě a Spojených státech. Přispívají také k širší koloniální politice Číny, jejímž cílem je počínštěním regionu stěhováním Chanů do Sin-ťiangu a potlačováním ujgurské porodnosti.

Navzdory pokračujícímu zneužívání věnoval svět v posledních letech zvěrstvům v Sin-ťiangu jen malou pozornost. Místo toho se pozornost soustředila na jiné zprávy týkající se Číny – především na pandemii covid-19. Pekingu se podařilo uspořádat zimní olympijské hry podle plánu v únoru 2022, a to pouze se symbolickými protesty demokratických zemí. Zvěrstva nezabránila čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi v tom, aby byl jmenován šéfem komunistické strany na historicky třetí funkční období, ani v tom, aby sestavil stálý výbor politbyra z blízkých věrných. Nezabránily mu ani v setkání se zahraničními lídry včetně amerického prezidenta Joea Bidena.

Prozatím se může zdát, že Simu jeho brutální akce v Sin-ťiangu procházejí. Sága v provincii však ještě není u konce. Americké a evropské sankce mohou časem více zasáhnout čínskou ekonomiku, pokud je vlády budou důrazně prosazovat. Tyto ekonomické náklady by se přidaly k vážným reputačním nákladům, které Peking za své chování nese, včetně zhoršených vztahů s Evropou i se Spojenými státy. Není jasné, zda tyto sankce budou mít pro Siho, který má nyní téměř neomezenou politickou moc a je ochoten vystavit svou zemi ekonomické a sociální bolesti při prosazování svých cílů, nakonec význam. Si je však schopen korigovat svůj kurz, když se jeho politika stane katastrofálně nákladnou. Pokud bude svět pokračovat v ekonomickém a rétorickém tlaku, může Čínu přesvědčit, aby ukončila své snahy o potlačování a asimilaci nechanských národů v Sin-ťiangu.

Příliš málo, příliš pozdě
Když se poprvé objevily zprávy o internačních táborech v Sin-ťiangu, bylo na Spojených státech, aby udaly tón reakce mezinárodního společenství. USA však postupovaly pomalu. Přestože novináři, badatelé a několik čínských Kazachů a Ujgurů, kteří uprchli ze země, zviditelnili rozsah zvěrstev, Kongres, navzdory vzácné dohodě obou stran, nedokázal rychle schválit zákon zabývající se lidskými právy Ujgurů. Podle listu South China Morning Post nechtěl americký ministr financí Steven Mnuchin ničím narušit svá jednání s Pekingem o obchodní dohodě. Jak uvedl deník New York Times, za oslabení návrhu zákona o sankcích lobbovaly také společnosti Apple, Coca-Cola a Nike, aby nepoškodily své obchodní zájmy.

Největší chybu Washingtonu však udělal americký prezident Donald Trump. Podle jeho bývalého poradce pro národní bezpečnost Trump v červnu 2019, v době vrcholící internace, osobně Simu řekl, že koncentrační tábory byly „přesně tím správným krokem“. Katastrofální dopad těchto slov na miliony lidských životů by měl být spolu s Trumpovou rétorikou podporující Putinův avanturismus na Ukrajině a jeho pokusem vydírat ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského připomínán jako jeden z nejtěžších hříchů bývalého prezidenta v úřadu. Lze předpokládat, že Si se stejně jako Putin izoloval mezi přitakávači a má sklon přijímat iracionální, sebezničující rozhodnutí. Trumpova hlasitá zelená – jeden z mála komentářů k Sin-ťiangu, které Si mohl slyšet zvenčí – pravděpodobně prodloužila a prohloubila etnické čistky.

Přesto administrativa nakonec zařadila řadu osob a subjektů ze Sin-ťiangu na seznam osob, na které se vztahují zákazy vývozu a globální Magnitského sankce, a Kongres nakonec v roce 2020 schválil zákon o politice lidských práv v Ujgursku. Poslední den Trumpovy vlády vydal americký ministr zahraničí Mike Pompeo rozhodnutí, že ČíNA páchá v Sin-ťiangu genocidu a zločiny proti lidskosti. Jeho nástupce Antony Blinken toto rozhodnutí potvrdil. V prosinci 2021 Biden podepsal nový, přísnější sankční zákon – Uyghur Forced Labor Prevention Act, který zakazuje dovoz „jakéhokoli zboží, výrobků, předmětů a zboží, které se těží, vyrábí nebo vyrábí zcela nebo částečně“ v Sin-ťiangu, pokud se neprokáže, že nejsou spojeny s nucenou prací. Bez spolehlivého auditu dodavatelského řetězce třetí stranou v ujgurské oblasti tento zákon účinně zakazuje dovoz téměř všeho, co souvisí se Sin-ťiangem. K dnešnímu dni platí více než 100 amerických sankcí proti čínským společnostem, vládním agenturám a jednotlivcům souvisejících se Sin-ťiangem.

Svět věnoval v posledních letech zvěrstvům v Sin-ťiangu jen malou pozornost

Ke kampani Washingtonu se připojily i další vlády. Kanada, Velká Británie a Evropská unie sankcionovaly Úřad veřejné bezpečnosti Sin-ťiangu a Výrobní a stavební sbor Sin-ťiangu, což je obrovský státní konglomerát, který se věnuje koloniálnímu vykořisťování a osidlování ujgurské domoviny. Belgie, Česká republika, Francie, Litva a Nizozemsko se připojily ke Kanadě, Spojenému království a Spojeným státům a oficiálně odsoudily akce Komunistické strany Číny v Sin-ťiangu jako genocidu. Nevládní a mezivládní organizace, včetně nezávislých skupin Ujgurský tribunál a Meziparlamentní aliance pro Čínu, dospěly k podobným závěrům o povaze akcí Pekingu, které podložily rozsáhlou dokumentací a stanovisky mezinárodních právníků.

Nejdůležitější mezinárodní organizace – Organizace spojených národů – má bohužel mnohem horší výsledky. V srpnu 2018 Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace poprvé přinutil čínské představitele veřejně vysvětlit, co se v Sin-ťiangu děje. Čínský mluvčí o dva dny později reagoval popřením existence převýchovných center, která již byla zdokumentována badateli, a to včetně satelitních snímků. Po této rázné počáteční výzvě však OSN kolem problému chodila po špičkách. Kdykoli se členské státy OSN musely v otázce Sin-ťiangu postavit na jednu stranu, Peking zvítězil. Dvaadvacet států (18 evropských zemí a Austrálie, Kanada, Japonsko a Nový Zéland) podepsalo dopis vysokému komisaři OSN pro lidská práva, v němž vyzvalo Čínu, aby zastavila masové věznění v Sin-ťiangu. Peking však rychle zmobilizoval 37 států k podpisu protidopisu, v němž tvrdil, že v ujgurském regionu je vše v pořádku. Loni v červnu hlasovalo 19 členů Rady OSN pro lidská práva proti návrhu projednat obsah kritické zprávy rady o lidských právech v Sin-ťiangu a 11 členů se zdrželo hlasování. Pouze 17 z nich hlasovalo pro konání rozpravy.

Úspěch Číny v těchto konfliktech spočívá v neochotě států, které mají špatné výsledky v oblasti lidských práv, odsoudit jejich porušování jinde, a v obavě, že by rozzlobení Pekingu mohlo omezit čínské investice. Kuba hlasovala proti projednávání zprávy a hlasování se zdržela dokonce i Ukrajina. Peking také vyvíjí silný zákulisní tlak na to, aby ovlivnil přístup OSN k otázkám Sin-ťiangu. Tato strategie se projevila zejména v činnosti vysokého komisaře pro lidská práva, i když byla zastřená. Po dlouhém vyjednávání navštívila vysoká komisařka Michelle Bacheletová v květnu 2022 Sin-ťiang, přičemž zdůraznila, že návštěva „není vyšetřováním“. Na rozpačité tiskové konferenci na závěr návštěvy Bacheletová zopakovala vysvětlení Pekingu, že tábory jsou protiteroristickými a pracovními vzdělávacími programy. Přijala čínskou terminologii a označila internační zařízení za „střediska odborného vzdělávání“ – přestože podle bývalých vězňů v táborech žádné odborné vzdělávání neprobíhalo. Kontrola Pekingu nad programem Bacheletové a výběrem lidí, s nimiž hovořila, pravděpodobně určila parametry toho, čeho mohla za tak krátkou dobu dosáhnout.

Vysoký komisař OSN pro lidská práva však nakonec vydal zprávu, která byla k chování Číny mnohem kritičtější. Když byla nakonec zveřejněna několik minut před půlnocí v poslední den působení Bacheletové ve funkci vysokého komisaře, podrobně popisovala vážné obavy, že Peking páchá v Sin-ťiangu zločiny proti lidskosti, a byla podložena rozsáhlými listinnými důkazy a rozhovory se 40 kazašskými, kyrgyzskými a ujgurskými přímými svědky. Orgány KS Číny, které se škodolibě radovaly z květnové tiskové konference Bacheletové, nyní její zprávu odsoudily jako „mozaiku nepravdivých informací, které slouží jako politický nástroj USA a dalším západním zemím ke strategickému využití Sin-ťiangu k zadržování pokroku Číny“. Zpráva však přesto na Sin-ťiang nikdy neaplikovala vlastní definici genocidy OSN – což je do očí bijící opomenutí. A skutečnost, že Rada pro lidská práva zprávu ani neprojednala, z ní učinila mrtvý papír, přinejmenším v rámci OSN.

Co funguje
Dopad sankcí na ekonomiku a úředníky v Sin-ťiangu je zatím těžké posoudit. Zákazy dovozu se obtížně prosazují a ovoce a ořechy v obalech označujících jejich původ ze Sin-ťiangu se v roce 2022 prodávaly na asijských trzích v celé oblasti Washingtonu – i když poté, co aktivisté zveřejnili, že ovoce se z této oblasti stále dováží, zabavila americká celní a pohraniční ochrana v lednu 2023 v New Jersey několik zásilek červených datlí ze Sin-ťiangu. Celníci se více zaměřují na zadržování čínského textilu, ale bavlna ze Sin-ťiangu se skrývá v neprůhledných dodavatelských řetězcích a zpracovává se ve třetích zemích na oděvy, které zásobují americké obchody. Veškerá bolest, kterou mohly sankce dosud způsobit, byla maskována závažnějším hospodářským dopadem čínského lockkdownu během covidu (který byl v Sin-ťiangu zavedeny tvrději a na delší dobu než kdekoli jinde). V každém případě se ukázalo, že KS Číny je ochotna neštítit se při provádění politiky v Sin-ťiangu ničeho. Přeměna provincie v digitálně zabezpečený gulag byla fenomenálně nákladná, ale Peking ani nemrkl. Rozpočet na podporu chanských osadníků v ujgurském regionu se zdá být nevyčerpatelný.

Nicméně s tím, jak budou zrušena omezení v rámci covid-19, a s postupem času se sankce mohou začít projevovat. Mohly by například přimět mezinárodní a případně i čínské společnosti, aby si uvědomily, že spojení se Sin-ťiangem je staví do nejisté pozice. Americká vláda dala najevo, že dodržování zákona o boji proti nucené práci v Ujgursku považuje za stejně důležité jako dodržování zákona o zahraničních korupčních praktikách. To znamená, že společnosti dovážející do Spojených států zboží ze Sin-ťiangu a v některých případech i z jiných částí Číny musí aktivně prokazovat, že tyto výrobky nebyly znehodnoceny nucenou prací. Kontrola třetí stranou, jakou provádí například iniciativa Better Cotton Initiative, je v Sin-ťiangu díky oficiálním čínským zásahům nemožná, a tak globální firmy, které v současnosti obchodují se Sin-ťiangem, mohou dojít k závěru, že budou muset tento region a možná i zemi opustit. Výrobci zařízení pro solární energii již nyní rozvíjejí kapacity na výrobu polykřemíku (jehož 50 % světových dodávek nyní pochází ze Sin-ťiangu) v jiných zemích.

Sankce nejsou jediným trestem, který Peking platí. „Vlčí bojovníci“ KS Číny mohou na mezinárodní rozhořčení reagovat rozhněvanými replikami a přívalem dezinformací. Diplomatické škody a škody na pověsti Číny jsou však skutečné – a možná ještě větší než potenciální ekonomické sankce. KS Číny měla například šanci zlepšit čínsko-evropské vztahy poté, co izolacionismus a urážky Trumpovy administrativy rozzlobily americké spojence. Ale tím, že Peking reagoval na sankce EU kvůli Sin-ťiangu neuváženou baterií sankcí vůči členům Evropského parlamentu napříč politickým spektrem, tuto příležitost promarnil. Namísto toho Čína svou odvetou účinně zmařila Komplexní dohodu o investicích s Evropou, obchodní dohodu, kterou roky vyjednávala.

Čínský rozpočet na podporu chanských osadníků v Ujgurské oblasti
se zdá být nevyčerpatelný

Brutalita kolonialismu KS Číny v Sin-ťiangu má obzvlášť ničivé důsledky pro vztahy Číny s Tchaj-wanem. V prosinci 2022 přijal tchajwanský zákonodárný sbor bezprecedentní rezoluci napříč stranami, v níž uznal „genocidu“ Číny vůči ujgurskému lidu. Zvěrstva v Sin-ťiangu jsou hlavním důvodem, proč je „jedna země, dva systémy“ – dlouholetý vzorec KS Číny pro „znovusjednocení“ pevninské Číny s Tchaj-wanem – mrtvý, a tím je vyčerpán soubor nástrojů Pekingu pro mírové řešení tchajwanské otázky. Vzhledem k tomu, že vojenská síla se jeví jako jediná možnost, zvýšila komunistická strana svou bojovnost vůči Tchaj-wanu a vyostřila napětí ve vztazích se Spojenými státy. V tomto ohledu se Siho snaha posílit bezpečnost Číny prostřednictvím represí v Sin-ťiangu spektakulárně vymstila.

Útok KS Číny na původní obyvatele Sin-ťiangu také narušil mezinárodní pověst Pekingu, přinejmenším mezi vyspělými světovými ekonomikami. Lidé v demokratických zemích již dlouho vyjadřují obavy z dodržování lidských práv v Číně – to je holý fakt. Podle průzkumu Pew Research Center však okamžik, kdy se názory na Čínu ve vyspělých ekonomikách dramaticky změnily v negativní, nastal v průběhu let 2017 a 2018. Bylo to před hongkongskými protesty, před pandemií a před tím, než KS Číny podpořila ruskou invazi na Ukrajinu. Prudký pokles sice koresponduje s Trumpovou obchodní válkou proti Číně, ale mimo Republikánskou stranu USA s jeho jednostranným uvalením cel sympatizoval jen málokdo. Zbývající dobře načasovanou nezávislou proměnnou tak zůstávají koncentrační tábory – faktor, který s největší pravděpodobností obrátil mínění v Austrálii, Kanadě, Japonsku, Jižní Koreji, Spojených státech a Evropě proti Pekingu.

Čína samozřejmě nemusí při tvorbě politiky dbát na názory vlastního lidu, natož na názory jiných států. Vláda země je nyní personalistickou diktaturou a v současné době se zdá, že rozhodnutí o změně kurzu v Sin-ťiangu může učinit pouze Si. To nevzbuzuje důvěru. Jak názorně ukázala dlouhodobá politika „nulového Kvidu“, čínský vůdce projevuje bezohlednost vůči tomu, co bylo od roku 1979 základními principy čínského stranického státu: upřednostňování hospodářského růstu, zachování přátelského přístupu k vyspělým ekonomikám světa a udržování harmonické rovnováhy mezi čínskými etnickými skupinami.

Politika nulového covidu však také naznačuje, že Si a čínský stranický stát mohou změnit kurz. Poté, co protesty jasně ukázaly, že Čína se nemůže uzavřít do nekonečna, KS Číny zrušila své kontroly, čímž nepřímo uznala, že covid-19 nezmizí a že ekonomické a sociální náklady na snahu o jeho omezení jsou prostě příliš vysoké. Ujgurové také nezmizí. Pokud svět zachová své sankce a kontrolu, může se časem stát, že cena za brutální zacházení s čínskými menšinami bude nepřijatelná.

James Millward je profesorem historie na Georgetown University's School of Foreign Service a autorem knihy Eurasian Crossroads: A History of Xinjiang.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Fragment of Uyghur Manichaean service book illuminated with Two Plaintiffs from Judgment and Rebirth of Laity, leaf from a Manichaean book, Khocho, Temple α., ca. 8th-9th by unknown author, zdroj: Foreign Affairs, autor: James Millward, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]