17leté hmátl do kalhot: Itálie hledá důvody sexuálního násilí – a jeho ospravedlňování

V Římě byl zproštěn viny 66letý muž, který hmátl mladé ženě do kalhot. Odůvodnění soudu vyvolává v Itálii pozdvižení. Ale proč k tomu stále dochází?

Šla se spolužáky po schodech do třídy, když jí najednou v kalhotách uvízla ruka. Ruka 66letého školníka zůstala podle rekonstrukce pod kalhotkami 17leté dívky pět až deset sekund. Přibližně rok po incidentu byl však Antonio A. zproštěn viny – přesto, že soud oběti věřil.

„Z trestněprávního hlediska to není relevantní,“ dospěl k závěru soud v Římě. Těch pět až deset sekund bylo příliš málo na to, abychom v tom viděli sexuální obtěžování, útok byl „nemotorný“ a „bez lascivnosti“, což není v rozporu s literou trestního zákoníku. Navíc „trval jen pár vteřin“.

Verdikt soudce rozčílil Itálii, v neposlední řadě studentky. Mluvčí středoškolských studentů v Laziu, Tulliu Nargiso, verdikt soudu pobouřil.  „Obtěžování opět nebylo odsouzeno,“ řekla deníku „Il Fatto Quotidiano“. Jako nové absurdní zdůvodnění tentokrát posloužila délka činu.

„Chceme se všude cítit bezpečně, zejména ve škole, kde bychom se měli skutečně naučit rozpoznávat a bojovat proti genderově podmíněnému násilí a diskriminaci.“ Místo toho se dokonce „školní budovy stávají dějištěm obtěžování“, navíc netrestaného.

Víte, kolik je deset sekund?
Název videa, které zveřejnil herec Paolo Camilli
na svém instagramovém kanálu.

Pobouřeno je také mnoho mužů: herec Paolo Camilli zveřejnil na svém instagramovém kanálu video s názvem „Víte, jak je dlouhých deset sekund?“ Camilli v něm inscenuje situaci mladé ženy tím, že jí deset sekund hladí po hrudi. Podobné scény natočili obdobná videa s hashtagem #10secondi mnozí muži i ženy. Reakce na něj také objasnily kontext: pět až deset sekund může být velmi dlouhá doba – zvláště když se něco stane rozhodně proti vaší vůli.

70 % těch, kteří předčasně ukončí práci jsou ženy. Důvodem je péče o děti nebo seniory.

Hněv nad římským verdiktem se v současnosti mísí s hněvem nad jiným, soukromým verdiktem: Ignazio La Russa, předseda parlamentu, číslo dvě ve státě, před časem podle vlastního prohlášení „vyslechl a zprostil viny“ svého nejmladšího syna Leonarda. Dvaadvacetiletý mladík je obviněn z omámení mladé ženy a následného sexu s ní.

Papa La Russa obrátil karty a nazval žalobkyni proti Leonardovi „závislou na kokainu“. Jediné, z čeho mohl chlapce obvinit, bylo to, že do domu svých rodičů zatáhl dívku, se kterou neměl žádný vážný vztah.

Běžný vzorec bez ohledu na politický tábor: zakladatel levicového Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo hájil svého syna také obviněními proti ženě, která mladého Grilla obvinila ze znásilnění.

Ale sexualizované násilí je pouze nejvýraznějším a veřejně účinným vyjádřením ženské bezmoci a opovržení, které se v Itálii zdá systematičtější a silnější než jinde.

Míra zaměstnanosti žen pod průměrem EU

Dokládají to dokonce i čísla národního statistického úřadu Istat. Itálie má míru zaměstnanosti žen 49,4 procenta. To je hluboko pod průměrem EU 63,4 procenta, ale o čtyři procentní body více než před deseti lety.

A důvody k tomu jsou i statisticky srozumitelné: Pokud máte – jako žena – děti, nemáte šanci. V roce 2021 bylo zaměstnáno 73,9 procenta bezdětných žen ve věku 25 až 49 let, ale pouze 53,9 procenta jejich vrstevnic, které měly alespoň jedno dítě předškolního věku. Na jihu je propast ještě větší.

Matky jsou často v práci šikanovány

Podstatou problému je, že v Itálii je příliš málo školek, především veřejných. K mání jsou hlavně drahé soukromé denní dětské stacionáře. Navíc zaměstnavatel a zaměstnavatelky rádi šikanují pracující matky. Výzkumnice zabývající se chudobou a rodinou Chiara Saraceno říká: „Buď je jim vnucována dlouhá pracovní doba. Jsou degradovány je nebo je vyhodí a zaplatí jim odstupné.“ 70 % těch, kteří se předčasně vzdají své práce, jsou ženy a ospravedlňují to – neplacenými – povinnostmi doma, výchovou dětí nebo péčí o seniory. „Stát se v Itálii matkou znamená riskovat svou práci a v důsledku toho i vlastní ekonomickou nezávislost,“ uvedl Corriere della Sera. Vzácnost mezi bohatými průmyslovými zeměmi: počet dětí tam od 80. let 20. století, když jsou zaměstnány ženy, roste.

Rodinná socioložka k italským plánům:
„chce vláda Meloniové skutečně více dětí?“

„Problémem je rovnost. Násilí na ženách a beztrestnost za toto násilí úzce souvisí s nedostatkem rovnosti v Itálii“, říká Laura Schettini, historička na univerzitě v Padově, kde vyučuje dějiny žen a pohlaví.

Břemeno římského práva

Historička za rozsudkem nevidí konkrétní machistickou tradici. „Rozsudek je v zásadě součástí tradice v rámci římského práva, sdílené mnoha zeměmi: sexualizovaný koncept cti, ve kterém jsou odsouzeny ženy, ale nikoli muži, ve kterém je žena považována za skutečnou oběť a muž je odpovědný, pokud je žena počestná, panna, věrná manželka. Musí se chovat jako dobrý majetek muže.“

Tyto názory však v Itálii přetrvaly déle – právě proto, že emancipace v zemi po desetiletí zaostává: právo na rozvod existuje teprve od roku 1970 a teprve v roce 1981 byl zrušen zákon, který považoval znásilnění za „napravené“, pokud se násilník oženil se svou obětí. Pro vraždu ze cti vlastní manželky či sestry do té doby existovaly polehčující okolnosti.

„To, co dělají ženy,“ říká Schettini, která provedla výzkum genderově podmíněného násilí, „má nižší hodnotu. Jejich práce není uznávána a odměňována jako práce mužů a v politice není dostatek žen.“ Tato nerovnost ve společnosti je pointou a „násilí je jejím důsledkem.“

 

 

 

 


Úvodní foto: Minotaurus, Valina Tsikalá, zdroj: Tagesspiegel, autorka: Andrea Dernbach,