„Nadějí pro mír je Donald Trump.“

 

V úterý 11. října 2022 byla v berlínském E-Werk zahájena série rozhovorů Bouře nad Evropou – na Ukrajině, energetická krize a geopolitické výzvy. Předseda maďarské vlády Viktor Orbán odpovídal na otázky redaktora Cicera Alexandra Marguiera a vydavatele Berliner Zeitung Holgera Friedricha. Hovořili o porušování mezinárodního práva na Ukrajině, o sankcích EU proti Rusku – a o tom, jak Orbán vidí možnost ukončení války.

Viktor Orbán je západní Evropou již léta kritizován za svou politiku „Maďarsko na prvním místě“ – ale to, že svou politiku skrývá za slovní bubliny a decentralizovanou mobilizační rétoriku, mezi obviněními není. Znovu se to ukázalo nedávno, kdy se maďarský premiér během své návštěvy Německa zúčastnil v berlínském E-Werku hodinové panelové diskuse s Alexandrem Marguierem, šéfredaktorem a vydavatelem časopisu Cicero, a Holgerem Friedrichem, vydavatelem deníku Berliner Zeitung. „Bouře nad Evropou – ukrajinská válka, energetická krize a geopolitické výzvy“ je název nového seriálu, který odstartoval diskusi s Orbánem.

Orbán jako právník absolutně nepochybuje o tom, že Rusko porušilo mezinárodní právo, a proto je dle něj Maďarsko jednoznačně na straně Ukrajiny. Považuje však za „obrovský problém“, že se dosud nepodařilo tento konflikt izolovat. Poté pochválil bývalou kancléřku Angelu Merkelovou a řekl, že s ní vedl tvrdé spory o migrační politiku, ale že způsob, jakým tehdejší kancléřka jednala v roce 2014 v krymské krizi, byl „mistrovským diplomatickým dílem“. Proto, že Německo okamžitě vstoupilo do jednání s Ruskem a tím konflikt izolovalo tak, že zůstal konfliktem rusko-ukrajinským. „Proto: Děkuji, Angelo!“ řekl Orbán.

V současné válce se však nikdo o vyjednávání nepokouší, a proto se z konfliktu stal konflikt mezinárodní, v jehož průběhu se nikdo neptá, co je v zájmu zemí jako Maďarsko. „Nejsem ochoten pomáhat Ukrajincům takovým způsobem, že ekonomicky zničím Maďarsko a že Maďaři zemřou,“ řekl Orbán. V Evropě existují dle něj dva tábory: válečný a mírový. „Patřím k mírovému táboru, proto jsem pro okamžité příměří – bez ohledu na to, co si o tom myslí Ukrajinci. Tím se liším od těch, kteří chtějí odvozovat svá rozhodnutí od ukrajinských zájmů.“ Moderátory zajímalo, zda by s Merkelovou k válce nedošlo. Orbánova stručná odpověď: „Určitě.“

V energiích jsme trpaslíci 

Orbánův program lze shrnout pod jedno jediné heslo: Maďarsko na prvním místě. Všechno ostatní chce podle Holgera Friedricha nechat stranou. Maďarsko je ale součástí EU. Nedělá Orbán politiku na úkor evropské perspektivy, když stejně jako na začátku války vstoupil do jednání o dodávkách energie, ačkoli prosil o jednotný evropský přístup k sankcím proti Rusku?

Orbán se drží pohledu „Maďarsko především“: dle něj neexistuje žádná evropská perspektiva, z níž by bylo možné vyvozovat národní zájmy. Naopak, evropská perspektiva je tvořena spojením národních zájmů. Sankce Evropské komise považuje za „katastrofální“. Ne sankce samotné, ale „primitivní způsob“ jejich uplatňování. Moderátor Alexander Marguier k tomu poznamenal, že hlavní argument ve prospěch sankcí je však poměrně přesvědčivý – nechceme financovat ruskou válku. Co si Orbán představuje pod inteligentním sankčním režimem, který nepoškodí Německo a Rusko? Místo toho vysvětlil, proč jsou sankce primitivní: „Nechtěli jsme Rusy financovat, ale ve skutečnosti je financujeme.“ Rusko vydělalo za půl roku 158 miliard eur, z toho polovinu z Evropy. Je třeba brát v úvahu nejen množství surovin, ale také jejich tržní ceny. „Když ceny rostou, Rusové prodávají méně plynu, ale stále vydělávají více peněz.“ Sankce mají smysl pouze tehdy, když jste silnější. „Pokud jde o energii, jsme trpaslíci, zatímco Rusové jsou obři. Trpaslík sankcionuje obra a pak se diví, proč to nefunguje.“

Prostě bychom jen změnili pána

Rusko ale prohlásilo, že chce destabilizovat Západ. O tom, zda by v případě zrušení sankcí vůbec znovu dodávalo plyn, lze proto pochybovat. Proč si je tak jistý, že by Rusko dodávalo bez sankcí, chtěl proto Marguier vědět od maďarské hlavy vlády. „Nenavrhuji zrušení sankcí, ale jejich přepsání,“ odpověděl Orbán. Zejména proto, že v zájmu Evropy není vyměnit závislost na Rusku za závislost na Americe. Pro nás by to prý bylo výhodnější, protože na rozdíl od Ruska jsou USA demokratické. „Ale my bychom prostě změnili pána,“ tvrdí Orbán a dodává, že aby byla Evropa nezávislá, potřebovala by čtyři nebo pět různých dodavatelů, aby byla nezávislá.

Příměří okamžitě

V období současných tektonických geopolitických změn považuje Orbán Západ za ještě slabší, než byl kdykoli předtím. Sám je obviňován, že je svou politikou trojským koněm Putina. Velká část světa – Indie, africké země – se však také nepřipojila k americkým výzvám ke spojenectví proti Rusku, oponuje Orbán.

V dřívějších dobách by k takovému ignorování USA nedošlo. „Nikdy jsme nebyli globálně tak slabí,“ říká Orbán a opakuje: „Příměří, okamžitě, jinak zemřou desetitisíce a válka se přenese do Evropy.“ Papež, Henry Kissinger a Jürgen Habermas jsou koneckonců také pro příměří „místo dlouhodobého dogmatismu“.

Ale o čem by se mělo vyjednávat, chce vědět Marguier. „Bylo by lepší, kdyby veřejnost neslyšela, co teď říkám,“ prohlásil premiér: „Příměří nemusí nastat mezi Ruskem a Ukrajinou, ale mezi Ruskem a Spojenými státy.“ Válka zůstává z hlediska výsledku otevřená jen proto, že Ukrajina dostává od Spojených států vnější zdroje – zbraně, informace. Válku mohou ukončit jen USA jednáním s Ruskem. „Proto Joe Biden zašel se svými výroky o Putinovi příliš daleko. Nadějí na mír je Donald Trump.“ 

Macron má pravdu: Musíte se postavit za strategickou nezávislost

To zní podle Marguiera trochu jako z 19. století: jako by dvě velmoci stály skloněné nad velkým stolem s mapou světa a vyjednávaly o rozdělení světa. Jakou roli by tedy v celé této geopolitické hře měla hrát Ukrajina? „Tam je větší problém,“ kontruje Orbán. „Nejprve se musíte zeptat, jakou roli hraje Evropa. Evropa ztratila svou suverenitu po druhé světové válce. To, že k další válce nedošlo, nebylo zásluhou EU, jak se často říká, ale pouze proto, že USA a Sovětský svaz dosáhly dohody. Po pádu Berlínské zdi se naskytla skvělá příležitost k znovuzískání suverenity. Kancléřka tento potenciál suverenity ukázala v krymské krizi. Nyní ale hrozí, že Evropa bude opět vynechána, protože neexistuje žádná evropská bezpečnostní struktura, pouze bezpečnostní struktura NATO. Macron má pravdu: musíte se postavit za strategickou nezávislost. Jinak nastane nová bezpečnostní situace, na které se dohodly USA a Rusko.“

Orbán je však v současnosti se svými geopolitickými názory docela sám i ve východní Evropě, protože Visegrádská skupina se v geopolitických otázkách navzájem vzdaluje – například Polsko. „Vždy to tak bylo: s Polskem máme bratrský vztah, ale z historických důvodů se neshodneme v geopolitických otázkách. V otázkách národní hrdosti, konceptu rodiny a genderové politiky naopak Evropou vede dělicí čára.“ Na východ od této linie je migrace vnímána spíše jako nebezpečí než jako obohacení, upřesňuje. „Pro Němce to jistě zní hrozně, ale na východ od této linie je národní hrdost důležitou hnací silou.“ Tento názor neustále napadají progresivní liberálové, a proto je tak důležité, aby Visegrádská skupina působila jednotně a postavila se za konzervativní hodnoty.

Původ všeho zla

To se však stalo obtížnějším a „původem všeho zla“ je v tomto ohledu britský odchod z EU. Britové by spolu s Visegrádskou skupinou nepřijali federalismus EU. Brexitem se ztratila rovnováha a nyní jsou ve většině federalisté z Paříže, Berlína, Bruselu a odjinud. „Národní zájmy nyní podkopávají záležitosti jako vyrovnání dluhů,“ říká Orbán. „Lidé nás budou nutit dělat věci, které nechceme.“

Po roce 1990 se rozšířila politika zohledňování menšin, kontruje Holger Friedrich. A to nejen v otázkách sexuální identity, ale i ve vztahu k zájmům menších zemí. „Maďarsko z toho maximálně těžilo a nyní toto zohledňování menšin maximálně zpochybňuje,“ zdůrazňuje a chce vědět, zda by z toho neměla těžit i Ukrajina. „Nad tím jsem nepřemýšlel, dobrá otázka!“ odpovídá Orbán. Především je však dle něj třeba pochopit ukrajinský postoj. A Ukrajincům nejlépe rozumí Maďaři. „Lidé mluví o Buči, ale Buča se v roce 1956 jmenovala Budapešť,“ dodává s odkazem na maďarské povstání, které rozdrtil Sovětský svaz. „Náš Zelenskyj byl po revoluci oběšen. Nemusí nám říkat, jak brutální může být ruská válka. Ale nejvíc, co teď můžeme udělat, je příměří.“

Rozhovor se Scholzem byl velmi vzrušující

Maďarský premiér nebyl schopen poskytnout konkrétní představy o podmínkách, za kterých by válka mohla skončit. „Nemám vznešené intelektuální ambice,“ říká. „Lepších je 100 hodin neúspěšného vyjednávání než střelba. Uvidíme, co se stane během jednání. Konkrétní plán zatím neexistuje.“ Naopak za „velmi vzrušující“ označuje své setkání s kancléřem Olafem Scholzem: „Scholz věcem rozumí rychle a komplexně, dá se s ním snadno mluvit. Že jsem ničeho nedosáhl, je jiná otázka. Ale samotné vyjednávání bylo přesto dobré a Maďar to vždy ocení.“

Angela jeho „nabídky tolerance“, tedy tolerování maďarské perspektivy, vždy odmítala. Její nástupce v úřadu si Orbánův postoj vyslechl, ale neodmítl jej, ani nepodpořil. Orbán se ho také zeptal: „Proč nenecháte Maďarsko, aby si myslelo, co si myslí, na základě své historie? Nemáme multikulturní společnost a nevidím důvod, proč bychom to měli dělat jinak. Cítíme se komfortně.“ Je přesvědčen, že nemůže budoucím generacím předat zemi, která musí přijímat směrnice z Bruselu. Stejně jako po sobě nechce zanechat zemi předluženou.

„Národní cítění je v Maďarsku tak silné. Nejste-li svobodní jako národ, nejste svobodní ani jako jednotlivec,“ uzavírá Orbán, který pociťuje tlak ze západní Evropy kvůli svému kontroverznímu LGBTQ+ zákonu. Do Německa si ale stěžovat nepřijel. Protože „od Merkelové jsem se naučil, že kdo si stěžuje, je slabý.“

Epilog Bohumila Řeřichy:

Viktor Orbán se svým velkouherským šovinismem a pýchou vrací Maďarsko do dob mezi světovými válkami.

Američan Kirchick ve své knize Konec Evropy – diktátoři, demagogové a doba temna před námi ve stati Maďarsko: Demokracie bez demokratů mj. sděluje myšlenky Viktora Orbána z roku 2009, rok před jeho návratem k moci: „Dnes je možné si realisticky představit, že v příštích patnácti až dvaceti letech by maďarská politika neměla být určována dualistickým silovým polem, které s sebou přináší nikdy nekončící a rozdělující hodnotové spory, kvůli nimž celkem zbytečně dochází k sociálním problémům. Místo toho nastoupí jedna velká vládnoucí strana, ústřední politická síla, která bude schopna bez oněch neustálých hádek jasně formulovat státní zájmy a tyto postoje zastávat jako něco přirozeného, co je třeba považovat za samozřejmé.“

Podle historičky z Univerzity Yale Evy Baloghové „připomíná maďarská politická mapa rozložení mezi světovými válkami“ (viz Horthyho fašismus), kdy na zpochybňování autoritářského státního aparátu existovala jen symbolická „hrstka“ opozičních stran. Hodně se také podobá ruské „demokratuře“ Vladimira Putina, který Orbána za jeho „změnu pojetí hodnot“ pochválil.

Již ne Česko, ale Maďarsko se stává trojským koněm Putinova Ruska k rozvracení jednoty EU. Jak Orbánovo Maďarsko, tak Putinovo Rusko vykazují jasné známky fašismu!

 


Úvodní foto: Orbán Viktor beszéde 2021, Elekes Andor, zdroj: Cicero, autor: Ulrich Thiele, překlad: Bohumil Řeřicha